Jaroslav Weigel

Jaroslav Weigel
Celé jméno	Jaroslav Weigel
Datum narození	2. ledna 1931
Místo narození	Rychnov nad Kněžnou
Datum úmrtí	5. září 2019
Místo úmrtí	Praha
Státní příslušnost
Povolání	herec, malíř, grafik, scénograf
Aktivní od	1970

Jaroslav Weigel byl významný český malíř, grafik, scénograf a dlouholetý divadelní i filmový herec. Do širokého povědomí české veřejnosti se zapsal především jako jedna z klíčových osobností legendárního Divadla Járy Cimrmana, kde působil od roku 1970 až do své smrti v roce 2019. Nebyl zde pouze hercem s nezaměnitelným, suchým a aristokratickým projevem, ale především hlavním výtvarníkem a tvůrcem celkové vizuální identity tohoto unikátního divadelního souboru.

Jeho profesní dráha však byla mnohem pestřejší. V šedesátých letech dvacátého století pracoval jako výtvarný redaktor ve vlivném časopise Mladý svět, kde významně ovlivňoval tehdejší vizuální kulturu. Zapsal se také do historie českého komiksu jako autor scénáře k legendárnímu a komunistickým režimem později zakázanému komiksu o loupežníkovi jménem Lips Tullian, který fenomenálním způsobem ilustroval Kája Saudek.

Kromě divadelních prken ztvárnil Jaroslav Weigel také desítky menších, avšak naprosto nezapomenutelných rolí v klasických českých filmových komediích, které režíroval Ladislav Smoljak nebo Oldřich Lipský podle scénářů, na nichž se podílel Zdeněk Svěrák. Jeho klidný, důstojný a často záměrně pedantský herecký výraz se stal jedním ze základních stavebních kamenů české filmové i divadelní komedie konce dvacátého století.

⏳ Mládí, studia a raná kariéra

Jaroslav Weigel se narodil 2. ledna 1931 ve východočeském městě Rychnov nad Kněžnou. Značnou část svého dětství a dospívání však prožil v oblasti Broumovska, kam se jeho rodina přestěhovala a kde vstřebával první kulturní a vizuální vjemy, jež formovaly jeho pozdější umělecké cítění. Již od raného věku projevoval výrazný talent pro výtvarné umění, kresbu a grafiku.

Po úspěšném absolvování středoškolského vzdělání se rozhodl pro dráhu pedagoga s uměleckým zaměřením. Nastoupil proto ke studiu na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializoval na obor výtvarná výchova a historie. Během svých vysokoškolských studií prohloubil své znalosti dějin umění, kompozice a grafických technik, což později bohatě zúročil nejen ve své ilustrátorské práci, ale i při navrhování divadelních scén. Během studií v Praze se začal zapojovat do tamního studentského a kulturního života, který v padesátých letech dvacátého století procházel složitým vývojem pod tlakem nastupujícího komunistického režimu.

Po získání vysokoškolského diplomu působil zpočátku v souladu se svým vystudovaným oborem jako učitel výtvarné výchovy. Několik let vyučoval na základních školách, nicméně jeho ambice a touha po hlubším uměleckém vyjádření ho táhly pryč od striktního školního prostředí k volnější umělecké a redakční tvorbě. Toužil tvořit a ovlivňovat veřejný prostor prostřednictvím ilustrace a grafického designu, což ho nakonec přivedlo do sféry československého tisku.

🎨 Výtvarná dráha a éra v Mladém světě

Zlom v jeho kariéře nastal v šedesátých letech, v období takzvaného politického a kulturního tání v Československu, kdy nastoupil jako výtvarný redaktor do redakce populárního týdeníku Mladý svět. Tento časopis představoval v tehdejší době jeden z nejprogresivnějších a nejčtenějších titulů na trhu, který se snažil přinášet moderní pohled na kulturu, společnost a umění. Jaroslav Weigel zde měl na starosti nejen grafickou úpravu a zlom jednotlivých čísel, ale také výběr ilustrací a spolupráci s externími výtvarníky.

Právě v redakci Mladého světa došlo k osudovému setkání s dalšími klíčovými osobnostmi české kultury. Seznámil se zde s budoucími zakladateli Divadla Járy Cimrmana, především s redaktorem a spisovatelem Zdeňkem Svěrákem. Weigelův grafický rukopis dodával časopisu moderní a svěží vzhled, který rezonoval s tehdejší mladou generací.

Spolupráce na komiksu Lips Tullian

Jedním z nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších počinů Jaroslava Weigela mimo divadelní prostředí byla jeho účast na vzniku kultovního českého komiksu. Na počátku sedmdesátých let spojil své síly s geniálním, avšak režimem neustále perzekvovaným kreslířem Kájou Saudkem. Jaroslav Weigel se ujal role scenáristy a pro Saudka napsal příběh na motivy starých kramářských písní a krvavých románů o legendárním loupežníkovi.

Výsledkem byl komiks s názvem Lips Tullian, který začal vycházet na pokračování. Weigelův vynikající cit pro jazyk, ironii a historickou stylizaci se dokonale propojil s dynamickou, pop-artovou a na svou dobu v Československu naprosto unikátní kresbou Káji Saudka. Komiks si okamžitě získal obrovskou popularitu, avšak netrvalo dlouho a zasáhla normalizační cenzura. Pro komunistické funkcionáře byla Saudkova "západní" estetika a Weigelova ironie nepřijatelná, vydávání komiksu bylo zastaveno a dílo na mnoho let zmizelo v trezorech, přičemž plného a knižního vydání se dočkalo až po Sametové revoluci.

🎭 Příchod do Divadla Járy Cimrmana

Rok 1970 představoval pro Jaroslava Weigela nejzásadnější životní i profesní mezník. V tomto roce jej Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak přizvali ke spolupráci do nově vznikajícího a neustále se formujícího Divadla Járy Cimrmana. Weigel byl původně osloven čistě pro své výtvarné a grafické dovednosti. Divadlo potřebovalo sjednotit svůj vizuální styl, vytvořit profesionální plakáty, divadelní programy a především navrhnout scénografii pro připravované hry.

Jeho prvním velkým úkolem bylo vytvoření scény a kostýmů pro hru Vražda v salonním kupé. Jaroslav Weigel se tohoto úkolu zhostil s brilantní invencí. Brzy se však ukázalo, že divadlo trpí nedostatkem herců. Ansámbl tehdy tvořili převážně neherci – novináři, redaktoři a spisovatelé. Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem si všimli Weigelova přirozeného, klidného a nesmírně důstojného vystupování, které se přesně hodilo do konceptu takzvané cimrmanovské mystifikace. Nabídli mu proto, aby kromě výtvarné práce zkusil i herectví.

Jeho divadelní debut se odehrál v roce 1970 právě ve hře Vražda v salonním kupé, kde se zpočátku alternoval v menších rolích, avšak brzy se vypracoval na jednu z hlavních tváří souboru. Z původně záskokového herce se stal kmenovým a naprosto nepostradatelným členem divadla, ve kterém setrval téměř půl století.

🖌️ Scénografie a tvorba vizuální identity

Přestože si veřejnost Jaroslava Weigela pamatuje především jako herce, jeho největší a nejtrvalejší přínos pro Divadlo Járy Cimrmana spočíval v jeho výtvarné práci. Byl to právě on, kdo vizualizoval svět fiktivního českého génia a vtělil mu jeho nezaměnitelnou, lehce zaprášenou, rakousko-uherskou podobu konce devatenáctého a počátku dvacátého století.

Plakáty, programy a logotvorba

Jaroslav Weigel navrhl drtivou většinu divadelních programů, plakátů a tištěných materiálů. Jeho typický grafický rukopis – využívající dobové secesní fonty, staré rytiny, precizní perokresby a specifickou barevnost – vytvořil pevnou značku, kterou diváci okamžitě rozpoznávali. Právě on navrhl i legendární oponu divadla a podílel se na celkovém architektonickém uspořádání foyer, když se divadlo přesouvalo do svých trvalejších působišť na Žižkově.

Divadelní scény a kostýmy

Jako scénograf prokázal Weigel obrovskou kreativitu, často limitovanou minimálním rozpočtem a malým jevištním prostorem. Jeho scény byly vždy plně funkční, důmyslné a nesly v sobě prvky jemného humoru. Mezi jeho mistrovská díla patří:

Vražda v salonním kupé: Geniální řešení průřezu železničním vagonem s funkční záchrannou brzdou a dobovými detaily.
Dobytí severního pólu: Minimalistická, ale extrémně evokativní scéna zasněžené pláně, s ikonickými sáněmi a kostýmy polárníků, které záměrně kombinovaly různé vrstvy civilního dobového oblečení.
Akt: Přesné zachycení nevkusného a přeplácaného ateliéru neúspěšného malíře Žíly.
Záskok: Složitá konstrukce "divadla na divadle", kde scéna musela umožňovat komické omyly herce Karla Infelda Prácheňského.

Weigelovy kostýmy vždy perfektně dotvářely charakter postav. Nešlo o opulentní divadelní kostýmy, ale o pečlivě vybrané kousky oblečení, které postavy zakotvovaly v realitě fiktivního přelomu století, čímž umocňovaly celkový komediální efekt pramenící z kontrastu mezi vážným vzhledem a absurdním dějem.

🎭 Herecký profil a typologie postav

Herectví Jaroslava Weigela bylo zcela specifické a nenapodobitelné. Jakožto neškolený herec nestavěl na velkých gestech nebo hlasových exhibicích. Jeho hlavní zbraní byl absolutní klid, neochvějná vážnost, kamenná tvář a precizní dikce. Na jevišti působil jako ztělesnění starosvětské noblesy a intelektuální důstojnosti.

Tato jeho přirozená aura předurčila typologii postav, do kterých ho Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem obsazovali. Weigel se stal specialistou na role starců, důstojných profesorů, pedantských inspektorů, aristokratů nebo zmatených intelektuálů. Kontrast mezi jeho seriózním zevnějškem a absurdními texty, které s naprostou vážností pronášel, fungoval jako dokonalý komediální mechanismus. Diváci milovali jeho schopnost udržet dekórum i v těch nejšílenějších situacích, které se na jevišti odehrávaly. Nikdy se neuchyloval k lacinému přehrávání; jeho humor vycházel z hlubokého pochopení textu a dokonalého timingu.

🎬 Působení ve stříbrném plátně

Popularita a nezpochybnitelný komediální talent členů Divadla Járy Cimrmana přirozeně vedly k jejich proniknutí do československého filmu. Od sedmdesátých let začali Svěrák se Smoljakem psát filmové scénáře a do menších, ale o to výraznějších rolí obsazovali své divadelní kolegy. Jaroslav Weigel se tak stal nedílnou součástí zlatého fondu české filmové komedie.

Jeho filmové role byly často epizodní, avšak díky jeho vizáži a projevu si je diváci okamžitě zapamatovali. Ve filmu Marečku, podejte mi pero! (1976) brilantně ztvárnil postavu studenta večerní školy Rouska, tichého a zakřiknutého staršího muže, který se snaží splynout s davem. V legendární komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) se mihl v roli vážného moderátora a pořadatele výstavy. V nesmrtelném snímku Vrchní, prchni! (1980) si zahrál rozzlobeného číšníka v restauraci, který se stane obětí podvodníka Vrány.

Výraznější prostor dostal ve filmech, které přímo těžily z cimrmanovské poetiky. V pseudohistorické komedii Jára Cimrman ležící, spící (1983) ztvárnil postavu profesora fyziky, jehož pokusy jsou neustále narušovány, a ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný (1984), který vycházel z divadelní hry Vražda v salonním kupé, si zahrál postavu inspektora. Zcela unikátní a dojemnou roli pak dostal ve filmu Nejistá sezóna (1987), který je autobiografickou výpovědí o fungování Divadla Járy Cimrmana v dobách normalizace. Weigel zde hrál postavu výtvarníka a herce, čímž v podstatě ztvárnil sám sebe a poskytl divákům nahlédnutí do zákulisí vzniku divadelních kulis.

🌟 Osobní život, závěr života a odkaz

Jaroslav Weigel byl známý jako nesmírně skromný, pracovitý a tichý člověk, který se vyhýbal velkým mediálním pozornostem a raději nechal za sebe promlouvat své dílo. O svém soukromí příliš nehovořil. Důležitou součástí jeho života však byla rodina. Jeho syn, Michal Weigel, zdědil otcovy umělecké vlohy a rovněž spojil svůj profesní život s Divadlem Járy Cimrmana, kde působí jako kulisák, technik a herec v menších rolích, čímž zajišťuje pokračování rodinné tradice v tomto jedinečném kulturním fenoménu.

I v pokročilém věku, kdy ho začaly trápit zdravotní problémy, Jaroslav Weigel nadále vystupoval na jevišti. Divadlo pro něj představovalo druhý domov a diváci vždy oceňovali jeho obětavost, s jakou i v osmdesáti letech bravurně zvládal náročné dialogy a divadelní přesuny. Až v posledních letech svého života musel kvůli slábnoucímu zdraví své účinkování omezit.

Jaroslav Weigel zemřel 5. září 2019 v Praze ve věku 88 let. Jeho odchod představoval pro českou kulturu obrovskou ztrátu. Jeho odkaz však zůstává trvale zapsán nejen v desítkách tisíc odehraných představení a na filmovém pásu, ale především ve vizuální podobě fenoménu Jára Cimrman. Každý plakát, každá kulisa a každý program tohoto divadla nese otisk jeho výtvarného génia.

📊 Přehled divadelních rolí

Následující tabulka obsahuje komplexní přehled rolí, které Jaroslav Weigel ztvárnil v rámci svého téměř padesátiletého působení v Divadle Járy Cimrmana. U mnoha her se v průběhu desetiletí alternoval ve více rolích podle aktuálních potřeb souboru.

Název divadelní hry	Ztvárněné role a postavy
Akt	Žíla / Láďa Pýcha / Bedřich Síra
Vyšetřování ztráty třídní knihy	Inspektor / Ředitel školy
Vražda v salonním kupé	Hlavní inspektor Trachta / Továrník Meyer
Němý Bobeš	Farář / Lékař
Cimrman v říši hudby	Plukovník Colonel / Inženýr Vaněk
Dlouhý, Široký a Krátkozraký	Děd Vševěd / Král
Posel z Liptákova	Otec / Hlavsa / Schmoranz
Lijavec	Formánek / Správcová
Dobytí severního pólu	Lékárník / Varel Frištenský / Učitel
Blaník	Učitel / Hynek z Michle
Záskok	Principál / Doktor Vypich
Švestka	Motyčka / Emilka Najbrtová / Sváťa Pulec
Afrika	Ludwig / Baron von Trautenberk
České nebe	Jan Hus / K. H. Borovský / Praotec Čech

🎥 Přehled filmografie

Výběr nejvýznamnějších filmových rolí, ve kterých Jaroslav Weigel zanechal svou nesmazatelnou stopu v dějinách české kinematografie.

Rok uvedení	Název filmu	Ztvárněná role	Režie
1974	Jáchyme, hoď ho do stroje!	Pořadatel výstavy a moderátor	Oldřich Lipský
1976	Marečku, podejte mi pero!	Student večerní školy Rousek	Oldřich Lipský
1978	Kulový blesk	Pan Knotek (menší role v komparzu)	Ladislav Smoljak, Zdeněk Podskalský
1980	Vrchní, prchni!	Rozzlobený číšník v restauraci	Ladislav Smoljak
1983	Jára Cimrman ležící, spící	Učitel a profesor fyziky	Ladislav Smoljak
1984	Rozpuštěný a vypuštěný	Pan Pešek, otec podezřelého	Ladislav Smoljak
1987	Nejistá sezóna	Výtvarník a herec Špaček	Ladislav Smoljak
2007	Vratné lahve	Zákazník v supermarketu	Jan Svěrák

Zdroje