Drůbež

Rozbalit box

Obsah boxu

Drůbež je souhrnný název pro domestikované ptáky, kteří jsou chováni člověkem pro hospodářský užitek. Mezi hlavní důvody jejich chovu patří produkce masa, vajec a peří. Některé druhy jsou chovány také pro okrasné účely, jako zájmový chov nebo pro produkci specifických produktů, jako jsou foie gras. Drůbež představuje jeden z nejvýznamnějších a nejrozšířenějších zdrojů živočišných proteinů na světě a hraje klíčovou roli v globálním zemědělství a gastronomii.

Mezi nejběžnější druhy drůbeže patří kur domácí, krůta domácí, kachna domácí a husa domácí. V širším slova smyslu se k drůbeži někdy řadí i perličky, křepelky, holubi a v komerčním kontextu i pštrosi.

🐔 Hlavní druhy drůbeže

Drůbež zahrnuje několik řádů a čeledí ptáků, kteří byli v průběhu tisíciletí šlechtěni pro specifické vlastnosti.

Kur domácí (Gallus gallus domesticus)

Kur domácí je bezesporu nejpočetnějším a hospodářsky nejvýznamnějším druhem drůbeže. Představuje více než 90 % veškeré chované drůbeže na světě. Byl domestikován z kura bankivského v jihovýchodní Asii přibližně před 8 000 lety.

Nosná plemena (nosnice): Jsou šlechtěna pro vysokou snášku vajec. Mezi typické zástupce patří Leghornky, Rhode Island Red nebo v Česku známá Dominant. Moderní hybridní nosnice mohou snést přes 300 vajec ročně.
Masná plemena (brojleři): Jsou šlechtěna pro rychlý růst a vysokou výtěžnost masa. Moderní brojler dosahuje porážkové hmotnosti již za 5–7 týdnů. Příkladem jsou plemena jako Cornish nebo Plymouth Rock.
Kombinovaná plemena: Tato plemena poskytují jak uspokojivou snášku vajec, tak i dobrou produkci masa. Jsou typická pro menší, samozásobitelské chovy. Patří sem například Sasexky nebo Amroksky.

Krůta domácí (Meleagris gallopavo)

Krůta domácí byla domestikována z divoké krůty v Mexiku dávno před příchodem Evropanů. Do Evropy byla přivezena v 16. století. Je chována primárně pro své maso, které je obzvláště populární v Severní Americe, kde je tradičním pokrmem na Den díkůvzdání. Krůtí maso je ceněno pro nízký obsah tuku.

Kachna domácí (Anas platyrhynchos domesticus)

Většina plemen kachny domácí pochází z kachny divoké. Je chována pro maso, vejce a peří. Kachní maso je tučnější a má výraznější chuť než kuřecí. Kachní vejce jsou větší než slepičí a oblíbená v některých kuchyních. Z peří, zejména prachového, se vyrábějí kvalitní lůžkoviny a zimní oblečení. Specialitou je produkce ztučnělých jater (foie gras), pro kterou se využívají především plemena jako kachna pekingská nebo kachna pižmová.

Husa domácí (Anser anser domesticus a Anser cygnoides domesticus)

Husa domácí byla domestikována ze dvou druhů divokých hus: evropská plemena z husy velké a asijská plemena z husy labutí. Husy jsou chovány pro velmi chutné a tučné maso, sádlo, peří a také pro produkci foie gras. V minulosti byly husy využívány i jako hlídači, protože svým křikem spolehlivě upozorní na vetřelce.

Ostatní druhy

Perlička: Pochází z Afriky, je chována pro maso, které chutí připomíná bažantí. Je odolnější vůči nemocem než kur domácí.
Křepelka: Malý pták chovaný pro svá drobná, ale chutná vejce a dietní maso. Má velmi rychlý reprodukční cyklus.
Pštros: Ačkoliv se jedná o běžce, v zemědělské praxi je často řazen k drůbeži. Chová se pro maso s nízkým obsahem tuku, velká vejce a kůži.
Holub: Chován pro maso mladých jedinců (holoubata), které je považováno za delikatesu.

📜 Historie domestikace

Domestikace ptáků probíhala nezávisle v různých částech světa a v různých dobách.

Kur domácí: První důkazy o domestikaci pocházejí z jihovýchodní Asie a Číny z období kolem roku 6000 př. n. l. Původně nebyl chován primárně pro maso, ale pro kohoutí zápasy a rituální účely. Do Evropy se dostal přes Persii a Řecko.
Krůta: Domestikována Aztéky a dalšími původními obyvateli Střední Ameriky nejméně před 2000 lety. Španělé ji přivezli do Evropy v 16. století, odkud se rychle rozšířila.
Kachny a husy: Byly domestikovány na více místech. Důkazy o chovu hus pocházejí již ze starověkého Egypta (cca 3000 př. n. l.), kde byly násilně vykrmovány pro ztučnělá játra. Kachny byly domestikovány v Evropě i v Asii.

⚙️ Chov a produkce

Systémy chovu drůbeže se dramaticky liší od malých samozásobitelských hospodářství po obrovské průmyslové komplexy.

Intenzivní chov

Intenzivní (průmyslový) chov je zaměřen na maximální efektivitu a produkci.

Klecové chovy: Nosnice jsou drženy v malých klecích, což umožňuje snadný sběr vajec a kontrolu, ale je to systém velmi kritizovaný z hlediska welfare zvířat. V mnoha zemích Evropské unie jsou již tradiční neobohacené klece zakázány.
Chov na podestýlce: Ptáci se volně pohybují v uzavřené hale na podestýlce (sláma, hobliny). Tento systém poskytuje více prostoru a přirozenějšího chování.
Výkrm brojlerů: Probíhá ve velkých halách, kde jsou desítky tisíc ptáků. Cílem je dosáhnout porážkové hmotnosti v co nejkratším čase s co nejnižší spotřebou krmiva.

Alternativní chovy

Tyto systémy kladou větší důraz na pohodu zvířat a kvalitu produktu.

Chov s volným výběhem (Free-range): Drůbež má kromě haly přístup i do venkovního výběhu, kde se může pást a projevovat přirozené chování.
Ekologický chov (Bio): Řídí se přísnými pravidly, která zahrnují povinný přístup do výběhu, krmení bio krmivem a omezení používání antibiotik.
Drobnochov: Chov několika kusů drůbeže pro vlastní spotřebu na zahradách a malých farmách.

Zdraví a nemoci

Vysoká koncentrace zvířat v intenzivních chovech zvyšuje riziko šíření nemocí. Mezi nejzávažnější patří:

Ptačí chřipka (Aviární influenza): Virové onemocnění, které může způsobit masivní úhyny a některé kmeny jsou přenosné i na člověka.
Salmonelóza: Bakteriální infekce, která může kontaminovat vejce a maso a způsobit u lidí vážné zažívací potíže.
Newcastleská nemoc: Vysoce nakažlivé virové onemocnění postihující mnoho druhů ptáků.

Prevence spočívá v přísných biosekuritních opatřeních a vakcinačních programech.

🍽️ Drůbež v gastronomii

Drůbeží maso a vejce jsou základem mnoha světových kuchyní díky své cenové dostupnosti, všestrannosti a nutriční hodnotě.

Maso: Drůbeží maso se dělí na bílé (prsa), které je libovější, a tmavé (stehna), které je šťavnatější a chuťově výraznější. Lze ho připravovat na nespočet způsobů: pečení, smažení, grilování, vaření či dušení. Mezi ikonické pokrmy patří americké smažené kuře, francouzský Coq au vin, indické kuře Tandoori nebo Pekingská kachna.
Vejce: Nejčastěji se konzumují slepičí vejce, ale oblíbená jsou i křepelčí (jako delikatesa) nebo kachní (v asijské kuchyni). Jsou zdrojem kvalitních bílkovin a vitamínů. Používají se samostatně (vařená, míchaná, sázená) nebo jako klíčová ingredience při pečení a vaření.
Vnitřnosti a vedlejší produkty: Játra, srdce a žaludky jsou v mnoha kulturách běžnou součástí jídelníčku. Z drůbežích skeletů se připravují silné vývary. Peří se využívá v textilním průmyslu.

🌍 Ekonomický a kulturní význam

Drůbežářský průmysl je masivním globálním odvětvím. Největšími producenty drůbežího masa jsou Spojené státy americké, Čína a Brazílie. Produkce neustále roste díky relativně nízkým nákladům a vysoké efektivitě konverze krmiva ve srovnání s chovem skotu nebo prasat.

Kulturně má drůbež také významné místo. Kohout je symbolem svítání, bdělosti a v křesťanství také zrady (zrada sv. Petra). Holubice je celosvětovým symbolem míru. Krůta je neoddělitelně spjata s americkým Dnem díkůvzdání a Vánocemi. Vejce, zejména zdobená, jsou symbolem jara, plodnosti a Velikonoc.

🤔 Kontroverze a etika

Moderní drůbežářství čelí řadě kritik.

Welfare zvířat: Intenzivní chovy jsou kritizovány za stísněné podmínky, rychlý růst způsobující zdravotní problémy brojlerů, zkracování zobáků u nosnic a celkově za neumožnění přirozeného chování zvířat.
Dopad na životní prostředí: Velkochovy produkují značné množství odpadu (trus), který může znečišťovat vodu a půdu. Spotřebovávají také velké množství vody a krmiva, jehož pěstování (zejména sója) přispívá k odlesňování.
Zdravotní rizika: Nadužívání antibiotik v chovech přispívá ke vzniku rezistentních kmenů bakterií. Rizikem je i přenos nemocí, jako je salmonela nebo ptačí chřipka.

💡 Pro laiky

Brojler: Kuře speciálně vyšlechtěné pro rychlý růst a produkci masa. Je poráženo ve věku pouhých několika týdnů, kdy dosáhne požadované hmotnosti.
Nosnice: Slepice speciálně vyšlechtěná pro vysokou produkci vajec. Na rozdíl od brojlera je menší a má méně masa.
Biosekurita: Soubor opatření, která mají zabránit zavlečení a šíření nemocí v chovu. Zahrnuje například dezinfekci, kontrolu vstupu osob a omezení kontaktu s volně žijícími ptáky.
Konverze krmiva: Ukazatel efektivity chovu. Říká, kolik kilogramů krmiva je potřeba na vyprodukování jednoho kilogramu masa nebo vajec. U moderních brojlerů je toto číslo velmi nízké (méně než 2:1), což znamená, že jsou velmi efektivní v přeměně krmiva na svalovou hmotu.

Šablona:Aktualizováno