Cape Breton Oilers
| Cape Breton Oilers | |
|---|---|
| Liga | American Hockey League (AHL) |
| Divize | Severní (North), Atlantická (Atlantic) |
| Kapacita | 4 881 |
| Barvy | Modrá, Oranžová, Bílá (barvy Edmonton Oilers) |
| Vlastník | Edmonton Oilers |
| Kapitán | Dan Currie (1992-1993) |
| Nástupce | Hamilton Bulldogs |
| Úspěchy | 1x Vítěz Calder Cupu (1993) |
Cape Breton Oilers byl profesionální klub ledního hokeje, který působil v American Hockey League (AHL) v letech 1988 až 1996. Tým sídlil ve městě Sydney na ostrově Cape Breton v provincii Nové Skotsko v Kanadě. Klub sloužil jako primární farmářský celek (afiliace) týmu National Hockey League (NHL) Edmonton Oilers.
Tento klub zaujímá v historii AHL a kanadského hokeje zvláštní místo, především díky své legendární sezóně 1992/1993. V tomto ročníku tým nejenže získal mistrovský titul Calder Cup, ale dominoval soutěži způsobem, který nemá v moderní historii obdoby. Útočník Bill McDougall během tehdejšího play-off stanovil historické rekordy v produktivitě, které jsou dodnes považovány za nepřekonatelné (například 52 bodů v 16 zápasech).
Cape Breton Oilers byli součástí silné vlny přítomnosti AHL v atlantických provinciích Kanady v 80. a 90. letech, společně s týmy jako Fredericton Canadiens, Saint John Flames, Moncton Hawks, Halifax Citadels a St. John's Maple Leafs. Klub hrál své domácí zápasy v hale Centre 200, která byla postavena speciálně pro ubytování tohoto týmu a pro pořádání velkých kulturních akcí na ostrově.
Po osmi sezónách působení, v roce 1996, byla franšíza přestěhována do Hamiltonu v provincii Ontario, kde pokračovala pod názvem Hamilton Bulldogs. Zánik Oilers v Sydney neznamenal konec hokeje v regionu; arénu Centre 200 následně obsadil juniorský tým Cape Breton Eagles hrající QMJHL.
📜 Historie a vznik klubu
Kořeny týmu sahají hlouběji než do roku 1988. Organizace byla přímým pokračovatelem týmu Nova Scotia Oilers, který působil v Halifaxu v letech 1984 až 1988.
Stěhování z Halifaxu
V polovině 80. let sdíleli Nova Scotia Oilers halu Halifax Metro Centre s konkurenčním týmem Fredericton Express (v některých sezónách) a později čelili konkurenci nově vzniklého týmu Halifax Citadels. Mateřský klub Edmonton Oilers, který byl v té době na vrcholu své dynastie v NHL (s hráči jako Wayne Gretzky a Mark Messier), hledal pro svou farmu stabilnější a exkluzivnější prostředí. Volba padla na průmyslové město Sydney na ostrově Cape Breton. Město v té době dokončovalo výstavbu moderní multifunkční arény Centre 200 (název odkazuje na dvousetleté výročí založení města Sydney v roce 1785).
První roky na ostrově (1988–1992)
První sezóna 1988/1989 v novém působišti byla pro klub zklamáním. Pod vedením trenéra Rona Lowa tým vyhrál pouze 22 zápasů z 80 a skončil beznadějně poslední ve své divizi. Byla to doba přestavby, kdy se "zlatá generace" Edmontonu začala rozpadat a farma musela produkovat nové talenty. V následujících sezónách se výkony mírně zlepšily. V sezóně 1989/1990 se tým pod vedením trenéra Dona MacAdama probojoval do play-off, kde však vypadl v prvním kole s Springfield Indians. Podobný scénář se opakoval i v sezóně 1990/1991. V sezóně 1991/1992 se Oilers opět dostali do vyřazovacích bojů, kde v napínavé sérii podlehli St. John's Maple Leafs.
Ačkoliv výsledky nebyly oslnivé, v týmu se začaly objevovat budoucí hvězdy NHL jako brankář Fred Brathwaite, obránce François Leroux nebo útočníci Shjon Podein a Steven Rice.
🏆 Sezóna snů: 1992–1993
Ročník 1992/1993 je v kronikách AHL zapsán zlatým písmem. Cape Breton Oilers v této sezóně sestavili tým, který je odborníky často řazen mezi nejlepší mužstva v historii nižších zámořských soutěží.
Základní část
Tým vedl mladý a ambiciózní trenér George Burnett. Soupiska byla ideálním mixem dravého mládí a zkušených veteránů.
- Ofenzivní síla: Oilers v základní části nastříleli neuvěřitelných 356 gólů v 80 zápasech (průměr 4,45 gólu na zápas).
- Lídři: Nejproduktivnějším hráčem základní části byl Dan Currie s 98 body, následovaný Billem McDougallem s 88 body (který odehrál jen 71 zápasů).
- Výsledek: Tým skončil na třetím místě v Atlantické divizi se ziskem 84 bodů (36 výher, 32 proher, 12 remíz). Nic nenaznačovalo absolutní dominanci, která měla přijít v play-off.
Play-off 1993: Absolutní dominance
To, co se stalo v play-off o Calder Cup 1993, se stalo legendou. Oilers prohráli v celém průběhu vyřazovacích bojů pouze dva zápasy.
- 1. kolo (Semifinále divize): Soupeřem byli Fredericton Canadiens. Cape Breton je smetl v sérii 4:1 na zápasy.
- 2. kolo (Finále divize): Oilers narazili na rivala St. John's Maple Leafs. Očekávala se vyrovnaná bitva, ale Oilers zvítězili jasně 4:0.
- 3. kolo (Semifinále ligy): Tým narazil na Springfield Indians. Série byla opět jednostranná a skončila vítězstvím Oilers 2:0 (hrálo se na méně vítězných zápasů v této fázi specifického formátu).
- Finále Calder Cupu: Ve finále se střetli s vítězem jižní divize, týmem Rochester Americans. Oilers nedali soupeři šanci a zvítězili 4:1 na zápasy.
Rozhodující zápas se hrál v aréně Centre 200 před vyprodaným hledištěm. Když kapitán Dan Currie zvedl nad hlavu Calder Cup, město Sydney zachvátila euforie.
Fenomén Bill McDougall
Největším příběhem tohoto play-off byl výkon útočníka Billa McDougalla. Jeho statistiky z 16 zápasů play-off jsou dodnes platnými rekordy AHL:
- Body: 52 (rekord AHL)
- Góly: 26 (rekord AHL)
- Asistence: 26
- Průměr bodů na zápas: 3,25
V jednom ze zápasů proti St. John's vstřelil 5 gólů a přidal 2 asistence. Jeho výkon je považován za jeden z nejdominantnějších individuálních počinů v historii kolektivních sportů. McDougall nebyl typickým atletem, ale jeho hokejové myšlení a "chemie" se spoluhráči v této krátké periodě dosáhly dokonalosti.
📉 Následující roky a zánik (1993–1996)
Po zisku titulu nastal nevyhnutelný útlum. Mnoho klíčových hráčů (Rice, Podein, Brathwaite) se trvale přesunulo do NHL do týmu Edmonton Oilers nebo jinam. Trenér George Burnett odešel trénovat do NHL.
Sezóna 1993/1994 a 1994/1995
V sezóně po titulu se týmu ještě podařilo postoupit do play-off, kde vyřadili St. John's, ale následně vypadli s Moncton Hawks. Sezóna 1994/1995 byla poznamenána výlukou v NHL. To znamenalo, že v AHL hrálo mnoho talentovaných hráčů, kteří by jinak byli v prvních týmech. Oilers měli v sestavě budoucí hvězdy jako Miroslav Šatan nebo Jason Bonsignore. Tým skončil v divizi na 5. místě a do play-off nepostoupil.
Poslední sezóna 1995/1996
Poslední ročník v Sydney byl smutný. Návštěvnost klesala, ekonomická situace v regionu se zhoršovala a mateřský klub v Edmontonu procházel vlastní krizí. Tým skončil se zápornou bilancí (33 výher, 40 proher) a vypadl v prvním kole play-off s Fredericton Canadiens.
Přesun do Hamiltonu
V roce 1996 se majitelé rozhodli franšízu přestěhovat. Hlavním důvodem byla ekonomika a logistika. Cestování do atlantických provincií bylo pro týmy drahé a trendem v AHL bylo přibližování farem k mateřským klubům nebo do větších trhů v USA a Ontariu. Tým byl přesunut do Hamiltonu v Ontariu a přejmenován na Hamilton Bulldogs. Zpočátku si udržel afiliaci s Edmontonem, ale později se stal farmou Montréal Canadiens.
🏟️ Aréna: Centre 200
Domovský stánek týmu, Centre 200, byl klíčovým faktorem pro příchod AHL do Sydney.
- Otevření: 1987 (u příležitosti 200 let města).
- Kapacita: Přibližně 4 800 až 5 000 diváků na hokej.
- Atmosféra: Hala byla známá svou bouřlivou atmosférou, zejména během play-off 1993. Fanoušci na Cape Bretonu jsou známí svou hlučností a vášní pro hokej.
- Dědictví: Po odchodu Oilers nezůstala hala prázdná. V roce 1997 se do ní nastěhoval juniorský tým Cape Breton Eagles (dříve Screaming Eagles), který zde hraje dodnes a udržuje hokejovou tradici naživu. V hale visí upomínky na vítězství v Calder Cupu 1993.
🌟 Významní hráči a osobnosti
Dresem Cape Breton Oilers prošla řada hráčů, kteří se později stali hvězdami NHL nebo legendami AHL.
Bill McDougall
Nesmrtelná legenda klubu. Ačkoliv jeho kariéra v NHL nebyla dlouhá (hrál za Edmonton a Tampa Bay Lightning), v Sydney je považován za hokejového boha. Jeho rekord 52 bodů v jednom play-off pravděpodobně nebude nikdy překonán vzhledem k defenzivnějšímu stylu moderního hokeje.
Fred Brathwaite
Brankář, který byl oporou týmu v mistrovské sezóně. Později udělal velkou kariéru v NHL (Edmonton, Calgary, St. Louis) a v Evropě. Byl známý svou atletičností a menší postavou.
Shjon Podein
Americký útočník, známý svou neúnavnou prací a defenzivní hrou. V roce 2001 vyhrál Stanley Cup s Colorado Avalanche. V Cape Bretonu se naučil profesionálnímu hokeji.
Dan Currie
Kapitán mistrovského týmu. V sezóně 1992/93 zaznamenal v základní části 98 bodů. Byl mozkem ofenzivy a klíčovým lídrem v kabině.
Miroslav Šatan
Slovenská hokejová legenda a pozdější vítěz Stanley Cupu. V sezóně 1994/1995 odehrál za Cape Breton 25 zápasů, ve kterých nasbíral 40 bodů (24 gólů + 16 asistencí). Jeho průměr bodů na zápas ukazoval, že AHL je pro něj příliš malá.
Kirk Maltby
Pozdější čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu s Detroit Red Wings a člen slavné "Grind Line". V Cape Bretonu začínal svou profesionální kariéru a ukazoval zde i svůj ofenzivní potenciál, než se v NHL přeorientoval na defenzivního specialistu.
Shaun Van Allen
Vynikající tvůrce hry, který v sezóně 1991/92 nasbíral v dresu Oilers 113 bodů. Později dlouholetý hráč Ottawa Senators.
📊 Statistický přehled sezón
| Sezóna | Z | V | P | R/PP | Body | Góly pro | Góly proti | Umístění | Play-off |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1988/89 | 80 | 22 | 47 | 11 | 55 | 308 | 388 | 5. v Severní divizi | Nepostoupili |
| 1989/90 | 80 | 39 | 34 | 7 | 85 | 317 | 306 | 2. v Severní divizi | 1. kolo (Springfield) |
| 1990/91 | 80 | 41 | 31 | 8 | 90 | 306 | 301 | 2. v Severní divizi | 1. kolo (Moncton) |
| 1991/92 | 80 | 43 | 34 | 3 | 89 | 350 | 310 | 3. v Atlantické divizi | 1. kolo (St. John's) |
| 1992/93 | 80 | 36 | 32 | 12 | 84 | 356 | 336 | 3. v Atlantické divizi | 🏅 Vítěz Calder Cupu |
| 1993/94 | 80 | 32 | 35 | 13 | 77 | 316 | 339 | 4. v Atlantické divizi | 2. kolo (Moncton) |
| 1994/95 | 80 | 27 | 44 | 9 | 63 | 298 | 342 | 5. v Atlantické divizi | Nepostoupili |
| 1995/96 | 80 | 33 | 40 | 7 | 73 | 290 | 323 | 5. v Atlantické divizi | 1. kolo (Fredericton) |
🦁 Vizuální identita
- Logo: Logo týmu bylo variací na slavné logo Edmonton Oilers. Místo nápisu "Oilers" v kruhu s olejovou kapkou byl použit název "Cape Breton" v horní části a "Oilers" v dolní, přičemž grafický styl a písmo zůstalo zachováno.
- Dresy: Tým používal téměř identické barevné schéma jako Edmonton Oilers té doby – královská modrá, oranžová a bílá. Domácí dresy byly bílé s modrými a oranžovými pruhy, venkovní byly modré.
🌍 Odkaz pro region
Působení Cape Breton Oilers mělo zásadní vliv na rozvoj hokeje v regionu Maritimes. 1. Infrastruktura: Díky týmu byla plně využita hala Centre 200, která dodnes slouží jako kulturní centrum ostrova. 2. Inspirace: Generace mladých hráčů na Cape Bretonu mohla vidět profesionální hokej na vlastní oči. Vidět hráče jako Šatan nebo Maltby na začátku kariéry bylo pro místní komunitu velkou inspirací. 3. Hrdost: Zisk Calder Cupu v roce 1993 dal ekonomicky zkoušenému regionu (úpadek uhelného a ocelářského průmyslu) důvod k hrdosti a oslavám.
🤓 Pro laiky
Představte si Cape Breton Oilers jako "farmu" (rezervní tým) slavných Edmonton Oilers v době, kdy Edmonton už nebyl tak nepřemožitelný jako s Gretzkym, ale stále měl spoustu talentů. Hráli v malém městě na ostrově na východě Kanady. Nejslavnější jsou díky jedné sezóně (1993), kdy se "zbláznili" a vyhráli titul. Jeden jejich hráč, Bill McDougall, tehdy hrál jako mimozemšťan a dal tolik gólů, že jeho rekordy v play-off dodnes nikdo nepřekonal, ani v NHL, ani v AHL. Bylo to, jako kdyby v české 1. lize někdo dal v play-off 50 gólů. Po pár letech se tým přestěhoval pryč, ale na ten jeden rok se tam vzpomíná jako na zázrak.