Bořivoj Penc
| Bořivoj Penc | |
|---|---|
| Celé jméno | Bořivoj Penc |
| Datum narození | 19. ledna 1936 |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Datum úmrtí | 26. června 2018 |
| Místo úmrtí | Praha, Česká republika |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | herec, komik |
Bořivoj Penc (19. ledna 1936, Praha – 26. června 2018, Praha) byl český herec a komik, od května 1983 do své smrti kmenový člen Divadla Járy Cimrmana, kde jako cimrmanolog užíval titulu doktor (Dr.). Byl jedním z nejoblíbenějších členů souboru, proslul zejména jako mistr rolí v ženských kostýmech a jako interpret výrazných charakterových postav napříč celým repertoárem. Se Zdeňkem Svěrákem se znal od základní školy, počátkem 80. let ho Svěrák oslovil ke spolupráci u Cimrmanů. Členem divadla byl 35 let a pracovně činný zůstal až do posledních dnů svého života – ještě čtrnáct dní před smrtí hrál na jevišti.
Penc byl původním povoláním nástrojař a vstoupil do Žižkovského divadla Járy Cimrmana v roce 1983, kde skvěle zapadl do kolektivu. Na rozdíl od většiny svých kolegů nepřišel do divadla oklikou přes zákulisní práci, ale byl přizván přímo na základě osobního přátelství se Svěrákem – a stal se tak jedním z mála členů souboru, který herecky debutoval bez předchozí fáze technika nebo kulisáka. Vedle divadla se příležitostně objevoval ve filmech a televizních seriálech, z nichž mnohé vznikly v autorském okruhu Smoljaka a Svěráka.
👤 Životopis
Bořivoj Penc se narodil 19. ledna 1936 v Praze v části Bohdalec, dělnické čtvrti na pravém břehu Vltavy. Právě zde, na Bohdalci, chodil do školy a zde se zrodilo jeho celoživotní přátelství se Zdeňkem Svěrákem – budoucím spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana. Svěrák na toto dětství vzpomínal slovy: „Touhle cestou jsme se něco nachodili ze školy domů. Protože jsme chodili tam, co Bořík bydlí. Bořík bydlel za hřbitovem a kousek dál já. To je na Bohdalci, kde se odehrával film Obecná škola."
Penc se po škole vyučil nástrojařem a tuto profesi vykonával léta. Herectví bylo vzdálenou sférou, k níž jej pojilo přátelství se Svěrákem, nikoli vlastní ambice. Přátelství obou mužů překlenulo mladická léta – dobu učení, vojenské služby, rodinných povinností – a vytrvalo až do doby, kdy Svěrák začátkem 80. let Pence oslovil s nabídkou vstupu do Divadla Járy Cimrmana. Svěrák to komentoval: „Každé dětské přátelství nevydrží. Ale tady nás něco k sobě pořád přitahovalo, takže jsme překlenuli tu dobu, když byl v učení a já byl na gymplu... No a pak se to vrátilo zase do toho pevného vztahu s jeho členstvím v divadle."
Penc do divadla vstoupil v květnu 1983, ve věku 47 let. Na poměry herecké kariéry jde o pozdní start – ale v cimrmanovském světě, kde se herci rekrutují spíše ze života než z herecké školy, šlo o zcela přirozený vývoj.
🎭 Divadlo Járy Cimrmana
Začátky a přijetí do souboru
Pencentrovo divadelní debut byl spojen s velkou trémou. V jednom z rozhovorů vzpomínal, že v začátcích měl obrovskou trému – první představení Němý Bobeš bylo podle něj „na infarkt". Zprvu se v souboru necítil zcela přijat. Sám to přiznal v rozhovoru rok před smrtí: „Ze začátku jsem se u Cimrmanů necítil dobře a hledal jsem u Zdeňka ochranu. Protože se některým klukům zdálo, že jim budu brát role." Přelomem bylo, když Ladislav Smoljak při zkouškách hry Záskok pochválil Pencův výkon. „Při zkoušení Záskoku měl Láďa Smoljak říct: Bořík to dělá dobře. A v tu chvíli mě začali brát," vzpomínal Penc. Od té chvíle byl součástí souboru naplno.
Herecký typ a styl
Bořivoj Penc se v souboru Divadla Járy Cimrmana záhy vymezil jako nenahraditelný herec charakterových a komických rolí. Proslul především rolemi žen – postavami, které v cimrmanovských hrách hrají muži v ženských kostýmech, a právě tento žánr přinesl Pencovi velkou oblíbenost. Jeho přesvědčivé ztvárnění ženských postav bylo paradoxně o to komičtější, oč více bylo míněno vážně – přesně v duchu cimrmanovské estetiky.
Pencův herecký typ byl přirozený a bezprostřední. Nenasazoval si akademickou vážnost seminářů ani strojenou distanci – byl spontánní, lidský a vřelý, přičemž humor u něj nevycházel z intelektuálního odstupu, ale z prožité životní zkušenosti. Tato autenticita jej odlišovala od jiných členů souboru a doplňovala hereckou paletu divadla o specifickou polohu.
Na vlastní roli v divadle hleděl s laskavou samozřejmostí. V pozdním rozhovoru pronesl: „Pořád s obdivem si říkám, když vylezu na jeviště já, Svěrák a Čepelka, že je nám 240 let dohromady."
Role v repertoáru
Penc hrál ve všech hrách divadla mimo Akt, obvykle alternoval s Jaroslavem Weiglem nebo s Janem Hrabětou.
Ve hrách divadla ztvárnil tyto role: v Africe Ludwiga von Úvaly u Prahy, v Blaníku Hynka, v Cimrmanovi v říši hudby Krišnu, v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém Krále, v Dobytí severního pólu Náčelníka, v Lijavci Správcovou, v Němém Bobšovi Martu a Hostinského, v Poslu z Liptákova Matku a Ptáčka, ve Švestce Motyčku, ve Vraždě v salonním coupé Bierhanzla, ve Vyšetřování ztráty třídní knihy Inspektora a v Záskoku Karla a Vypicha.
Ze svých rolí měl Penc nejraději doktora Vypicha ze Záskoku. V rozhovoru pro Český rozhlas vyprávěl: „Mám nejradši Záskok, kde hraji doktora Vypicha. Myslím si, že je to snad nejpovedenější hra. Teď v poslední době se mi taky líbí České nebe... Severní pól – výborný, Švestka – výborná. To jsou hry, kde bych vám mohl opakovat pomalu všechno."
V Českém nebi Penc původně alternoval roli Jana Husa. Do hry byl původně zvažován na roli Maršála Radeckého, nakonec však tuto roli dostal Václav Kotek, zatímco Penc hrál Jana Husa a alternoval Maršála.
Věrnost divadlu do konce
Penc hrál ve většině představení souboru, ještě před 14 dny před svou smrtí se objevil jako Král v jedné z jeho nejslavnějších her Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Tento detail je symbolický pro celou jeho hereckou étos: hrál, dokud byl fyzicky schopen vstoupit na jeviště, bez ohledu na věk nebo zdravotní stav. V červnu 2018 mu bylo 82 let.
🎬 Filmová a televizní tvorba
Vedle divadla se Bořivoj Penc pravidelně objevoval ve filmech, z nichž velká část vznikla v autorském okruhu Smoljaka a Svěráka. Jeho první filmová role přišla se snímkem Nejistá sezóna (1987), který s humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčil peripetie malého divadelního souboru s nadřízenými orgány. Snímek vycházel ze skutečných událostí kolem oblíbeného divadla. Penc zde hrál kulisáka Rybníka – postavu výmluvně korespondující s jeho zákulisní zkušeností.
V Nejisté sezóně Penc na konci filmu opravuje na dvoře auto – detail, který je v souladu s jeho nástrojařskou minulostí. Tato autobiografická vrstva dávala jeho výkonu přirozenou věrohodnost.
Penc se dále objevil ve filmech Pražákům, těm je hej (1991), Obecná škola (1991), Lotrando a Zubejda (1997), Vratné lahve (2007) a Tři bratři (2014). Ve Vratných lahvích byl součástí skupiny penzistů, v níž se sešli skuteční členové Divadla Járy Cimrmana: Ladislav Smoljak, Bořivoj Penc, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Petr Brukner, Jan Kašpar a Pavel Vondruška.
V roce 1998 vystoupili Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Svěráka hudebně erudované publikum oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu.
V televizi se Penc objevil v seriálech Bylo nás pět a Případy detektivní kanceláře Ostrozrak a v televizním snímku Tvrdý chleba (1990).
🌟 Přátelství se Zdeňkem Svěrákem
Přátelství Bořivoje Pence a Zdeňka Svěráka patřilo k nejhlubším a nejdéle trvajícím vztahům v cimrmanovském světě. Znali se od první třídy základní školy na Bohdalci, seděli v jedné lavici a jejich přátelství překonalo desetiletí odloučení i různých životních peripetií. Teprve Pencovo vstoupení do Divadla Járy Cimrmana v roce 1983 přivedlo oba přátele zpět do každodenního kontaktu – tentokrát jako kolegy a spolutvůrce.
Svěrák byl tím, kdo Pence do divadla přivedl a kdo mu v těžkých začátcích stál po boku. Penc sám přiznal, že počáteční trému a obavy z přijetí překonával s vědomím, že v souboru má kamaráda, na nějž se může spolehnout. Toto zázemí mu umožnilo přirozeně vrůst do souboru a vypracovat se do klíčového herce.
Smuteční projev na Pencově pohřbu pronesl Zdeněk Svěrák, který přirovnáním divadelní hry z cimrmanovského repertoáru Hospoda na mýtince zavzpomínal také na jeho dětství. Toto gesto – výběr cimrmanovské metafory pro smuteční projev nad celoživotním přítelem – bylo výmluvným symbolem toho, jak hluboce bylo jejich přátelství spjato s divadlem, jež oba tak milovali.
⏳ Místo v historii divadla
Bořivoj Penc je čtvrtým hercem souboru Divadla Járy Cimrmana, který od roku 2010 zemřel. Prvním z nich byl 6. dubna 2010 Ladislav Smoljak, do „Českého nebe" jej 5. února 2011 následoval Pavel Vondruška a 11. června 2013 Jan Kašpar. Smrt Pence v červnu 2018 uzavřela generaci herců, kteří stáli u klíčových inscenací repertoáru a kteří byli s divadlem spjati po celý svůj produktivní život.
Přestože Penc nepřišel do divadla jako zakladatel ani jako herec s akademickým vzděláním, stal se v průběhu 35 let neodmyslitelnou součástí cimrmanovského světa. Jeho přirozená autenticita, schopnost ztvárnit ženské role s přesvědčivou vážností a hluboce lidský projev byly hodnotami, které obohacovaly soubor způsobem, jenž by formálně školený herec jen těžko přinesl.
V roce 2026, v rámci příprav na jubileum Zdeňka Svěráka, je Penc v memoárech a vzpomínkových textech opakovaně připomínán jako jeden z jeho nejbližších přátel, s nímž prožil dětství i nejúspěšnější éru divadla. Jeho fotografie je trvalou součástí galerie osobností v předsálí Žižkovského divadla Járy Cimrmana.