Feidiás
Obsah boxu
Feidiás (řecky Φειδίας, latinsky Phidias; * cca 480 př. n. l., Athény – † cca 430 př. n. l., Athény nebo Olympie) byl starořecký sochař, architekt a malíř, považovaný za nejvýznamnějšího umělce klasického období a jednoho z největších sochařů všech dob. Jeho dílo definovalo ideál klasické krásy, harmonie a monumentality. Proslavil se především jako autor dvou z nejvelkolepějších soch starověkého světa: kolosální sochy Athény Parthenos v Parthenónu a sochy Dia v Olympii, která byla zařazena mezi Sedm divů starověkého světa. Působil také jako hlavní umělecký dohlížitel nad velkolepou přestavbou athénské Akropole za vlády státníka Perikla.
📜 Život a kariéra
O Feidiově životě se dochovalo jen málo spolehlivých informací, většina z nich pochází od pozdějších autorů, jako byli Plútarchos, Pausaniás a Plinius starší. Narodil se v Athénách jako syn Charmida. Své umělecké vzdělání získal pravděpodobně u sochařů Hégia a Agelada z Argu.
Jeho kariéra dosáhla vrcholu v polovině 5. století př. n. l., kdy se stal blízkým přítelem a uměleckým poradcem nejvlivnějšího athénského politika Perikla. Ten mu svěřil umělecký dohled nad ambiciózním programem veřejných staveb, které měly oslavit moc a slávu Athén po vítězství v řecko-perských válkách.
🏛️ Periklova éra a Akropolis
Feidiovým největším úkolem bylo vedení sochařských prací na athénské Akropoli, zejména na chrámu Parthenón, zasvěceném patronce města, bohyni Athéně. Ačkoliv hlavními architekty chrámu byli Iktinos a Kallikratés, Feidiás byl zodpovědný za celkovou uměleckou koncepci a realizaci jeho sochařské výzdoby. Pod jeho vedením vznikly monumentální sochy v obou štítech (pedimentech), 92 metop znázorňujících mytologické bitvy a slavný Parthenónský vlys, 160 metrů dlouhý reliéf obíhající vnitřní stěnu chrámu.
Sám Feidiás vytvořil pro Parthenón ústřední kultovní sochu, více než 12 metrů vysokou Athéna Parthenos (Athéna Panenská), zhotovenou tzv. chryselefantinovou technikou ze zlata a slonoviny.
⚖️ Obvinění a smrt
Podle Plútarcha se Feidiova blízkost k Periklovi stala terčem politických útoků ze strany Periklových oponentů. Feidiás byl obviněn ze dvou zločinů: zpronevěry zlata určeného pro sochu Athény Parthenos a svatokrádeže (asebeia). Obvinění ze zpronevěry se údajně ubránil tím, že na Periklovu radu nechal zlaté pláty na soše připevnit tak, aby se daly sejmout a převážit, čímž dokázal svou nevinu.
Druhé obvinění, ze svatokrádeže, bylo vážnější. Údajně na štítu Athény Parthenos zobrazil sám sebe jako plešatého starce a svého přítele Perikla. Zobrazit smrtelníky na posvátném předmětu bylo považováno za urážku bohů.
O jeho dalším osudu existují dvě verze. Podle jedné zemřel ve vězení v Athénách. Podle druhé uprchl do Olympie, kde pro místní chrám vytvořil své druhé mistrovské dílo, sochu Dia. Archeologické nálezy z 20. století tuto druhou verzi podporují. V roce 1958 byla v Olympii nalezena dílna, identifikovaná jako Feidiova, s nástroji a pohárkem, na kterém bylo vyryto "Patřím Feidiovi".
🎨 Hlavní díla
Žádné z Feidiových originálních děl se nedochovalo. Jejich podobu známe pouze z popisů antických autorů a z pozdějších, převážně římských, mramorových kopií menších rozměrů.
Socha Dia v Olympii
Diova socha v Olympii byla vytvořena kolem roku 435 př. n. l. pro Diův chrám v Olympii, dějišti olympijských her. Byla zhotovena chryselefantinovou technikou a dosahovala výšky přibližně 13 metrů. Zobrazovala nejvyššího boha Dia sedícího na trůnu z cedrového dřeva, zdobeném zlatem, slonovinou, ebenem a drahými kameny. V pravé ruce držel sochu bohyně Níké a v levé žezlo s orlem. Dílo bylo tak působivé, že bylo zařazeno mezi Sedm divů starověkého světa. Socha byla později převezena do Konstantinopole, kde byla pravděpodobně zničena při požáru v 5. století n. l.
Athéna Parthenos
Tato kolosální socha stála uvnitř Parthenónu. Byla rovněž chryselefantinová, vysoká přes 12 metrů. Bohyně Athéna byla zobrazena ve stoje, v plné zbroji, s přilbou, štítem a kopím. Na dlani pravé ruky držela sochu okřídlené bohyně vítězství Níké. Její štít byl z vnější i vnitřní strany zdoben reliéfy znázorňujícími bitvu s Amazonkami (amazonomachie) a boj bohů s giganty (gigantomachie). Zlaté části sochy vážily údajně přes jednu tunu.
Athéna Promachos
Jednalo se o obrovskou bronzovou sochu Athény, která stála na athénské Akropoli mezi Propylajemi a Erechtheionem. Byla vysoká asi 9 metrů a zobrazovala Athénu jako bojovnici (Promachos = "bojující v první linii"). Hrot jejího kopí a chochol přilby se prý leskly na slunci tak, že byly viditelné pro námořníky připlouvající k Pireu.
Parthenónský vlys a výzdoba
Ačkoliv na sochařské výzdobě Parthenónu pracovala celá řada umělců, Feidiás je považován za autora celkové koncepce a hlavního designéra. Jeho styl je patrný v harmonické kompozici, idealizovaných postavách a mistrovském ztvárnění drapérií. Zvláště slavný je Parthenónský vlys, který s největší pravděpodobností zobrazuje Panathénajský průvod, největší slavnost na počest bohyně Athény.
⚙️ Technika a styl
Feidiás je ztělesněním vrcholného klasického stylu starověkého Řecka. Jeho dílo se vyznačuje:
- Idealizací: Postavy bohů a hrdinů nejsou realistickými portréty, ale ztělesněním ideální krásy, síly a důstojnosti.
- Harmonií a vyvážeností: Kompozice jsou klidné, symetrické a promyšlené.
- Monumentalitou: Jeho sochy, i ty menších rozměrů, působí velkolepě a vznešeně.
- Mistrovstvím v materiálu: Dokonale ovládal práci s mramorem, bronzem i náročnou chryselefantinovou technikou.
- "Mokrý styl" drapérie: Zvláště proslul způsobem ztvárnění oděvu, který těsně přiléhá k tělu a odhaluje jeho tvary, jako by byl mokrý.
Feidiův styl ovlivnil generace umělců a stal se základem pro pozdější helénistické a římské umění.
🏛️ Odkaz a vliv
Feidiás svým dílem definoval estetický kánon západní civilizace na celá staletí. Jeho schopnost propůjčit bohům lidskou, avšak idealizovanou a vznešenou podobu, byla ve starověku bezkonkurenční. Jeho sochy nebyly jen uměleckými díly, ale i předměty hluboké náboženské úcty a symboly moci a kultury Athén. Jeho odkaz znovu ožil v renesanci a klasicismu, kdy se umělci opět obraceli k antickým vzorům harmonie a ideální krásy.
🤔 Pro laiky
- Chryselefantinová technika: Představte si obrovskou sochu, která má dřevěné "lešení" nebo jádro. Na toto jádro umělci připevnili tenké plátky vyřezávané slonoviny, které tvořily kůži postavy (obličej, ruce, nohy). Oblečení, vlasy a doplňky byly vyrobeny z plátů čistého zlata. Byla to extrémně drahá a složitá technika, vyhrazená pro ty nejdůležitější sochy bohů.
- Klasické období: Jedná se o "zlatý věk" starověkého Řecka, zhruba v 5. století př. n. l. V této době dosáhly Athény vrcholu v demokracii, filozofii (působili zde Sókratés a Platón) a umění. Umělci se snažili o dokonalou harmonii, rovnováhu a krásu, která nebyla zcela realistická, ale spíše idealizovaná – ukazovala svět a lidi takové, jací by měli být v té nejlepší podobě.
- Parthenónský vlys: Je to dlouhý pás mramorových reliéfů (sochařských obrazů vystupujících z plochého pozadí), který byl umístěn vysoko nahoře po obvodu vnitřní budovy chrámu Parthenón. Zobrazuje stovky postav – lidí na koních, hudebníků, lidí nesoucích dary – v slavnostním průvodu. Je to jako kamenný "film" zachycující nejdůležitější athénskou slavnost.