Halleyova kometa
Obsah boxu
Halleyova kometa (oficiální označení 1P/Halley) je nejznámější krátkoperiodická kometa, která se vrací do blízkosti Slunce a Země přibližně každých 76 let. Je to jediná krátkoperiodická kometa, kterou lze pravidelně pozorovat pouhým okem ze Země, a jediná taková kometa, která se může objevit dvakrát během jednoho lidského života. Její pozorování jsou zaznamenána již od starověku, ale teprve anglický astronom Edmond Halley v roce 1705 pochopil, že se jedná o stejné těleso, a úspěšně předpověděl jeho návrat.
Kometa je pojmenována na jeho počest a její poslední průlet vnitřní částí Sluneční soustavy proběhl v roce 1986. Během tohoto návratu byla poprvé v historii zblízka prozkoumána kosmickými sondami, které poskytly cenná data o její struktuře a složení. Její další návrat se očekává v roce 2061.
📜 Historie pozorování
Halleyova kometa je pozorována a zaznamenávána astronomy po celém světě po staletí. Její zjevení bylo často vnímáno jako předzvěst významných událostí, ať už pozitivních, nebo negativních.
Nejstarší spolehlivý záznam o pozorování komety pochází z Číny z roku 240 př. n. l. Čínští, babylonští a středověcí evropští kronikáři zaznamenávali její průlety, aniž by tušili, že se jedná o tentýž objekt. Jedno z nejslavnějších zobrazení pochází z roku 1066, kdy byla kometa považována za znamení předcházející bitvě u Hastingsu. Její zobrazení je vyšito na slavné Bayeuxské tapiserii.
🔭 Objev Edmonda Halleyho
Zásadní zlom v chápání komet přišel na přelomu 17. a 18. století. Anglický astronom Edmond Halley, přítel Isaaca Newtona, využil jeho nově formulované zákony o pohybu a gravitaci k výpočtu drah několika komet.
Při studiu záznamů si Halley všiml nápadné podobnosti v orbitálních parametrech komet pozorovaných v letech 1531, 1607 a 1682. Vyslovil odvážnou hypotézu, že se nejedná o tři různé komety, ale o jediné těleso, které se periodicky vrací. Na základě svých výpočtů předpověděl, že se kometa znovu objeví na obloze na konci roku 1758.
Halley se návratu komety nedožil (zemřel v roce 1742), ale když byla kometa 25. prosince 1758 skutečně spatřena německým amatérským astronomem Johannem Georgem Palitzschem, stalo se to triumfálním potvrzením nebeské mechaniky a Halleyovy práce. Na jeho počest byla kometa pojmenována Halleyova.
🪐 Dráha a původ
Dráha Halleyovy komety je vysoce eliptická a její excentricita činí 0,967. V přísluní (nejblíže Slunci) se dostává na vzdálenost 0,59 AU (asi 88 milionů km), tedy mezi dráhy Merkuru a Venuše. V odsluní (nejdále od Slunce) se naopak vzdaluje až na 35 AU (asi 5,2 miliardy km), což je za dráhou planety Neptun.
Jednou z pozoruhodných vlastností její dráhy je, že je retrográdní – kometa obíhá kolem Slunce v opačném směru než planety. Sklon její dráhy k rovině ekliptiky je přibližně 162°.
Na rozdíl od mnoha jiných krátkoperiodických komet, které pocházejí z Kuiperova pásu, se předpokládá, že Halleyova kometa je původem z Oortova oblaku, vzdálené a kulovité zásobárny komet na samém okraji Sluneční soustavy. Její dráha byla pravděpodobně v dávné minulosti narušena gravitací některé z obřích planet, jako je Jupiter nebo Saturn, což ji nasměrovalo do vnitřních částí Sluneční soustavy.
🧊 Struktura a složení
Díky misím z roku 1986 máme o Halleyově kometě detailní představu. Skládá se z jádra, komy a dvou typů ohonů.
☄️ Jádro
Jádro komety je relativně malé, nepravidelné těleso o rozměrech přibližně 15 × 8 × 8 km, tvarem připomínající burský oříšek nebo bramboru. Jeho povrch je extrémně tmavý, s albedem pouhých 0,04, což z něj činí jeden z nejtmavších objektů ve Sluneční soustavě – je tmavší než černé uhlí.
Složení jádra je směsí vodního ledu, zmrzlého oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého, metanu, amoniaku a prachových částic. Tento model je často popisován jako "špinavá sněhová koule". Povrch je pokryt tmavou krustou prachu a organických látek, pod níž se nachází led. Když se kometa přiblíží ke Slunci, teplo způsobí sublimaci (přechod z pevného stavu do plynného) ledu pod povrchem. Unikající plyny prorážejí krustou a vytvářejí aktivní gejzíry, které uvolňují prach a plyn do okolního prostoru.
💨 Koma a ohony
Uvolněné plyny a prach vytvářejí kolem jádra obrovskou, ale řídkou atmosféru nazývanou koma, která může dosáhnout průměru až 100 000 km. Sluneční záření a sluneční vítr pak z materiálu komy formují dva odlišné ohony:
- Prachový ohon: Je tvořen těžšími prachovými částicemi, které jsou pomalu odtlačovány tlakem slunečního záření. Tento ohon je široký, zakřivený a má nažloutlou barvu, protože odráží sluneční světlo. Může být dlouhý desítky milionů kilometrů.
- Iontový (plynný) ohon: Skládá se z ionizovaných plynů, které jsou unášeny magnetickým polem slunečního větru. Je úzký, přímý a směřuje vždy přímo od Slunce. Díky excitaci molekul (zejména CO+) září modravým světlem.
🛰️ Moderní výzkum
Průlet Halleyovy komety v roce 1986 byl první, na který bylo lidstvo technologicky připraveno. Byla zorganizována mezinárodní flotila kosmických sond, známá jako "Halleyova armáda", aby kometu prozkoumala zblízka.
Vega 1 a Vega 2: Sovětské sondy prolétly v březnu 1986 v blízkosti jádra a pořídily první snímky. Pomohly také upřesnit dráhu pro evropskou sondu Giotto.
Giotto: Sonda Evropské kosmické agentury (ESA) se 14. března 1986 přiblížila k jádru na pouhých 596 km a pořídila nejdramatičtější a nejdetailnější snímky. Potvrdila existenci tmavého, pevného jádra a aktivních gejzírů.
Suisei a Sakigake: Dvě japonské sondy studovaly kometu a její interakci se slunečním větrem z větší vzdálenosti.
Tyto mise radikálně změnily naše chápání komet a potvrdily model "špinavé sněhové koule", který navrhl Fred Whipple.
🌠 Meteorické roje
Halleyova kometa za sebou na své dráze zanechává proud prachových částic. Když planeta Země na své dráze kolem Slunce tímto proudem proletí, částice vstupují do zemské atmosféry a shoří, čímž vytvářejí úkaz známý jako meteorický roj. Halleyova kometa je mateřským tělesem dvou známých meteorických rojů:
- Éta Aquaridy: Aktivní na přelomu dubna a května.
- Orionidy: Aktivní v druhé polovině října.
Pozorování těchto rojů je vlastně pozorováním pozůstatků Halleyovy komety.
🏛️ Kulturní význam
Jako jasný a často dramatický objekt na noční obloze měla Halleyova kometa po staletí obrovský kulturní dopad. Byla spojována s narozením i smrtí králů, s válkami, hladomory i božskými znameními.
Americký spisovatel Mark Twain se narodil v roce 1835, krátce po průletu komety. Často prohlašoval: "Přišel jsem s Halleyovou kometou v roce 1835. Příští rok se opět vrací a očekávám, že s ní odejdu." Mark Twain zemřel 21. dubna 1910, den po přísluní Halleyovy komety.
💡 Pro laiky: Co je to kometa?
Kometu si lze představit jako velkou "špinavou sněhovou kouli" putující vesmírem. Je to zmrzlé těleso složené z ledu, kamení a prachu. Když se na své dráze přiblíží ke Slunci, jeho teplo způsobí, že led na povrchu komety začne tát a měnit se v plyn. Tento plyn spolu s uvolněným prachem vytvoří kolem jádra komety obrovský oblak (komu) a za ní dlouhý zářící ohon.
Halleyova kometa je výjimečná tím, že se vrací pravidelně v intervalu, který umožňuje, aby ji člověk viděl jednou nebo dvakrát za život. Je také dostatečně velká a aktivní na to, aby byla při svém návratu viditelná pouhým okem, což z ní činí nejslavnější "vlasatici" naší oblohy.