Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský
	Jaroslav Heyrovský, český fyzikální chemik a nositel Nobelovy ceny
Datum narození	20. prosince 1890
Místo narození	Praha, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	27. března 1967
Místo úmrtí	Praha, Československo
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova, University College London
Obor	Fyzikální chemie, elektrochemie, analytická chemie
Manželka/y	Marie rozená Kořánová
Děti	Jitka Heyrovská, Michael Heyrovský
Ocenění	Nobelova cena za chemii (1959)

Rozbalit box

Obsah boxu

Jaroslav Heyrovský (* 20. prosince 1890, Praha – † 27. března 1967, tamtéž) byl světově proslulý český fyzikální chemik, vynálezce a nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1959. Jeho nejvýznamnějším přínosem světové vědě byl objev a rozpracování polarografie, nové elektroanalytické metody, která zásadně ovlivnila vývoj analytické chemie ve 20. století. Stal se prvním českým nositelem Nobelovy ceny v přírodovědných oborech.

🧬 Život a vzdělání

👶 Mládí a rodinné zázemí

Jaroslav Heyrovský se narodil v Praze na Starém Městě jako páté dítě Leopolda Heyrovského, profesora římského práva na právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity a pozdějšího rektora Univerzity Karlovy, a jeho manželky Kláry, rozené Hanlové. Vyrůstal v intelektuálně podnětném prostředí, které formovalo jeho zájem o přírodní vědy. Již od mládí projevoval velký zájem o fyziku a chemii.

🎓 Studia

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze v roce 1909 se zapsal na Filozofickou fakultu české univerzity, kde studoval chemii, fyziku a matematiku. Po dvou semestrech, v roce 1910, odešel na doporučení profesora Bohumila Kučery do Londýna, kde pokračoval ve studiu na University College London. Zde se dostal pod vliv významných vědců, jako byl William Ramsay, nositel Nobelovy ceny za objev vzácných plynů, a zejména Frederick G. Donnan, který se stal jeho mentorem v oblasti fyzikální chemie. Pod Donnanovým vedením se začal specializovat na elektrochemii, která se stala jeho celoživotní vášní. V roce 1913 získal titul Bachelor of Science (B.Sc.).

⚔️ První světová válka

Jeho další studium a vědeckou práci v Londýně přerušilo vypuknutí první světové války v roce 1914. Heyrovský se vrátil do vlasti a narukoval do rakousko-uherské armády. Vzhledem ke svému vzdělání byl přidělen do vojenské nemocnice v Innsbrucku, kde působil jako chemik a rentgenolog. Během války pokračoval v teoretické práci a připravoval svou disertační práci. Po skončení války a vzniku Československa se vrátil do Prahy. V roce 1918 získal na Univerzitě Karlově titul doktora filozofie (PhDr.) a v roce 1921 obhájil v Londýně titul doktora věd (D.Sc.).

🔬 Vědecká kariéra a objev polarografie

💡 Zrod myšlenky

Po návratu do Prahy se Heyrovský stal asistentem profesora Bohuslava Braunera na Ústavu anorganické a analytické chemie Univerzity Karlovy. Zde se začal intenzivně věnovat studiu povrchového napětí rtuti. Navázal na dřívější práce svého učitele, profesora Bohumila Kučery, který zkoumal anomálie na elektrokapilární křivce rtuťové kapkové elektrody. Heyrovský se rozhodl měřit elektrický proud procházející roztokem při elektrolýze s touto elektrodou.

Dne 10. února 1922 provedl klíčový experiment. Při elektrolýze roztoku s rtuťovou kapkovou elektrodou zaznamenal, že proud se skokově zvyšuje při určitých hodnotách vloženého napětí. Tyto "schůdky" na proudově-napěťové křivce byly charakteristické pro přítomnost konkrétních látek v roztoku a jejich výška byla úměrná jejich koncentraci. Tím byl položen základ nové analytické metody, kterou Heyrovský nazval polarografie.

⚙️ Princip a vývoj polarografie

Polarografie je elektrochemická analytická metoda, která slouží ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení látek v roztoku. Využívá elektrolýzu na rtuťové kapkové elektrodě, kde se povrch elektrody neustále obnovuje odkapáváním rtuti, což zajišťuje vysokou reprodukovatelnost měření. Záznam závislosti proudu na napětí se nazývá polarografická křivka nebo polarogram.

V roce 1924 Heyrovský spolu se svým japonským žákem Masuzem Shikatou zkonstruoval první automatický přístroj pro záznam těchto křivek – polarograf. Tento přístroj výrazně zjednodušil a urychlil analýzu a umožnil široké rozšíření metody do praxe. Polarografie našla uplatnění v mnoha oborech, včetně medicíny (diagnostika rakoviny), metalurgie, potravinářství, geologie a monitorování životního prostředí.

🌍 Mezinárodní ohlas a založení školy

Heyrovského objev rychle získal mezinárodní uznání. V roce 1922 byl jmenován mimořádným a v roce 1926 řádným profesorem fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Kolem něj se vytvořila významná vědecká skupina, známá jako "česká polarografická škola", která metodu dále rozvíjela a aplikovala. Heyrovský hojně cestoval, přednášel na univerzitách po celém světě (např. v USA, SSSR, Japonsku) a propagoval svůj objev.

V roce 1950 byl z politických důvodů donucen opustit univerzitu. Vláda mu však umožnila založit Polarografický ústav (dnes Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR), který se stal součástí nově vzniklé Československé akademie věd (ČSAV) v roce 1952. Heyrovský byl jeho prvním ředitelem a vedl jej až do svého odchodu do důchodu v roce 1963.

🏆 Nobelova cena

Jaroslav Heyrovský byl na Nobelovu cenu nominován celkem osmnáctkrát v různých letech a v různých kategoriích (chemie i fyzika). Jeho práce byla konečně oceněna v roce 1959, kdy mu byla udělena Nobelova cena za chemii s oficiálním zdůvodněním: "za objev a rozvoj polarografických metod analýzy".

Slavnostní předání ceny proběhlo 10. prosince 1959 ve Stockholmu. Heyrovský se tak stal prvním a dosud jediným občanem Československa (a později Česka), který získal Nobelovu cenu za vědu. Toto ocenění bylo obrovským úspěchem nejen pro něj osobně, ale i pro celou československou vědu, zejména v politicky složitém období studené války.

🏛️ Odkaz a význam

Objev polarografie představoval revoluci v analytické chemii. Umožnil rychlé a přesné stanovení stopových množství látek, což bylo dříve velmi obtížné nebo nemožné. Metoda a její modifikace se používají dodnes.

**Vědecký přínos:** Založil nový vědní obor a vychoval desítky následovníků po celém světě.
**Institucionální odkaz:** Jím založený ústav, dnes Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, je stále předním světovým pracovištěm v oboru fyzikální chemie.
**Pojmenování:** Na jeho počest byly pojmenovány:

   *   Kráter Heyrovský na odvrácené straně Měsíce.
   *   Planetka (3069) Heyrovský.
   *   Minerál heyrovskýit (sulfosůl olova, bismutu a stříbra).
   *   Četné ulice a náměstí v českých městech.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život

V roce 1926 se Jaroslav Heyrovský oženil s Marií Kořánovou. Měli spolu dvě děti – dceru Jitku (později provdanou Černou), která se stala biochemičkou, a syna Michaela, který se rovněž věnoval vědě a pracoval v otcově ústavu. Heyrovský byl známý svou skromností, pracovitostí a laskavým přístupem ke studentům a kolegům. Měl rád hudbu, přírodu a byl vášnivým sběratelem hub.

Zemřel 27. března 1967 v Praze ve věku 76 let. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobce Slavín.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025