Kontinentální armáda

Rozbalit box

Obsah boxu

Kontinentální armáda (anglicky Continental Army) byla sjednocená armáda Třinácti kolonií, která bojovala proti britským silám během americké války za nezávislost. Byla založena rozhodnutím Druhého kontinentálního kongresu dne 14. června 1775, po vypuknutí bojů v Massachusetts. Jejím hlavním úkolem bylo koordinovat vojenské úsilí kolonií v jejich boji za nezávislost. Po celou dobu války byl jejím vrchním velitelem generál George Washington.

Armáda čelila po celou dobu své existence obrovským problémům, včetně chronického nedostatku financí, zásob, jídla a uniforem. Musela se potýkat s krátkodobými odvody vojáků, nízkou morálkou a občasnými vzpourami. Přesto se díky strategickému vedení, pomoci evropských spojenců (zejména Francie) a klíčovému výcviku pod vedením barona von Steubena postupně transformovala z nesourodé skupiny milicí v disciplinovanou bojovou sílu schopnou čelit profesionální britské armádě. Její konečné vítězství v bitvě u Yorktownu v roce 1781 fakticky ukončilo válku a zajistilo americkou nezávislost. Kontinentální armáda byla formálně rozpuštěna v roce 1783 po podpisu Pařížské smlouvy a je považována za přímého předchůdce Armády Spojených států.

📜 Vznik a formování (1775)

Po bitvách u Lexingtonu a Concordu v dubnu 1775 se tisíce členů milic z novoanglických kolonií shromáždily, aby oblehly britskou posádku v Bostonu. Tyto síly byly pod velením jednotlivých kolonií a postrádaly jednotnou velitelskou strukturu, zásobování a organizaci. S eskalací konfliktu se stalo zřejmým, že pro úspěšný boj proti Velké Británii bude nutné vytvořit stálou a jednotnou armádu.

Dne 14. června 1775 přijal Druhý kontinentální kongres ve Filadelfii rezoluci o vytvoření Kontinentální armády. Tento den je dnes považován za datum vzniku Armády Spojených států. Kongres převzal kontrolu nad milicemi obléhajícími Boston a schválil vytvoření deseti rot střelců z Pensylvánie, Marylandu a Virginie, které se měly k těmto silám připojit.

O den později, 15. června, Kongres jednomyslně zvolil George Washingtona, delegáta z Virginie a veterána francouzské a indiánské války, vrchním velitelem (Commander-in-Chief) nové armády. Washington přijal jmenování, ale odmítl plat a žádal pouze proplacení svých výdajů. Jeho jmenování bylo politickým kompromisem – jako Virginian měl pomoci sjednotit jižní kolonie s revolučním úsilím, které se dosud soustředilo především v Nové Anglii.

⚙️ Organizace a struktura

Struktura Kontinentální armády se v průběhu války vyvíjela. Původně byla silně závislá na dočasných milicích, ale postupně se profesionalizovala.

🎖️ Velitelská struktura

Na vrcholu hierarchie stál vrchní velitel George Washington, který se zodpovídal Kontinentálnímu kongresu. Kongres zřídil výbory, jako byla Válečná rada (Board of War), které měly na armádu dohlížet, což často vedlo ke třenicím mezi politickým a vojenským vedením.

Pod Washingtonem sloužili generálmajorové (Major Generals) a brigádní generálové (Brigadier Generals). Mezi nejvýznamnější generály patřili:

Nathanael Greene: Považován za jednoho z nejschopnějších stratégů, vedl úspěšnou jižní kampaň.
Henry Knox: Bývalý knihkupec, který se stal geniálním velitelem dělostřelectva.
Horatio Gates: Vítěz od Saratogy, jehož reputace byla pošramocena porážkou v bitvě u Camdenu.
Charles Lee: Zkušený, ale kontroverzní britský důstojník, který sloužil jako Washingtonův zástupce.
Benedict Arnold: Zpočátku hrdina od Saratogy, později se stal nejznámějším zrádcem americké historie.

infantry, dělostřelectvo a jízda

Základní jednotkou armády byl pluk (regiment), který se teoreticky skládal z osmi rot. Skutečný stav pluků však byl kvůli dezercím, nemocem a ztrátám v boji často mnohem nižší. Pěchota tvořila drtivou většinu armády.

Dělostřelectvo pod velením Henryho Knoxe hrálo klíčovou roli. Knox dokázal zorganizovat transport desítek děl z pevnosti Fort Ticonderoga do Bostonu během zimy 1775–1776, což donutilo Brity k evakuaci města.

Jízda byla zpočátku zanedbávána, ale později se ukázala jako užitečná pro průzkum a rychlé přepady. Významnou roli sehrály jednotky vedené zahraničními důstojníky, jako byl polský generál Kazimír Pułaski, který je považován za "otce americké kavalérie".

🌍 Zahraniční pomoc a dobrovolníci

Kontinentální armáda by jen těžko dosáhla vítězství bez pomoci zahraničních dobrovolníků a spojenců. Tito jedinci přinesli neocenitelné vojenské zkušenosti z evropských bojišť.

**Friedrich Wilhelm von Steuben** (Prusko): Bývalý pruský důstojník, který dorazil do zimního tábora ve Valley Forge v roce 1778. Zavedl systematický výcvikový program, který proměnil demoralizované a neorganizované vojáky v disciplinovanou armádu. Jeho manuál, známý jako "Modrá kniha", se stal základní výcvikovou příručkou americké armády.
**Gilbert du Motier, markýz de La Fayette** (Francie): Mladý francouzský aristokrat, který se stal blízkým přítelem a pobočníkem Washingtona. Jeho nadšení a politické konexe ve Francii pomohly zajistit klíčovou francouzskou podporu.
**Tadeusz Kościuszko** (Polsko): Vojenský inženýr, který navrhl klíčová opevnění, včetně těch u West Pointu a Saratogy.
**Kazimír Pułaski** (Polsko): Zkušený velitel jízdy, který vytvořil a vedl jezdeckou legii. Padl v bitvě u Savannah v roce 1779.

⚔️ Klíčové bitvy a kampaně

**Obléhání Bostonu (1775–1776):** První velká operace armády, která skončila úspěšným vytlačením Britů z města.
**Newyorská kampaň (1776):** Série katastrofálních porážek, včetně bitvy o Long Island, která vedla ke ztrátě New Yorku a téměř k zániku armády.
**Bitva u Trentonu a Princetonu (1776–1777):** Dvě překvapivá vítězství, která Washington vybojoval po slavném překročení řeky Delaware. Tyto bitvy pozvedly morálku a zachránily revoluci v její nejtemnější hodině.
**Saratogská kampaň (1777):** Americké vítězství a zajetí celé britské armády pod velením generála Johna Burgoyna. Tento úspěch přesvědčil Francii, aby oficiálně vstoupila do války na straně Američanů.
**Zimní tábor ve Valley Forge (1777–1778):** Období obrovského utrpení, hladu a nemocí, ale zároveň klíčový moment transformace armády pod výcvikem barona von Steubena.
**Bitva u Monmouthu (1778):** První velká bitva po výcviku ve Valley Forge, kde se Kontinentální armáda dokázala v otevřeném poli vyrovnat britským profesionálům.
**Jižní kampaň a obléhání Yorktownu (1781):** Vrcholná operace války. Spojené americko-francouzské síly pod velením Washingtona a Rochambeaua obklíčily britskou armádu generála Cornwallise u Yorktownu. S pomocí francouzské flotily, která zablokovala britské únikové cesty po moři, byl Cornwallis donucen kapitulovat, což fakticky ukončilo válku.

💪 Výzvy a problémy

Kontinentální armáda čelila po celou dobu své existence vážným problémům, které ohrožovaly samotnou existenci revoluce.

💰 Financování a zásobování

Kontinentální kongres neměl pravomoc vybírat daně a byl zcela závislý na dobrovolných příspěvcích od jednotlivých států, které byly často neochotné platit. To vedlo k chronickému nedostatku peněz. Kongres tiskl papírové peníze, tzv. "continentals", které rychle ztrácely hodnotu kvůli masivní inflaci. Vojáci byli často měsíce bez platu a armáda trpěla nedostatkem jídla, oblečení, bot, zbraní a střeliva.

🧑‍🤝‍🧑 Krátkodobé odvody a dezerce

Většina vojáků zpočátku sloužila na základě krátkodobých smluv, často jen na jeden rok. To znamenalo, že Washington neustále čelil hrozbě rozpadu své armády, jakmile vojákům vypršela služba. Neustálý přísun a odchod nezkušených rekrutů ztěžoval udržení disciplíny a bojeschopnosti. Dezerce byla všudypřítomným problémem, motivovaným špatnými podmínkami a obavami o rodiny doma.

🦠 Nemoci a hygiena

V táborech s nedostatečnou hygienou a stravou se šířily nemoci jako neštovice, úplavice a [[tyfus^{[nepřesný odkaz]}|tyfus]]. Odhaduje se, že na nemoci zemřelo více vojáků Kontinentální armády než v boji. Washingtonovo rozhodnutí nařídit povinné očkování (variolaci) proti neštovicím v roce 1777 bylo klíčovým krokem ke snížení úmrtnosti.

🕊️ Rozpuštění a odkaz

Po vítězství u Yorktownu boje z velké části ustaly, ale armáda zůstala v pohotovosti až do podpisu mírové smlouvy. Během této doby napětí rostlo, zejména mezi důstojníky, kteří nedostali zaplaceno za léta služby. V roce 1783 hrozila v táboře v Newburghu vzpoura, kdy skupina důstojníků zvažovala puč proti Kongresu, aby si vynutila své požadavky. George Washington osobně zasáhl a svým emotivním projevem krizi zažehnal.

Po podpisu Pařížské smlouvy v září 1783 byla většina Kontinentální armády rozpuštěna. Poslední jednotky opustily službu 3. listopadu 1783.

Odkaz Kontinentální armády je zásadní pro historii Spojených států. Byla to instituce, která sjednotila muže z různých kolonií a pomohla vytvořit společnou americkou identitu. Její boj a utrpení se staly základním mýtem americké revoluce. Zkušenosti s neefektivním řízením války pod slabým Kongresem také vedly k volání po silnější centrální vládě, což nakonec vyústilo v přijetí Ústavy Spojených států.

💡 Pro laiky

Představte si, že třináct různých států, každý se svou vlastní malou armádou (milicí), se rozhodne bojovat proti největší světové velmoci té doby, Britskému impériu. Aby měly šanci, musely vytvořit jeden společný tým – a to byla Kontinentální armáda. Nebyla to profesionální armáda jako ta britská; tvořili ji farmáři, řemeslníci a obchodníci. Jejím úkolem bylo nejen vyhrát válku, ale také ukázat, že tyto státy dokážou spolupracovat jako jeden národ. Vedená Georgem Washingtonem, prošla si peklem (hlad, nemoci, mráz ve Valley Forge), ale s pomocí spojenců, jako byla Francie, nakonec dokázala nemožné a vybojovala nezávislost Spojených států.

Šablona:Aktualizováno