Ludvík XI.

Ludvík XI.
	Ludvík z Valois
	Portrét Ludvíka XI. od Jeana Fouqueta, kolem roku 1470
Titul	Francouzský král
Období vlády	22. července 1461 – 30. srpna 1483
Korunovace	15. srpna 1461, Remeš
Předchůdce	Karel VII.
Nástupce	Karel VIII.
Datum narození	3. července 1423
Místo narození	Bourges, Francouzské království
Datum úmrtí	30. srpna 1483 (60 let)
Místo úmrtí	Zámek Plessis-lèz-Tours, Francouzské království
Místo pohřbení	Bazilika Panny Marie v Cléry-Saint-André
Dynastie	Valois
Otec	Karel VII.
Matka	Marie z Anjou
Manželka/y	1. Markéta Skotská; 2. Šarlota Savojská
Děti	Anna Francouzská; Jana Francouzská; Karel VIII.; a další 4, které zemřely v dětství
Náboženství	římskokatolické

Rozbalit box

Obsah boxu

Ludvík XI. (francouzsky Louis XI), zvaný Opatrný (le Prudent) nebo také Univerzální pavouk (l'Universelle Aragne), (3. července 1423, Bourges – 30. srpna 1483, Zámek Plessis-lèz-Tours) byl francouzský král z dynastie Valois, který vládl v letech 1461 až 1483. Jeho panování je považováno za klíčové období přechodu od středověké feudální Francie k centralizovanému novověkému státu. Byl mistrem diplomacie, intrik a politického manévrování, přičemž systematicky oslaboval moc vysoké šlechty a posiloval královskou autoritu. Jeho největším protivníkem byl burgundský vévoda Karel Smělý.

📜 Život před nástupem na trůn

Ludvík se narodil v Bourges jako syn krále Karla VII. a Marie z Anjou. Jeho dětství a mládí byly poznamenány poslední fází stoleté války a složitým vztahem s vlastním otcem. Karel VII. byl po úspěších Jana z Arku korunován králem, ale jeho vláda byla neustále ohrožována jak Angličany, tak mocnými francouzskými šlechtici.

👑 Dauphin a konflikty s otcem

Jako dauphin (následník trůnu) byl Ludvík netrpělivý a ambiciózní. Nesouhlasil s otcovou politikou a jeho vlivem na královském dvoře, zejména s mocí králových rádců a milenek, jako byla Agnès Sorel. V roce 1440, ve věku pouhých 16 let, se postavil do čela šlechtického povstání proti otci, známého jako Praguerie. Vzbouřenci se snažili Karla VII. sesadit a nahradit ho právě Ludvíkem. Povstání však bylo rychle potlačeno a Karel VII. svému synovi odpustil, i když jejich vztah zůstal trvale poškozen.

Ludvík byl následně pověřen správou provincie Dauphiné, kde prokázal své administrativní schopnosti. Modernizoval správu, založil univerzitu ve Valence a zavedl vlastní daně, čímž si budoval nezávislou mocenskou základnu. Jeho jednání však bylo vnímáno jako další projev neposlušnosti. V roce 1451 se proti otcově vůli oženil s Šarlotou Savojskou. Napětí mezi otcem a synem vyvrcholilo v roce 1456, kdy Ludvík uprchl ze země a nalezl útočiště na dvoře burgundského vévody Filipa III. Dobrého, nejmocnějšího a nejbohatšího vládce v Evropě a zároveň největšího rivala francouzské koruny. Zde vyčkával na otcovu smrt, která nastala v roce 1461.

👑 Vláda (1461–1483)

Po smrti Karla VII. se Ludvík vrátil do Francie a byl v Remeši korunován králem. Jeho první kroky směřovaly k upevnění moci. Propustil mnoho otcových rádců a nahradil je lidmi z nižší šlechty a měšťanstva, kteří byli zcela závislí na jeho přízni. Tím si okamžitě znepřátelil nejmocnější šlechtické rody v království.

⚔️ Boj s Ligou veřejného blaha

V roce 1465 se proti Ludvíkovi zformovala koalice nejvýznamnějších francouzských feudálů, známá jako Liga veřejného blaha (Ligue du Bien public). V jejím čele stáli králův bratr Karel, vévoda z Berry, a především Karel Smělý, tehdy ještě hrabě z Charolais a dědic burgundského vévodství. Liga obvinila krále z tyranie a porušování práv šlechty.

Vojska Ligy a krále se střetla v nerozhodné bitvě u Montlhéry. Ludvík, který si uvědomil, že vojenské vítězství je nejisté, se uchýlil k diplomacii. Smlouvami z Conflans a Saint-Maur učinil vůči šlechticům značné ústupky – svému bratrovi udělil Normandii a Karlovi Smělému vrátil města na řece Sommě. Tyto ústupky však považoval pouze za dočasné a systematicky pracoval na tom, aby získal zpět vše, co ztratil, a své protivníky jednoho po druhém politicky či vojensky zničil.

🕷️ Soupeření s Karlem Smělým

Největším a nejnebezpečnějším protivníkem Ludvíka XI. byl burgundský vévoda Karel Smělý, který po svém otci Filipu Dobrém zdědil v roce 1467 rozsáhlá a bohatá území zahrnující Burgundsko, Flandry, Brabantsko a další oblasti v dnešní Francii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku. Karel snil o vytvoření nezávislého království mezi Francií a Svatou říší římskou.

Ludvík proti Karlovi používal svou typickou metodu – místo přímé vojenské konfrontace podporoval Karlovy nepřátele, podněcoval vzpoury v jeho městech (např. v Lutychu) a vedl složitá diplomatická jednání. V roce 1468 se Ludvík dopustil jedné ze svých největších chyb, když se osobně vydal na jednání s Karlem do Péronne. Během jednání dorazily zprávy o povstání v Lutychu, které tajně podnítil sám Ludvík. Rozzuřený Karel krále zajal a donutil ho podepsat pro něj nevýhodnou smlouvu a dokonce se zúčastnit potlačení povstání v Lutychu.

Tato epizoda Ludvíka hluboce ponížila, ale nezlomila. Dále pokračoval v podkopávání Karlovy moci. Finančně podporoval Švýcarskou konfederaci a další Karlovy nepřátele, což vedlo k vypuknutí burgundských válek. Karel Smělý, skvělý voják, ale prchlivý a neprozíravý politik, utrpěl od Švýcarů drtivé porážky v bitvě u Grandsonu (1476) a bitvě u Murtenu (1476). Jeho osud se naplnil 5. ledna 1477, kdy padl v bitvě u Nancy.

Smrt Karla Smělého byla pro Ludvíka XI. obrovským triumfem. Okamžitě vojensky obsadil Burgundské vévodství a Pikardii, které trvale připojil k francouzské koruně. Karlova dcera a dědička Marie Burgundská se provdala za Maxmiliána Habsburského, což vedlo k dlouholetému soupeření mezi Francií a Habsburky o burgundské dědictví.

⚙️ Centralizace moci a reformy

Ludvík XI. byl nejen zdatný diplomat, ale i schopný administrátor. Jeho vnitřní politika směřovala k jedinému cíli: posílení centrální královské moci na úkor všech ostatních institucí.

**Oslabení šlechty:** Systematicky omezoval privilegia a nezávislost velkých feudálů. Konfiskoval majetky vzpurných šlechticů a odměňoval ty, kteří mu byli loajální.
**Podpora měšťanstva:** Podporoval města, obchod a řemesla. Uvědomoval si, že bohaté měšťanstvo je zdrojem daní a spolehlivou oporou proti šlechtě. Založil nové trhy a veletrhy a podporoval výrobu hedvábí v Lyonu.
**Reforma armády:** Pokračoval v reformách svého otce a vytvořil stálou, placenou a disciplinovanou armádu, která byla přímo podřízena králi.
**Založení pošty:** V roce 1477 založil královskou poštovní službu (relais de poste), která původně sloužila pro rychlé doručování královských nařízení, ale později se stala základem veřejné pošty.
**Správní reformy:** Zefektivnil výběr daní a posílil roli královských úředníků v provinciích.

🌍 Zahraniční politika

Kromě boje s Burgundskem se Ludvík musel vypořádat i s dalšími zahraničními hrozbami. V roce 1475 se v Calais vylodil anglický král Eduard IV. s cílem obnovit nároky na francouzský trůn. Ludvík se opět vyhnul bitvě a pomocí diplomacie a úplatků uzavřel s Eduardem smlouvu z Picquigny. Angličané se stáhli výměnou za vysoké finanční odškodnění a roční penzi, čímž byla definitivně ukončena stoletá válka.

Po smrti posledního hraběte z rodu Anjou v roce 1481 zdědil Ludvík Provence a Anjou, čímž dále rozšířil území francouzské koruny.

🏰 Osobnost a pověst

Ludvík XI. byl komplexní a rozporuplnou osobností. Na jedné straně byl nesmírně zbožný, až pověrčivý, a štědře podporoval církev. Na druhé straně byl cynický, bezohledný a neváhal použít jakékoliv prostředky k dosažení svých cílů – zradu, úplatky i vraždu.

Na rozdíl od svých rytířských předchůdců a současníků, jako byl Karel Smělý, pohrdal okázalostí a dvorským ceremoniálem. Často se oblékal do prostých, ošuntělých šatů a jeho společníky byli spíše úředníci a měšťané než velcí šlechtici. Jeho záliba v intrikách a tajných jednáních mu vynesla přezdívku Univerzální pavouk, protože prý spřádal sítě po celé Evropě.

Ke konci života se stal paranoidním a bál se o své zdraví a bezpečí. Uchýlil se na přísně střežený zámek Plessis-lèz-Tours, kde se obklopil lékaři a astrology a kde také v roce 1483 zemřel. Na rozdíl od většiny francouzských králů si nepřál být pohřben v bazilice Saint-Denis, ale v bazilice v Cléry-Saint-André, ke které choval zvláštní úctu.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

Ludvík XI. byl dvakrát ženatý: 1. Markéta Skotská (1424–1445), dcera skotského krále Jakuba I.. Manželství bylo nešťastné a bezdětné. 2. Šarlota Savojská (1441–1483), dcera vévody Ludvíka Savojského. Měli spolu osm dětí, z nichž se dospělosti dožily tři:

   *   Anna Francouzská (1461–1522), známá jako Anna de Beaujeu. Byla regentkou za svého nezletilého bratra Karla VIII. a jednou z nejmocnějších žen své doby.
   *   Jana Francouzská (1464–1505), byla provdána za svého bratrance Ludvíka Orleánského (pozdějšího krále Ludvíka XII.). Manželství bylo později anulováno. Po rozvodu založila řeholní řád a byla později svatořečena.
   *   Karel VIII. (1470–1498), nástupce Ludvíka XI. na francouzském trůně.

🏛️ Odkaz

Ludvík XI. je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských panovníků. Ačkoliv jeho metody byly často kruté a nečestné, jeho vláda položila základy moderní, centralizované a absolutistické Francie. Podařilo se mu zlomit moc nezávislé feudální šlechty, trvale připojit k francouzské koruně klíčová území jako Burgundsko, Pikardii a Provence a zanechal svému nástupci silné a stabilní království. Jeho vláda představuje definitivní konec středověku ve Francii a nástup nové éry.

💡 Pro laiky

Dauphin: Byl to titul, který nosil nejstarší syn francouzského krále, tedy následník trůnu. Je to něco jako "korunní princ" v jiných monarchiích.
Liga veřejného blaha: Představte si to jako spolek nejmocnějších a nejbohatších šlechticů, kterým se nelíbilo, že jim král Ludvík XI. "šlape na paty" a omezuje jejich moc. Spojili se, aby ho donutili vrátit jim jejich stará privilegia.
Univerzální pavouk: Tuto přezdívku dostal Ludvík XI., protože místo velkých bitev raději používal intriky, tajné dohody a peníze. Jako pavouk trpělivě spřádal sítě po celé Evropě, do kterých chytal své nepřátele. Jeho největší "mouchou", kterou nakonec ulovil, byl jeho rival Karel Smělý.
Proč byl jeho boj s Burgundskem tak důležitý? Burgundské vévodství bylo v 15. století neuvěřitelně bohaté a mocné, skoro jako samostatné království. Jeho vévoda, Karel Smělý, chtěl vytvořit stát, který by odděloval Francii a Německo. Kdyby se mu to podařilo, mapa Evropy by dnes vypadala úplně jinak. Tím, že Ludvík XI. Karla porazil a většinu jeho území připojil k Francii, zajistil, že se Francie stala dominantní mocností v západní Evropě.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025