Dřevořez

Rozbalit box

Obsah boxu

Dřevořez (také xylografie) je nejstarší grafická technika tisku z výšky. Grafik při ní používá řezbářské nástroje, kterými odebírá materiál z povrchu dřevěné desky (štočku). Obraz je tvořen částmi, které zůstaly na původní výši desky. Tyto vyvýšené linie a plochy se natřou tiskařskou barvou a následně se otisknou na papír nebo jiný materiál. Dřevořez je charakteristický svými silnými, poněkud hrubšími liniemi a kontrasty mezi černou a bílou plochou.

Spolu s dřevorytem, který je technicky odlišný, patří mezi techniky tisku ze dřeva. Dřevořez hrál klíčovou roli v šíření informací a umění před vynálezem knihtisku a po staletí sloužil jako hlavní metoda pro ilustraci knih.

📜 Historie

🌏 Původ v Asii

Nejstarší doklady o dřevořezu pocházejí z Číny z období dynastie Tchang. Původně se technika používala pro potisk textilií, ale s rozšířením papíru se začala využívat i pro tisk textů a obrazů. Nejstarším dochovaným datovaným dílem tištěným touto technikou je svitek Diamantová sútra z roku 868, který byl nalezen v jeskyních Mo-kao. Technika se postupně rozšířila do Koreje a Japonska, kde dosáhla mimořádné umělecké úrovně, zejména v období Edo v podobě barevných dřevořezů zvaných ukijo-e.

🇪🇺 Příchod do Evropy

Do Evropy se dřevořez dostal pravděpodobně přes Blízký východ na konci 14. století. První evropské dřevořezy byly jednolistové tisky s náboženskou tematikou (tzv. "svaté obrázky") a hrací karty. Tyto rané tisky byly často jednoduché, s hrubými obrysovými liniemi a ručně kolorované. V první polovině 15. století se objevily tzv. blokové knihy, kde byla každá stránka (text i obraz) vyřezána z jednoho kusu dřeva. Jednalo se o předchůdce knihtisku s pohyblivými literami.

📖 Zlatý věk a knihtisk

Skutečný rozkvět dřevořezu nastal po vynálezu knihtisku Johannesem Gutenbergem kolem roku 1450. Dřevořezové štočky bylo možné tisknout společně s textem sazby, což z techniky učinilo ideální metodu pro knižní ilustraci. Centry dřevořezu se stala německá města jako Norimberk a Augsburg.

Mistrem techniky se na přelomu 15. a 16. století stal Albrecht Dürer, který povýšil dřevořez na samostatné umělecké dílo. Jeho cykly jako Apokalypsa nebo Život Panny Marie se vyznačují nevídanou detailností, složitou kompozicí a mistrnou prací se šrafováním. Dalšími významnými umělci byli Hans Holbein mladší (cyklus Tanec smrti) a Lucas Cranach starší.

🎨 Úpadek a oživení

V průběhu 16. a 17. století začal být dřevořez vytlačován jemnějšími a detailnějšími technikami tisku z hloubky, jako byl mědiryt a lept. Dřevořez se stal spíše lidovou a jarmareční technikou.

K jeho oživení došlo na konci 19. století. Umělci jako Paul Gauguin nebo Edvard Munch ocenili jeho syrovost, expresivitu a přímý výraz. Velký vliv mělo také evropské "objevení" japonského umění (japonismus). Dřevořez se stal klíčovou technikou pro německé expresionisty ze skupin Die Brücke a Der Blaue Reiter (např. Ernst Ludwig Kirchner, Vasilij Kandinskij).

🇨🇿 Dřevořez v českých zemích

V českých zemích má dřevořez bohatou tradici sahající až do 15. století. V moderním umění se mu na přelomu 19. a 20. století věnovali umělci ovlivnění symbolismusem a secesí, například František Bílek nebo Vojtěch Preissig. Skutečným mistrem a inovátorem českého dřevořezu byl Josef Váchal, jehož dílo se vyznačuje originalitou, mystikou a technickou virtuozitou. Dřevořezu se věnovali také členové skupiny Tvrdošíjní, například Josef Čapek a Václav Špála, a později umělci jako Bohuslav Reynek nebo Vladimír Boudník.

⚙️ Technika a postup

🪵 Příprava štočku

Pro dřevořez se používá deska z měkkého, ale hustého a homogenního dřeva, řezaná podél kmene (tzv. podélné dřevo). Nejčastěji se používá dřevo z ovocných stromů, jako je hrušeň, jabloň nebo třešeň, případně ořech nebo lípa. Deska musí být dokonale hladká a rovná, proto se brousí a hladí.

✍️ Kresba a řezání

Na připravenou desku umělec přenese svůj návrh. Kresbu lze provést přímo na dřevo tužkou nebo tuší, případně přenést z papírové předlohy. Je důležité pamatovat na to, že výsledný tisk bude zrcadlově obrácený.

Poté grafik pomocí speciálních nástrojů začne odebírat materiál z míst, která mají v tisku zůstat bílá. Vše, co má být tištěno, ponechá v původní výšce. K řezání se používají nože různých profilů, dláta (plochá, půlkulatá) a rydla ve tvaru "V" nebo "U". Práce vyžaduje značnou sílu a zručnost.

🎨 Tisk

Po dokončení řezby se na vyvýšené části štočku nanese tiskařská barva pomocí gumového nebo koženého válečku. Poté se na desku opatrně přiloží papír. Tlak potřebný k přenesení barvy na papír lze vyvinout několika způsoby:

• Ruční přтиírání: Papír se hladí a tře speciální kostkou, hladítkem nebo i lžící.
• Tisk v lisu: Pro větší a rovnoměrnější tlak se používá sazební lis nebo speciální grafický lis.

🌈 Barevný dřevořez

Pro vytvoření barevného tisku je nutné pro každou barvu připravit samostatný štoček. Umělec musí motiv rozložit do jednotlivých barevných ploch. Při tisku je pak klíčové přesné soutisknutí všech desek na sebe, k čemuž slouží tzv. soutiskové značky. Tato technika, zdokonalená japonskými mistry, umožňuje vytvářet složité a barevně bohaté obrazy. Zvláštním typem je tzv. chiaroscuro (šerosvitný) dřevořez, který používá několik odstínů jedné barvy k modelaci objemu.

🆚 Dřevořez vs. dřevoryt

Ačkoliv se oba termíny často zaměňují, jedná se o dvě odlišné techniky:

• Dřevořez (Xylografie):
  • * Dřevo:** Používá se deska řezaná podél kmene (podélné dřevo, "léta").
  • * Nástroje:** Převážně nože a dláta.
  • * Charakter linky:** Linka je silnější, plošší, často s mírně roztřepenými okraji kvůli struktuře dřeva. Technika je vhodná pro velké kontrastní plochy.
• Dřevoryt (Dřevorytectví):
  • * Dřevo:** Používá se štoček z příčného řezu velmi tvrdého dřeva (např. zimostráz), tzv. "čelní" nebo "hirnové" dřevo.
  • * Nástroje:** Převážně ocelová rydla, podobná těm pro mědiryt.
  • * Charakter linky:** Umožňuje velmi jemné, tenké a přesné linie. V tisku se objevují jako bílé čáry na černé ploše (tzv. negativní rytí).

🖼️ Významní umělci

• Renesance: Albrecht Dürer, Hans Holbein mladší, Lucas Cranach starší, Albrecht Altdorfer
• Japonsko (Ukiyo-e): Kacušika Hokusai, Utagawa Hirošige, Kitagawa Utamaro
• 19. a 20. století: Paul Gauguin, Edvard Munch, Félix Vallotton, Vasilij Kandinskij, Ernst Ludwig Kirchner, Käthe Kollwitz, Frans Masereel
• České umění: Josef Váchal, František Bílek, Josef Čapek, Václav Špála, Jan Zrzavý, Bohuslav Reynek, Karel Svolinský

💡 Pro laiky

Představte si dřevořez jako výrobu velkého a složitého razítka. Umělec vezme hladkou dřevěnou desku a pomocí nožíků a dlátek z ní vyřeže všechno, co na výsledném obrázku nemá být vidět (co má zůstat bílé). Nechá pouze vyvýšené linky a plochy, které tvoří samotný obraz. Tyto vyvýšené části pak natře barvou (jako když natíráte razítko o polštářek) a přitiskne na ně papír. Barva z vyvýšených míst se otiskne a vytvoří finální grafiku. Vše, co bylo vyřezané a hlubší, zůstane na papíře bílé.

Šablona:Aktualizováno