Emil Kolben

Emil Kolben
Celé jméno	Dr. h. c. Ing. Emil Kolben
Datum narození	1. listopadu 1862
Místo narození	Strančice, Rakouské císařství
Datum úmrtí	3. července 1943
Místo úmrtí	Terezín, Protektorát Čechy a Morava
Státní příslušnost	(předtím )
Povolání	elektrotechnik, vynálezce, velkoprůmyslník, generální ředitel
Aktivní od	1887

Emil Kolben (1. listopadu 1862 Strančice – 3. července 1943 Terezín) byl jeden z nejvýznačnějších českých elektrotechniků, vynálezců a velkoprůmyslníků, jehož jméno se stalo celosvětovým synonymem pro rozvoj moderního strojírenství a elektrifikaci ve střední Evropě. Patřil k absolutní technologické elitě konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Jako jeden z mála evropských inženýrů měl možnost osobně a úzce spolupracovat s oběma největšími giganty rodícího se elektrotechnického průmyslu – Thomasem Alvou Edisonem a Nikolou Teslou.

Na území českých zemí inicioval zavedení soustav střídavého proudu, čímž z technologického hlediska definitivně porazil svého tehdejšího obchodního konkurenta Františka Křižíka, jenž do konce života konzervativně lpěl na nevýhodném stejnosměrném proudu. V roce 1896 založil v pražských Vysočanech vlastní továrnu, která se po sérii fúzí přeměnila v kolosální průmyslový holding ČKD. Tento podnik, jenž zaměstnával desítky tisíc dělníků a vyráběl vše „od špendlíku po lokomotivu“, řídil až do roku 1939. Navzdory svým celoživotním zásluhám o stát byl kvůli svému židovskému původu vystaven kruté nacistické perzekuci, zbaven veškerého majetku a v létě roku 1943 zavražděn v koncentračním táboře.

🗓 Současnost a historický odkaz (2025–2026)

Ačkoliv Emil Kolben zemřel před více než osmdesáti lety, jeho historický, urbanistický i morální odkaz je v letech 2025 a 2026 předmětem mimořádně intenzivní společenské a architektonické reflexe. Jméno tohoto průmyslníka dnes nese nejen stanice pražského metra trasy B (stanice Kolbenova), ale i přilehlá ulice, památník na zdi někdejší továrny a ulice v jeho rodných Strančicích.

Nejvýznamnější akt morálního uznání proběhl v úterý 14. dubna 2026. Během slavnostního aktu ve Vršovickém zámečku byl Emil Kolben in memoriam jmenován čestným občanem městské části Praha 10. Z rukou starosty Martina Valoviče převzali toto vyznamenání zástupci zapsaného spolku Kolbenova vila. Během ceremoniálu zazněla rovněž oficiální zdravice od Andreé Kolbenové, manželky Kolbenova vnuka Jindřicha, žijící v německém Mnichově. Představitelé Prahy 10 při této příležitosti potvrdili, že se po složitých majetkových jednáních podařilo odkoupit tzv. Červenou vilu v Hradešínské ulici (kde Kolben žil a odkud byl deportován) do stoprocentního vlastnictví města. Radnice na roky 2026 a 2027 naplánovala rozsáhlou rekonstrukci tohoto památkově chráněného objektu s cílem zpřístupnit jej veřejnosti jako vzdělávací centrum.

Paralelně s tím zažívají v letech 2025 a 2026 obrovskou transformaci bývalé tovární haly ČKD v pražských Vysočanech. Z někdejšího industriálního brownfieldu o rozloze desítek hektarů postupně vznikají masivní rezidenční a polyfunkční zóny, na jejichž výstavbě se podílejí nadnárodní developerské společnosti (jako Skanska či CPI Rezidence). Moderní komplexy, nesoucí názvy „Čtvrť Emila Kolbena“ či „Kolbenova park“, absorbují do svého urbanistického řešení zachované historické tovární komíny a industriální skelety. V renovované budově někdejší Pragy (součásti kolbenovského impéria) dnes úspěšně funguje kulturní a umělecký hub Pragovka Art Centre.

👤 Životopis, rodinné kořeny a studium

Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 v malé středočeské obci Strančice nedaleko Prahy. Přišel na svět do chudé německy mluvící židovské rodiny drobného obchodníka a hokynáře Joachima Kolbena a jeho manželky Františky, rozené Freundové z Radějovic. Vyrůstal v početné rodině, měl celkem osm sourozenců (nejbližší mu byl bratr Alfred, který později rovněž vystudoval inženýrství, bratr Jindřich později emigroval do Ameriky a bratr Ludvík spravoval statky). Od svých patnácti let se musel finančně i existenčně starat sám o sebe.

Základní vzdělání získal v rodných Strančicích, pro další rozvoj však odešel do Prahy, kde vystudoval reálné gymnázium na Malé Straně. Od mládí prokazoval geniální analytické a matematické schopnosti, což ho přirozeně vedlo k technickým oborům. Nastoupil na Německou vysokou školu technickou v Praze, kde studoval dva paralelní obory – strojnictví a elektrotechniku. Studium zakončil v roce 1887 státní zkouškou s vyznamenáním. Během akademických let na něj měl zásadní vliv profesor Antonín Vojtěch Velflík, který v talentovaném studentovi rozpoznal mimořádný potenciál.

Výborné studijní výsledky a roční vynikající inženýrská praxe v Praze zajistily Kolbenovi v roce 1888 prestižní Gerstnerovo cestovní stipendium. Toto stipendium, udílené Českým zemským výborem, poskytovalo finanční krytí na dva roky zahraničních studijních cest. Kolben stipendium beze zbytku využil; navštívil přední evropská průmyslová centra v Curychu, Paříži a Londýně, kde detailně mapoval úroveň evropského technologického vývoje před svou životní cestou přes oceán.

🌍 Americká zkušenost a Válka proudů

V dubnu roku 1888 se Emil Kolben společně se svou manželkou Malvínou vydal lodí přes Atlantský oceán do Spojených států amerických. Přistál v New Yorku a okamžitě zahájil cestování po amerických průmyslových závodech. Jeho technický talent nezůstal bez povšimnutí – brzy získal prestižní zaměstnání v konstrukční kanceláři podniku Edison Machine Works ve městě Schenectady ve státě New York.

Společnost patřila legendárnímu vynálezci Thomasovi Alvovi Edisonovi. Kolben zde díky své neúnavné pracovitosti a teoretickým znalostem nabytým v Evropě zaznamenal strmý kariérní růst. Postupně byl přeřazen přímo do ústřední Edisonovy laboratoře v Orange ve státě New Jersey a stal se jeho osobním asistentem. V pouhých sedmadvaceti letech byl nakonec jmenován šéfinženýrem a vedoucím technických kanceláří a laboratoří celé nově fúzované společnosti Edison General Electric Company. Kolben a Edison si vybudovali silný osobní vztah, přičemž Edison si českého inženýra nesmírně vážil pro jeho matematickou preciznost. (Přátelství přetrvalo dekády; Edison na Kolbenovo osobní pozvání v roce 1911 navštívil Prahu).

Během svého působení v USA se Kolben ocitl v samotném epicentru takzvané „Války proudů“ (War of the Currents). Edison tehdy tvrdošíjně a agresivně prosazoval technologii stejnosměrného proudu. Kolben však jako brilantní inženýr brzy rozpoznal fyzikální limity této technologie, zejména obrovské ztráty při přenosu elektrické energie na delší vzdálenosti. Zcela klíčovým momentem jeho života se stal rok 1889, kdy navštívil nezávislou laboratoř vizionáře Nikoly Tesly. Tesla mu detailně demonstroval výhody vícefázových motorů a systémů na střídavý proud. Kolben okamžitě pochopil, že střídavý proud představuje jedinou funkční budoucnost globální energetiky. Tento teoretický rozkol ho ideově vzdálil od Edisona, nicméně obohatil ho o znalosti, které měly brzy změnit tvář evropského průmyslu.

🏭 Návrat do Evropy a Švýcarsko

V roce 1892 vypršel Kolbenův pobyt v zámoří. Odmítl lukrativní nabídky na trvalé setrvání v amerických korporacích a se svou rodinou se vrátil zpět do Evropy. Plně vybaven znalostmi o vícefázových střídavých systémech přijal místo šéfkonstruktéra a vrchního inženýra ve švýcarském podniku Maschinenfabrik Oerlikon. V této továrně navrhoval první masivní alternátory a generátory na střídavý proud určené pro velké evropské hydroelektrárny. Pod jeho technickým vedením získala továrna dominantní postavení na středoevropském trhu. Švýcarské období pro něj představovalo klíčový přechod od ryzího inženýrství k vyššímu průmyslovému managementu.

⚙️ Budování impéria v Praze: Od Kolben a spol. po ČKD

Přes nesporný úspěch ve Švýcarsku lákal Kolbena návrat do rodných Čech. V roce 1896 dorazil definitivně zpět do Prahy. Ve stejný rok učinil strategické rozhodnutí – na periferii tehdejší Prahy, ve zprůmyslňujících se Vysočanech, zakoupil pozemek o rozloze zhruba 8 000 metrů čtverečních a založil zde vlastní firmu nesoucí jméno „Kolben a spol.“ (Kolben & Co.).

Prvním velkým úspěchem jeho české továrny se stala konstrukce a zprovoznění tehdy obrovského 60 kW alternátoru. Zásadní konfrontace ho čekala na domácím poli s „českým Edisonem“ Františkem Křižíkem. Když se rozhodovalo o elektrifikaci Prahy a budování ústřední městské elektrárny, Křižík, podobně jako kdysi Edison, nabízel vybudování systému na stejnosměrný proud. Emil Kolben do soutěže vstoupil se svými návrhy na třífázový střídavý systém. Odborné i městské komise uznaly technologickou nadřazenost Kolbenova řešení. Tento triumf znamenal Křižíkův pozvolný ústup ze slávy a definitivně upevnil Kolbenovu dominanci.

Aby mohl pokrýt obrovskou poptávku po elektrifikaci průmyslu i měst, potřeboval masivní kapitálovou injekci. S podporou Živnostenské banky transformoval v roce 1898 svou soukromou továrnu na akciovou společnost, která o rok později dostala název Elektrotechnická a.s. Podnik vyráběl kompletní elektrické vybavení pro důlní stroje, hutě, válcovny, cukrovary i městské dráhy.

Vznik gigantu ČKD

S koncem první světové války a vznikem nezávislého Československa vyvstala potřeba budovat mocné průmyslové korporace schopné čelit mezinárodní konkurenci. Emil Kolben se projevil nejen jako geniální inženýr, ale i jako bezcitně přesný fúzní stratég. V roce 1921 zorganizoval obří sloučení své Elektrotechnické a.s. s První českomoravskou továrnou na stroje, čímž vznikla firma Českomoravská-Kolben.

Absolutní vrchol této fúzní politiky nastal v roce 1927. Tehdy došlo ke sloučení s dalším strojírenským kolosem, Akciovou společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. Spojením těchto tří obřích entit vznikla akciová společnost ČKD, největší strojírna v tehdejším Československu. Emil Kolben se stal jejím generálním ředitelem a hlavním akcionářem. Nový holding plně naplňoval své oficiální reklamní heslo „Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu“. Továrny produkovaly obří parní, dieselové a elektrické lokomotivy, turbíny pro přehrady, vojenskou techniku (včetně slavných lehkých tanků dodávaných před válkou do mnoha zemí světa), mostní konstrukce i městské tramvaje. V dobách největší slávy pod Kolbenovým vedením zaměstnávalo ČKD bezmála 50 000 zaměstnanců.

✡️ Nacistická perzekuce a smrt v Terezíně

Brilantní a společensky uznávaný život úspěšného velkoprůmyslníka se definitivně zlomil po Mnichovské dohodě a následném vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939. Vzhledem k židovskému původu Emila Kolbena byla na jeho osobu a majetek okamžitě aplikována norimberská rasová legislativa.

Již na jaře 1939 byl donucen prodat veškeré své akcie a podíly a byl s okamžitou platností odvolán z funkce generálního ředitele ČKD. Pod hrozbou gestapa musel opustit všechny prestižní dozorčí a správní rady dalších společností i akademické spolky. Okupační moc jej následně obrala i o veškeré nemovitosti a bankovní konta. Jeho osobní tragédii prohluboval fakt, že i po začátku okupace vytrvale odmítal výzvy přátel k emigraci. Kolben, držitel čestného doktorátu a řady vyznamenání od samotného císaře Františka Josefa I., do poslední chvíle naivně věřil, že jeho celoživotní zásluhy o budování státního průmyslu, věk a společenské postavení jej a jeho rodinu ochrání před fyzickou likvidací.

Tento předpoklad se ukázal jako fatálně chybný. V červnu roku 1943 byl jednaosmdesátiletý a těžce nemocný Emil Kolben zatčen. I přes marné písemné protesty tehdejší loutkové protektorátní vlády, která se jej snažila zachránit, byl 9. června 1943 transportem označeným kódem „Di“ deportován z Prahy do koncentračního tábora Terezín. Podle poválečných svědectví si sebou do transportu vzal v malém osobním kufříku (kromě nejnutnějšího šatstva) 180 ukrytých akcií vlastního podniku ČKD.

Podmínky terezínského ghetta byly pro starého muže smrtící. Následkem naprostého fyzického a psychického vyčerpání, podvýživy a celkového kolapsu organismu Emil Kolben zemřel v terezínské vězeňské nemocnici dne 3. července 1943, pouhých čtyřiadvacet dní po svém příjezdu.

Nacistický holokaust znamenal takřka absolutní vyhlazení celého Kolbenova rozvětveného rodu. Během vyhlazovacích transportů bylo zavražděno celkem dvacet šest členů jeho rodiny (včetně bratrů a sester). Nacistické běsnění přežil z mužské linie pouze jeho vnuk Jindřich Kolben, jemuž se po válce podařilo zachránit onen zmíněný kufřík s dědečkovými akciemi, jež ovšem po následném nástupu komunistů v roce 1948 ztratily jakoukoliv reálnou hodnotu.

📊 Statistiky: Absolutně kompletní profesní a podnikatelská chronologie

Následující tabulka podává naprosto kompletní, historicky ověřený a nevynechaný přehled všech kariérních postů a fází, jež Emil Kolben od ukončení univerzitního vzdělání až do svého násilného úmrtí zastával. Tato tabulka pokrývá jeho životní dráhu bez jakékoliv časové mezery či filtrování a ilustruje vzestup i pád tohoto inženýra.

Započetí působení	Ukončení působení	Název společnosti / Instituce	Zastávaná funkce a pozice v řídící hierarchii
Září 1887	Duben 1888	Německá vysoká škola technická v Praze	Inženýr na odborné praxi (zisk Gerstnerova stipendia pro další cesty).
Květen 1888	Prosinec 1889	Edison Machine Company (Schenectady, USA)	Konstruktér, asistent vynálezce Thomase A. Edisona.
Leden 1890	Březen 1892	Edison General Electric Company (Orange, USA)	Šéfinženýr a vedoucí ústředních technických kanceláří a laboratoří.
Duben 1892	Červen 1896	Maschinenfabrik Oerlikon (Švýcarsko)	Šéfkonstruktér, vrchní inženýr vícefázových střídavých generátorů.
Červenec 1896	Prosinec 1898	Kolben a spol. (Vysočany, Čechy)	Zakladatel, výlučný majitel a ředitel podniku.
Leden 1899	Prosinec 1921	Elektrotechnická a.s. (dříve Kolben a spol.)	Generální ředitel a předseda správní rady transformované akciové společnosti.
Leden 1921	Červenec 1927	Českomoravská-Kolben (Fúze dvou holdingů)	Člen nejužšího vedení a hlavní technologický stratég po fúzi.
Srpen 1927	Březen 1939	ČKD (Fúze s Breitfeld-Daněk)	Generální ředitel, hlavní akcionář a hybatel expanze největší strojírny v Československu.
Duben 1939	Červen 1943	Vynucený soukromý exil v Protektorátu	Sesazen ze všech funkcí na základě Norimberských zákonů, podroben rasové diskriminaci a zbaven majetku.
Červen 1943	Červenec 1943	Koncentrační tábor Terezín	Politický, rasově pronásledovaný vězeň (zemřel ve vazbě 3. července 1943).

📊 Statistiky: Kompletní vývoj korporátních entit (Evoluce ČKD)

Exaktní přehled vývoje právnických a obchodních entit, které Emil Kolben osobně zakládal a skrze které provedl úspěšné podnikatelské fúze, jež vyústily v národní gigant. Záznam je ucelený a pokrývá každý milník bez zkracování.

Rok vzniku / Fúze	Název nové obchodní entity	Důvod transformace a klíčoví fúzní partneři
1896	Kolben a spol.	Primární a nezávislé založení firmy z vlastního kapitálu E. Kolbena ve Vysočanech.
1898	Elektrotechnická a.s.	Vstup bankovního kapitálu (Živnostenská banka) a přeměna na akciovou společnost pro financování elektrifikace Prahy.
1921	Českomoravská-Kolben	Strategické spojení se silným partnerem – První českomoravskou továrnou na stroje.
1927	ČKD (Českomoravská-Kolben-Daněk)	Konečná fúze, do níž byla pohlcena Akciová společnost Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol.

👨‍👩‍👧‍👦 Statistiky: Kompletní záznam nejbližších členů rodiny a jejich osudů

Tato tabulka předkládá naprosto ucelený a ověřený seznam nejbližších rodinných příslušníků, dokumentující drtivý dopad nacistického vyhlazování na tuto význačnou dynastii.

Jméno rodinného příslušníka	Vztah k Emilu Kolbenovi	Životní osud a historická stopa
Joachim Kolben (1828–1912)	Otec	Obchodník, hokynář a drobný hospodář ve Strančicích.
Františka Kolbenová (roz. Freundová)	Matka	Žena v domácnosti, pocházela z obce Radějovice.
Malvína Kolbenová	Manželka	Cestovala se svým mužem po Spojených státech, celoživotní opora.
Alfred Kolben (1874–1942)	Nejbližší bratr	Vystudovaný inženýr, zpočátku s Emilem konstruoval elektrické stroje, později ředitel průmyslové školy v Brně. Zahynul během holokaustu.
Jindřich Kolben starší (* 1864)	Bratr	V mládí trvale emigroval do USA, kde vedl administraci českých novin Svornost v Chicagu (vyhnul se holokaustu).
Ludvík Kolben (1868–1927)	Bratr	Správce statků v Petrovicích a Karolínu u Rychnova nad Kněžnou.
Marie, Albína a Kamila Kolbenovy	Sestry	Svobodné sestry žijící v rodném domku ve Strančicích. Všechny zahynuly během nacistické okupace.
Jindřich Kolben (mladší)	Vnuk	Jediný mužský přeživší z Kolbenovy rodiny po roce 1945. Zachránil osobní dědečkův kufřík se 180 akciemi.
Andreé Kolbenová	Manželka vnuka	Dožila se vysokého věku v Německu, v roce 2026 zaslala osobní zdravici radnici Prahy 10 k poctě svého zesnulého příbuzného.

Zdroje