Jaroslav Seifert
Obsah boxu
Jaroslav Seifert (* 23. září 1901, Žižkov – † 10. ledna 1986, Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. V roce 1984 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, kterou získal jako dosud jediný český autor. Seifert patřil ke klíčovým představitelům české umělecké avantgardy v meziválečném období, zejména literárního směru poetismus. Během svého života prošel složitým uměleckým i politickým vývojem, od komunistického aktivisty po kritika režimu a signatáře Charty 77. Jeho dílo je ceněno pro svou melodičnost, srozumitelnost a hlubokou citovost, s častými motivy lásky, domova, Prahy a české krajiny.
📜 Život
👶 Mládí a začátky
Jaroslav Seifert se narodil na Žižkově, tehdy dělnickém předměstí Prahy, do chudých poměrů. Jeho otec byl zámečník a později úředník. Nedokončil gymnázium a od mládí se věnoval žurnalistice a literární tvorbě. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a stal se redaktorem komunistického tisku, například Rudého práva. Jeho první básnická sbírka Město v slzách (1921) je typickým příkladem proletářské poezie, plné sociální revolty a touhy po spravedlivějším světě.
🎨 Avantgarda a meziválečné období
Ve dvacátých letech se Seifert stal jednou z vůdčích osobností uměleckého svazu Devětsil a hlavním představitelem nového literárního směru – poetismu. Opustil politickou agitaci a jeho poezie se stala hravou, plnou fantazie, asociací a oslavou moderního světa a jeho krás. Z tohoto období pocházejí sbírky jako Na vlnách TSF (1925) nebo Slavík zpívá špatně (1926).
V roce 1929 byl spolu s dalšími šesti významnými komunistickými spisovateli (např. S. K. Neumannem či Vladislavem Vančurou) vyloučen z KSČ poté, co podepsali tzv. Manifest sedmi, v němž protestovali proti novému, gottwaldovskému vedení strany a jeho bolševizaci. Od té doby se věnoval především práci v sociálnědemokratickém a později odborovém tisku.
🛡️ Druhá světová válka a poválečná léta
Během druhé světové války a německé okupace se Seifertova poezie obrátila k tématům domova, české historie a kultury, aby posilovala národní vědomí. Vznikly tak sbírky jako Světlem oděná (1940), Kamenný most (1944) nebo Vějíř Boženy Němcové (1940), které se staly pro čtenáře symbolem naděje.
Po válce pracoval jako redaktor a věnoval se literatuře. Po komunistickém převratu v roce 1948 se ocitl v nelehké situaci. V roce 1956 na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů pronesl odvážný projev, v němž kritizoval omezování svobody tvorby a žádal propuštění vězněných autorů. Tím si na dlouhou dobu vysloužil nepřízeň režimu.
🤫 Období normalizace a disent
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a během následné normalizace se Seifert stal jedním z autorů, kterým bylo znemožněno publikovat. Jeho díla, jako například sbírka Morový sloup (1977), vycházela v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích. V roce 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, což ještě více zhoršilo jeho postavení. Přesto zůstal v Československu a stal se morální autoritou a symbolem odporu.
🏆 Nobelova cena a úmrtí
Dne 11. října 1984 Švédská akademie oznámila, že Jaroslav Seifert získal Nobelovu cenu za literaturu "za poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské houževnatosti a všestrannosti". Komunistický režim v Československu přijal zprávu s rozpaky a snažil se její význam bagatelizovat. Oficiální média o události informovala jen stručně a se zpožděním. Cenu kvůli špatnému zdravotnímu stavu převzala v Stockholmu jeho dcera Jana.
Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 v Praze. Jeho pohřeb v břevnovském klášteře a následné uložení ostatků v Kralupech nad Vltavou se stalo tichou manifestací proti režimu, na kterou dohlížela Státní bezpečnost.
✒️ Dílo
Seifertovo dílo je rozsáhlé a žánrově pestré. Jeho poezie se vyznačuje zpěvností, jednoduchostí a srozumitelností, která však nepostrádá hloubku.
🏙️ Proletářská poezie
Rané sbírky ve 20. letech 20. století byly ovlivněny jeho komunistickým přesvědčením. Jsou plné sociálních témat, obrazů velkoměsta a touhy po revoluci.
- Město v slzách (1921)
- Samá láska (1923)
✨ Poetismus
Vrcholné období avantgardy, kdy se Seifert stal hlavním představitelem poetismu. Poezie je hravá, plná fantazie, exotických motivů a oslavy moderní civilizace.
- Na vlnách TSF (1925) – TSF je zkratka pro francouzské "télégraphie sans fil" (bezdrátová telegrafie, tj. rádio).
- Slavík zpívá špatně (1926)
- Poštovní holub (1929)
💖 Intimní a reflexivní lyrika
Od 30. let a zejména za války se jeho tvorba stává intimnější. Hlavními tématy jsou láska, ženy, domov, Praha a česká krajina. Tato část jeho díla je čtenářsky nejoblíbenější.
- Jablko z klína (1933)
- Ruce Venušiny (1936)
- Vějíř Boženy Němcové (1940)
- Kamenný most (1944)
- Maminka (1954) – jedna z jeho nejznámějších sbírek, něžné verše věnované vzpomínkám na matku a dětství.
- Píseň o Viktorce (1950)
🕊️ Pozdní tvorba a memoáry
V pozdním období se Seifertova poezie stává meditativnější a filosofičtější. Verše jsou volnější, často bez rýmu, a zabývají se tématy stárnutí, paměti, smrti a smyslu života.
- Koncert na ostrově (1965)
- Morový sloup (1977)
- Deštník z Piccadilly (1979)
- Býti básníkem (1983)
- Všecky krásy světa (1981) – rozsáhlé prozaické vzpomínky, které se staly bestsellerem.
🏛️ Politické postoje a odkaz
Jaroslav Seifert je příkladem intelektuála, který prošel složitým vztahem s komunistickou ideologií. Od mladického nadšení přes vystřízlivění a vyloučení ze strany až po otevřený nesouhlas s totalitním režimem v podobě podpisu Charty 77. Jeho životní dráha symbolizuje cestu velké části české inteligence 20. století.
Jeho odkaz spočívá nejen v jeho rozsáhlém a čtenářsky oblíbeném díle, ale také v jeho morální integritě. V dobách, kdy bylo snazší mlčet nebo kolaborovat, se dokázal postavit na stranu svobody a spravedlnosti. Nobelova cena byla nejen oceněním jeho básnického umění, ale také symbolickým uznáním celé československé nezávislé kultury.
💡 Pro laiky
- Nobelova cena za literaturu: Je to nejprestižnější literární ocenění na světě, které se uděluje každoročně ve Švédsku. Získat ji znamená stát se součástí světové literární elity. To, že ji Seifert získal, bylo obrovským úspěchem pro celou českou kulturu, i když se to tehdejší komunistická vláda snažila zatajit.
- Poetismus: Představte si umělecký směr jako recept na umění. Recept poetismu byl: "Vezměte radost ze života, přidejte obrazy z cirkusu, z cestování vlakem nebo z poslechu rádia, všechno to zamíchejte s hravými a nečekanými slovy a rýmy. Hlavně žádnou politiku a smutek!" Seifert byl v tomto směru mistr.
- Samizdat: V době komunismu nemohly některé knihy oficiálně vyjít, protože se nelíbily vládě. Lidé je proto tajně přepisovali na psacích strojích (často přes několik kopírovacích papírů najednou) a potají si je půjčovali. Takto se šířila zakázaná literatura. I některé Seifertovy knihy musely vyjít touto cestou.