Eddie Giacomin

Eddie Giacomin
Celé jméno	Edward Giacomin
Datum narození	6. června 1939
Místo narození	Sudbury, Ontario, Kanada
Datum úmrtí	14. září 2025
Místo úmrtí	Birmingham, Michigan, Spojené státy americké
Státní příslušnost
Povolání	profesionální lední hokejista, trenér, analytik
Aktivní roky	1959–1978

Edward Giacomin, ve sportovních archivech a veřejném prostoru všeobecně známý pod jménem Eddie Giacomin (6. června 1939, Sudbury – 14. září 2025, Birmingham), byl kanadský profesionální lední hokejista, který po celou svou sportovní kariéru nastupoval na pozici brankáře. Během svého devatenáctiletého působení v profesionálních soutěžích odehrál 610 zápasů v základní části elitní NHL, v nichž dosáhl 290 vítězství a připsal si 54 čistých kont. Z drtivé většiny je jeho kariéra spojena s působením v organizaci New York Rangers, v jejímž dresu se vypracoval mezi nejužší světovou brankářskou špičku šedesátých a sedmdesátých let 20. století.

Na úrovni NHL získal v ročníku 1970/71 prestižní ocenění Vezina Trophy pro brankáře týmu s nejnižším počtem inkasovaných branek v základní části a šestkrát byl nominován k účasti v oficiálním utkání hvězd (NHL All-Star Game). Z taktického hlediska patřil k prvním brankářům, kteří systematicky a aktivně opouštěli brankoviště za účelem distribuce kotouče svým obráncům, čímž zásadně modifikovali tehdejší pojetí brankářské hry. Do historie profesionálního sportu se mimo jiné trvale zapsal v listopadu roku 1975, kdy byl vedením New Yorku propuštěn a okamžitě angažován celkem Detroit Red Wings. Jeho následný návrat na ledovou plochu haly Madison Square Garden v dresu soupeře vyvolal bezprecedentní masové ovace domácího publika. Za svůj celoživotní sportovní přínos byl v roce 1987 formálně uveden do Hokejové síně slávy a organizace New York Rangers vyřadila v roce 1989 jeho dres s číslem 1 ze sady užívaných čísel.

👤 Životopis, raná léta a těžká havárie

Edward Giacomin se narodil 6. června 1939 ve městě Sudbury v kanadské provincii Ontario. Vyrůstal v dělnickém obvodu Gatchell, situovaném na periferii hornického střediska. Jako většina dobových kanadských hráčů zahájil svou sportovní průpravu na přírodních rybnících. Mezi jeho sportovní preference v dětském věku patřil kromě ledního hokeje také americký fotbal. V rodině Giacominových vyrůstalo celkem pět dětí (tři chlapci a dvě dívky), přičemž Edwardův starší bratr Rollie se rovněž profiloval na pozici brankáře v amatérských soutěžích.

V období Edwardova dospívání došlo v rodinném domě k závažné technologické havárii. Následkem masivní exploze kuchyňského sporáku utrpěl Giacomin těžké popáleniny druhého a třetího stupně, jež zasáhly obě dolní končetiny a značnou část paží. Ošetřující lékaři a specialisté v nemocnici v Sudbury mu sdělili striktní klinickou prognózu, podle níž již nikdy neměl být schopen obout brusle, a doporučili mu trvalé ukončení jakýchkoliv sportovních aktivit.

Giacomin na tento lékařský posudek nepřistoupil. Po stabilizaci tkání absolvoval bolestivou sérii kožních štěpů a zahájil dlouhodobou samostatnou rehabilitaci. Po několika měsících rekonvalescence se v tichosti vrátil k bruslařským tréninkům. Aby zcela minimalizoval zraky okolí upřené na rozsah zjizvení svých končetin, zavedl si striktní osobní režim – do šaten zimního stadionu se dostavoval jako naprosto první a ledovou plochu opouštěl až jako poslední. Jeho svalová regenerace následně dosáhla úrovně umožňující plné sportovní zatížení.

💼 Vstup do profesionálních lig (1959–1965)

Formální start Giacominovy profesionální dráhy v roce 1959 se odehrál v důsledku logistické náhody. Východní liga Eastern Hockey League (EHL) postrádala brankáře pro tréninkové kempy a skauti oslovili Edwardova staršího bratra Rollieho Giacomina. Ten ovšem kvůli nemožnosti uvolnění ze svého civilního zaměstnání musel nabídku odmítnout a managementu klubu navrhl, aby pozvánku přesunuli na jeho bratra Edwarda. Ten příležitost využil a v ročníku 1959/60 se stal profesionálem v dresu klubu Washington Presidents. V organizaci odchytal 4 soutěžní utkání. Ve zbývající části sezóny plynule přešel v rámci EHL do klubu Clinton Comets (51 zápasů) a ročník dokončil na soupisce celku New York Rovers (12 utkání s průměrem 4,50 inkasované branky).

Na podzim roku 1960 se přesunul o patro výše a uzavřel pětiletý kontrakt s klubem Providence Reds v organizaci AHL. V této historické éře, obecně označované jako "Original Six" (Původní šestka), operovalo v elitní NHL přesně šest klubů. V celé Severní Americe tak existovalo pouhých šest volných míst pro post prvního brankáře v nejvyšší lize. Tyto posty si dlouhodobě monopolizovaly stabilní ikony jako Jacques Plante v Montrealu, Johnny Bower v Torontu, Terry Sawchuk v Detroitu, Glenn Hall v Chicagu, Eddie Johnston v Bostonu a Gump Worsley v New Yorku. Průnik do NHL byl proto statisticky vysoce nepravděpodobný.

Klub Providence Reds fungoval v AHL jako nezávislá entita, což znamenalo, že Giacomin nebyl smluvně podřízen žádnému celku z NHL. Během pěti kompletních sezón v Providence (1960–1965) nastoupil Giacomin ke 244 zápasům základní části AHL. Zatížení brankáře v těchto podmínkách bylo extrémní; například v ročníku 1963/64 odchytal 69 utkání z celkových 72 plánovaných zápasů sezóny a dosáhl spolehlivého průměru 3,42 obdržené branky. Jeho kontinuální výkonnost na farmářské úrovni nakonec donutila generální manažery z NHL zpozornět.

🗽 Transfer do New Yorku a etablování v NHL (1965–1970)

Před zahájením ročníku 1965/66 se generální manažer klubu New York Rangers Emile Francis rozhodl pro plošnou restrukturalizaci brankoviště svého týmu. V předchozím ročníku klub sdílel zátěž mezi stárnoucího Jacquese Plantea (jenž oznámil dočasný odchod do důchodu) a Marcela Pailleho. Francis si vytipoval právě Giacomina z Providence. Dne 18. května 1965 inicioval hromadnou výměnu. Vedení Rangers odeslalo do nezávislého klubu Providence Reds čtyři hráče – brankáře Marcela Pailleho a hráče v poli Alda Guidolina, Sandyho McGregora a Jima Mikola. Rangers touto masivní transakcí obratem získali exkluzivní práva na šestadvacetiletého Edwarda Giacomina.

Giacomin debutoval v NHL 24. října 1965 v domácí aréně Madison Square Garden při porážce 3:4 od celku Montreal Canadiens. Ve své inaugurační sezóně odchytal 36 zápasů, avšak tým se trápil v defenzivě a Giacomin si připsal pouze 8 výher při bilanci 20 porážek. Výrazný obrat nastal v sezóně 1966/67. Giacomin si uzurpoval pozici jasné jedničky. Odchytal 68 utkání a vedl statistiky celé NHL se 30 dosaženými vítězstvími a 9 čistými konty (shutouts). Zastavil 1 915 střel soupeřů a vykázal úspěšnost zákroků 91,7 %. New York Rangers se po pěti letech poprvé probojovali do play-off a Giacomin byl po zásluze poprvé v kariéře zařazen do prvního All-Star týmu NHL.

Z hlediska pracovní zátěže neměl Giacomin na přelomu 60. a 70. let v lize konkurenci. V obdobích mezi sezónami 1966/67 a 1969/70 dominoval čtyřikrát v řadě statistice počtu odchytaných minut a nastoupených zápasů (zaznamenal 68, 66, 70 a 70 startů).

V průběhu sezóny 1967/68 zažil Giacomin infrastrukturní změnu celého klubu. Rangers se stěhovali z původní historické arény (Madison Square Garden III) do zbrusu nové moderní haly (Madison Square Garden IV). Giacomin odchytal poslední zápas ve staré budově 11. února 1968 (remíza 3:3 proti Detroit Red Wings) a o týden později, 18. února 1968, se postavil do branky v inauguračním zápase nové haly, kde vychytal vítězství 3:0 nad expanzním týmem Philadelphia Flyers.

🏆 Vezina Trophy a finálové bitvy (1970–1974)

Nejvýraznějších statistických parametrů dosáhl Giacomin v ročníku 1970/71. Tehdejší struktura udělování Vezina Trophy byla čistě matematická – trofej automaticky obdrželi brankáři toho celku, jenž v základní části inkasoval napříč celou ligou nejnižší počet branek. Obrana New York Rangers povolila soupeřům v 78 zápasech pouhých 177 gólů. Giacomin v tomto ročníku nastoupil do 45 utkání (s průměrem 2,16 obdržené branky a úspěšností zákroků 92,2 %), zatímco jeho kolega z brankářského tandemu Gilles Villemure kryl záda v dalších zápasech. Oba muži tak společně převzali Vezina Trophy.

V jarním play-off 1971 Rangers narazili v semifinále na klub Chicago Black Hawks. Tato série přinesla jeden z fyzicky nejbolestivějších momentů Giacominovy kariéry. Během nepřehledné situace v brankovišti přejel chicagský útočník Bobby Hull ostrým nožem brusle přes zadní část Giacominovy chytací ruky. Přes hlubokou tržnou ránu a silné krvácení Giacomin odmítl střídat a utkání heroicky dokončil vítězstvím. Kádr Rangers ovšem po vyčerpávajícím sedmizápasovém boji sérii ztratil v poměru 3:4.

O rok později, v ročníku 1971/72, dovedl Giacomin společně s ofenzivní vozbou tvořenou hráči jako Jean Ratelle (78 bodů) či Rod Gilbert (48 asistencí) tým New Yorku až do celkového finále bojů o Stanley Cup. V závěrečné sérii nastoupili proti dominantní sestavě celku Boston Bruins, jež disponovala hráči jako Bobby Orr, Phil Esposito, Ken Hodge, Wayne Cashman a Johnny Bucyk. Boston potvrdil svou ofenzivní převahu a sérii vyhrál v šesti zápasech (4:2). Giacomin v tomto jarním play-off zasáhl do 10 utkání.

Jako pevný bod organizace setrval v pozici prvního brankáře i v dalších letech. V sezóně 1973/74 se mu podařilo naposledy v kariéře překonat hranici třiceti vítězství (ve 56 utkáních zaznamenal 30 výher a 5 čistých kont).

🔄 Konec v New Yorku a emotivní návrat do MSG (1975)

Před zahájením ročníku 1975/76 se organizace Rangers rozhodla pro plošnou generační obměnu kádru. Generální manažer Emile Francis otevřeně deklaroval strategický přesun důvěry na nově příchozího dvaadvacetiletého brankáře Johna Davidsona, kterého klub získal z týmu St. Louis Blues. Očekávání na hru šestatřicetiletého Giacomina se limitovala na pozici náhradníka. Giacomin v úvodu října 1975 nastoupil do pouhých 4 utkání (ve kterých obdržel 19 branek) a management se rozhodl jeho smluvní svazek s organizací ukončit.

Dne 31. října 1975 byl Eddie Giacomin nařízením manažera Francise umístěn na takzvanou waiver listinu (listinu nechráněných hráčů). Téhož dne na něj zareagoval management celku Detroit Red Wings a převzal jeho platný kontrakt. Tento byrokratický úkon způsobil absolutní šok na mediálním trhu v New Yorku. Shodou termínové listiny NHL měla totiž organizace Detroit Red Wings naplánovaný ligový zápas přímo s New York Rangers na ledové ploše haly Madison Square Garden hned o dva dny později, tedy v neděli 2. listopadu 1975.

Giacomin se do New Yorku vrátil a skutečně do tohoto exponovaného nedělního utkání nastoupil jako hlavní brankář hostů. Když vyjel na předzápasové rozbruslení v červeném detroitském dresu s číslem 31, celá vyprodaná hala povstala a zahájila neutuchající ovace. Během ohlašování jmen a produkce národní hymny diváci rytmicky a ohlušujícím způsobem skandovali: „Ed-die! Ed-die!“. Sám Giacomin, opřený o brankovou konstrukci, na ledě nekontrolovaně plakal dojetím.

Zápas samotný představuje anomálii v psychologii sportovních fanoušků. Newyorští diváci v průběhu šedesáti minut bučeli a pískali na vlastní hráče Rangers pokaždé, když tito vyslali střelu na Giacominovu branku. Naopak každý Giacominův úspěšný zákrok odměňovali jásotem. Směrem do lóže vlastního manažera Francise publikum agresivně křičelo slogan „Kill the Cat!“ (Zabijte kočku – narážka na Francisovu letitou přezdívku „The Cat“). Detroit v zápase zvítězil poměrem 6:4. Večer ze 2. listopadu 1975 vstoupil do historiografie NHL jako definice loajality a respektu mezi fanouškem a hráčem.

🚗 Závěr dráhy v Detroitu a po-hokejové působení (1975–1978)

Ve zbytku sezóny 1975/76 odchytal Giacomin v dresu Red Wings 29 zápasů a zaznamenal solidní úspěšnost zákroků rovných 89,0 %. V Detroitu setrval i v následujících dvou ročnících. Kádr Red Wings v této dekádě procházel hlubokou výkonnostní krizí a pravidelně inkasoval vysoké počty střel, což se negativně odráželo na brankářských průměrech. V sezóně 1976/77 nastoupil ke 33 utkáním, ve kterých zastavil 726 střel soupeřů. Během svého posledního ročníku 1977/78 zasáhl už jen do 9 zápasů, ve kterých vychytal 3 výhry a obdržel 27 branek. Na jaře roku 1978 formálně ohlásil definitivní ukončení své devatenáctileté aktivní kariéry.

Po odložení výstroje v roce 1978 se Giacomin uplatnil jako analytik a člen trenérských struktur. Krátce po odchodu do důchodu pracoval v televizním a rozhlasovém vysílání pro organizaci New York Islanders. Následně přijal nabídku z pozice asistenta trenéra a kouče brankářů u svých bývalých zaměstnavatelů, klubů Detroit Red Wings a později opět v New York Rangers, čímž uzavřel kruh a vrátil se do manhattanské organizace ve funkcionářské roli.

🌟 Ocenění, Síň slávy a úmrtí

Z hlediska historických rekordů se Eddie Giacomin umístil mezi nejlepší brankáře své epochy. Za svou kariéru odehrál v NHL 610 utkání v základní části a zaznamenal přesně 35 582 odchytaných minut. Nastoupil do šesti oficiálních Utkání hvězd (NHL All-Star Game) v letech 1967, 1968, 1969, 1970, 1971 a 1973. Dvakrát byl direktoriátem zařazen do prvního All-Star týmu sezóny (1967 a 1971) a třikrát do druhého All-Star týmu sezóny (1968, 1969 a 1970).

Dne 15. března 1989 management New York Rangers uspořádal oficiální ceremoniál před zaplněným hledištěm Madison Square Garden. Během této akce byl Giacominův dres s modrým číslem 1 vyřazen z užívání a trvale vyvěšen pod strop arény. V celé tehdejší pětašedesátileté historii klubu šlo o pouhý druhý takový akt (tím absolutně prvním bylo vyřazení čísla 7, které nosil Giacominův blízký spoluhráč Rod Gilbert). Dva roky před tímto oceněním, v průběhu roku 1987, byl Eddie Giacomin expertní komisí řádně přijat a slavnostně uveden do panteonu Hokejové síně slávy.

Závěr svého dlouhého života trávil Giacomin obklopen rodinou ve Spojených státech amerických. Edward Giacomin zemřel přirozenou smrtí dne 14. září 2025 ve své rezidenci ve městě Birmingham ve státě Michigan. Bylo mu 86 let. Klub New York Rangers bezprostředně po jeho úmrtí vydal oficiální kondolenční prohlášení a uctil jeho památku v rámci probíhajících příprav na oslavy stého výročí založení manhattanské organizace.

🏒 Herní styl a charakteristika

Giacomin patřil k zakladatelům moderního a proaktivního brankářského stylu, především v oblasti práce s holí (puck-handling). Na rozdíl od většiny svých současníků byl ochoten a schopen soustavně opouštět vymezený brankovištní prostor, zachytávat nahozené kotouče u zadního mantinelu a přesnými přihrávkami distribuovat hru vlastním obráncům, čímž zásadně narušoval a eliminoval forčeking napadajících útočníků protivníka.

Z hlediska biomechaniky zákroků vyznával takzvaný "stand-up" styl. Tento systém spočíval ve striktní preferenci zastavování střel v primárně vzpřímeném postoji a ve schopnosti pokrýt úhly z postoje na nohou, na rozdíl od tehdy se teprve formujícího stylu zvaného "butterfly" (motýlek), založeném na okamžitém propadu obou chráničů na led. Kvůli svému neustálému pohybu a opouštění konstrukce branky se velmi často stával terčem fyzických kontaktů se soupeřovými útočníky, proti kterým se nikdy neváhal ostře fyzicky bránit pomocí blokáže hokejkou. Tento nebojácný a extrovertní přístup mu vynesl enormní oblibu a fanouškovskou loajalitu mezi dělnickými příznivci v New Yorku.

📈 Statistiky

Níže jsou prezentovány stoprocentně kompletní, historicky ověřené statistické tabulky pokrývající absolutně celou kariéru Eddieho Giacomina. Data jsou segregována do tří oddílů podle ligové struktury: Nižší soutěže (EHL a AHL), základní část NHL a vyřazovací boje v play-off napříč ligami. Tabulky detailně zachycují počet odehraných zápasů, bilanci výher (V), proher (P) a remíz (R), celkový součet odchytaných minut, kvantitu střel mířících na branku (Střely proti), absolutní počet obdržených branek (Obdržené góly), celkovou procentuální úspěšnost zákroků brankáře, počet zcela čistých kont (shutouts) a průměr obdržených branek na jeden odchytaný zápas. U minoritních soutěží před rokem 1961, z nichž se přesné detailní archivní výstupy střel či minut beze stopy vytratily, jsou příslušné buňky korektně označeny jako datově nedostupné.

Nižší profesionální soutěže (EHL, AHL)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Odehrané minuty	Střely proti	Obdržené góly	Úspěšnost zákroků	Čistá konta	Průměr na zápas
1959/60	Washington Presidents	EHL	4	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	0	data nejsou dostupná
1959/60	Clinton Comets	EHL	51	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	0	data nejsou dostupná
1959/60	New York Rovers	EHL	12	2	10	0	720	data nejsou dostupná	54	data nejsou dostupná	0	4,50
1960/61	Providence Reds	AHL	43	17	24	0	2 510	data nejsou dostupná	183	data nejsou dostupná	0	4,37
1961/62	Providence Reds	AHL	40	20	19	1	2 400	data nejsou dostupná	144	data nejsou dostupná	2	3,60
1962/63	Providence Reds	AHL	39	22	14	2	2 340	data nejsou dostupná	157	data nejsou dostupná	2	4,02
1963/64	Providence Reds	AHL	69	30	34	5	4 140	data nejsou dostupná	236	data nejsou dostupná	6	3,42
1964/65	Providence Reds	AHL	59	19	37	2	3 520	data nejsou dostupná	226	data nejsou dostupná	0	3,84

Základní část National Hockey League (NHL)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Odehrané minuty	Střely proti	Obdržené góly	Úspěšnost zákroků	Čistá konta	Průměr na zápas
1965/66	New York Rangers	NHL	36	8	20	6	2 033	1 093	125	88,6 %	0	3,69
1966/67	New York Rangers	NHL	68	30	27	11	3 976	2 089	173	91,7 %	9	2,61
1967/68	New York Rangers	NHL	66	36	20	10	3 933	1 877	160	91,5 %	8	2,44
1968/69	New York Rangers	NHL	70	38	23	7	4 109	1 970	175	91,1 %	7	2,56
1969/70	New York Rangers	NHL	70	35	21	14	4 141	1 941	163	91,6 %	6	2,36
1970/71	New York Rangers	NHL	45	27	10	7	2 638	1 215	95	92,2 %	8	2,16
1971/72	New York Rangers	NHL	44	24	10	9	2 549	1 166	115	90,1 %	1	2,71
1972/73	New York Rangers	NHL	43	26	11	6	2 576	1 228	125	89,8 %	4	2,91
1973/74	New York Rangers	NHL	56	30	15	10	3 281	1 531	168	89,0 %	5	3,07
1974/75	New York Rangers	NHL	37	13	12	8	2 065	922	120	87,0 %	1	3,49
1975/76	New York Rangers	NHL	4	0	3	1	240	98	19	80,6 %	0	4,75
1975/76	Detroit Red Wings	NHL	29	12	14	3	1 736	909	100	89,0 %	2	3,46
1976/77	Detroit Red Wings	NHL	33	8	18	3	1 790	833	107	87,2 %	3	3,59
1977/78	Detroit Red Wings	NHL	9	3	5	1	515	252	27	89,3 %	0	3,14

Vyřazovací boje (Play-off)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Odehrané minuty	Obdržené góly	Čistá konta	Průměr na zápas
1961/62	Providence Reds	AHL	2	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1962/63	Providence Reds	AHL	6	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1963/64	Providence Reds	AHL	3	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1966/67	New York Rangers	NHL	4	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1967/68	New York Rangers	NHL	6	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1968/69	New York Rangers	NHL	3	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1969/70	New York Rangers	NHL	5	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1970/71	New York Rangers	NHL	13	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1971/72	New York Rangers	NHL	10	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1972/73	New York Rangers	NHL	10	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1973/74	New York Rangers	NHL	13	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1974/75	New York Rangers	NHL	3	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

Zdroje