Barbora Strýcová

Barbora Strýcová
Bydliště	Dubaj, Spojené arabské emiráty
Výška	164

Barbora Strýcová (v období svého manželství v letech 2006 až 2015 známá pod jménem Barbora Záhlavová-Strýcová) je bývalá česká profesionální tenistka, bývalá světová jednička ve čtyřhře a od roku 2026 nehrající kapitánka českého ženského reprezentačního týmu v Poháru Billie Jean Kingové. Během své více než dvacetileté aktivní kariéry vyhrála na okruhu WTA Tour dva turnaje ve dvouhře a třicet dva turnajů ve čtyřhře, mezi nimiž dominují dva grandslamové tituly ze slavného londýnského Wimbledonu (2019 a 2023).

Z pozice profesionální hráčky představovala klíčovou oporu českého národního týmu, se kterým v letech 2011 až 2018 vybojovala šest trofejí v tehdejším Fed Cupu. Na mezinárodní scéně zaznamenala výrazný úspěch také na Letních olympijských hrách 2016 v brazilském Riu de Janeiru, kde v ženské čtyřhře společně s Lucií Šafářovou získala bronzovou medaili. Své působení na profesionálním okruhu definitivně ukončila v září roku 2023 po svém takzvaném rozlučkovém turné.

Na jaře roku 2026 se do prostředí vrcholového tenisu vrátila v manažerské a strategické roli, když na pozici nehrající kapitánky českého reprezentačního výběru nahradila dlouholetého stratéga Petra Pálu. Hned ve své premiérové sezoně dokázala národní tým dovést k zisku nejprestižnější ženské týmové trofeje na finálovém turnaji v Číně, čímž se zařadila do exkluzivní skupiny pouhých čtyř žen v historii světového tenisu, kterým se tuto soutěž podařilo ovládnout v roli hráčky i kapitánky.

👤 Dětství a juniorská kariéra

Barbora Strýcová se narodila 28. března 1986 v západočeské Plzni. V útlém věku se věnovala krasobruslení a alpskému lyžování. K tenisu ji přivedli rodiče ve věku pěti let. Brzy projevila výrazný talent, který vedl k jejímu přesunu do pražských tréninkových center, kde se mohla plně soustředit na rozvoj své kariéry.

Na juniorském okruhu Mezinárodní tenisové federace (ITF) patřila k absolutní světové špičce. Její dominance v juniorské kategorii se plně projevila v roce 2002, kdy na australském grandslamu Australian Open zvítězila v juniorské dvouhře. Tento triumf dokázala o rok později (2003) na stejném turnaji úspěšně obhájit. V roce 2002 byla vyhlášena juniorskou mistryní světa a figurovala na první příčce mezinárodního kombinovaného žebříčku juniorek.

🎾 Profesionální kariéra ve dvouhře

Přechod mezi profesionálky absolvovala Barbora Strýcová oficiálně v roce 2003, ačkoliv první turnaje na nižším okruhu ITF na území České republiky hrála již od roku 2000. Adaptace na ženský dospělý tenis pro ni znamenala dlouhodobý proces, neboť se musela vyrovnat s fyzickou i silovou převahou soupeřek, což kompenzovala rozvojem své taktické variability.

První finále a premiérový titul (2010–2011)

Prvního finále na hlavním okruhu WTA Tour se dočkala v roce 2010 na antukovém turnaji Prague Open konaném v domovské Praze. V utkání o titul tehdy podlehla maďarské tenistce Ágnes Szávayové. Během stejné sezony na Australian Open odehrála s Ruskou Reginou Kulikovovou zápas trvající 4 hodiny a 19 minut, což v té době představovalo historicky nejdelší zaznamenaný ženský zápas na grandslamových turnajích v otevřené éře.

Průlom do kolonky turnajových vítězek přišel na podzim roku 2011. Na halovém turnaji v kanadském Québecu dokráčela až do finále, kde porazila novozélandskou reprezentantku Marinu Erakovicovou poměrem 4–6, 6–1 a 6–0, čímž si připsala svůj premiérový singlový titul na okruhu.

Vzestup do první dvacítky a wimbledonské tažení (2014–2019)

Zásadní posun ve dvouhře zaznamenala v sezoně 2014. Na travnatém Wimbledonu se probojovala do svého prvního grandslamového čtvrtfinále. Na cestě do něj vyřadila tehdejší světovou dvojku a úřadující šampionku z Melbourne, Číňanku Li Na (pro kterou to byl, jak se později ukázalo, poslední zápas její profesionální kariéry), a v osmifinále Dánku Caroline Wozniackou. Zastavila ji až pozdější vítězka celého turnaje, krajanka Petra Kvitová.

Rok 2016 představoval pro Strýcovou další kvalitativní skok. Dokázala se probojovat do finále velkých turnajů v Dubaji a v Birminghamu. Díky vyrovnaným výkonům a pravidelným postupům do závěrečných kol poprvé v kariéře zakončila sezonu v elitní dvacítce žebříčku dvouhry (na 20. místě). V lednu 2017 dosáhla na své absolutní žebříčkové maximum, když figurovala na 16. pozici. Svůj druhý a poslední titul ve dvouhře přidala v říjnu 2017 na rakouském turnaji v Linci, kde ve finálovém duelu přehrála Slovenku Magdalénu Rybárikovou 6–4, 6–1.

Zlatým hřebem její singlové dráhy se stal Wimbledon v roce 2019. Strýcová, startující jako nenasazená hráčka, předváděla na trávě svůj nejlepší tenis. Postupně vyřadila Lesju Curenkovou, Lauru Siegemundovou, čtvrtou nasazenou Kiki Bertensovou, Elise Mertensovou a ve čtvrtfinále domácí favoritku Johannu Kontaovou. Ve věku 33 let tak poprvé postoupila do semifinále dvouhry na turnajích velké čtyřky. V něm podlehla sedminásobné šampionce Sereně Williamsové.

👯‍♀️ Dominance ve čtyřhře a post světové jedničky

Zatímco ve dvouhře Strýcová patřila k širší světové špičce, ve čtyřhře se zapsala do historie jako jedna z nejlepších hráček své generace. Její excelentní hra na síti, bleskové reflexy a schopnost taktického čtení hry z ní činily ideální deblovou partnerku. Získala celkem 32 titulů, včetně osmi cenných trofejí z kategorie WTA 1000.

Během své kariéry nastupovala po boku řady významných hráček, mezi které patřily Iveta Benešová, Klára Koukalová, Sania Mirzaová, Andrea Hlaváčková či Lucie Šafářová. S Šafářovou tvořila stabilní a vysoce úspěšný pár, jehož vrcholem byl zisk olympijské medaile.

Nejvíce se však deblový svět zapsal do povědomí díky její spolupráci s tchajwanskou tenistkou Sie Šu-wej (Hsieh Su-wei). Tato asijsko-evropská dvojice vytvořila na kurtu unikátní synergii, založenou na neortodoxních úderech Sie a dynamické hře na síti v podání Strýcové. V roce 2019 společně ovládly Wimbledon, když ve finále porazily kanadsko-čínský pár Gabriela Dabrowská a Sü I-fan. Právě zisk tohoto grandslamového titulu katapultoval Barboru Strýcovou dne 15. července 2019 na 1. místo světového žebříčku WTA ve čtyřhře. Na této pozici setrvala celkem 27 týdnů.

Na podzim roku 2019 se dvojice Strýcová a Sie Šu-wej probojovala do finále závěrečného Turnaje mistryň (WTA Finals) konaného v čínském Šen-čenu a o několik měsíců později (v lednu 2020) podlehly až ve finále australského grandslamu Australian Open páru Tímea Babosová a Kristina Mladenovicová.

Zcela bezprecedentní moment její deblové kariéry přišel v roce 2023. Strýcová se po dvouleté mateřské pauze vrátila na okruh, aby absolvovala své rozlučkové turné. Ve věku 37 let a po dlouhé absenci znovu spojila síly se Sie Šu-wej. Tento nenasazený a podceňovaný pár dokázal na Wimbledonu 2023 porazit všechny favoritky a ve finále zdolal belgicko-australskou dvojici Elise Mertensová a Storm Hunterová poměrem 7–5, 6–4. Strýcová se tak s aktivní kariérou rozloučila ziskem svého druhého grandslamového titulu.

🇨🇿 Reprezentace a olympijské hry

Barbora Strýcová byla po celou dekádu pevnou součástí takzvané zlaté generace českého tenisu v týmových soutěžích. Pod vedením tehdejšího kapitána Petra Pály se podílela na zisku šesti trofejí v tehdejším Fed Cupu (v letech 2011, 2012, 2014, 2015, 2016 a 2018). Do historie soutěže se zapsala především svou schopností rozhodovat kritické momenty.

Typickým příkladem bylo finále proti Rusku v pražské O2 areně v roce 2015, kdy v rozhodující čtyřhře společně s Karolínou Plíškovou otočily nepříznivý vývoj a zajistily českému týmu celkové vítězství. O rok později (2016) ve finále proti Francii ve Štrasburku zopakovala podobný výkon: nejprve v kritické dvouhře porazila Alizé Cornetovou a srovnala stav na 2:2, aby vzápětí, opět po boku Karolíny Plíškové, vyhrála rozhodující deblový zápas proti dvojici Garciaová a Mladenovicová.

Na Letních olympijských hrách 2016 v brazilském Riu de Janeiru reprezentovala Českou republiku ve dvouhře i čtyřhře. V singlu vypadla ve druhém kole, avšak ve čtyřhře s Lucií Šafářovou se postaraly o jednu z největších senzací turnaje. V prvním kole čelily americkým sestrám Sereně a Venus Williamsovým, které do té doby na olympijských hrách nikdy neprohrály deblový zápas a vlastnily tři společné zlaté medaile. Český nenasazený pár Američanky vyřadil a následně turnajem prošel až do souboje o bronz, ve kterém porazil krajanky Andreu Hlaváčkovou a Lucii Hradeckou.

🗓 Současnost (2026): Role kapitánky a triumf na BJK Cupu

Po ukončení své aktivní hráčské kariéry na podzim roku 2023 se Strýcová stáhla do osobního života. Tento stav se však změnil v průběhu roku 2026, kdy národní tenisová federace oznámila změnu ve vedení reprezentačního výběru. Strýcová převzala od dubna 2026 funkci nehrající kapitánky českého týmu pro Pohár Billie Jean Kingové (BJK Cup), čímž ukončila dlouhou a mimořádně úspěšnou éru Petra Pály.

Před začátkem svého mandátu uvedla v médiích, že jejím cílem je přenést na novou generaci hráček energii a týmového ducha, kterým se vyznačovala během své hráčské kariéry. Její kapitánský křest ohněm vyvrcholil na finálovém turnaji BJK Cupu v září 2026, který se konal v čínském městě Šen-čen.

Český tým pod jejím vedením prošel základní skupinou naprosto dominantně a postupně porazil silné výběry Velké Británie a Španělska shodným poměrem 2:0 na zápasy, čímž zcela eliminoval nutnost nasazování rozhodujících čtyřher. V samotném finále (konaném 27. září 2026) nastoupily Češky proti reprezentaci Ukrajiny. Kapitánka Strýcová zvolila ofenzivní nominaci: do úvodní dvouhry nasadila Karolínu Muchovou, jež bez komplikací přehrála Anhelinu Kalininovou poměrem 6–2, 6–3. Rozhodující bod následně vybojovala Linda Nosková, která porazila ukrajinskou jedničku Elinu Svitolinovou 6–3, 7–6.

Vítězství českého týmu vyvolalo u kapitánky Strýcové silné emoce; televizní kamery ji zachytily již při úvodní hymně, kdy se neubránila slzám. Po zisku rozhodujícího bodu vtrhla na kurt jako první a v pozápasovém rozhovoru pro tiskové agentury analyticky reflektovala novou zkušenost: „Samozřejmě jsem to hrozně moc prožívala, ale snažila jsem se to nedat na sobě znát. Ten hráč je přeci jen také nervózní a potřebuje na lavičce klid.“

Tímto triumfem se Barbora Strýcová nesmazatelně zapsala do historie světového tenisu. Stala se historicky teprve čtvrtou ženou, která dokázala tuto nejprestižnější týmovou soutěž vyhrát jak v roli aktivní hráčky, tak z pozice velící kapitánky. Připojila se tím k absolutním legendám tohoto sportu, jimiž jsou Chris Evertová, Margaret Courtová a samotná zakladatelka moderního ženského tenisu, Billie Jean Kingová. Zisk trofeje zároveň upevnil druhou pozici České republiky (včetně výsledků Československa) v historických tabulkách soutěže hned za Spojenými státy.

🎨 Herní styl a charakteristika

Na rozdíl od vysokých a silově hrajících tenistek, které dominovaly okruhu WTA (jako například Petra Kvitová či Karolína Plíšková), měřila Strýcová pouhých 164 centimetrů. Své fyzické parametry však kompenzovala extrémní pohyblivostí, vytrvalostí a mimořádnou tenisovou inteligencí.

Její hra byla založena na taktické variabilitě. Pravidelně narušovala rytmus soupeřek využíváním čopovaných (slice) úderů z bekhendové strany, precizních zkrácení hry (kraťasů) a velmi častými náběhy na síť. Byla jednou z mála hráček moderní éry, která s úspěchem praktikovala styl "serve and volley" (podání a náběh na volej). Tyto vynikající volejářské schopnosti byly základem její pozdější absolutní dominance ve čtyřhře.

Po mentální stránce byla Strýcová proslulá svou vysokou emotivností, bojovností a neústupností. Její schopnost bojovat o každý míč i za nepříznivého stavu jí v tenisovém prostředí vynesla respektovanou přezdívku „Včela“ (v anglickém prostředí označovanou jako „Queen Bee“).

👩‍👦 Osobní život a rozlučkové turné

Mezi lety 2006 a 2015 byla provdána za bývalého německého tenistu a trenéra Jakuba Herma-Záhlavu (bratrance české tenistky Sandry Záhlavové) a na profesionálním okruhu vystupovala pod složeným jménem Barbora Záhlavová-Strýcová. Po rozvodu v roce 2015 se vrátila k užívání svého rodného příjmení. Později navázala partnerský vztah s novinářem a editorem Petrem Matějčkem.

V březnu roku 2021, krátce před svými 35. narozeninami, oficiálně oznámila přerušení sportovní kariéry z důvodu prvního těhotenství. V září 2021 porodila syna Vincenta. Jak však při odchodu z okruhu deklarovala, nepřála si, aby její poslední vzpomínkou na tenis byl zápas bez diváků v době koronavirové pandemie. V roce 2023 se proto na profesionální kurty vrátila k absolvování předem plánovaného a časově omezeného rozlučkového turné. Během tohoto návratu dokázala nečekaně vyhrát svůj druhý titul ve Wimbledonu. Svoji aktivní hráčskou dráhu definitivně uzavřela na americkém grandslamu US Open v září 2023.

📈 Kompletní statistiky a výsledky

Níže uvedené tabulky obsahují kompletní datový přehled finálových účastí Barbory Strýcové ve dvouhře na okruhu WTA a její exaktní výsledkovou stopu na turnajích velké čtyřky (Grand Slamech) od jejího debutu v roce 2003 až do definitivního ukončení kariéry v roce 2023. Žádný rok v průběhu tohoto dvacetiletého intervalu není vynechán.

Tituly na okruhu WTA Tour ve dvouhře

Během své kariéry se probojovala do osmi finále turnajů WTA ve dvouhře, z nichž dvě dokázala přetavit v turnajový triumf.

Č.	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeřka ve finále	Výsledek
1.	2011	Québec, Kanada	tvrdý (hala)	Marina Erakovicová	4–6, 6–1, 6–0
2.	2017	Linec, Rakousko	tvrdý (hala)	Magdaléna Rybáriková	6–4, 6–1

Výsledky na Grand Slamech – Dvouhra (2003–2023)

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
2003	nehrála	nehrála	1. kolo	nehrála
2004	2. kolo	2. kolo	1. kolo	1. kolo
2005	1. kolo	1. kolo	2. kolo	1. kolo
2006	nekvalifikovala se	nekvalifikovala se	nehrála	nehrála
2007	nekvalifikovala se	nehrála	1. kolo	nekvalifikovala se
2008	nekvalifikovala se	1. kolo	3. kolo	1. kolo
2009	1. kolo	1. kolo	1. kolo	2. kolo
2010	2. kolo	1. kolo	3. kolo	1. kolo
2011	3. kolo	1. kolo	2. kolo	1. kolo
2012	2. kolo	1. kolo	1. kolo	1. kolo
2013	nehrála	1. kolo	2. kolo	nekvalifikovala se
2014	2. kolo	1. kolo	Čtvrtfinále	3. kolo
2015	3. kolo	1. kolo	1. kolo	3. kolo
2016	4. kolo	3. kolo	3. kolo	1. kolo
2017	4. kolo	2. kolo	2. kolo	2. kolo
2018	4. kolo	4. kolo	3. kolo	3. kolo
2019	1. kolo	1. kolo	Semifinále	1. kolo
2020	1. kolo	2. kolo	turnaj zrušen	nehrála
2021	1. kolo	nehrála	nehrála	nehrála
2022	nehrála	nehrála	nehrála	nehrála
2023	nehrála	1. kolo	2. kolo	1. kolo

Výsledky na Grand Slamech – Čtyřhra (2003–2023)

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
2003	nehrála	nehrála	nehrála	nehrála
2004	nehrála	nehrála	nehrála	nehrála
2005	nehrála	2. kolo	3. kolo	1. kolo
2006	1. kolo	3. kolo	2. kolo	1. kolo
2007	1. kolo	1. kolo	2. kolo	1. kolo
2008	3. kolo	1. kolo	nehrála	1. kolo
2009	2. kolo	2. kolo	3. kolo	2. kolo
2010	2. kolo	3. kolo	3. kolo	3. kolo
2011	3. kolo	1. kolo	3. kolo	Čtvrtfinále
2012	2. kolo	1. kolo	2. kolo	2. kolo
2013	nehrála	1. kolo	Čtvrtfinále	2. kolo
2014	2. kolo	2. kolo	2. kolo	Semifinále
2015	Semifinále	Čtvrtfinále	3. kolo	3. kolo
2016	3. kolo	2. kolo	3. kolo	Čtvrtfinále
2017	3. kolo	nehrála	3. kolo	Semifinále
2018	Čtvrtfinále	Semifinále	3. kolo	3. kolo
2019	Semifinále	3. kolo	Vítězka	3. kolo
2020	Finále	nehrála	turnaj zrušen	nehrála
2021	2. kolo	nehrála	nehrála	nehrála
2022	nehrála	nehrála	nehrála	nehrála
2023	nehrála	nehrála	Vítězka	3. kolo

Zdroje