Abolicionismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Abolicionismus (z latinského abolitio, zrušení) bylo mezinárodní politické a sociální hnutí, jehož hlavním cílem bylo zrušení otroctví a ukončení transatlantického obchodu s otroky. Hnutí dosáhlo svého vrcholu v 18. a 19. století a představuje jeden z nejvýznamnějších milníků v historii boje za lidská práva. Bylo inspirováno myšlenkami osvícenství, které zdůrazňovalo přirozená práva člověka, a silnými morálními a náboženskými proudy, zejména v rámci protestantských církví, jako byli kvakeři.

Abolicionistické hnutí se vyvíjelo v různých zemích odlišným tempem a s různou intenzitou. Zatímco ve Velké Británii se soustředilo na parlamentní reformy a diplomatický tlak, ve Spojených státech se stalo hluboce polarizujícím tématem, které nakonec vedlo k občanské válce. Odkaz abolicionismu přetrvává dodnes v boji proti moderním formám otroctví, jako je obchodování s lidmi a nucená práce.

📜 Historie

Kořeny odporu proti otroctví sahají hluboko do historie, ale jako organizované politické hnutí se abolicionismus zformoval až v 18. století.

🌱 Rané kořeny

Myšlenky zpochybňující morálnost otroctví lze nalézt již v antické filozofii (např. u stoiků) a v raném křesťanství, které hlásalo rovnost všech lidí před Bohem. V praxi však křesťanské církve po staletí otroctví tolerovaly, a dokonce se na něm podílely. V středověké Evropě otroctví postupně ustoupilo ve prospěch nevolnictví, ale s objevením Ameriky a rozvojem plantážního hospodářství zažilo masivní renesanci v podobě transatlantického obchodu s africkými otroky.

Prvními organizovanými odpůrci otroctví v novověku byli členové Náboženské společnosti přátel, známí jako kvakeři. Již v roce 1688 vydali kvakeři v Germantownu v Pensylvánii protest proti otroctví, což je považováno za jeden z prvních formálních projevů abolicionismu v Severní Americe. Myšlenky osvícenství, zejména spisy autorů jako Montesquieu a Jean-Jacques Rousseau, poskytly hnutí sekulární filozofický základ zdůrazňující svobodu a přirozená práva.

🇬🇧 Abolicionismus v Britském impériu

Britské hnutí za zrušení otroctví bylo nejvlivnější na světě. V roce 1772 byl vynesen přelomový rozsudek v případu Somersett, který stanovil, že otroctví nemá oporu v anglickém právu, což vedlo k osvobození tisíců otroků na území Anglie.

V roce 1787 byla v Londýně založena Společnost pro uskutečnění zrušení obchodu s otroky (Society for Effecting the Abolition of the Slave Trade). Jejími klíčovými členy byli Thomas Clarkson, neúnavný aktivista a badatel, a William Wilberforce, charismatický poslanec Parlamentu. Hnutí využívalo moderní metody kampaně: petice, masová shromáždění, publikování pamfletů a svědectví, jako byla autobiografie bývalého otroka Olaudaha Equiana. Symbolem hnutí se stal medailon s klečícím otrokem a nápisem "Nejsem snad člověk a bratr?".

Po dvacetiletém politickém boji dosáhlo hnutí klíčového vítězství přijetím Zákona o obchodu s otroky (Slave Trade Act) v roce 1807, který zakázal obchod s otroky v celém Britském impériu. Královské námořnictvo následně aktivně potíralo lodě s otroky v Atlantiku. Cílem však bylo úplné zrušení otroctví, čehož bylo dosaženo Zákonem o zrušení otroctví (Slavery Abolition Act) v roce 1833. Tento zákon osvobodil více než 800 000 otroků v britských koloniích, zejména v Karibiku. Vláda vyplatila otrokářům obrovské odškodné ve výši 20 milionů liber.

🇺🇸 Abolicionismus ve Spojených státech

Ve Spojených státech byl boj proti otroctví mnohem složitější a násilnější, protože otroctví bylo hluboce zakořeněno v ekonomice a společnosti jižních států. Po americké revoluci severní státy otroctví postupně zrušily, ale na jihu se díky rozmachu pěstování bavlny stalo ještě důležitějším.

Od 30. let 19. století začalo sílit radikální abolicionistické hnutí, které požadovalo okamžité a bezpodmínečné osvobození všech otroků. Jeho nejvýraznější postavou byl William Lloyd Garrison, vydavatel novin The Liberator. Dalšími klíčovými osobnostmi byli:

• Frederick Douglass: Uprchlý otrok, který se stal jedním z nejvýznamnějších řečníků, spisovatelů a státníků 19. století.
• Harriet Tubman: Bývalá otrokyně, která se stala legendární "průvodkyní" na Podzemní železnici (Underground Railroad), tajné síti cest a úkrytů, která pomohla tisícům otroků uprchnout na svobodu na Sever a do Kanady.
• Harriet Beecher Stowe: Autorka slavného románu Chaloupka strýčka Toma (1852), který měl obrovský dopad na veřejné mínění a odhalil krutost otroctví milionům čtenářů.
• John Brown: Radikální abolicionista, který věřil v ozbrojené povstání. Jeho přepadení federální zbrojnice v Harpers Ferry v roce 1859 bylo sice neúspěšné, ale stalo se rozbuškou vedoucí k občanské válce.

Napětí mezi abolicionistickým Severem a otrokářským Jihem vyvrcholilo v americké občanské válce (1861–1865). Během války vydal prezident Abraham Lincoln v roce 1863 Proklamaci o zrovnoprávnění, která osvobodila otroky na území Konfederace. Otroctví bylo na celém území USA definitivně zrušeno přijetím Třináctého dodatku k Ústavě Spojených států amerických v roce 1865.

🇫🇷 Francie a její kolonie

Ve Francii bylo abolicionistické hnutí silně ovlivněno Velkou francouzskou revolucí a jejím heslem "Volnost, rovnost, bratrství". Společnost přátel černochů (Société des amis des Noirs) lobbovala za zrušení otroctví. V roce 1794 Národní konvent otroctví v koloniích zrušil. Tento krok však neměl dlouhého trvání, protože Napoleon Bonaparte ho v roce 1802 obnovil, aby si zajistil příjmy z cukrových plantáží. To vedlo k úspěšné revoluci otroků na Haiti, která vyústila ve vznik prvního nezávislého černošského státu. Definitivní zrušení otroctví ve francouzských koloniích prosadil až v roce 1848 politik Victor Schoelcher.

🌎 Ostatní země

• V Latinské Americe bylo rušení otroctví často spojeno s válkami za nezávislost na Španělsku a Portugalsku. Mnoho osvobozeneckých vůdců, jako Simón Bolívar, slibovalo otrokům svobodu výměnou za vojenskou službu.
• Brazílie byla poslední zemí na západní polokouli, která zrušila otroctví. Stalo se tak až v roce 1888 přijetím tzv. Zlatého zákona (Lei Áurea).
• V Rusku bylo v roce 1861 zrušeno nevolnictví, což byla forma poddanství s rysy podobnými otroctví.

⚙️ Metody a strategie

Abolicionisté používali širokou škálu taktik, které se staly vzorem pro pozdější sociální hnutí:

• Morální a náboženské apely: Kázání, vydávání pamfletů a knih, které označovaly otroctví za těžký hřích a morální zlo.
• Politický lobbing: Organizování petičních akcí (v Británii podepsaly petice statisíce lidí), ovlivňování poslanců a vládních úředníků.
• Publicistika a literatura: Vydávání novin (např. The Liberator), autobiografií bývalých otroků (např. Douglassův Vyprávění o životě) a románů (Chaloupka strýčka Toma).
• Veřejná shromáždění: Pořádání přednáškových turné, na kterých vystupovali jak bílí abolicionisté, tak bývalí otroci, jejichž osobní svědectví měla obrovskou emocionální sílu.
• Ekonomický bojkot: Výzvy k bojkotu zboží produkovaného otrockou prací, zejména cukru a bavlny.
• Přímá akce: V USA byla nejznámější Podzemní železnice, síť tajných cest a bezpečných domů pro uprchlé otroky. V některých případech se abolicionisté uchýlili i k násilí, jako v případě Johna Browna.

💬 Argumenty a protiargumenty

Debata o otroctví byla plná silných argumentů na obou stranách.

Argumenty abolicionistů

• Morální a etické: Otroctví je v příkrém rozporu s přirozenými právy člověka na život, svobodu a osobní štěstí. Je to únos a krádež lidské bytosti.
• Náboženské: Všichni lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu a jsou si před ním rovni. Otroctví je hřích, který kazí jak otroka, tak otrokáře.
• Ekonomické: Svobodná práce je produktivnější a inovativnější než práce otrocká. Otroctví brzdí ekonomický rozvoj a diverzifikaci. Tento argument zastával například Adam Smith.
• Politické: Existence otroctví je v rozporu s demokratickými a republikánskými ideály, na kterých byly založeny Spojené státy americké.

Argumenty zastánců otroctví

• Ekonomické: Zrušení otroctví by způsobilo kolaps ekonomiky založené na plantážnictví (bavlna, cukr, tabák) a vedlo by k chudobě.
• Rasistické a pseudovědecké: Zastánci otroctví tvrdili, že lidé afrického původu jsou biologicky podřadní, méně inteligentní a neschopní se o sebe postarat ve svobodné společnosti. Otroctví je pro ně prý "dobrodiním".
• Historické a biblické: Poukazovali na to, že otroctví existovalo ve všech velkých civilizacích (Řecko, Řím) a je zmiňováno i v Bibli, což mělo dokazovat, že je Bohem schválenou institucí.
• Právní: V USA argumentovali, že otroci jsou soukromým majetkem a jejich vlastnictví je chráněno Ústavou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Dred Scott v. Sandford (1857) tento názor potvrdilo.

🌍 Důsledky a odkaz

Abolicionismus zásadně změnil svět. Jeho nejzjevnějším důsledkem bylo formální ukončení legálního otroctví a transatlantického obchodu s otroky. Tento proces však zanechal hluboké a trvalé jizvy.

• Ve Spojených státech vedl boj za zrušení otroctví k nejkrvavější válce v jejich historii a k dlouhému a obtížnému období Rekonstrukce. I po zrušení otroctví čelili Afroameričané systematické diskriminaci v podobě segregace a rasismu.
• Abolicionistické hnutí položilo základy pro budoucí hnutí za občanská práva a práva žen. Mnoho žen, které se angažovaly v abolicionismu, se později stalo vůdčími postavami v boji za volební právo žen.
• Odkaz abolicionismu je živý i dnes v boji proti moderním formám otroctví. Podle odhadů jsou v 21. století desítky milionů lidí oběťmi obchodování s lidmi, nucené práce, dluhového otroctví a dalších forem vykořisťování.

🤔 Pro laiky

Abolicionismus si lze představit jako obrovské celosvětové hnutí za lidská práva, podobné dnešním kampaním Amnesty International nebo jiných organizací. Jeho hlavním cílem bylo přesvědčit svět, že vlastnit jiného člověka jako majetek je naprosto špatné a musí to být zákonem zakázáno.

• Dva hlavní kroky: Hnutí mělo často dvě fáze. První byla snaha zakázat obchod s otroky – tedy jejich únosy v Africe a převoz přes oceán. To bylo politicky snazší. Druhým, mnohem těžším krokem, bylo osvobodit lidi, kteří už v otroctví žili a pracovali na plantážích.
• Nebyla to skutečná železnice: Když se mluví o "Podzemní železnici" (Underground Railroad) v USA, nešlo o vlaky a koleje. Byla to tajná síť lidí (bílých i černých), kteří poskytovali uprchlým otrokům úkryt, jídlo a pomoc na jejich dlouhé a nebezpečné cestě na svobodný Sever.
• Boj mnoha prostředky: Abolicionisté byli velmi vynalézaví. Psali články a knihy, které lidi šokovaly (jako Chaloupka strýčka Toma), pořádali demonstrace, podepisovali petice a dokonce přesvědčovali lidi, aby nekupovali cukr, protože ho vypěstovali otroci. Byl to jeden z prvních příkladů moderní politické kampaně.

V podstatě šlo o zásadní změnu myšlení – od světa, kde bylo otroctví považováno za normální součást ekonomiky, ke světu, kde je vnímáno jako zločin proti lidskosti.

Šablona:Aktualizováno