Tádž Mahal
Obsah boxu
Tádž Mahal (hindsky ताज महल, persky تاج محل) je monumentální pomník a mauzoleum nacházející se v Ágře v indickém státě Uttarpradéš. Nechal ho postavit v letech 1632–1653 mughalský císař Šáhdžahán na památku své milované manželky Mumtáz Mahal, která zemřela při porodu jejich čtrnáctého dítěte. Tádž Mahal je považován za vrcholné dílo mughalské architektury, která kombinuje prvky perské, islámské, indické a osmanské architektury.
Stavba je celosvětově proslulá svou symetrií, bělostným mramorem, který mění barvu v závislosti na denní době, a romantickým příběhem svého vzniku. Celý komplex se rozkládá na ploše přibližně 17 hektarů a kromě samotného mauzolea zahrnuje také rozlehlé zahrady, mešitu a dům pro hosty. V roce 1983 byl Tádž Mahal zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a v roce 2007 byl zařazen mezi Sedm nových divů světa. Každoročně přitahuje miliony návštěvníků z celého světa a je považován za symbol Indie.
📜 Historie a vznik
Příběh Tádž Mahalu je neoddělitelně spjat s pátým mughalským císařem Šáhdžahánem a jeho hlubokou láskou k jeho hlavní manželce Mumtáz Mahal.
❤️ Láska a slib
Arjumand Bánú Bégam, později známá jako Mumtáz Mahal ("Vyvolená paláce"), byla neteří císařovny Núrdžahán a dcerou vysoce postaveného šlechtice. Šáhdžahán se s ní oženil v roce 1612 a byla to jeho třetí, avšak nejoblíbenější manželka. Doprovázela ho na všech jeho cestách a vojenských taženích a byla jeho nejbližší rádkyní.
V roce 1631, během vojenského tažení v Dekánu, Mumtáz Mahal zemřela při porodu jejich čtrnáctého dítěte, dcery jménem Gauhará Bégam. Zlomený císař se údajně na rok uchýlil do smutku a podle legendy mu přes noc zešedivěly vlasy a vousy. Před svou smrtí si Mumtáz od Šáhdžahána vyžádala čtyři sliby, z nichž jedním bylo, že jí postaví hrobku, jakou svět dosud neviděl. Císař se rozhodl tento slib splnit a vytvořit monument, který by navždy symbolizoval jejich věčnou lásku.
🏗️ Výstavba a architektura
Stavba mauzolea započala v roce 1632 na jižním břehu řeky Jamuna v Ágře. Místo bylo pečlivě vybráno tak, aby bylo viditelné z císařského paláce v Pevnosti Ágra. Hlavní mauzoleum bylo dokončeno kolem roku 1648, zatímco práce na okolních budovách a zahradách pokračovaly dalších pět let.
Na stavbě se podílelo více než 20 000 dělníků, řemeslníků a umělců z celé Mughalské říše, Persie a Střední Asie. Hlavním stavebním materiálem byl průsvitný bílý mramor, který byl na místo dopravován na hřbetech více než 1000 slonů z Makrany v Rádžasthánu, vzdálené přes 300 km.
Ačkoliv neexistuje jediný potvrzený hlavní architekt, za nejpravděpodobnějšího kandidáta je považován Ustád Ahmad Láhaurí, perský architekt z Láhauru. Na návrhu se však podílel celý tým expertů, včetně kaligrafů, kameníků a specialistů na stavbu kupolí. Architektonický styl je syntézou mnoha vlivů, přičemž nejvýraznější je inspirace hrobkou Tamerlána (Gur-e Amir) v Samarkandu a hrobkou Humájúna v Dillí.
💰 Financování a legendy
Náklady na výstavbu byly astronomické. Odhaduje se, že v té době činily přibližně 32 milionů rupií, což by v dnešní hodnotě odpovídalo stovkám milionů, ne-li miliardám amerických dolarů. Financování probíhalo z císařské pokladny, která byla v té době díky prosperitě říše velmi bohatá.
S Tádž Mahalem je spojeno několik legend. Nejznámější z nich tvrdí, že Šáhdžahán nechal po dokončení stavby všem hlavním řemeslníkům useknout ruce, aby již nikdy nemohli vytvořit nic tak krásného. Pro tuto legendu však neexistují žádné historické důkazy. Další populární mýtus hovoří o císařově plánu postavit na druhém břehu řeky Jamuny identické mauzoleum z černého mramoru pro sebe. Tento plán měl zmařit jeho syn Aurangzéb, který ho svrhl z trůnu. Archeologické průzkumy však tuto teorii nepotvrdily.
⏳ Pozdější dějiny
Po svržení Šáhdžahána jeho synem Aurangzébem v roce 1658 byl bývalý císař uvězněn v Pevnosti Ágra, odkud mohl po zbytek života hledět na hrobku své milované ženy. Po své smrti v roce 1666 byl pohřben vedle ní, což je jediný asymetrický prvek v celém dokonale symetrickém komplexu.
Během úpadku Mughalské říše v 18. a 19. století byl Tádž Mahal zanedbáván a poškozen. Během indického povstání v roce 1857 byl poškozen britskými vojáky, kteří z jeho zdí vyloupali drahé kameny. Na konci 19. století inicioval britský místokrál Lord Curzon rozsáhlý projekt obnovy, který byl dokončen v roce 1908 a navrátil památce její zašlou slávu.
🕌 Popis komplexu
Komplex Tádž Mahalu je mistrovským dílem plánování a symetrie. Je obehnán zdí z červeného pískovce a jeho hlavní osa je orientována severo-jižně.
🏛️ Mauzoleum (Rauza-i-munawwara)
Samotné mauzoleum stojí na čtvercové mramorové plošině o hraně 95,4 metru. Dominantou stavby je obrovská cibulovitá kupole vysoká 35 metrů, která je obklopena čtyřmi menšími kupolemi (tzv. čhatrí). V každém rohu plošiny stojí elegantní, mírně nakloněný minaret vysoký 43 metrů. Minarety jsou navrženy tak, aby se v případě zemětřesení zřítily směrem od hlavní hrobky a nepoškodily ji.
Fasáda je zdobena kaligrafickými nápisy s verši z Korán a propracovanou technikou pietra dura, při níž jsou do mramoru vkládány polodrahokamy jako lapis lazuli, karneol, jaspis, achát či tyrkys, které tvoří složité květinové a geometrické vzory. Uvnitř mauzolea, pod hlavní kupolí, se nacházejí kenotafy (symbolické náhrobky) Mumtáz Mahal a Šáhdžahána. Skutečné hroby jsou uloženy v kryptě pod nimi.
🌳 Zahrady (Čár bágh)
Před mauzoleem se rozkládá rozlehlá zahrada ve stylu čár bágh (čtyři zahrady), typickém pro perskou architekturu. Zahrada je rozdělena čtyřmi vodními kanály, které se protínají v centrálním jezírku. Tyto kanály symbolizují čtyři rajské řeky zmíněné v Koránu. Zahrady představují pozemskou podobu ráje (Džanna) a jsou pečlivě udržovány. Centrální vodní nádrž dokonale odráží obraz mauzolea, což je jeden z nejznámějších a nejfotografovanějších pohledů na Tádž Mahal.
🧱 Ostatní stavby
Vstup do komplexu zajišťuje monumentální hlavní brána (Darwaza-i-rauza) z červeného pískovce, která je sama o sobě architektonickým skvostem. Po stranách mauzolea stojí dvě identické budovy z červeného pískovce. Stavba na západě je funkční mešita, zatímco budova na východě, známá jako jawab (odpověď), byla postavena pouze pro zachování architektonické symetrie a pravděpodobně sloužila jako dům pro hosty.
🌍 Symbolika a význam
Tádž Mahal je vnímán především jako univerzální symbol lásky. Příběh jeho vzniku z něj učinil "slzu na tváři věčnosti", jak jej popsal indický básník a nositel Nobelovy ceny Rabíndranáth Thákur.
Z architektonického hlediska představuje absolutní vrchol mughalského stavitelského umění. Dokonalá symetrie, harmonie proporcí a mistrovské řemeslné zpracování z něj činí jednu z nejkrásnějších staveb, jaké kdy byly vytvořeny. Jeho vzhled se mění s denním světlem – za úsvitu je narůžovělý, přes den oslnivě bílý a za měsíčního svitu stříbřitý.
Dnes je Tádž Mahal nejnavštěvovanější památkou v Indii. Čelí však i hrozbám, jako je znečištění ovzduší z okolních průmyslových podniků, které způsobuje žloutnutí mramoru, a také tlaku masivního turismu. Indická vláda přijala řadu opatření na jeho ochranu, včetně omezení dopravy v jeho okolí.
🧑🏫 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení
Představte si Tádž Mahal jako obrovský a neuvěřitelně krásný palác z bílého mramoru, který ale není určen k bydlení. Je to ve skutečnosti hrobka. Postavil ji před téměř 400 lety mocný indický císař jménem Šáhdžahán pro svou manželku Mumtáz Mahal, kterou nesmírně miloval. Když zemřela, byl tak smutný, že se rozhodl postavit jí nejkrásnější hrobku na světě jako důkaz své věčné lásky.
Celá stavba je dokonale souměrná – co je na jedné straně, je i na druhé. Je postavena z bílého mramoru, který mění barvu podle toho, jak na něj svítí slunce. Do mramoru jsou vytesány a vloženy tisíce barevných drahokamů, které tvoří nádherné vzory květin. Kolem hrobky jsou krásné zahrady s vodními kanály, které mají připomínat ráj. Dnes je Tádž Mahal jedním z nejznámějších symbolů Indie a lidé z celého světa se na něj jezdí dívat, protože je považován za jednu z nejkrásnějších staveb na Zemi.