Smiřičtí ze Smiřic

Rozbalit box

Obsah boxu

Smiřičtí ze Smiřic byli jedním z nejvýznamnějších, nejbohatších, ale také osudem nejkrutěji stíhaných šlechtických rodů v dějinách Českého království. Jejich hvězda zazářila naplno v průběhu 16. století a na počátku 17. století, kdy se stali ekonomickou páteří stavovské opozice proti Habsburkům. Příběh tohoto rodu je fascinující ukázkou toho, jak lze díky geniálnímu hospodaření ovládnout polovinu království, a jak lze o všechno přijít během okamžiku kvůli politickému hazardu a rodinným sporům.

Z pohledu historika v roce 2025 jsou Smiřičtí vnímáni jako klíčoví hybatelé událostí vedoucích k třicetileté válce. Bez jejich pohádkového bohatství by čeští stavové jen těžko našli odvahu k defenestraci a otevřenému boji proti Vídni. Zároveň je jejich pád přímou příčinou vzestupu jiné historické megahvězdy – jejich příbuzného, Albrechta z Valdštejna.

Skromné počátky a cesta na vrchol

Kořeny rodu sahají do 14. století a jsou spjaty s tvrzí a městečkem Smiřice u Hradce Králové. Po dlouhá desetiletí byli Smiřičtí pouze lokálními vladyky, kteří se nijak nevymykali z řad nižší šlechty. Zlom nastal až v první polovině 15. století, kdy se jim podařilo přežít bouřlivé období husitských válek a začít pomalu, ale systematicky skupovat okolní statky.

Skutečný vzestup rodu mezi elitu království je však dílem až Zikmunda Smiřického (1468–1548) a jeho potomků v 16. století. Byli to právě Smiřičtí, kdo v českém prostředí jako jedni z prvních pochopili, že moc nepramení jen z meče a starobylosti rodu, ale především z efektivního hospodaření. Začali zavádět moderní metody správy panství, zakládali rybníky, pivovary a ovčíny. Jejich dominia prosperovala v době, kdy staré rody jako Rožmberkové začínaly upadat do dluhů. Smiřičtí bohatli a své zisky okamžitě reinvestovali do nákupu dalších velkých panství, především v severovýchodních Čechách.

Během několika generací se jim podařilo vytvořit souvislé územní celky, které zahrnovaly taková sídla jako Škvorec, Kostelec nad Černými lesy, Hrubá Skála, Náchod, Kost a samozřejmě Jičín, který si zvolili za svou hlavní rezidenci. Na přelomu 16. a 17. století již nebyli jen "jedním z mnoha" panských rodů. Byli nejbohatší. Jejich pozemkové vlastnictví bylo tak rozsáhlé, že se říkalo, že mohou jet z Prahy až do Slezska, aniž by opustili vlastní půdu.

Albrecht Jan: Zlatý chlapec povstání

Vrchol moci rodu je spojen s postavou Albrechta Jana Smiřického (* 1594). Tento mladý muž zdědil po předčasné smrti svých příbuzných obrovské majetky a stal se v podstatě nejbohatším člověkem v zemi. Byl vzdělaný, zcestovalý a na rozdíl od mnoha svých současníků také politicky radikální. Jako přesvědčený člen Jednoty bratrské neměl pro katolické Habsburky pochopení.

Když se v roce 1618 schylovalo k otevřenému konfliktu mezi českými stavy a císařem Matyášem (resp. jeho nástupcem Ferdinandem II.), stal se Albrecht Jan přirozeným lídrem radikálního křídla. Byl to on, kdo hostil tajné schůzky spiklenců ve svém paláci na Malé Straně. Byl to on, kdo stál v první linii při třetí pražské defenestraci, a byl to právě on, kdo financoval sestavení stavovského vojska.

Historici dodnes spekulují, kam až mohly jeho ambice sahat. Jako nejbohatší a nejvlivnější šlechtic s obrovským zázemím byl vážným kandidátem na českého krále, pokud by se stavové rozhodli zvolit někoho z domácích řad. Jeho kariéra však skončila dříve, než mohla naplno začít. V listopadu 1618, pouhých pár měsíců po defenestraci, Albrecht Jan Smiřický nečekaně umírá na tuberkulózu (nebo zápal plic) ve věku pouhých 23 let. Jeho smrt byla pro české povstání katastrofou – stavové přišli o svou "peněženku" i o charismatického vůdce.

Válka sester a výbuch v Jičíně

Po smrti Albrechta Jana, který zemřel bezdětný, se rozhořel nelítostný a tragický boj o nepředstavitelné dědictví. O majetek se přihlásily dvě Albrechtovy sestry: starší Eliška Kateřina Smiřická a mladší Markéta Saloména Smiřická.

Tento spor nebyl jen právní bitvou, ale psychologickým dramatem. Eliška Kateřina byla totiž rodinou dlouhodobě vězněna na hradě Kumburk. Důvodem byl její milostný poměr s prostým kovářem (nebo tesařem), což bylo pro rodovou čest Smiřických nepřijatelné. Byla považována za černou ovci, možná i duševně narušenou dlouholetou izolací. Po smrti bratra byla osvobozena (údajně Otem z Vartemberka, za kterého se provdala) a domáhala se svého podílu. Proti ní stála "počestná" Markéta Saloména a její manžel Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberka.

Drama vyvrcholilo 1. února 1620 na zámku v Jičíně. Královská komise sem přijela řešit majetkové spory a sepisovat majetek, který měl připadnout Markétě Saloméně. Eliška Kateřina, která viděla, že o dědictví přichází, se uchýlila k zoufalému činu. Sestoupila do zámeckého sklepení, kde byl uskladněn střelný prach, a zapálila ho. Obrovská exploze rozmetala část zámku a v troskách zahynula nejen Eliška Kateřina, ale i její manžel Ota z Vartemberka a desítky dalších lidí (včetně mnoha členů komise). Markéta Saloména přežila jen zázrakem, protože se v okamžiku výbuchu nacházela v jiné části budovy. Tato událost šokovala celou Evropu a byla vnímána jako zlověstné znamení pro české stavy.

Dědictví, které stvořilo Valdštejna

Po výbuchu v Jičíně a následné porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře (listopad 1620) se osud rodu naplnil. Markéta Saloména, jakožto aktivní účastnice povstání a sestra rebela Albrechta Jana, musela uprchnout ze země do exilu. Obrovský rodový majetek, který neměl v Čechách obdoby, byl zkonfiskován císařem.

Zde na scénu vstupuje Albrecht z Valdštejna. Jeho matkou byla totiž Markéta Smiřická (sestra Zikmunda Smiřického), což z něj činilo přímého příbuzného (bratrance) posledních Smiřických. Valdštejn, který stál na straně císaře, využil svých konexí a příbuzenského vztahu. Podařilo se mu přesvědčit císařskou administrativu, že on je právoplatným dědicem, nikoliv "zrádná" Markéta Saloména v exilu. Ačkoliv musel část majetku formálně odkoupit (často za znehodnocenou minci v rámci tzv. kalády), fakticky se zmocnil dominia Smiřických.

Právě panství Smiřických (Jičín, Hrubá Skála, Smiřice) se stalo základním kamenem Valdštejnova Frýdlantského vévodství. Jičín, který Smiřičtí začali budovat jako rezidenční město, Valdštejn následně přestavěl do podoby velkolepé barokní metropole. Lze tedy říci, že sláva a moc generalissima Valdštejna vyrostla na troskách a hrobech rodu Smiřických.

Architektonický a kulturní odkaz

Ačkoliv rod vymřel, zanechal v české krajině nesmazatelnou stopu, kterou obdivujeme i v roce 2025. Smiřičtí nebyli jen hromaditelé majetku, ale také mecenáši umění a stavitelé.

• **Palác Smiřických v Praze:** Na Malostranském náměstí stojí jejich rodový palác, dnes součást Poslanecké sněmovny. Právě zde, v arkýři směřujícím na náměstí, se spřádaly plány na defenestraci.
• **Zámecká kaple ve Smiřicích:** Barokní kaple Zjevení Páně ve Smiřicích je architektonickým klenotem. Ačkoliv její současná vrcholně barokní podoba je spojena spíše s Dientzenhoferem (který navázal na starší plány), základní idea rodové nekropole vznikla za Smiřických.
• **Jičín:** Urbanismus města a zámek nesou stopy Smiřických, ačkoliv finální podobu jim dal Valdštejn.
• **Kost a Náchod:** Renesanční přestavby těchto hradů na pohodlná sídla jsou dílem Smiřických.

Hodnocení rodu v kontextu dějin

Příběh Smiřických je v roce 2025 historiky vnímán jako varovné memento. Ukazuje, že ani to největší bohatství není zárukou bezpečí v dobách politických zvratů. Smiřičtí vsadili vše na jednu kartu – na kartu náboženské svobody a stavovské nezávislosti. Tuto sázku prohráli.

Zároveň je jejich osud fascinující studií o křehkosti lidské psychiky. Na jedné straně stál racionální, chladnokrevný kalkul budovatelů rodu (Zikmund), na straně druhé fanatismus (Albrecht Jan) a čiré šílenství či zoufalství (Eliška Kateřina). Zánik rodu Smiřických tak symbolicky uzavírá epochu české renesance a otevírá brány baroknímu temnu a vzestupu nové, cizí i domácí (králi loajální) šlechty.

📑 Zdroje

• Oficiální web města Smiřice: Historie rodu
• Muzeum hry Jičín: Expozice o Smiřických a výbuchu zámku
• Památkový katalog NPÚ: Palác Smiřických
• Čechura, Jaroslav. *Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu*. Praha, 2017.
• Francek, Jindřich. *Dějiny Jičína*. Rybka Publishers, 2010.
• Maťa, Petr. *Svět české aristokracie (1500–1700)*. Nakladatelství Lidové noviny, 2004. (Kontext majetkových přesunů po Bílé hoře).