Přeskočit na obsah

Chorvatština

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - jazyk Chorvatština (chorvatsky hrvatski jezik) je jihoslovanský jazyk, kterým mluví přibližně 5,6 milionu lidí. Je úředním jazykem v Chorvatsku a jedním ze tří úředních jazyků v Bosně a Hercegovině. Má také status menšinového jazyka v srbské Vojvodině, černéhorské Boce Kotorské a v některých oblastech Rakouska (burgenlandští Chorvati) a Itálie (molisanští Chorvati). Od vstupu Chorvatska do Evropské unie v roce 2013 je jedním z jejích úředních jazyků.

Chorvatština je standardizovanou variantou štokavského nářečí a je součástí dialektového kontinua, které zahrnuje také srbštinu, bosenštinu a černohorštinu. Z lingvistického hlediska jsou tyto jazyky velmi blízké a vzájemně srozumitelné, ale z politických a kulturních důvodů jsou považovány za samostatné jazyky. Chorvatština se zapisuje latinkou, konkrétně upravenou verzí zvanou gajice (gajica).

📜 Historie

Historie chorvatského jazyka je úzce spjata s politickým a kulturním vývojem chorvatského národa.

🏛️ Rané období a vliv staroslověnštiny

Předkové dnešních Chorvatů přišli na Balkán v 6. a 7. století a přinesli si s sebou praslovanský jazyk. První psané památky pocházejí z 9. století a jsou psány hlaholicí, písmem vytvořeným Cyrilem a Metodějem pro misii na Velké Moravě. Jazykem těchto textů byla staroslověnština s prvky místního nářečí (tzv. chorvatská redakce staroslověnštiny). Nejvýznamnější památkou z tohoto období je Bašská deska (Bašćanska ploča) z přelomu 11. a 12. století, psaná hlaholicí.

Vedle hlaholice se postupně začala používat i cyrilice (tzv. bosančica) a od 14. století stále více i latinka.

🗣️ Formování tří hlavních nářečí

Během středověku se na území obývaném Chorvaty vyprofilovaly tři hlavní nářeční skupiny, jejichž názvy jsou odvozeny od tázacího zájmena "co?":

📖 Standardizace a Ilyrské hnutí

Snahy o vytvoření jednotného spisovného jazyka sílily od 17. století. Klíčovou roli sehrálo Ilyrské hnutí v první polovině 19. století, vedené osobnostmi jako Ljudevit Gaj. Cílem hnutí bylo kulturní a politické sjednocení Jihoslovanů. Jako základ pro společný jazyk si illyristé zvolili nejrozšířenější, štokavské nářečí, konkrétně jeho ijekavskou variantu. Ljudevit Gaj také reformoval latinku a vytvořil moderní chorvatskou abecedu (gajici), kde každé hlásce odpovídá jedno písmeno.

🇭🇷 Srbochorvatština a osamostatnění

Po vzniku Jugoslávie v roce 1918 se prosadila koncepce společného srbochorvatského jazyka (nebo chorvatosrbského). Ačkoliv existovaly dvě rovnoprávné varianty (západní – chorvatská, a východní – srbská), docházelo k politickým tlakům na unifikaci a potlačování chorvatských specifik. To vyvolávalo odpor, který vyvrcholil v roce 1967 Deklarací o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka, požadující plnou rovnoprávnost chorvatštiny.

Po rozpadu Jugoslávie na začátku 90. let 20. století se chorvatština definitivně etablovala jako samostatný úřední jazyk. Od té doby je patrná snaha o purizaci jazyka, tj. nahrazování cizích slov (především srbismů a internacionalismů) domácími novotvary nebo staršími, dříve méně užívanými slovy.

✍️ Písmo a výslovnost

Chorvatština používá upravenou latinku, tzv. gajice (gajica), která má 30 písmen. Její hlavní zásadou je, že jednomu fonému odpovídá právě jedno písmeno.

Chorvatská abeceda: A, B, C, Č, Ć, D, Dž, Đ, E, F, G, H, I, J, K, L, Lj, M, N, Nj, O, P, R, S, Š, T, U, V, Z, Ž.

Některá písmena a spřežky se vyslovují odlišně od češtiny:

  • Č – jako české č (např. mačka - kočka)
  • Ć – měkčí č, podobné srbskému ć (např. noć - noc)
  • Dž – jako české dž v slově džus (např. džep - kapsa)
  • Đ – měkčí dž, podobné polskému dź (např. anđeo - anděl)
  • H – znělá hláska, podobná ukrajinskému г (např. hvala - děkuji)
  • Lj – měkké l, jako slovenské ľ (např. ljubav - láska)
  • Nj – jako české ň (např. konj - kůň)
  • Š – jako české š (např. šešir - klobouk)
  • Ž – jako české ž (např. žena - žena)

Chorvatština má také melodický přízvuk, který může být pro cizince obtížný. Rozlišují se čtyři typy přízvuku (dva stoupavé a dva klesavé, každý může být krátký nebo dlouhý), které mohou měnit význam slova.

⚙️ Gramatika

Chorvatská gramatika je, podobně jako u ostatních slovanských jazyků, flektivní, což znamená, že využívá bohatý systém skloňování a časování.

📝 Podstatná a přídavná jména

Skloňování je poměrně složité a závisí na rodu a zakončení podstatného jména. Přídavná jména se shodují s podstatnými jmény v pádě, čísle a rodě.

🧾 Slovesa

Chorvatská slovesa mají propracovaný systém časů a vidů.

  • Vid: Rozlišuje se vid dokonavý (svršeni) a nedokonavý (nesvršeni), podobně jako v češtině.
  • Časy: Chorvatština má sedm časů, ačkoliv některé se v běžné mluvě používají zřídka.
   *   Přítomný čas (prezent)
   *   Minulé časy: perfektum, aorist, imperfektum, plusquamperfektum
   *   Budoucí časy: futur I. a futur II.
  • Způsoby: Rozlišuje se oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ) a podmiňovací (kondicional).

📖 Slovní zásoba

Jádro slovní zásoby je slovanského původu. Během historie však chorvatština přijala mnoho slov z jiných jazyků, především z:

Jak bylo zmíněno, současná jazyková politika v Chorvatsku upřednostňuje purismus. Místo přejímání mezinárodních slov se často tvoří nová slova z domácích kořenů. Příklady:

  • zračna luka (dosl. vzdušný přístav) místo aerodrom (letiště)
  • nogomet (dosl. nožní meta) místo fudbal (fotbal)
  • računalo (od računati - počítat) místo kompjuter (počítač)

🤝 Vztah k srbštině, bosenštině a černohorštině

Otázka vztahu mezi chorvatštinou, srbštinou, bosenštinou a černohorštinou je komplexní a politicky citlivá. Z čistě lingvistického hlediska se jedná o standardizované formy jednoho pluricentrického jazyka, podobně jako americká angličtina a britská angličtina. Mluvčí si bez problémů navzájem rozumí.

Hlavní rozdíly jsou: 1. Písmo: Chorvatština používá výhradně latinku, zatímco srbština používá cyrilice i latinku. 2. Výslovnost (reflex jatu): Chorvatský standard je založen na ijekavské výslovnosti (staroslověnské ě se změnilo na ije/je, např. mlijeko, vrijeme), zatímco srbský standard v Srbsku je ekavský (mleko, vreme). Srbský standard v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře je také ijekavský. 3. Slovní zásoba: Existuje řada slov, která se liší. Chorvatština často dává přednost slovům slovanského původu, zatímco srbština častěji používá internacionalismy.

Příklady rozdílů ve slovní zásobě
Chorvatsky Srbsky (ekavsky) Česky
tisuća hiljada tisíc
kruh hleb chléb
nogomet fudbal fotbal
vlak voz vlak
zrak vazduh vzduch
otok ostrvo ostrov
juha supa polévka

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Jazyk podobný češtině, ale jiný: Chorvatština je slovanský jazyk, takže mnoho slov zní podobně jako v češtině (např. more - moře, dobar dan - dobrý den, riba - ryba). Ale pozor na "falešné přátele" – slova, která znějí stejně, ale znamenají něco jiného (např. chorvatské pravo znamená "rovně" nebo "přímo", zatímco české "vpravo" je chorvatsky desno).
  • Sedm pádů jako u nás: Stejně jako čeština používá chorvatština složitý systém sedmi pádů. To znamená, že konce slov se mění podle jejich funkce ve větě. Pro cizince je to jedna z nejtěžších věcí na naučení.
  • Jeden jazyk, nebo čtyři?: Chorvatština, srbština, bosenština a černohorština jsou si tak podobné, že si jejich mluvčí bez problémů rozumí. Představte si to jako rozdíl mezi angličtinou v Británii a v USA. Lidé mluví trochu jinak, používají některá odlišná slova, ale v zásadě je to stejný jazyk. Z politických a historických důvodů je však každý z nich považován za samostatný jazyk se svými vlastními pravidly.
  • Píše se, jak se čte: Velkou výhodou chorvatštiny je její pravopis. Každému písmenu odpovídá jedna hláska, takže když se naučíte abecedu, můžete přečíst jakékoliv slovo.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Chorvatština&oldid=15933“