Leopold I.
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Leopold I. (celým jménem Leopold Ignác Josef Baltazar Felicián; 9. června 1640, Vídeň – 5. května 1705, Vídeň) byl panovník z habsburské dynastie, který v letech 1658 až 1705 vládl jako císař Svaté říše římské, v letech 1656 až 1705 jako český král, v letech 1655 až 1705 jako uherský a chorvatský král a v letech 1657 až 1705 jako rakouský arcivévoda. Jeho téměř 47 let trvající vláda byla jednou z nejdelších v evropské historii a byla poznamenána neustálými vojenskými konflikty, především s Osmanskou říší na východě a s Francií krále Ludvíka XIV. na západě.
Přestože byl původně určen pro církevní dráhu, smrt jeho staršího bratra ho učinila dědicem habsburských zemí. Jeho panování je definováno úspěšnou obranou Vídně před Turky v roce 1683 a následnou Velkou tureckou válkou, která vedla k osvobození velké části Uher z osmanské nadvlády. Současně vedl několik válek proti expanzivní politice Ludvíka XIV., které vyvrcholily válkou o španělské dědictví. Leopold I. byl také významným mecenášem umění, zejména hudby, a sám byl talentovaným skladatelem. Jeho dvůr ve Vídni se stal jedním z center evropské barokní kultury.
👑 Život a vláda
👶 Dětství a vzdělání
Leopold se narodil jako druhý syn císaře Ferdinanda III. a jeho první manželky, španělské infantky Marie Anny. Jelikož jeho starší bratr Ferdinand IV. byl předurčen k převzetí vlády, Leopold byl od dětství vychováván pro církevní kariéru. Získal vynikající vzdělání pod vedením jezuitských učitelů, zejména v teologii, filozofii, jazycích (ovládal latinu, italštinu, španělštinu a francouzštinu) a historii. Projevoval také mimořádné nadání pro hudbu, které rozvíjel po celý život.
Jeho osud se dramaticky změnil v roce 1654, kdy jeho starší bratr Ferdinand IV., již korunovaný český a uherský král, nečekaně zemřel na neštovice. Čtrnáctiletý Leopold se tak stal následníkem trůnu a dědicem všech habsburských držav. Jeho další příprava se musela rychle přeorientovat na státnické a vojenské záležitosti.
🏛️ Nástup na trůn
Po smrti svého otce Ferdinanda III. v roce 1657 se Leopold stal vládcem v rakouských, českých a uherských zemích. Získání císařské koruny Svaté říše římské však nebylo automatické. Proti jeho kandidatuře aktivně vystupoval francouzský král Ludvík XIV., který se snažil oslabit habsburskou moc a sám usiloval o císařský titul, případně o prosazení svého spojence, bavorského kurfiřta. Díky intenzivní diplomacii, ústupkům říšským knížatům a finanční podpoře se Leopoldovi nakonec podařilo zajistit si potřebné hlasy kurfiřtů a 18. července 1658 byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen císařem.
⚔️ Války s Osmanskou říší
Jedním z největších a nejtrvalejších ohrožení Leopoldovy vlády byla expanze Osmanské říše.
První válka a bitva u Mogersdorfu
Krátce po nástupu na trůn musel čelit obnovenému tlaku Turků v Uhrách. Konflikt eskaloval v rakousko-turecké válce (1663–1664). Přestože osmanská armáda zpočátku dosahovala úspěchů, byla rozhodujícím způsobem poražena v bitvě u Mogersdorfu (známé také jako bitva u sv. Gottharda) 1. srpna 1664 císařským vojskem pod velením Raimonda Montecuccoliho. Navzdory tomuto vítězství uzavřel Leopold pro mnohé nepochopitelný a nevýhodný Vasvárský mír, který ponechal Turkům kontrolu nad některými dobytými územími. To vyvolalo obrovskou nespokojenost mezi uherskou šlechtou.
Velká turecká válka a obléhání Vídně
Největší osmanská hrozba přišla v roce 1683, kdy obrovská armáda pod velením velkovezíra Kary Mustafy oblehla Vídeň. Císařský dvůr uprchl do Pasova a osud města i celé střední Evropy visel na vlásku. Zlom nastal 12. září 1683, kdy spojená křesťanská vojska, vedená polským králem Janem III. Sobieskim a lotrinským vévodou Karlem V. Lotrinským, drtivě porazila osmanskou armádu v bitvě u Vídně.
Toto vítězství se stalo signálem k velkému protiútoku. Leopold zformoval tzv. Svatou ligu, do níž se zapojilo Polsko, Benátky a později i Rusko. Následovala Velká turecká válka (1683–1699), během níž císařská vojska pod velením skvělých vojevůdců, jako byli Karel Lotrinský, Ludvík Vilém Bádenský a především Evžen Savojský, postupně dobývala zpět Uhry. Klíčovými momenty byly dobytí Budína (1686), druhá bitva u Moháče (1687) a drtivé vítězství Evžena Savojského v bitvě u Zenty (1697). Válka byla ukončena Karlovickým mírem v roce 1699, kterým Habsburkové získali téměř celé Uhry, Sedmihradsko a Slavonii. Osmanská hrozba pro střední Evropu byla definitivně zažehnána.
🇫🇷 Konflikty s Francií Ludvíka XIV.
Zatímco na východě Leopold čelil Osmanům, na západě musel neustále bojovat proti expanzivní politice svého bratrance a celoživotního rivala, francouzského krále Ludvíka XIV.. Tyto konflikty byly motivovány snahou Francie o dosažení hegemonie v Evropě a oslabení habsburské moci.
Leopold se zapojil do řady koaličních válek proti Francii:
- Devoluční válka (1667–1668)
- Francouzsko-nizozemská válka (1672–1678)
- Devítiletá válka (též Válka o falcké dědictví, 1688–1697)
Vrcholem tohoto soupeření se stala Válka o španělské dědictví (1701–1714). Když v roce 1700 zemřel bezdětný španělský král Karel II., poslední z rodu španělských Habsburků, odkázal svou říši vnukovi Ludvíka XIV., Filipovi z Anjou. Leopold I. s tím nesouhlasil a prosazoval nárok svého mladšího syna, arcivévody Karla. Vypukla tak celoevropská válka, která trvala i po Leopoldově smrti a jejímž výsledkem bylo rozdělení španělského dědictví. Filip zůstal králem ve Španělsku, ale habsburská monarchie získala Španělské Nizozemí, Neapolsko, Sardinii a Milánsko.
🇭🇺 Politika v Uhrách
Uhersko bylo po celou Leopoldovu vládu zdrojem nestability. Uherská šlechta, převážně protestantská, se bránila Leopoldovým snahám o centralizaci, rekatolizaci a zavedení absolutistické vlády. Nespokojenost vyvrcholila v 60. letech 17. století tzv. Wesselényiho spiknutím, které bylo tvrdě potlačeno. Následné represe a omezování náboženských a politických svobod vedly k rozsáhlému povstání kuruců pod vedením Imricha Thökölyho, který se spojil s Osmanskou říší. Teprve po porážce Turků a osvobození Uher mohl Leopold upevnit svou moc. Na sněmu v Prešpurku v roce 1687 uherské stavy uznaly dědičné právo Habsburků na uherský trůn a zřekly se práva na odpor (ius resistendi).
🏛️ Vnitřní politika a správa
Leopoldova vláda byla ve znamení posilování centralizované moci a byrokracie, což byly základy budoucího absolutistického státu. Opíral se o tajnou radu a úzký okruh poradců. Podporoval protireformační politiku, ačkoliv v říši musel být kvůli politické realitě tolerantnější než ve svých dědičných zemích. V Českých zemích pokračoval v upevňování rekatolizace a centralizace započaté jeho předchůdci. Za jeho vlády došlo k několika selským povstáním, například v Čechách v roce 1680, které vedlo k vydání robotního patentu upravujícího poddanské povinnosti.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
💍 Manželství a potomci
Leopold I. byl třikrát ženatý a měl celkem šestnáct dětí, z nichž se však jen několik dožilo dospělosti.
- Markéta Tereza Habsburská (1651–1673), jeho neteř, dcera španělského krále Filipa IV.. Sňatek měl posílit spojení mezi rakouskou a španělskou větví Habsburků. Měli spolu čtyři děti, ale dospělosti se dožila jen dcera Marie Antonie Rakouská.
- Klaudie Felicitas Tyrolská (1653–1676), s níž měl dvě dcery, které zemřely v dětství.
- Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655–1720), s níž měl deset dětí, včetně dvou budoucích císařů, Josefa I. a Karla VI..
Leopold byl známý svou výraznou "habsburskou čelistí", typickým rodovým znakem způsobeným příbuzenskými sňatky.
🎶 Osobnost a zájmy
Leopold byl hluboce zbožný katolík, vážný, nerozhodný a silně ovlivnitelný svými ministry a zpovědníky. Nebyl vojevůdcem a bitevních polí se neúčastnil, ale byl schopným diplomatem. Jeho největší vášní byla hudba. Byl talentovaným skladatelem a za jeho vlády zažila Vídeň obrovský kulturní rozkvět. Dvorní kapela se stala jednou z nejlepších v Evropě a císařský dvůr se stal centrem italské opery a oratorií. Leopold podporoval umělce jako Antonio Cesti nebo Antonio Draghi. Jeho vláda položila základy pro status Vídně jako hlavního města hudby.
💡 Pro laiky
- Svatá říše římská: Nebyla to země v dnešním slova smyslu, ale spíše volný svazek mnoha menších států, knížectví a měst, převážně na území dnešního Německa, Rakouska, Švýcarska a severní Itálie. Císař byl volenou hlavou tohoto svazku, ale jeho moc byla často omezena místními vládci.
- Válka o španělské dědictví: Velký evropský konflikt na začátku 18. století. Když zemřel poslední španělský král z rodu Habsburků bez dětí, dvě nejmocnější dynastie Evropy – francouzští Bourboni a rakouští Habsburkové – se přely o to, kdo získá jeho obrovskou říši. Válka nakonec vedla k rozdělení španělského impéria.
- Kuruci: Byli to uherští povstalci, kteří bojovali proti vládě Habsburků. Často byli motivováni touhou po větší náboženské svobodě (mnoho z nich byli protestanti) a politické nezávislosti pro Uherské království.
- Baroko: Umělecký styl, který dominoval v 17. a na začátku 18. století. Je charakteristický velkolepostí, zdobností, dramatičností a silnými emocemi. Projevoval se v architektuře (velké paláce a kostely), malířství, sochařství i hudbě (opera, oratoria). Leopoldův dvůr byl jedním z hlavních center barokní kultury.