Červené Poříčí

Červené Poříčí
Psč	340 12
Stát
Starosta	Karel Karásek
Název	Červené Poříčí
Kraj	Plzeňský kraj
Psč	340 12
Mapa	ano
Počet obyvatel	220
Nadmořská výška	372
Okres	Okres Klatovy
Rozloha	4,83

Červené Poříčí (německy: Kronporitschen) je obec ležící v okrese Klatovy v Plzeňském kraji v České republice. Nachází se v údolí řeky Úhlava, zhruba na polovině cesty mezi okresním městem Klatovy a městem Přeštice. Katastrální území obce se rozkládá na ploše 4,83 kilometrů čtverečních v nadmořské výšce 372 metrů. Podle statistických modelů a demografických dat k roku 2026 žije v obci 220 obyvatel.

Obec je celostátně známá především díky přítomnosti Státního zámku Červené Poříčí, který představuje zcela unikátní a ojedinělý příklad architektury takzvané saské renesance na území celého Plzeňského kraje. Zámek, jenž je od roku 2010 chráněn jako národní kulturní památka, se nachází v dlouhodobém procesu nákladné památkové obnovy spravované Národním památkovým ústavem. Samotná obec plní rezidenční a zemědělskou funkci, přičemž z důvodu absence širší občanské vybavenosti je silně vázána na sousední město Švihov.

🗓 Současnost

V letech 2025 a 2026 se vývoj v obci soustředí primárně na stabilizaci infrastruktury a rozvoj aktivit spojených se zámeckým areálem, který tvoří hlavní kulturní a ekonomický bod katastru. Podle demografických dat z roku 2026 populace obce mírně klesla na 220 obyvatel, což představuje pokračování dlouhodobého trendu mírného úbytku obyvatelstva v periferních oblastech okresu. V čele obecního úřadu stojí starosta Karel Karásek.

Zámecký areál se v roce 2026 stal jedním z hlavních center celostátního projektu Národního památkového ústavu s názvem „Šlechta na cestách“. V rámci tohoto projektu byla v rekonstruovaném předzámčí otevřena rozsáhlá výstavní expozice pojmenovaná „Cestovní horečka. Když se šlechta vydala do světa“. Tato výstava, jejíž trvání je naplánováno až do roku 2030, mapuje prostřednictvím exponátů (včetně zachovaných děl z buquoyské knihovny) fenomén aristokratického cestování na přelomu 19. a 20. století, od rozvoje železniční dopravy až po zámořské expedice. Zámek zároveň v srpnu 2026 hostil interaktivní program pro rodiny s dětmi s názvem „Vydejte se na zámku Červené Poříčí na myší cestu kolem světa“.

V oblasti ekologického vzdělávání a ochrany přírody se v lednu 2026 uskutečnila v prostorách zámku odborná přednáška „O životě netopýrů“, spojená s praktickým využíváním ultrazvukových detektorů pro určování jednotlivých druhů. Akci společně koordinoval Národní památkový ústav, obec Červené Poříčí a Zoologická a botanická zahrada města Plzně.

Po stránce občanské vybavenosti a služeb je obec značně limitována. Podle záznamů z obecních kronik z let 2023 a 2024 byl původní obchod s potravinami trvale uzavřen a budova byla zrekonstruována na sídlo soukromé stavební firmy. Jediným fungujícím gastronomickým provozem v obci zůstala restaurace s názvem Česká Koruna. Obyvatelé jsou při zajišťování primární lékařské péče, školní docházky a poštovních služeb plně závislí na dojíždění do sousedního města Švihova nebo do okresního města Klatov. Ačkoliv se zhruba jeden kilometr za obcí nachází železniční zastávka, velké množství regionálních i dálkových vlaků jí projíždí bez zastavení, což většinu obyvatel nutí k využívání individuální automobilové dopravy nebo autobusových linek.

⏳ Historie

Archeologické průzkumy dokládají přítomnost lidského osídlení v oblasti již v období pozdní doby bronzové. V lesním komplexu známém jako Křížkovice, který leží v širším okolí, byly identifikovány pozůstatky mohylových pohřebišť příslušníků takzvané milavečské kultury.

První prokazatelná písemná zmínka o samotné obci pochází z roku 1318, kdy historické prameny zmiňují majitele Jaroslava z Poříčí. Podle historiků byl tento šlechtic s vysokou pravděpodobností pokrevně spřízněn s významnými lokálními rody Černínů a Švihovských. V průběhu 14. a 15. století majitelé panství často rotovali a území bylo dočasně administrativně připojeno k sousednímu Švihovu.

V polovině 16. století získal území do svého držení Jindřich Mladota z Jelmanic, který zde nechal vybudovat původní kamennou tvrz. Přítomnost této tvrze byla s definitivní platností potvrzena při moderních archeologických vykopávkách v západní části dnešních zámeckých zahrad, kde byly odkryty její původní základy.

V letech 1569 až 1623 vlastnil panství rod Šiců z Drahenic. Zásadní zlom v historii obce přinesl rok 1611, kdy Mikuláš Šic z Drahenic nechal starou tvrz strhnout a na jejím místě vybudoval zcela nový, reprezentativní renesanční zámek, který dal obci její současný architektonický význam. Mikuláš Šic se však následně aktivně zapojil do stavovského povstání proti Habsburkům. Po porážce povstalců v bitvě na Bílé hoře (1620) byl jeho majetek kompletně zkonfiskován císařským aparátem.

V 19. století se zámek i s přilehlým panstvím dostal do přímého vlastnictví císařské rodiny italských Habsburků (konkrétně toskánské větve). Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku samostatného Československa v roce 1918 byl majetek Habsburků na základě nových zákonů znárodněn a připadl státu. Státní lesní správa následně využívala zámek jako kanceláře a byty pro své zaměstnance, což vedlo k postupné degradaci celého areálu, jež trvala po většinu 20. století.

🏰 Státní zámek Červené Poříčí

Zámek Červené Poříčí představuje ústřední dominantu obce. Z architektonického hlediska jde o výjimečnou stavbu, neboť reprezentuje styl takzvané saské renesance, který se vyznačuje specifickým členěním fasád a štítů. V celém Plzeňském kraji se jedná o naprostý unikát. Původní název „Červené“ v názvu obce je odvozen od historicky výrazné červené střešní krytiny zámku, která v minulosti tvořila orientační bod v krajině.

I přes desítky let trvající zanedbávání během 20. století zůstal zámek ušetřen radikálních necitlivých přestaveb. Klíčovým paradoxem záchrany zámku se stala utilitární úprava z dob socialismu. V zájmu snazšího a levnějšího vytápění vysokých zámeckých místností byly v interiérech plošně instalovány umělé snížené podhledy. Tímto zásahem došlo k hermetickému zakrytí původních renesančních a raně barokních stropních fresek, které díky tomu přežily bez poškození až do 21. století, kdy byly objeveny restaurátory. Jedná se především o rozsáhlé antické výjevy, jako je Paridův soud či Bohové na Parnasu. Na stěnách se rovněž dochovaly zbytky ornamentální výzdoby zobrazující dřívější italské majitele z rodu Habsburků a portréty šlechticů.

Nedílnou součástí zámeckého komplexu je cenné lapidárium. Původně byla obvodová zeď zámeckého parku osazena 56 kamennými bustami a sochami zpodobňujícími české panovníky a bavorské kurfiřty. Z tohoto monumentálního celku se do současnosti dochovala přesně polovina, tedy 28 soch, které jsou nyní bezpečně uloženy v lapidáriu a čekají na odborné restaurování. Od roku 2022 prošla rozsáhlou a dokončenou rekonstrukcí budova takzvaného Předzámčí, která nyní slouží jako hlavní výstavní a návštěvnické centrum, zatímco hlavní budova zámku je prezentována v syrovém stavu v průběhu postupné památkové obnovy.

🗺 Geografie a přírodní poměry

Obec Červené Poříčí se nachází v jihozápadní části Čech. Geomorfologicky spadá do celku Švihovská vrchovina. Zastavěné území leží v průměrné nadmořské výšce 372 metrů. Katastr obce má rozlohu 483 hektarů (4,83 km²).

Západní hranici katastru tvoří tok řeky Úhlava, která představuje nejvýznamnější hydrologickou osu celého regionu. Údolí řeky je tvořeno rovinatou nivou s úrodnou zemědělskou půdou, zatímco směrem na východ se terén mírně vlní do zalesněných kopců. Přirozené lužní a lesní porosty v okolí poskytují útočiště řadě chráněných živočišných druhů, což dokládají i pravidelná ekologická pozorování (včetně monitoringu kolonií netopýrů).

🏢 Správa a administrativní vývoj

Administrativní zařazení obce Červené Poříčí prošlo v historii řadou změn reflektujících vývoj státní správy.

1850–1950: Obec spadala pod politický a soudní okres Přeštice.
1960–1976: Obec byla začleněna do okresu Klatovy a fungovala jako samostatný správní celek. Během tohoto období pod její administrativní správu spadaly i sousední vesnice Bezděkov a Třebýcinka.
1976–1990: Dne 30. dubna 1976 ztratilo Červené Poříčí samostatnost a bylo nařízením státních úřadů sloučeno (společně s obcemi Borovy, Nezdice a dalšími) pod Městský národní výbor (MěstNV) ve Švihově.
Od roku 1990: Po pádu komunistického režimu se obec k 24. listopadu 1990 opět osamostatnila. Původní přidružené osady Bezděkov a Třebýcinka však již zůstaly trvalou součástí města Švihova. Dnes tvoří Červené Poříčí jedinou místní část a jedno katastrální území.

Současnou samosprávu tvoří Zastupitelstvo obce. Výkonnou moc reprezentuje starosta, kterým je v současném volebním období Karel Karásek. Z volebního hlediska se obec vyznačuje vysokou politickou aktivitou. Při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 dosáhla volební účast 59,81 %, avšak v následujícím období participace občanů stoupla. V prezidentských volbách v roce 2023 se druhého kola účastnilo 69,48 % oprávněných voličů, což téměř kopírovalo celostátní průměr.

📈 Demografické statistiky

Následující statistické tabulky poskytují vyčerpávající a striktně nefiltrovaný přehled o demografickém vývoji obce Červené Poříčí. Data jsou rozdělena do dvou samostatných bloků podle metodiky sběru. První tabulka reflektuje data ze všech oficiálních sčítání lidu od roku 1869 do roku 2021 a obsahuje i údaje o vývoji domovního fondu. Druhá tabulka obsahuje přesná každoroční data evidovaná Ministerstvem vnitra České republiky v období let 2007 až 2026. Data jsou kompletní pro každé sledované období bez jakéhokoliv vynechání či zkrácení.

Vývoj podle sčítání lidu (1869–2021)

Rok sčítání	Počet obyvatel	Počet domů
1869	467	61
1880	523	67
1890	456	66
1900	473	74
1910	505	72
1921	494	71
1930	492	86
1950	401	94
1961	395	88
1970	342	84
1980	314	82
1991	257	89
2001	223	93
2011	234	93
2021	233	97

Každoroční statistika Ministerstva vnitra (2007–2026)

Rok	Evidovaný počet obyvatel	Meziroční absolutní změna
2007	228	data pro předchozí období nejsou v této řadě dostupná
2008	227	- 1
2009	225	- 2
2010	228	+ 3
2011	230	+ 2
2012	224	- 6
2013	228	+ 4
2014	225	- 3
2015	227	+ 2
2016	225	- 2
2017	227	+ 2
2018	229	+ 2
2019	227	- 2
2020	231	+ 4
2021	227	- 4
2022	222	- 5
2023	229	+ 7
2024	221	- 8
2025	221	0
2026	220	- 1

Poznámka k datům 2026: Údaj představuje validovaný statistický odhad (predikci) vycházející z datových sad analytického serveru CzechIndex pro daný rok.

💡 Pro laiky

Představte si, že si koupíte obrovský, staletí starý dům s nádherně malovanými stropy. Protože je ale dům obrovský a v zimě se v něm nedá udržet teplo, rozhodnete se, že vysoké stropy jednoduše snížíte tím, že pod ně přibijete rovné desky. Přesně to se stalo na zámku v Červeném Poříčí v době, kdy zde po znárodnění sídlili lesníci. Zní to jako barbarství vůči historické památce, ale paradoxně to byl ten nejlepší krok pro její záchranu.

Díky tomu, že lesníci stropy v polovině 20. století snížili, vytvořili vlastně jakousi časovou kapsli. Vzácné čtyřsetleté fresky – malby přímo do vlhké omítky – zůstaly po celá desetiletí skryté v tmavém prostoru mezi původním stropem a novými deskami. Byly chráněny před cigaretovým kouřem, slunečním svitem, prachem a především před nešetrným přemalováváním válečkem, které zničilo umění na mnoha jiných zámcích. Když památkáři v moderní době tyto umělé stropy odstranili, objevili zachovalá díla znázorňující antické bohy, která teď stačí jen odborně vyčistit.

Zámek je navíc postaven ve stylu takzvané saské renesance. To je architektonický styl typický spíše pro Německo než pro české země. Vyznačuje se velmi specifickými, složitě tvarovanými štíty střech, které připomínají schůdky nebo vlnovky. V celém Plzeňském kraji nenajdete žádnou jinou stavbu, která by tento německý vliv tak čistě reprezentovala, což činí Červené Poříčí naprostou raritou i pro odborníky.

Zdroje