Jindřich V. Plantagenet
Obsah boxu
| Jindřich V. Plantagenet | |
|---|---|
| Soubor:Henry V from the National Portrait Gallery.jpg | |
| Portrét Jindřicha V., dílo neznámého umělce (cca 1520) | |
| Titul | Král Anglie, Pán Irska |
| Období vlády | 21. března 1413 – 31. srpna 1422 |
| Korunovace | 9. dubna 1413 |
| Předchůdce | Jindřich IV. |
| Nástupce | Jindřich VI. |
| Datum narození | 16. září 1386 |
| Místo narození | Hrad Monmouth, Monmouth, Wales |
| Datum úmrtí | 31. srpna 1422 |
| Místo úmrtí | Château de Vincennes, Vincennes, Francie |
| Místo pohřbení | Westminsterské opatství, Londýn |
| Dynastie | Plantageneti (větev Lancasterů) |
| Otec | Jindřich IV. |
| Matka | Marie de Bohun |
| Manželka/y | Kateřina z Valois |
| Děti | Jindřich VI. |
Jindřich V. Plantagenet (* 16. září 1386, Monmouth – 31. srpna 1422, Vincennes) byl anglický král z rodu Lancasterů, vládnoucí v letech 1413 až 1422. Je považován za jednoho z největších válečných hrdinů v anglické historii a jeho vláda, ačkoliv krátká, byla klíčovým obdobím Stoleté války mezi Anglií a Francií. Proslul především svým drtivým vítězstvím v bitvě u Azincourtu v roce 1415. Jeho život a činy se staly námětem slavné divadelní hry Williama Shakespeara.
👑 Život před nástupem na trůn
Jindřich, známý jako Jindřich z Monmouthu, se narodil na hradě v Monmouthu ve Walesu. Jeho otec, Jindřich Bolingbroke, byl v té době v exilu, a mladý Jindřich se tak dostal do péče svého děda, Jana z Gentu, a později krále Richarda II.. Po svržení Richarda II. a nástupu svého otce na trůn v roce 1399 se stal princem z Walesu a následníkem trůnu.
🛡️ Mládí a vojenské zkušenosti
Na rozdíl od mnoha následníků trůnu získal Jindřich již v mládí rozsáhlé vojenské a administrativní zkušenosti. Od roku 1403 vedl anglické síly proti velšskému povstání v čele s Owainem Glyndŵrem. Během těchto dlouhých a vyčerpávajících bojů se naučil taktikám obléhání i partyzánské války. V bitvě u Shrewsbury v roce 1403, kde bojoval proti vzbouřenému rodu Percyů, byl vážně zraněn šípem do tváře, což mu zanechalo trvalou jizvu.
Jeho vztah s otcem, králem Jindřichem IV., byl často napjatý. Princ Jindřich měl větší podíl na vládě během otcovy nemoci, ale jejich politické neshody vedly k tomu, že byl v roce 1411 dočasně odvolán z královské rady. Populární legendy, zvěčněné Shakespearem, ho vykreslují jako rebelského mladíka trávícího čas v hospodách, avšak historické prameny naznačují, že se již od mládí seriózně věnoval vojenským a státním záležitostem.
📜 Vláda a domácí politika
Po smrti svého otce v březnu 1413 nastoupil Jindřich V. na trůn. Okamžitě se projevil jako silný a rozhodný panovník. Jeho hlavními cíli v domácí politice bylo sjednocení země, potlačení vnitřních nepokojů a obnovení autority koruny.
Jedním z jeho prvních kroků bylo usmíření s bývalými nepřáteli jeho otce. Nechal slavnostně znovu pohřbít ostatky krále Richarda II. ve Westminsterském opatství a vrátil majetky rodinám, které se postavily proti Lancasterům.
Tvrdě však zakročil proti náboženskému hnutí lollardů, které považoval za hrozbu pro stabilitu církve i státu. V roce 1414 potlačil lollardské spiknutí vedené jeho bývalým přítelem sirem Johnem Oldcastlem a upevnil tak ortodoxní katolickou víru v zemi. Jeho vláda byla charakteristická efektivní justicí a snahou o spravedlivé vládnutí pro všechny vrstvy obyvatelstva.
⚔️ Stoletá válka a tažení do Francie
Největší ambicí Jindřicha V. bylo obnovení anglických nároků na francouzský trůn, které sahaly až do dob Eduarda III.. Využil politické nestability ve Francii, kde zuřila občanská válka mezi frakcemi Armagnaců a Burgunďanů, a v roce 1415 zahájil invazi.
🏹 Bitva u Azincourtu
Po úspěšném, ale zdlouhavém obléhání přístavu Harfleur se Jindřichova armáda, zdecimovaná nemocemi a vyčerpáním, vydala na pochod směrem k Calais, anglické enklávě. Cestu jí však zatarasila mnohem početnější francouzská armáda. Dne 25. října 1415 se obě vojska střetla v bitvě u Azincourtu.
Navzdory drtivé početní převaze Francouzů (odhady se liší, ale poměr byl zhruba 3:1 až 6:1 v neprospěch Angličanů) dosáhl Jindřich V. jednoho z největších vítězství v anglické vojenské historii. Klíčovou roli sehráli angličtí a velšští lučištníci s dlouhými luky, jejichž šípy zdecimovaly útok francouzské těžké jízdy na rozbahněném poli. Vítězství u Azincourtu udělalo z Jindřicha V. legendu a bylo vnímáno jako boží znamení potvrzující oprávněnost jeho nároků.
📜 Smlouva z Troyes
V následujících letech Jindřich systematicky dobýval Normandii a další francouzská území. V roce 1419 dobyl klíčové město Rouen. Jeho vojenské úspěchy a spojenectví s burgundským vévodou Filipem Dobrým donutily francouzského krále Karla VI. Šíleného k jednání.
V roce 1420 byla podepsána Smlouva z Troyes, která znamenala vrchol Jindřichových úspěchů. Podle této smlouvy byl Jindřich V. jmenován regentem Francie a dědicem francouzského trůnu. Zároveň se oženil s dcerou Karla VI., Kateřinou z Valois. Jejich syn se tak měl stát králem sjednocené anglicko-francouzské říše.
⚰️ Smrt a nástupnictví
Jindřich V. pokračoval ve vojenských operacích proti silám dauphina Karla (budoucího Karla VII.), který smlouvu z Troyes neuznal. Během obléhání města Meaux v roce 1422 onemocněl úplavicí (dysenterií) a 31. srpna 1422 ve věku 35 let zemřel na zámku Vincennes nedaleko Paříže.
Jeho náhlá a předčasná smrt byla pro Anglii katastrofou. Zanechal po sobě pouze devítiměsíčního syna, Jindřicha VI., jako krále Anglie a Francie. Regentství a pokračující válka se ukázaly být nad síly anglické správy a nakonec vedly ke ztrátě téměř všech francouzských území a k vypuknutí Války růží v samotné Anglii.
🎭 Odkaz a obraz v kultuře
Jindřich V. je vnímán jako jeden z nejúspěšnějších anglických panovníků. Byl to schopný vojevůdce, zbožný a spravedlivý král, který dokázal sjednotit svůj národ a dovést ho k ohromujícím vojenským úspěchům.
Jeho odkaz byl nesmírně popularizován díky historickým hrám Williama Shakespeara. Zejména hra Jindřich V. s jejím slavným proslovem před bitvou u Azincourtu ("We few, we happy few, we band of brothers...") formovala jeho obraz jako ideálního křesťanského krále a vlasteneckého hrdiny.
Jeho život byl několikrát zfilmován. Mezi nejznámější adaptace patří:
- Film Jindřich V. (1944) v režii a hlavní roli s Laurencem Olivierem, natočený jako vlastenecká propaganda během druhé světové války.
- Film Jindřich V. (1989) v režii a hlavní roli s Kennethem Branaghem, který nabízí syrovější a realističtější pohled na válku.
- Film Král (The King, 2019), kde Jindřicha V. ztvárnil Timothée Chalamet.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025