Irské království

Rozbalit box

Obsah boxu

Irské království (anglicky Kingdom of Ireland, irsky Ríocht na hÉireann) byl státní útvar existující v letech 1542 až 1800, který pokrýval celý ostrov Irsko. Království bylo v personální unii s Anglickým královstvím a později s Královstvím Velké Británie. Panovník Anglie (a později Velké Británie) byl zároveň panovníkem Irska. Stát vznikl na základě zákona irského parlamentu z roku 1542 (Crown of Ireland Act 1542), který povýšil dosavadní Irské lordství na království a titul Jindřicha VIII. z "Pána Irska" na "Krále Irska". Tento krok měl za cíl posílit anglickou kontrolu nad ostrovem. Království zaniklo přijetím Zákona o unii v roce 1800, kterým bylo sloučeno s Královstvím Velké Británie, čímž vzniklo Spojené království Velké Británie a Irska.

📜 Historie

Historie Irského království je poznamenána neustálým napětím mezi anglickou korunou snažící se upevnit svou moc, původní gaelskou irskou šlechtou a později i náboženskými konflikty mezi katolickou většinou a protestantskou vládnoucí menšinou.

👑 Vznik království (1542)

Před rokem 1542 existoval na území Irska politický útvar známý jako Irské lordství (Lordship of Ireland), který vznikl po normanské invazi ve 12. století. Anglický král zde vládl jako "Pán Irska" (Lord of Ireland). Jeho faktická moc se však omezovala pouze na oblast kolem Dublinu známou jako Pale (Koloví). Zbytek ostrova byl pod kontrolou autonomních gaelských klanů a poangličtěných hiberno-normanských rodů.

Anglický král Jindřich VIII. Tudor se rozhodl změnit tento stav. Po své exkomunikaci papežem kvůli rozvodu s Kateřinou Aragonskou a založení anglikánské církve se obával, že by jeho nepřátelé, jako Francie nebo Španělsko, mohli využít Irsko jako základnu pro invazi do Anglie. Titul "Pán Irska" byl navíc původně udělen papežem. Aby si upevnil svou pozici a legitimitu nezávisle na Svatém stolci, nechal v roce 1542 irským parlamentem schválit zákon Crown of Ireland Act. Tímto aktem byl povýšen na krále Irska a Irsko se formálně stalo královstvím v personální unii s Anglií.

⚔️ Tudorovské dobývání a kolonizace

Navzdory vyhlášení království zůstávala velká část Irska mimo reálnou kontrolu koruny. Následovníci Jindřicha VIII., zejména Alžběta I. (vládla 1558–1603), zahájili systematickou politiku dobývání a kolonizace, známou jako Tudorovské dobývání Irska. Tento proces byl provázen brutálními vojenskými kampaněmi a povstáními.

Mezi nejvýznamnější konflikty patřily:

Desmondské rebelie (1569–1573 a 1579–1583) v provincii Munster, které vedly k rozsáhlé konfiskaci půdy a jejímu přidělení anglickým osadníkům (tzv. plantations).
Devítiletá válka (1594–1603), největší konflikt tohoto období, vedený irskými náčelníky Hugh O'Neillem a Red Hugh O'Donnellem z Ulsteru. Přes počáteční úspěchy a podporu ze Španělska byli Irové nakonec poraženi v bitvě u Kinsale (1601). Válka skončila smlouvou z Mellifontu v roce 1603.

Porážka v devítileté válce a následný "Útěk hrabat" (Flight of the Earls) v roce 1607, kdy velká část ulsterské gaelské aristokracie opustila Irsko, otevřely cestu pro nejrozsáhlejší kolonizační projekt – Kolonizace Ulsteru (Plantation of Ulster). Na zkonfiskovanou půdu byli systematicky přiváděni protestantští osadníci z Anglie a Skotska, což dramaticky změnilo demografickou a náboženskou mapu severu Irska a položilo základy budoucích konfliktů.

☘️ 17. století: Povstání, války a nadvláda

17. století bylo pro Irsko obdobím chaosu a krveprolití.

Irské povstání z roku 1641: Vypuklo jako pokus irských katolíků o převzetí moci a obnovení svých práv. Povstání bylo doprovázeno masakry protestantských osadníků.
Irské konfederační války (1641–1653): V reakci na povstání vznikla v Kilkenny Irská katolická konfederace, de facto nezávislý katolický stát, který ovládal většinu Irska. Konfederace bojovala proti anglickým parlamentaristům, royalistům i skotským Covenanterům.
Cromwellovské dobývání Irska (1649–1653): Po skončení anglické občanské války přitáhl do Irska Oliver Cromwell s armádou New Model Army. Jeho tažení bylo mimořádně brutální, nechvalně proslulé jsou masakry při obléhání Droghedy a Wexfordu. Po dobytí ostrova následovala masivní konfiskace půdy katolíků a její přidělení Cromwellovým vojákům a věřitelům.
Válka dvou králů (1689–1691): Po Slavné revoluci v Anglii (1688), kdy byl katolický král Jakub II. svržen a nahrazen protestantským Vilémem III. Oranžským, se Irsko stalo hlavním bojištěm. Jakub II. se s francouzskou podporou vylodil v Irsku a opíral se o podporu katolických jakobitů. Klíčovou bitvou byla Bitva na řece Boyne (1690), kde Vilém III. porazil Jakuba II. Válka definitivně skončila obléháním Limericku a smlouvou z Limericku v roce 1691.

🏛️ Protestantská nadvláda a zánik království

Vítězství Viléma III. Oranžského upevnilo v Irsku moc protestantské vládnoucí třídy (Protestant Ascendancy). V 18. století byly zavedeny tzv. trestní zákony (Penal Laws), které systematicky diskriminovaly katolíky (a v menší míře i presbyteriány) a omezovaly jejich práva na vlastnictví půdy, vzdělání, výkon veřejných funkcí a praktikování náboženství.

V druhé polovině 18. století, inspirován americkou a francouzskou revolucí, začal sílit irský nacionalismus. V roce 1782 dosáhl Irský parlament pod vedením Henryho Grattana významné legislativní nezávislosti na britském parlamentu (tzv. Constitution of 1782).

Radikálnější křídlo irských nacionalistů, Společnost sjednocených Irů, vedená Wolfem Tonem, usilovala o úplnou nezávislost a vytvoření republiky po francouzském vzoru, která by sjednotila Iry všech vyznání. Jejich snahy vyvrcholily povstáním v roce 1798, které bylo s velkou brutalitou potlačeno.

V reakci na povstání se britská vláda pod vedením premiéra Williama Pitta mladšího rozhodla, že jediným řešením "irské otázky" je plná politická unie. Po masivním politickém tlaku a korupci schválil irský i britský parlament Zákony o unii z roku 1800 (Acts of Union 1800). K 1. lednu 1801 Irské království zaniklo a stalo se součástí Spojené království Velké Británie a Irska. Irský parlament v Dublinu byl zrušen a Irsko získalo zastoupení ve Westminsteru.

⚙️ Státní zřízení a správa

Irské království bylo formálně samostatným státem, ale ve skutečnosti bylo podřízeno Anglii (později Velké Británii).

Panovník: Král nebo královna Anglie byl automaticky i panovníkem Irska.
Místokrál (Lord Lieutenant of Ireland): Byl zástupcem panovníka v Irsku a hlavou exekutivy. Sídlil na Dublinském hradě.
Irský parlament: Skládal se ze dvou komor:

   * Sněmovna lordů (House of Lords): Zasedali v ní peerové a biskupové Church of Ireland.
   * Dolní sněmovna (House of Commons): Byla volená, ale volební právo bylo velmi omezené, založené na majetkovém cenzu a náboženské příslušnosti (katolíci byli po většinu doby vyloučeni).

Legislativní moc irského parlamentu byla až do roku 1782 silně omezena tzv. Poyningsovým zákonem (Poynings' Law) z roku 1494, který stanovil, že veškerá irská legislativa musí být předem schválena anglickou vládou.

⛪ Náboženství a společnost

Společnost Irského království byla hluboce rozdělena podle náboženských linií, což bylo hlavním zdrojem konfliktů.

Church of Ireland: Ačkoliv se k ní hlásila jen malá menšina populace (cca 10-15 %), byla oficiální, státem podporovanou církví. Její členové tvořili politickou a ekonomickou elitu.
Římští katolíci: Tvořili drtivou většinu obyvatelstva (cca 75 %), ale byli systematicky diskriminováni, zejména po zavedení trestních zákonů v 18. století.
Presbyteriáni: Tvořili významnou menšinu, zejména v Ulsteru, kam přišli jako osadníci ze Skotska. I oni byli jako nonkonformisté (Dissenters) vystaveni jisté míře diskriminace.

Tato náboženská stratifikace se do velké míry kryla se sociálním a etnickým rozdělením: vládnoucí třída byla převážně anglického původu a anglikánská, zatímco původní irské obyvatelstvo bylo gaelské a katolické.

💡 Pro laiky

Co to byla personální unie?

Představte si, že dvě úplně samostatné firmy (například firma A a firma B) mají stejného generálního ředitele. Každá firma má své vlastní zaměstnance, vlastní pravidla a vlastní účetnictví, ale obě se zodpovídají té samé osobě na vrcholu. Přesně tak fungovala personální unie mezi Irským a Anglickým královstvím. Měly stejného krále, ale každé mělo (alespoň teoreticky) svůj vlastní parlament a zákony. V praxi však byla Anglie tou "větší firmou" a měla nad Irskem rozhodující vliv.

Proč Anglie chtěla ovládnout Irsko?

Hlavní důvody byly strategické a náboženské. Anglie se bála, že by její katoličtí nepřátelé, jako Španělsko nebo Francie, mohli využít katolické Irsko jako "zadní vrátka" pro invazi do Anglie. Po anglické reformaci, kdy se Anglie stala protestantskou, se tento strach ještě prohloubil. Ovládnutí Irska a dosazení loajálních protestantských osadníků mělo tomuto nebezpečí zabránit.

Co byly trestní zákony (Penal Laws)?

Jednalo se o soubor velmi přísných zákonů namířených hlavně proti katolíkům. Cílem bylo oslabit jejich moc a donutit je konvertovat k protestantství. Katolíci například nesměli volit, být voleni do parlamentu, vlastnit zbraně, kupovat půdu nebo posílat své děti na vzdělání do zahraničí. Tyto zákony udržovaly malou protestantskou menšinu u moci a většinové katolické obyvatelstvo v chudobě a bezmoci po celé 18. století.

Šablona:Aktualizováno