Marcus Tullius Cicero
Obsah boxu
| Marcus Tullius Cicero | |
|---|---|
| Soubor:Bust of Cicero (cropped).jpg | |
| Mramorová busta Cicerona, Kapitolská muzea, Řím | |
| Datum narození | 3. ledna 106 př. n. l. |
| Místo narození | Arpinum, Římská republika |
| Národnost | římská |
| Povolání | státník, právník, řečník, filozof, spisovatel |
.jpg){kind=link}
Marcus Tullius Cicero (* 3. ledna 106 př. n. l., Arpinum – 7. prosince 43 př. n. l., Formiae) byl římský státník, řečník, právník, filozof a spisovatel, který je považován za jednoho z největších mistrů latinské prózy. Jeho vliv na latinský jazyk byl tak obrovský, že následná historie prózy, nejen latinské, ale i evropské až do 19. století, je považována buď za reakci na jeho styl, nebo za návrat k němu. Cicero se proslavil především svou politickou kariérou v pohnuté době pozdní Římské republiky, zejména svým konzulátem v roce 63 př. n. l., kdy odhalil a potlačil Catilinovo spiknutí.
📜 Život a původ
Marcus Tullius Cicero se narodil ve městě Arpinum (dnešní Arpino), asi 100 kilometrů jihovýchodně od Říma. Pocházel z dobře situované venkovské rodiny jezdeckého stavu (ordo equester). Jeho otec byl zámožný a vzdělaný muž, který však kvůli chatrnému zdraví nemohl vstoupit do veřejného života. Zajistil proto svým synům Marcovi a Quintovi prvotřídní vzdělání. Cicero byl novus homo („nový člověk“), což znamenalo, že byl prvním z rodiny, kdo dosáhl na nejvyšší politické úřady v Římě.
V mládí studoval v Římě rétoriku, právo a filozofii pod vedením nejlepších řeckých a římských učitelů. Mezi lety 79 a 77 př. n. l. podnikl studijní cestu do Řecka a Malé Asie, kde navštěvoval přednášky na filozofických školách v Athénách a zdokonaloval své řečnické umění na Rhodu.
Jeho osobní život byl poznamenán hlubokým vztahem k dceři Tullii, jejíž smrt v roce 45 př. n. l. ho zdrtila. S manželkou Terentií, se kterou měl dvě děti, se po téměř třiceti letech rozvedl. Jeho syn Marcus se později stal konzulem za vlády Augusta.
🏛️ Politická kariéra (Cursus honorum)
Ciceronova politická dráha následovala tradiční římskou posloupnost úřadů, známou jako cursus honorum.
📈 Vzestup k moci
Svou kariéru zahájil jako právník. Proslavil se v roce 80 př. n. l. obhajobou Sexta Roscia z Amerie obviněného z otcovraždy, čímž se odvážně postavil proti chráněnci tehdejšího diktátora Sully.
- Kvestor (75 př. n. l.): Působil na západní Sicílii, kde si získal pověst spravedlivého a schopného správce.
- Edil (69 př. n. l.): Uspořádal v Římě velkolepé hry, čímž si zajistil popularitu u lidu.
- Praetor (66 př. n. l.): Během svého úřadování podpořil zákon, který svěřil Pompeiovi vrchní velení ve válce proti Mithridatovi VI. Pontskému.
⭐ Konzulát a Catilinovo spiknutí
Vrcholu své kariéry dosáhl v roce 63 př. n. l., kdy byl zvolen konzulem. Jeho největším úspěchem v tomto roce bylo odhalení a potlačení spiknutí, které vedl zchudlý patricij Lucius Sergius Catilina. Catilina se pokusil o státní převrat s cílem zrušit dluhy a získat moc.
Cicero proti němu v Senátu pronesl čtyři slavné řeči (In Catilinam), v nichž odhalil jeho plány. První řeč, začínající slavnou větou „Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?“ („Jak dlouho ještě budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti?“), donutila Catilinu uprchnout z Říma. Ostatní spiklenci byli na Ciceronův příkaz zadrženi a po bouřlivé debatě v Senátu popraveni bez řádného soudu, což Cicerona později stálo politickou kariéru. Za záchranu republiky mu byl udělen čestný titul Pater patriae (Otec vlasti).
📉 Úpadek, exil a návrat
Po vzniku Prvního triumvirátu v roce 60 př. n. l. (spojenectví mezi Caesarem, Pompeiem a Crassem) se Ciceronova pozice zhoršila. Odmítl se k nim připojit, protože se obával ohrožení tradičních republikánských institucí. Jeho politický nepřítel, Publius Clodius Pulcher, prosadil v roce 58 př. n. l. zákon, který trestal exilem každého, kdo nechal popravit římského občana bez soudu. Cicero byl nucen odejít do vyhnanství do Soluně.
Po šestnácti měsících se díky podpoře Pompeia a dalších vlivných přátel mohl triumfálně vrátit do Říma. Jeho politický vliv však byl již značně oslaben. V letech 51–50 př. n. l. působil jako prokonzul v provincii Kilikie, kde se osvědčil jako schopný a čestný správce.
⚔️ Občanská válka a poslední léta
Když v roce 49 př. n. l. vypukla občanská válka mezi Caesarem a Pompeiem, Cicero dlouho váhal, na čí stranu se přidat. Nakonec se připojil k Pompeiovi a republikánům. Po Pompeiově porážce v bitvě u Farsálu (48 př. n. l.) mu Caesar udělil milost a Cicero se vrátil do Itálie.
Po Caesarově zavraždění v roce 44 př. n. l. se Cicero opět vrátil do politiky v naději na obnovu republiky. Stal se vůdcem senátní opozice proti Marku Antoniovi, kterého považoval za největší hrozbu pro svobodu. Proti Antoniovi pronesl sérii čtrnácti ostrých řečí, známých jako Filipiky.
V roce 43 př. n. l. však Antoniův spojenec Oktavián (pozdější císař Augustus) zradil senát a utvořil s Antoniem a Lepidem Druhý triumvirát. Jedním z jejich prvních činů bylo zavedení proskripcí – seznamů politických nepřátel určených k likvidaci. Cicero se ocitl na Antoniův popud na prvním místě seznamu. Byl dopaden a zavražděn 7. prosince 43 př. n. l. poblíž své vily ve Formiae. Jeho hlava a ruce byly na Antoniův příkaz vystaveny na řečnické tribuně na Foru Romanu.
✍️ Dílo a myšlení
Cicero byl neobyčejně plodným autorem. Jeho dílo lze rozdělit do tří hlavních kategorií: řeči, filozofické spisy a korespondence.
🗣️ Řečnictví
Dochovalo se 58 jeho soudních a politických řečí. Jsou považovány za vrchol latinské rétoriky a vyznačují se dokonalou kompozicí, vytříbeným stylem a argumentační silou.
- Pro Roscio Amerino (Na obhajobu Roscia z Amerie) – Jeho první velká obhajoba.
- In Verrem (Proti Verrovi) – Série řečí odhalujících korupci a vydírání sicilského místodržitele Gaia Verra.
- In Catilinam (Proti Catilinovi) – Čtyři řeči pronesené během jeho konzulátu.
- Philippicae (Filipiky) – Čtrnáct řečí proti Marku Antoniovi.
Napsal také několik teoretických spisů o rétorice, například De oratore (O řečníkovi) a Brutus.
⚖️ Filozofie
Cicero nepředkládal vlastní originální filozofický systém, ale jeho obrovská zásluha spočívá v tom, že seznámil římský svět s hlavními směry řecké filozofie. Vytvořil latinskou filozofickou terminologii, která se stala základem pro celou západní filozofickou tradici. Jeho spisy jsou psány formou dialogů a čerpají především z stoicismu, akademické skepse a peripatetismu.
- De re publica (O státě) – Pojednání o ideální formě vlády.
- De legibus (O zákonech) – Navazuje na spis O státě a zabývá se ideálním zákonodárstvím.
- De officiis (O povinnostech) – Spis věnovaný jeho synovi, pojednávající o morálních povinnostech.
- Tusculanae disputationes (Tuskulské hovory) – Pět knih o praktické etice (o pohrdání smrtí, snášení bolesti atd.).
✉️ Korespondence
Dochovalo se více než 900 Ciceronových dopisů, adresovaných především jeho příteli Titu Pomponiu Atticovi, bratrovi Quintovi a dalším významným osobnostem té doby. Tato korespondence je neocenitelným historickým pramenem, který poskytuje jedinečný vhled do politického dění, společenských poměrů a každodenního života v pozdní Římské republice.
🌍 Odkaz a vliv
Ciceronův vliv na západní kulturu je nesmírný.
- Jazyk: Jeho styl se stal normou pro klasickou latinu. Po staletí byl považován za vzor dokonalé prózy.
- Renesance: Znovuobjevení jeho dopisů Petrarcou ve 14. století je považováno za jeden z impulsů pro vznik renesančního humanismu.
- Osvícenství: Jeho politické myšlenky o republice, přirozeném právu a smíšené ústavě ovlivnily myslitele jako John Locke, Montesquieu a otce zakladatele Spojených států.
- Politika: Jeho životní příběh – obránce republiky proti tyranii – se stal inspirací pro mnoho pozdějších politiků a revolucionářů.
🧠 Pro laiky
- Cursus honorum: Představte si to jako kariérní žebříček pro římské politiky. Každý, kdo chtěl dosáhnout na nejvyšší post (konzula), musel postupně projít nižšími funkcemi (kvestor, edil, praetor). Bylo to jako postupovat od referenta přes vedoucího oddělení až po generálního ředitele.
- Novus homo (Nový člověk): V římské politice dominovaly staré aristokratické rody. Cicero byl "nový člověk", protože nikdo z jeho předků nebyl senátorem ani konzulem. Byl to outsider, který se díky svému talentu a píli probojoval až na samý vrchol, což mu mnozí aristokraté nikdy neodpustili.
- Proskripce: Šlo o veřejný seznam "nepřátel státu". Pokud se vaše jméno objevilo na proskripčním seznamu, kdokoli vás mohl beztrestně zabít a ještě za to dostal odměnu. Váš majetek propadl státu. Byla to brutální metoda, jak se zbavit politických oponentů.
- Filipiky: Název pro sérii velmi útočných a kritických projevů proti nějakému politikovi. Cicero je pojmenoval podle slavných řečí řeckého řečníka Démosthena proti králi Filipovi II. Makedonskému. Dnes se tento termín používá obecně pro jakoukoliv ostrou slovní kritiku.