Východní fronta (druhá světová válka)
Obsah boxu
Šablona:Infobox Válka Východní fronta (v sovětské historiografii známá jako Velká vlastenecká válka) byla největší a nejkrvavější frontou druhé světové války. Zahrnovala území východní a střední Evropy a byla charakterizována brutálními boji, obrovskými ztrátami na životech (vojenských i civilních) a rozsáhlou destrukcí. Konflikt probíhal mezi Nacistickým Německem (a jeho spojenci) a Sovětským svazem v letech 1941 až 1945. Východní fronta měla rozhodující význam pro průběh celé druhé světové války a její konečný výsledek.
Pozadí a příčiny konfliktu
Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 uzavřelo Nacistické Německo a Sovětský svaz pakt o neútočení (pakt Molotov–Ribbentrop), který obsahoval tajný dodatek o rozdělení Polska a sfér vlivu ve východní Evropě. Ačkoli si oba státy dočasně udržovaly neutralitu vůči sobě navzájem, Hitler již dlouho plánoval invazi do Sovětského svazu s cílem získat životní prostor (Lebensraum) pro německý národ, nerostné suroviny a zničit komunismus. Naopak Stalin očekával válku s Německem, ale předpokládal pozdější termín a nebyl na ni plně připraven.
Průběh bojů
Operace Barbarossa (1941)
Dne 22. června 1941 zahájilo nacistické Německo s podporou svých spojenců (např. Rumunsko, Maďarsko, Finsko) Operaci Barbarossa – invazi do Sovětského svazu. Jednalo se o největší invazní operaci v historii, do které se zapojily miliony vojáků, tisíce tanků a letadel. Německé síly postupovaly ve třech hlavních směrech: na Leningrad na severu, na Moskvu ve středu a na bohatá ukrajinská území na jihu. Počáteční postup Wehrmachtu byl drtivý, Rudá armáda utrpěla obrovské ztráty a mnoho jejích jednotek bylo obklíčeno. Nicméně, i přes počáteční úspěchy Němců, se Rudá armáda dokázala udržet, a to i díky brutálnímu odporu a přísným rozkazům Stalina. Postup byl zastaven u Moskvy na konci roku 1941, částečně kvůli silnému sovětskému odporu, ale také kvůli nástupu kruté ruské zimy, na kterou německá armáda nebyla dostatečně připravena.
Obrat na východní frontě (1942–1943)
V roce 1942 Němci obnovili ofenzivu, tentokrát se zaměřením na jih s cílem ovládnout ropná pole na Kavkaze a strategické město Stalingrad.
- Bitva u Stalingradu: Od srpna 1942 do února 1943 probíhala bitva u Stalingradu, která je považována za jednu z největších a nejkrvavějších bitev v dějinách. Rudá armáda zde dokázala obklíčit a zničit německou 6. armádu, což znamenalo strategický obrat ve válce.
- Bitva v Kurském oblouku: V červenci a srpnu 1943 se odehrála bitva v Kurském oblouku, největší tanková bitva v historii. Rudá armáda zde po tvrdých bojích a obrovských ztrátách zvítězila, čímž definitivně převzala strategickou iniciativu a zatlačila Wehrmacht do defenzivy.
Sovětská ofenziva a osvobozování Evropy (1944–1945)
Po Kursku zahájila Rudá armáda sérii mohutných ofenziv, které ji vedly k postupnému osvobozování sovětského území a k postupu směrem na západ do východní a střední Evropy.
- Operace Bagration (1944): Jedna z největších sovětských ofenziv, která v létě 1944 zničila německou Skupinu armád Střed a osvobodila Bělorusko.
- Postup na Balkán a do střední Evropy: Rudá armáda osvobodila Rumunsko, Bulharsko, většinu Maďarska a části Jugoslávie. V dubnu a květnu 1945 se probojovala na území Československa a do Rakouska.
- Bitva o Berlín (1945): Poslední velká bitva na Východní frontě proběhla v dubnu a květnu 1945 a vedla k dobytí Berlína a kapitulaci Německa 8. května 1945.
Charakteristika Východní fronty
Východní fronta se lišila od západních front a dalších bojišť druhé světové války v několika ohledech:
- Obrovské rozměry: Fronta se táhla tisíce kilometrů a zahrnovala obrovské armády.
- Extrémní brutalita: Boje byly mimořádně brutální, často s minimálním ohledem na válečné konvence. Německá invaze měla ideologický základ v rasové nadřazenosti a vyhlazovací válce proti Slovanům a Židům, což vedlo k masovým vraždám civilistů, etnickým čistkám a ničení infrastruktury.
- Obrovské ztráty: Východní fronta si vyžádala největší počet obětí z celé války. Ztráty Sovětského svazu se odhadují na 27 milionů (vojenských i civilních), Německa a jeho spojenců na miliony.
- Ideologický konflikt: Kromě vojenského střetu se jednalo i o ideologický boj mezi nacismem a komunismem.
- Partyzánská válka: Na okupovaných sovětských územích se rozvinulo rozsáhlé partyzánské hnutí, které vázalo značné německé síly.
Důsledky
- Rozhodující vliv na konec války: Východní fronta vázala drtivou většinu německých sil a byla klíčová pro konečnou porážku nacistického Německa.
- Geopolitické změny: Poválečné uspořádání Evropy bylo silně ovlivněno postupem Rudé armády na západ, což vedlo k rozdělení Evropy na východní a západní blok a k nástupu studené války.
- Demografické a ekonomické dopady: Obrovské ztráty na životech a destrukce měly dlouhodobé demografické a ekonomické dopady, zejména na Sovětský svaz a východní Evropu.
- Historiografický význam: Východní fronta je předmětem rozsáhlého historického výzkumu a debat, s různými pohledy na její interpretaci v západním a východním bloku.
Pro laiky
Východní fronta za druhé světové války byla jako to největší a nejbrutálnější bojiště celé války. Představte si, že se na ní střetly obrovské armády Německa a Sovětského svazu (tedy Ruska a dalších zemí, které tvořily Sovětský svaz). Bojovalo se na území od Finska až po Černé moře, a bylo to neuvěřitelně kruté. Zde padlo nejvíce lidí z celé války, jak vojáků, tak civilistů. Ačkoliv se Němcům zpočátku dařilo, nakonec je Sověti zastavili a zatlačili zpět až do Berlína. Bez bojů na Východní frontě by celá druhá světová válka pravděpodobně dopadla úplně jinak.