Reformace
Obsah boxu
Reformace (z latinského reformatio, v překladu obnova či oprava) bylo rozsáhlé náboženské, sociální a politické hnutí v 16. století, které vedlo k rozkolu v západní křesťanské církvi a ke vzniku protestantismu.[1][2] Jejím hlavním cílem byla náprava poměrů uvnitř katolické církve, kritika jejích praktik a návrat k původním křesťanským hodnotám a Bibli jako jediné autoritě.[3] Proces, který se často označuje jako protestantská reformace, byl odstartován symbolickým aktem Martina Luthera v roce 1517.[4]
| Reformace | |
|---|---|
| Martin Luther přibíjí svých 95 tezí na dveře kostela ve Wittenbergu (zobrazení z 19. století) | |
| Datum | Těžiště v 16. století (začátek tradičně 31. října 1517) |
| Místo | Evropa (počátek v Svaté říši římské) |
| Typ | Náboženské a sociální hnutí |
| Výsledek | * Rozdělení západního křesťanství * Vznik protestantských církví * Protireformace * Náboženské války * Změna politické a kulturní mapy Evropy |
| Hlavní aktéři | Martin Luther, Jan Kalvín, Ulrich Zwingli, Jindřich VIII. Anglický |
⏳ Historický kontext a předchůdci
Reformace v 16. století nebyla náhlou událostí, ale vyvrcholením dlouhodobé nespokojenosti a volání po nápravě církve. Již od 14. století sílila kritika světské moci, bohatství a morálního úpadku církevních představitelů.[5]
Předchůdci reformace
Myšlenky pozdějších reformátorů se opíraly o starší kritická hnutí a myslitele:
- John Wycliffe (cca 1324–1384): Anglický teolog a profesor na Oxfordské univerzitě, který kritizoval mocenské a majetkové nároky papežství.[6] Prohlásil Bibli za jedinou autoritu ve věcech víry, odmítal nauku o transsubstanciaci a prosazoval překlad Bible do národních jazyků.[7] Jeho stoupenci, lollardi, byli v Anglii pronásledováni.
- Jan Hus (cca 1370–1415): Český reformátor a kazatel, který byl silně ovlivněn Wycliffovým učením.[8] Vystupoval proti prodeji odpustků, kritizoval morální poklesky kněží a zdůrazňoval autoritu Písma.[9] Jeho upálení na kostnickém koncilu v roce 1415 vyvolalo v Českém království husitskou revoluci, která je často označována za první fázi evropské reformace.[10]
- Hnutí jako Devotio moderna: Toto duchovní hnutí vzniklé v Nizozemí na konci 14. století kladlo důraz na osobní zbožnost, vnitřní prožívání víry a následování Krista, což rezonovalo s pozdějšími reformačními myšlenkami.[11]
🔍 Příčiny reformace
Ke vzniku reformace přispěla kombinace náboženských, politických, sociálních a ekonomických faktorů.
Náboženské příčiny
- Krize papežství a úpadek církve: Na přelomu 15. a 16. století byla katolická církev v hluboké krizi. Renesanční papežové se často chovali více jako světští panovníci než duchovní vůdci – vedli války, holdovali luxusu a zapojovali se do politických intrik.[12][13] Rozšířila se svatokupectví (kupování církevních úřadů) a nepotismus (dosazování příbuzných do významných funkcí).[14] Morálka kléru byla na nízké úrovni, což vyvolávalo všeobecnou nespokojenost.[15]
- Prodej odpustků: Poslední kapkou se stal masivní prodej odpustků. Odpustky byly původně chápány jako odpuštění časných trestů za hříchy po vykonání pokání.[16] V praxi se však z nich stal výnosný obchod, kdy si věřící mohli odpuštění v podstatě koupit pro sebe či pro své zemřelé v očistci.[17] V roce 1517 papež Lev X. povolil prodej speciálních odpustků na financování stavby baziliky sv. Petra v Římě, což vyvolalo ostrou kritiku.[18]
- Humanismus a návrat k pramenům: Renesanční humanismus a jeho heslo ad fontes (k pramenům) inspirovaly učence ke studiu Bible v původních jazycích (hebrejštině a řečtině).[19] To vedlo k poznání, že mnoho církevních praktik a nauk nemá v Písmu oporu. Vynález knihtisku kolem roku 1450 umožnil masové šíření těchto myšlenek i překladů Bible.[20]
Politické a ekonomické příčiny
- Vzestup nacionalismu a centralizovaných států: Evropští panovníci a šlechta stále více vnímali papežský vliv a odliv financí do Říma jako zásah do své suverenity.[21] Reformace jim nabídla ideologický základ pro vymanění se z moci papeže a převzetí kontroly nad církví na svém území.
- Sekularizace církevního majetku: Katolická církev byla největším vlastníkem půdy v Evropě.[22] Světští vládci a šlechta viděli v reformaci příležitost zabavit (sekularizovat) obrovské církevní majetky a posílit tak svou ekonomickou a politickou moc.[23]
- Sociální napětí: Zejména ve Svaté říši římské panovala velká sociální nespokojenost. Měšťané usilovali o "lacinou církev" bez drahé hierarchie, rytíři ztráceli svůj vojenský význam a chudli, a rolníci trpěli pod útlakem vrchnosti.[24] Všechny tyto skupiny si Lutherovo učení vykládaly po svém a doufaly ve zlepšení svého postavení.[25]
▶️ Průběh a hlavní směry
Reformace se rychle šířila po Evropě a nabývala různých podob v závislosti na místních podmínkách a osobnostech, které stály v jejím čele.
🇩🇪 Luterská reformace v Německu
Za symbolický počátek reformace je považován 31. říjen 1517. V ten den augustiniánský mnich a profesor teologie Martin Luther (1483–1546) podle tradice přibil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí (Disputatio pro declaratione virtutis indulgentiarum).[26] V těchto tezích, určených původně pro akademickou debatu, Luther odsoudil praxi prodeje odpustků a zpochybnil autoritu papeže v této věci.[27] Díky knihtisku se teze rychle rozšířily po celé Svaté říši římské a vyvolaly obrovský ohlas.[28]
Papež Lev X. Luthera vyzval, aby své učení odvolal, což Luther odmítl. Naopak ve svých dalších spisech zformuloval klíčové reformační principy:
- Sola Scriptura (Pouze Písmo): Jedinou autoritou pro víru a život křesťana je Bible, nikoli tradice, papežské dekrety nebo církevní koncily.[29]
- Sola Fide (Pouze vírou): Člověk může dosáhnout spasení (ospravedlnění) pouze vírou v Ježíše Krista, nikoli dobrými skutky, modlitbami za zemřelé nebo koupí odpustků.[30]
- Sola Gratia (Pouze milostí): Spasení je nezasloužený dar od Boha, daný z jeho milosti.[31]
- Všeobecné kněžství věřících: Luther odmítl zvláštní postavení kléru a tvrdil, že každý pokřtěný křesťan je knězem a má přímý přístup k Bohu bez prostředníků.[32]
V roce 1521 byl Luther na sněmu ve Wormsu vyzván císařem Karlem V., aby své teze odvolal. Když odmítl se slavným výrokem "Zde stojím a nemohu jinak", byla na něj uvalena říšská klatba a stal se psancem.[33] Útočiště mu poskytl saský kurfiřt Fridrich Moudrý na hradě Wartburg, kde Luther přeložil Nový zákon do němčiny, což mělo zásadní vliv na vznik spisovné němčiny a zpřístupnění Bible prostým lidem.[34]
Lutherovo učení inspirovalo německou selskou válku (1524–1526), kdy se rolníci, inspirováni myšlenkou "božího zákona", vzbouřili proti své vrchnosti. Luther se však od povstání distancoval a podpořil jeho krvavé potlačení.[35] Jeho reformace se nakonec prosadila především díky podpoře části německých knížat, která na sněmu ve Špýru (1529) protestovala proti zákazu reformace – odtud název protestanti.[36]
🇨🇭 Švýcarská reformace
Ve Švýcarsku probíhala reformace paralelně, ale s odlišnými důrazy.
- Ulrich Zwingli (1484–1531): Vedl reformaci v Curychu. Byl radikálnější než Luther, prosazoval prostou bohoslužbu bez obrazů, soch a hudby.[37] Klíčovým bodem sporu s Lutherem bylo pojetí Večeře Páně, kterou Zwingli chápal čistě symbolicky, zatímco Luther věřil v reálnou přítomnost Krista.[38]
- Jan Kalvín (1509–1564): Francouzský teolog, který působil v Ženevě a systematizoval reformační učení ve svém díle Instituce křesťanského náboženství.[39] Ženeva se pod jeho vedením stala teokratickou republikou, "protestantským Římem".[40] Klíčovým prvkem jeho teologie byla nauka o predestinaci (předurčení), podle níž Bůh předem vyvolil některé lidi ke spáse a jiné k zatracení.[41] Kalvinismus se rozšířil do Francie (hugenoti), Nizozemí, Skotska (presbyteriáni) a Anglie (puritáni).
🏴 Anglická reformace
Reformace v Anglii měla zpočátku spíše politický než teologický charakter.[42] Král Jindřich VIII. Anglický (vládl 1509–1547) zpočátku vystupoval jako obránce katolicismu.[43] Když mu však papež Klement VII. odmítl zrušit manželství s Kateřinou Aragonskou, která mu nedala mužského dědice, rozhodl se přerušit styky s Římem.[44] V roce 1534 vydal Zákon o supremaci (Act of Supremacy), kterým se prohlásil za nejvyšší hlavu církve v Anglii.[45] Následně zrušil kláštery a zabavil jejich majetek. Věroučně však zůstala anglikánská církev zpočátku blízká katolicismu, k jejímu přiblížení protestantismu došlo až za vlády jeho nástupců, zejména Alžběty I..[46]
Radikální reformace
Kromě hlavních proudů existovala i tzv. radikální reformace, která usilovala o ještě hlubší a radikálnější společenské i náboženské změny. Její stoupenci byli často pronásledováni jak katolíky, tak hlavními protestantskými církvemi.
- Novokřtěnci (anabaptisté): Odmítali křest dětí a prosazovali křest dospělých na základě osobního vyznání víry.[47] Usilovali o vytvoření komunit oddělených od světské moci, odmítali přísahat a nosit zbraň. K jejich potomkům patří např. Amišové nebo mennonité.[48]
🌍 Důsledky reformace
Reformace zásadně a trvale změnila náboženskou, politickou a kulturní mapu Evropy. Její dopady jsou patrné dodnes.
Náboženské a politické důsledky
- Konec náboženské jednoty: Nejzřetelnějším důsledkem byla definitivní ztráta náboženské jednoty západního křesťanstva.[49] Vedle katolické církve vznikly nové, nezávislé protestantské církve (luterské, kalvinistické, anglikánské a další).
- Náboženské války: Rozkol vedl k sérii ničivých náboženských válek, které sužovaly Evropu po více než sto let.[50] Mezi nejvýznamnější konflikty patřily šmalkaldská válka ve Svaté říši římské, hugenotské války ve Francii a především Třicetiletá válka (1618–1648), která zpustošila střední Evropu.[51]
- Augsburský mír (1555): Tento mír ukončil první fázi náboženských konfliktů ve Svaté říši římské a zavedl princip Cuius regio, eius religio (Čí země, toho náboženství).[52] To znamenalo, že panovník určoval náboženství svých poddaných. Mír však uznával pouze katolicismus a luteránství, nikoli kalvinismus.
- Vestfálský mír (1648): Ukončil třicetiletou válku a rozšířil principy Augsburského míru i na kalvinisty. Je považován za milník ve vývoji moderních suverénních států a mezinárodních vztahů.[53]
- Posílení světské moci: Reformace výrazně oslabila politickou moc papeže a naopak posílila moc světských panovníků, kteří převzali kontrolu nad církví na svém území a získali její rozsáhlé majetky.[54]
Společenské a kulturní důsledky
- Vzestup vzdělanosti a gramotnosti: Důraz na osobní četbu Bible (princip Sola Scriptura) vedl k masivní podpoře vzdělávání a zakládání škol a univerzit v protestantských zemích, aby i prostí lidé mohli číst Písmo.[55]
- Rozvoj národních jazyků: Překlady Bible do národních jazyků (zejména Lutherův překlad do němčiny nebo Bible kralická v českých zemích) měly zásadní vliv na standardizaci a rozvoj moderních evropských jazyků.[56]
- Změna pracovní etiky: Sociolog Max Weber přišel s tezí, že zejména kalvinistická etika s důrazem na pracovitost, střídmost a poctivost (jako znamení božího vyvolení) přispěla ke vzniku a rozvoji moderního kapitalismu.[57]
🔥 Katolická protireformace
Katolická církev reagovala na šíření protestantismu vlastním reformním hnutím, které se označuje jako katolická reforma nebo z pohledu boje proti protestantismu jako protireformace.[58] Jejím cílem byla vnitřní obnova církve, upevnění její moci a zastavení postupu reformace.
Tridentský koncil
Klíčovou událostí byl Tridentský koncil, který s přestávkami zasedal v letech 1545 až 1563.[59] Koncil provedl dvě hlavní linie reforem:
- Věroučné reformy: Jasně definoval a potvrdil katolické dogma, které protestanti zpochybňovali. Znovu potvrdil autoritu papeže, sedm svátostí, nauku o transsubstanciaci a význam tradice a skutků pro spásu vedle víry.[60]
- Nápravné reformy: Koncil přijal opatření k odstranění nejkřiklavějších nešvarů. Zakázal prodej odpustků a hromadění církevních úřadů.[61] Zdůraznil nutnost vzdělání kněží a nařídil zřizování kněžských seminářů.[62]
Nové nástroje protireformace
- Jezuitský řád: V roce 1540 založil Ignác z Loyoly Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité). Tento řád s pevnou disciplínou a vysokou intelektuální úrovní se stal hlavní silou katolické reformy.[63] Jezuité se zaměřovali na školství (zakládali kvalitní školy a univerzity), misijní činnost po celém světě a působili jako zpovědníci a poradci na panovnických dvorech.[64]
- Inkvizice a cenzura: Byla obnovena a posílena činnost inkvizice, zejména v Itálii a Španělsku, která měla za úkol potírat kacířství.[65] V roce 1559 byl zaveden Index librorum prohibitorum (Index zakázaných knih), seznam děl, která katolíci nesměli číst, protože byla považována za teologicky závadná.[66]
- Barokní umění: Umění a architektura baroka se staly mocným nástrojem protireformace. Jeho monumentalita, citová působivost a okázalost měly na věřící zapůsobit, ohromit je a přitáhnout zpět ke katolické víře.[67]
👶 Pro laiky
Představte si, že křesťanská církev v Evropě byla po staletí jako jeden obrovský klub s jedinými pravidly, v jejichž čele stál papež v Římě. V 16. století si ale mnoho lidí, včetně kněze Martina Luthera, začalo myslet, že se vedení klubu chová špatně – žije v luxusu, prodává vstupenky do nebe (odpustky) a přidává si do pravidel věci, které v původní "knize pravidel" (Bibli) vůbec nejsou.
Luther sepsal své stížnosti a chtěl o nich diskutovat. Místo toho ale strhl lavinu. Spousta lidí s ním souhlasila. Rozhodli se opustit starý klub a založit si vlastní, menší kluby (protestantské církve), které se chtěly řídit jen a pouze Biblí. Byla to vlastně taková "revoluce" v církvi.
Vedení starého klubu (katolická církev) bylo v šoku. Nejdřív se snažilo nové kluby zakázat, ale pak si uvědomilo, že musí uklidit i ve vlastních řadách. Zahájilo tedy velkou vnitřní reformu (protireformaci), zpřísnilo pravidla pro své kněze a snažilo se lidi znovu získat na svou stranu, například i pomocí nádherných a velkolepých barokních kostelů. Výsledkem toho všeho bylo, že jeden velký klub se navždy rozdělil na více menších, což vedlo k mnoha válkám, ale také k velkým změnám ve společnosti, politice a kultuře.
Reference
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Reformace
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Reformace
- ↑ https://wikiknihy.cz/Svetove_dejiny/Reformace
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Reformace
- ↑ https://www.catholic.com/magazine/online-edition/the-protestants-who-came-before-the-protestants
- ↑ https://www.maturita.cz/literatura/reformace-v-ceske-a-evropske-literature.html
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/draze-vykoupene-odpusteni-co-odstartovalo-vlnu-odpustkovych-bouri
- ↑ https://www.encyklopedie.soc.cas.cz/w/Reformace
- ↑ https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/pages/08-reformace.html
- ↑ https://hlasek.com/renesancni_papezove_jc1951.html
- ↑ https://wikiknihy.cz/Svetove_dejiny/Reformace
- ↑ https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/pages/08-reformace.html
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Odpustek
- ↑ https://husitstvi.cz/rejstrik/odpustky/
- ↑ https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/pages/08-reformace.html
- ↑ https://www.vseproskolu.cz/dejepis-maturitni-otazky/priciny-prubeh-a-dusledky-reformace/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglick%C3%A1_reformace
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/pages/08-reformace.html
- ↑ https://www.luther.de/cs/legenden/thesen.html
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/95_tez%C3%AD
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.cirkevbratrskasac.cz/kazani/2016-10-30/sola-scriptura/
- ↑ https://www.reformace.cz/patery-pilire-reformace/
- ↑ https://www.reformace.cz/patery-pilire-reformace/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.luther.de/cs/leben/worms.html
- ↑ https://dvojka.rozhlas.cz/hrad-wartburg-misto-kde-se-zrodil-protestantismus-a-spisovna-nemcina-8097951
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A1_selsk%C3%A1_v%C3%A1lka
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Ulrich_Zwingli
- ↑ https://www.cirkevbratrskasac.cz/knihovna/2017-09-03/martin-luther-a-ulrich-zwingli/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.reformace.cz/ctenarsky-koutek/kalvin-otec-kalvinismu-a-moderni-demokracie/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Kalvinismus
- ↑ https://www.vseproskolu.cz/dejepis-maturitni-otazky/priciny-prubeh-a-dusledky-reformace/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglik%C3%A1nsk%C3%A1_c%C3%ADrkev
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglik%C3%A1nsk%C3%A1_c%C3%ADrkev
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Novok%C5%99t%C4%9Bnci
- ↑ https://www.info.dingir.cz/2021/11/radikalni-reformace-vcera-a-dnes-dil-2-novokrtenectvi/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.vseproskolu.cz/dejepis-maturitni-otazky/priciny-prubeh-a-dusledky-reformace/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Reformace
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/tricetileta-valka/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/reformace-cirkve/
- ↑ https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/pages/08-reformace.html
- ↑ https://dvojka.rozhlas.cz/hrad-wartburg-misto-kde-se-zrodil-protestantismus-a-spisovna-nemcina-8097951
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Protestantsk%C3%A1_etika_a_duch_kapitalismu
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/protireformace/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Tridentsk%C3%BD_koncil
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/protireformace/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/protireformace/
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/protireformace/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Tovary%C5%A1stvo_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ovo
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/protireformace/
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Index_Librorum_Prohibitorum
- ↑ https://www.dejepis.com/ucebnice/protireformace/