Henri Matisse
Obsah boxu
Henri Émile Benoît Matisse (* 31. prosince 1869, Le Cateau-Cambrésis – 3. listopadu 1954, Nice) byl francouzský malíř, sochař a grafik, všeobecně považovaný za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století a klíčovou postavu moderního umění. Spolu s André Derainem byl vůdčí osobností fauvismu, uměleckého směru, který na počátku 20. století způsobil revoluci v používání barev a formy. Jeho mistrovství v expresivním jazyce barvy a kresby, které projevoval ve své tvorbě po více než půl století, mu zajistilo uznání jako jedné z vůdčích postav moderního umění, po boku svého rivala a přítele Pabla Picassa.
📜 Život a dílo
Matissův život byl plně zasvěcen umění a neustálému hledání harmonie, čistoty a vyváženosti. Jeho umělecká dráha prošla několika odlišnými fázemi, od raných experimentů až po inovativní pozdní tvorbu.
🎨 Raná léta a studium
Henri Matisse se narodil v Le Cateau-Cambrésis v severní Francii. Jeho otec byl úspěšný obchodník s obilím a rodina očekávala, že Henri půjde v jeho stopách nebo se stane právníkem. V roce 1887 odešel do Paříže studovat právo a po složení zkoušek pracoval jako soudní úředník. Zlom v jeho životě nastal v roce 1889, kdy se zotavoval po zánětu slepého střeva. Jeho matka mu tehdy přinesla barvy, aby si ukrátil dlouhou chvíli. Matisse později popsal tento okamžik jako objevení "ráje".
Proti vůli svého otce se rozhodl stát umělcem. V roce 1891 se vrátil do Paříže, kde studoval na soukromé Académie Julian a později byl přijat na prestižní École des Beaux-Arts do ateliéru symbolistického malíře Gustava Moreaua. Moreau byl na svou dobu neobvykle liberální pedagog a povzbuzoval své studenty, aby následovali své vlastní umělecké instinkty. V Louvru Matisse studoval a kopíroval díla starých mistrů, jako byli Jean-Baptiste-Siméon Chardin, Nicolas Poussin a Antoine Watteau. V této době byl jeho styl ještě poměrně tradiční a ovlivněný impresionismem a postimpresionismem, zejména dílem Paula Cézanna, kterého Matisse obdivoval po celý život.
🔥 Fauvismus a "divoké šelmy"
Klíčovým momentem v Matissově kariéře byl Podzimní salon (Salon d'Automne) v Paříži v roce 1905. Zde Matisse, André Derain, Maurice de Vlaminck a další vystavili obrazy, které šokovaly veřejnost i kritiku svými divokými, nerealistickými barvami a energickými tahy štětcem. Kritik Louis Vauxcelles při pohledu na tradiční sochu umístěnou uprostřed těchto explozivních pláten pohrdavě prohlásil: "Donatello au milieu des fauves!" ("Donatello uprostřed divokých šelem!"). Tím neúmyslně dal vzniknout názvu nového uměleckého směru – fauvismus.
Matissův obraz Žena s kloboukem (Femme au chapeau) se stal symbolem této výstavy. Portrét jeho manželky Amélie byl namalován skvrnami a pruhy zářivých, čistých barev, které neodpovídaly skutečnosti. Cílem nebylo realistické zobrazení, ale vyjádření emocí a pocitů prostřednictvím barvy. Barva se stala autonomním výrazovým prostředkem. Mezi další klíčová díla tohoto období patří Radost ze života (Le bonheur de vivre), Otevřené okno (La fenêtre ouverte) a Luxus, klid a rozkoš (Luxe, Calme et Volupté). Fauvismus jako hnutí měl sice krátké trvání (přibližně do roku 1908), ale jeho dopad na vývoj moderního umění byl obrovský.
🌍 Cesty a nové vlivy
Matisse hodně cestoval, což výrazně ovlivnilo jeho tvorbu. Cesta do Alžírska v roce 1906 a pozdější pobyty v Maroku (1912–1913) ho seznámily s intenzivním světlem, exotickými vzory a dekorativním uměním islámu. Tyto zážitky posílily jeho tendenci k zjednodušování forem a používání plochých, dekorativních barevných ploch. V jeho dílech se začaly objevovat motivy odalisek, harémových scén a ornamentálních textilií.
V této době si také našel významné mecenáše, především americkou spisovatelku Gertrude Stein a ruského průmyslníka Sergeje Ščukina. Pro Ščukina vytvořil dvě ze svých nejslavnějších monumentálních pláten, Tanec (La Danse) a Hudba (La Musique), které jsou dnes chloubou Ermitáže v Petrohradě.
☀️ Období v Nice
Od roku 1917 trávil Matisse většinu času v Nice na Francouzské riviéře. Zdejší středomořské světlo a atmosféra se staly trvalou inspirací. Jeho styl se v tomto období stal uvolněnějším a intimnějším. Často maloval interiéry hotelových pokojů s výhledem na moře, postavy žen (často jako odalisky) v dekorativně zařízených prostředích. I když někteří kritici považovali toto období za méně radikální, Matisse zde pokračoval ve svém zkoumání vztahu mezi barvou, světlem a prostorem.
✂️ Pozdní tvorba a "papiers découpés"
Na počátku 40. let 20. století podstoupil Matisse vážnou operaci rakoviny, po které byl z velké části upoután na invalidní vozík a lůžko. Tato fyzická omezení mu však paradoxně otevřela cestu k novému a radikálnímu uměleckému vyjádření. Protože již nemohl stát u malířského stojanu, začal "kreslit nůžkami". Vytvářel velké kompozice z papírů, které jeho asistentky předem natřely zářivými barvami (především kvašem). Tuto techniku nazval papiers découpés (stříhané papíry).
Tímto způsobem vytvořil některá ze svých nejikoničtějších děl, plných života a energie. Mezi nejznámější patří cyklus ilustrací pro knihu Jazz (1947), která kombinovala jeho vystřihovánky s jeho psanými texty, a série Modrých aktů (Nus bleus). Matisse považoval tuto techniku za syntézu kresby a malby, kde linie a barva jsou neoddělitelně spojeny.
⛪ Kaple v Vence
Vrcholem Matissovy pozdní tvorby a dílem, které sám považoval za své mistrovské dílo, je návrh interiéru a výzdoby Růžencové kaple (Chapelle du Rosaire) v Vence, nedaleko Nice. Na tomto projektu pracoval v letech 1947 až 1951. Navrhl vše od vitráží, keramických nástěnných maleb, oltáře, krucifixu až po kněžská roucha. Jednoduché, černobílé kresby na bílých dlaždicích kontrastují se zářivými barvami vitráží (modrá, zelená a žlutá), které naplňují prostor barevným světlem. Kaple je dokonalým vyjádřením jeho celoživotního úsilí o harmonii, jednoduchost a duchovní klid.
🎨 Styl a technika
Matissův umělecký přínos spočívá především v jeho revolučním používání barvy. Osvobodil barvu od její popisné funkce (tráva nemusí být zelená, obloha modrá) a učinil z ní hlavní nositelku emocí a strukturální prvek obrazu. Jeho cílem nebylo kopírovat přírodu, ale vyjádřit "pocit, který v něm vyvolává".
Dalším klíčovým prvkem jeho umění byla linie. Jeho kresba je plynulá, elegantní a zdánlivě jednoduchá, ale za touto jednoduchostí se skrývá hluboké porozumění formě a pohybu. Dokázal několika tahy zachytit podstatu postavy nebo předmětu.
Po celý život usiloval o umění, které by bylo "vyvážené, čisté a klidné, bez znepokojivých nebo depresivních námětů... něco jako pohodlné křeslo, které poskytuje odpočinek od fyzické únavy."
🏛️ Odkaz a vliv
Henri Matisse je jedním z titánů umění 20. století. Jeho dílo ovlivnilo generace umělců, včetně německých expresionistů, abstraktních malířů jako Mark Rothko a umělců hnutí Color Field painting. Jeho přátelská rivalita s Pablem Picassem je legendární; oba umělci se vzájemně respektovali, sledovali a posouvali hranice moderního umění. Zatímco Picasso byl revolucionářem formy, Matisse byl revolucionářem barvy.
Jeho díla jsou dnes vystavena v nejprestižnějších muzeích po celém světě, včetně Musée d'Orsay v Paříži, Museum of Modern Art v New Yorku a Ermitáž v Petrohradě. V Nice se nachází Musée Matisse, věnované jeho dílu.
🧐 Pro laiky: Co je to fauvismus?
Představte si, že malujete portrét kamaráda. Normálně byste se snažili namíchat barvu pleti, hnědou na vlasy a tak dále. Fauvisté, jako byl Matisse, na to šli úplně jinak. Místo realistických barev použili barvy tak, jak je cítili. Klidně namalovali obličej zelenými a fialovými skvrnami a vlasy zářivě oranžové, pokud jim to připadalo expresivní a emocionálně správné. Nešlo jim o to, jak věci vypadají, ale jaký z nich mají pocit. Bylo to tak šokující, že je kritici nazvali "divokými šelmami" (francouzsky fauves). Fauvismus byl v podstatě oslavou barvy pro barvu samotnou – čisté, nespoutané a plné energie.
🖼️ Vybraná díla
- Luxus, klid a rozkoš (1904)
- Žena s kloboukem (1905)
- Otevřené okno, Collioure (1905)
- Radost ze života (1905–1906)
- Modrý akt (Vzpomínka na Biskru) (1907)
- Tanec (1909–1910)
- Hudba (1910)
- Červený ateliér (1911)
- Rozhovor (1908–1912)
- Odaliska s červenými kalhotami (1921)
- Velký ležící akt (Růžový akt) (1935)
- Kniha Jazz (1947)
- Ikarus (1947)
- Smutek krále (1952)
- Šnek (1953)
- Série Modré akty (počátek 50. let)