Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Obsah boxu
Šablona:Infobox - zaniklý stát
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (srbochorvatsky Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca / Краљевина Срба, Хрвата и Словенаца, slovinsky Kraljevina Srbov, Hrvatov in Slovencev), zkráceně Království SHS, byl státní útvar existující na Balkánském poloostrově v letech 1918 až 1929. Vznikl po skončení první světové války sjednocením Státu SHS (území bývalého Rakouska-Uherska osídlená Jihoslovany) s nezávislým Srbským královstvím a Černohorským královstvím. Jednalo se o první historickou realizaci myšlenky jugoslávství, tedy sjednocení jihoslovanských národů do jednoho státu.
Stát se od počátku potýkal s hlubokými vnitřními rozpory, zejména mezi stoupenci srbského centralismu a příznivci federalistického uspořádání, reprezentovanými především chorvatskými politiky. Tyto spory vyvrcholily politickou krizí, která vedla krále Alexandra I. k nastolení královské diktatury a přejmenování státu na Království Jugoslávie v roce 1929.
📜 Historie
Vznik společného státu Jihoslovanů byl dlouhodobým snem mnoha intelektuálů a politiků v regionu, který nabral na síle během první světové války.
🏛️ Cesta ke sjednocení (1914–1918)
Myšlenka sjednocení jihoslovanských národů, které byly rozděleny mezi Rakousko-Uhersko a Osmanskou říši, sílila již v 19. století. Během první světové války se tato myšlenka stala konkrétním politickým programem. V roce 1915 byl v Paříži založen Jihoslovanský výbor složený z jihoslovanských politiků z Rakouska-Uherska (např. Ante Trumbić, Frano Supilo), který usiloval o vytvoření společného státu se Srbskem.
Klíčovým dokumentem byla Korfská deklarace z července 1917, podepsaná Jihoslovanským výborem a exilovou vládou Srbského království v čele s Nikolou Pašićem. Deklarace stanovila, že budoucí stát bude konstituční, demokratickou a parlamentní monarchií pod vládou srbské dynastie Karađorđevićů. Otázka vnitřního uspořádání (centralismus vs. federalismus) však zůstala záměrně nedořešená, což se stalo zdrojem budoucích konfliktů.
Na podzim 1918, s blížícím se kolapsem Rakouska-Uherska, vznikla v Záhřebu Národní rada Slovinců, Chorvatů a Srbů, která 29. října vyhlásila nezávislý Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů na území Chorvatska-Slavonie, Dalmácie, Bosny a Hercegoviny a slovinských zemí. Tento nový stát však nebyl mezinárodně uznán a čelil tlaku ze strany Itálie, která si nárokovala části jeho území na Jadranu. V této situaci se představitelé Národní rady rozhodli pro co nejrychlejší sjednocení se Srbskem, které bylo vítěznou mocností války.
👑 Vyhlášení a první roky (1918–1921)
Dne 1. prosince 1918 delegace Národní rady v Bělehradě oficiálně předala moc srbskému princi-regentovi Alexandrovi (zastupujícímu svého otce, krále Petra I.) a ten vyhlásil vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. K novému státu se 26. listopadu připojila i Černá Hora po sporném hlasování Podgorické skupštiny.
První roky existence státu byly poznamenány politickou nestabilitou, řešením poválečných problémů (hospodářská obnova, agrární reforma) a bojem o podobu ústavy.
🏛️ Politický systém a vnitřní konflikty
Největším problémem nového státu byla od počátku nevyřešená národnostní otázka a střet dvou protichůdných koncepcí státního uspořádání.
📜 Vidovdanská ústava
Dne 28. června 1921, na srbský národní svátek Vidovdan, byla přijata první ústava království. Byla schválena těsnou většinou a za bojkotu většiny chorvatských, slovinských a muslimských poslanců. Ústava zakotvila silně centralistický model státu, který ignoroval historické hranice a národní specifika. Stát byl rozdělen na 33 oblastí, které nerespektovaly historické celky. Oficiální ideologií se stal koncept jednoho "trojjediného" národa Srbů, Chorvatů a Slovinců, což odmítali především Chorvaté, kteří se považovali za samostatný národ.
💥 Národnostní napětí
Hlavní opoziční silou proti centralismu byla Chorvatská selská strana (HSS) v čele se Stjepanem Radićem. Radić a jeho strana zpočátku odmítali monarchii a požadovali pro Chorvatsko republikánské a federativní uspořádání. Srbskou politickou scénu naopak ovládala Radikální strana Nikoly Pašiće, která prosazovala velkosrbskou hegemonii a centralismus.
Politický život byl plný ostrých sporů, vládních krizí a korupčních skandálů. Napětí mezi Bělehradem a Záhřebem paralyzovalo fungování státu. Kromě chorvatsko-srbského sporu existovaly i další problémy, jako byla nespokojenost Makedonců (považovaných za Srby), Albánců v Kosovu a Muslimů v Bosně.
📉 Krize a nastolení diktatury (1928–1929)
Politická krize dosáhla vrcholu v roce 1928.
🔫 Atentát v parlamentu
Dne 20. června 1928 došlo k tragické události přímo v budově parlamentu v Bělehradě. Černohorský poslanec srbské Radikální strany Puniša Račić během rozpravy postřelil pět poslanců Chorvatské selské strany. Dva poslanci zemřeli na místě, předseda strany Stjepan Radić na následky zranění zemřel o několik týdnů později.
Atentát vyvolal v Chorvatsku obrovské pobouření a definitivně zničil jakoukoliv důvěru v bělehradský centralismus. Chorvatští poslanci opustili parlament a politická situace se ocitla na mrtvém bodě.
👑 Šestojanuárová diktatura
V bezvýchodné situaci se král Alexandr I. Karađorđević rozhodl pro radikální řešení. Dne 6. ledna 1929 provedl státní převrat, zrušil Vidovdanskou ústavu, rozpustil parlament a zakázal všechny politické strany s národnostním a náboženským charakterem. Tímto aktem, známým jako Šestojanuárová diktatura, na sebe převzal veškerou moc.
Dne 3. října 1929 král vydal zákon, kterým změnil název státu na Království Jugoslávie a provedl novou administrativní reformu. Stát byl rozdělen na 9 bánovin, jejichž hranice byly záměrně navrženy tak, aby rozbily historické celky a vytvořily v nich srbskou většinu. Cílem bylo potlačit národní identity a uměle vytvořit jednotný "jugoslávský" národ.
🌍 Geografie a správa
Království SHS se rozkládalo na severozápadě Balkánského poloostrova. Zahrnovalo území dnešních států Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora a Severní Makedonie. Na severu sousedilo s Rakouskem a Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Řeckem a Albánií a na západě s Itálií.
Administrativně bylo podle Vidovdanské ústavy rozděleno na 33 oblastí, které byly řízeny z Bělehradu. Toto uspořádání bylo v roce 1929 nahrazeno systémem bánovin.
👨👩👧👦 Obyvatelstvo a společnost
Podle sčítání lidu z roku 1921 mělo království přibližně 12 milionů obyvatel. Bylo to etnicky a nábožensky velmi pestré společenství.
- Národnostní složení:
- Náboženské složení:
- Pravoslaví: cca 47 %
- Římskokatolické vyznání: cca 39 %
- Islám: cca 11 %
Společnost byla hluboce rozdělena nejen národnostně, ale i kulturně a ekonomicky. Severní a západní části země (Slovinsko, Chorvatsko), které byly součástí Rakouska-Uherska, byly hospodářsky rozvinutější, gramotnější a kulturně orientované na střední Evropu. Naopak jižní a východní části (Srbsko, Makedonie, Bosna), které byly déle pod osmanskou nadvládou, byly převážně agrární, chudší a s nižší úrovní gramotnosti.
🧐 Pro laiky
Představte si, že po velké válce se několik sousedních národů, které mluvily podobnými jazyky (jako Češi a Slováci), rozhodlo vytvořit společný stát. Byli to Srbové, Chorvaté a Slovinci. Byl to velký sen, ale brzy se ukázalo, že mají velmi odlišné představy o tom, jak by měl stát fungovat.
- Srbové, kteří měli nejsilnější armádu a krále, chtěli, aby se vše řídilo z jednoho centra, hlavního města Bělehrad. To je jako kdyby v Československu všechno rozhodovala jen Praha.
- Chorvaté a Slovinci naopak chtěli, aby si jejich regiony mohly o mnoha věcech rozhodovat samy, podobně jako spolkové země v Německu. Chtěli si zachovat vlastní kulturu a zvyky.
Tyto spory vedly k neustálým hádkám v parlamentu, které vyvrcholily střelbou, při níž byl zabit vůdce Chorvatů. Po této tragédii král řekl "dost", zrušil demokracii, zakázal politické strany a začal vládnout sám. Aby spory ukončil, přejmenoval stát na Jugoslávii (což znamená "země Jihoslovanů") a snažil se všechny donutit, aby se cítili jako jeden národ. Problémy mezi národy tím ale nevyřešil, jen je na čas potlačil.