Barva

Rozbalit box

Obsah boxu

Barva je vlastnost světla, jak je vnímána lidským okem a interpretována mozkem. Jedná se o složitý jev na pomezí fyziky, biologie, psychologie a kultury. Z fyzikálního hlediska je barva určena vlnovou délkou elektromagnetického záření ve viditelné části spektra. Biologicky je vnímání barev umožněno specializovanými buňkami v sítnici oka. Psychologicky pak barvy vyvolávají emoce a mají hlubokou symboliku, která se liší napříč různými kulturami.

🔬 Fyzikální podstata barvy

Barva, kterou vnímáme, je výsledkem interakce světla s hmotou. Světlo ze zdroje, jako je Slunce, je ve skutečnosti směsí různých vlnových délek, což můžeme pozorovat například u duhy, kde se bílé světlo rozkládá na jednotlivé spektrální barvy.

Elektromagnetické spektrum: Viditelné světlo, které člověk dokáže vnímat, tvoří jen malou část celého elektromagnetického spektra, a to v rozsahu vlnových délek zhruba od 380 do 780 nanometrů. Na jedné straně spektra je fialová barva (kratší vlnové délky) a na druhé červená (delší vlnové délky). Za fialovou následuje neviditelné ultrafialové záření a za červenou infračervené záření.
Barva objektů: Většina předmětů sama o sobě světlo nevyzařuje. Jejich barva je dána tím, které vlnové délky světla pohlcují a které odrážejí. Například červené jablko se nám jeví červené, protože jeho povrch pohlcuje většinu vlnových délek viditelného světla, ale odráží ty, které odpovídají červené barvě.
Bílá a černá: Bílá barva vzniká, když povrch odráží všechny vlnové délky viditelného světla. Naopak černá je výsledkem pohlcení všech vlnových délek. Z tohoto důvodu se černé povrchy na slunci zahřívají více než bílé.

🧠 Biologie vnímání barev

Schopnost vidět barvy je komplexní biologický proces, který začíná v oku a končí v mozku.

Stavba oka: Světlo vstupuje do oka přes čočku a dopadá na sítnici na zadní straně oka. Sítnice obsahuje dva hlavní typy fotoreceptorových buněk: tyčinky a čípky.
Tyčinky a čípky: Tyčinky jsou citlivé na intenzitu světla a umožňují vidění za šera, ale nerozlišují barvy. Čípky jsou zodpovědné za barevné vidění. Většina lidí má tři typy čípků, z nichž každý je citlivý na jinou část světelného spektra: červenou, zelenou a modrou. Tento systém se nazývá trichromacie. Mozek pak skládá informace z těchto tří typů čípků a vytváří tak vjem milionů různých barevných odstínů.
Barvoslepost: Jedná se o poruchu barevného vidění, která je nejčastěji vrozená a postihuje výrazně více mužů (asi 8–9 %) než žen (asi 0,4 %). Příčinou je porucha funkce nebo úplná absence některého typu čípků. Nejčastější je porucha rozlišování mezi červenou a zelenou barvou. Úplná barvoslepost, kdy člověk vnímá svět pouze v odstínech šedi, je velmi vzácná.

🎨 Barevné modely a systémy

Pro systematickou práci s barvami, ať už v digitálním světě nebo v tisku, byly vyvinuty různé barevné modely. Dva nejzákladnější principy jsou aditivní a subtraktivní míchání.

Aditivní míchání barev: Tento princip se používá u zařízení, která sama vyzařují světlo, jako jsou monitory, televize a displeje mobilních telefonů. Základními barvami jsou RGB (Red, Green, Blue – červená, zelená, modrá). Jejich sčítáním (adicí) vzniká světlo světlejší. Smícháním všech tří základních barev v plné intenzitě vzniká bílé světlo.
Subtraktivní míchání barev: Tento model se používá při tisku na papír nebo při míchání malířských barev. Pracuje s pigmenty, které světlo pohlcují (odečítají, subtrahují). Základními barvami jsou CMYK (Cyan, Magenta, Yellow, Key/Black – azurová, purpurová, žlutá a klíčová/černá). Mícháním těchto barev vznikají tmavší odstíny a teoretickým smícháním všech tří barevných složek (CMY) vznikne tmavě hnědá, proto se pro dosažení skutečné černé přidává černý pigment (K).
Pantone: Je standardizovaný systém přímých barev, který se používá především v profesionálním tisku. Zaručuje, že konkrétní barevný odstín (např. v logu firmy) bude vypadat stejně bez ohledu na to, kde na světě je vytištěn.

🎭 Psychologie a symbolika barev

Barvy mají významný vliv na lidské emoce, nálady a chování. Psychologie barev je proto široce využívána v marketingu, designu a umění. Význam barev je však silně ovlivněn kulturou.

Teplé barvy (červená, oranžová, žlutá): Jsou obecně vnímány jako energické, vášnivé a optimistické. Červená může symbolizovat lásku, ale i nebezpečí a hněv. Žlutá je spojována s radostí, ale i se zbabělostí.
Studené barvy (modrá, zelená, fialová): Působí uklidňujícím a relaxačním dojmem. Modrá je často spojována s důvěrou, stabilitou a klidem. Zelená evokuje přírodu, růst a harmonii.
Neutrální barvy (bílá, černá, šedá, hnědá): V západních kulturách je bílá symbolem čistoty a nevinnosti, zatímco v mnoha východních kulturách je barvou smutku. Černá může představovat eleganci a moc, ale také smutek a zlo. Hnědá je spojována se zemí, stabilitou a spolehlivostí.

🏛️ Barva v historii a umění

Historie lidstva je s barvami neoddělitelně spjata. Od pravěkých jeskynních maleb až po současné digitální umění hrají barvy klíčovou roli ve vyjádření a komunikaci.

Pravěké umění: První umělci používali snadno dostupné přírodní pigmenty. Používali hlavně okr (červené a žluté odstíny), dřevěné uhlí (černá) a křídu (bílá) pro malby v jeskyních jako Lascaux nebo Altamira.
Starověk a středověk: Některé pigmenty byly extrémně vzácné a drahé. Tyrský purpur, získávaný z mořských plžů, byl ve starověkém Římě vyhrazen pro císaře a senátory. Ve středověku byl pigment ultramarín, vyráběný z drceného polodrahokamu lapis lazuli, dražší než zlato a používal se pro malbu pláště Panny Marie.
Renesance a moderní doba: Během renesance došlo k rozvoji technik, jako je olejomalba, která umožnila lepší míchání barev a vytváření jemnějších přechodů. Průmyslová revoluce v 19. století přinesla vynález syntetických pigmentů, které barvy zpřístupnily široké veřejnosti a vedly k barevné explozi v uměleckých směrech jako impresionismus a fauvismus.

🧑‍🏫 Pro laiky: Barva jako jazyk světla

Představte si, že sluneční světlo je jako balíček, ve kterém jsou schované všechny barvy duhy. Když tento "balíček světla" dopadne na nějaký předmět, například na zelený list, stane se něco zajímavého.

List si všechny barvy z balíčku "ponechá", kromě jedné – zelené. Tu zelenou barvu odrazí pryč, podobně jako když hodíte míč o zeď. Tento odražený zelený "míč světla" pak doletí do našeho oka. Náš mozek si řekne: "Aha, přiletěl zelený míč," a proto vidíme list jako zelený.

Bílá a černá: Bílý papír je jako dokonalé zrcadlo pro barvy – odrazí celý balíček světla tak, jak přišel. Proto ho vidíme jako bílý. Naopak černý předmět je "hladový" a "sní" celý balíček světla, nic neodrazí. Protože do našeho oka nic nepřiletí, vidíme tmu, tedy černou barvu.
Obrazovka vs. papír: Počítačová obrazovka funguje jinak. Není to odrážeč, ale malá baterka. Míchá a vysílá do našich očí červené, zelené a modré světlo (RGB). Když svítí všechny tři najednou, vidíme bílou. Tiskárna naopak na papír nanáší barevné "filtry" (CMYK), které světlo "polykají" a odrážejí jen to, co zbyde.

✨ Zajímavosti

Býci nejsou provokováni červenou barvou, protože jsou barvoslepí na červenou a zelenou. Reagují na pohyb mulety, nikoli na její barvu.
Nejčastější oblíbenou barvou na světě je modrá.
Existují materiály, jako je Vantablack, které jsou tak černé, že pohlcují více než 99,9 % viditelného světla, což vytváří dojem dvourozměrné díry.
První barva, kterou jsou kojenci schopni rozeznat, je údajně červená.
V některých starověkých jazycích, včetně starořečtiny, neexistovalo samostatné slovo pro modrou barvu.

Zdroje