Gustave Courbet
Obsah boxu
Šablona:Infobox - umělec Jean Désiré Gustave Courbet (* 10. června 1819, Ornans – 31. prosince 1877, La Tour-de-Peilz) byl francouzský malíř, vůdčí osobnost realismu v 19. století. Courbet odmítal idealizované a heroické náměty akademického umění i dramatické scény romantismu. Místo toho se zaměřil na zobrazování skutečného, často drsného života obyčejných lidí, venkovanů a dělníků. Jeho dílo, charakteristické robustní technikou a zemitou barevností, často vyvolávalo skandály a kontroverze. Byl také aktivním politickým činitelem, zejména během Pařížské komuny, což vedlo k jeho pozdějšímu exilu.
🎨 Život a dílo
👶 Raná léta a studium
Gustave Courbet se narodil v Ornans, malém městě v regionu Franche-Comté ve východní Francii, do rodiny prosperujících farmářů. Jeho rodina ho podporovala v uměleckých ambicích, i když si přála, aby se stal právníkem. V roce 1839 odešel do Paříže, kde se měl věnovat studiu práv, ale brzy se plně zaměřil na malířství. Místo formálního vzdělání na prestižní École des Beaux-Arts upřednostnil samostudium. Trávil čas v Louvru, kde kopíroval díla starých mistrů, jako byli Caravaggio, Diego Velázquez nebo Rembrandt, jejichž práce obdivoval pro jejich realismus a práci se světlem.
崛起 Realismus a skandály
Courbetova kariéra nabrala na obrátkách na konci 40. let 19. století. Jeho obrazy, které posílal na oficiální Pařížský salon, byly často odmítány pro svou "ošklivost" a "vulgárnost". Porota a kritici byli zvyklí na idealizované scény z mytologie a historie, zatímco Courbet maloval obyčejné lidi v jejich přirozeném prostředí.
Klíčovým dílem tohoto období je monumentální plátno Pohřeb v Ornans (1849–1850). Obraz zobrazuje pohřeb jeho prastrýce v rodném městě a místo idealizovaných truchlících postav ukazuje skutečné portréty místních obyvatel s jejich unavenými a nezaujatými tvářemi. Dílo bylo kritizováno za to, že používá obrovský formát, tradičně vyhrazený pro historické a náboženské malby, pro zobrazení banální venkovské události. Dalším kontroverzním dílem byli Lámači kamene (1849), které zobrazovalo dva dělníky při těžké fyzické práci. Obraz byl vnímán jako politické prohlášení o chudobě a vykořisťování a byl zničen během bombardování Drážďan za druhé světové války.
🏛️ Pavilon realismu
V roce 1855 se v Paříži konala Světová výstava, jejíž součástí byl i umělecký salon. Ačkoli některá Courbetova díla byla přijata, jeho klíčový obraz Ateliér (s podtitulem Skutečná alegorie shrnující sedm let mého uměleckého a morálního života) byl porotou odmítnut. Courbet se nenechal odradit a v bezprecedentním kroku si poblíž výstaviště postavil vlastní pavilon, který nazval Pavilon realismu. Zde vystavil čtyřicet svých obrazů, včetně Ateliéru. Tímto gestem se stal symbolem nezávislého umělce, který se odmítá podřídit oficiálním institucím.
🏞️ Krajinomalba a pozdní tvorba
Kromě figurálních kompozic byl Courbet také vynikajícím krajinářem. Maloval lesy, skály a řeky svého rodného regionu Franche-Comté, stejně jako mořské pobřeží Normandie. Jeho krajiny jsou syrové, materiální a postrádají romantickou idealizaci.
V 60. letech 19. století se také věnoval malbě aktů, které opět vyvolávaly kontroverze. Jeho nejslavnějším a nejprovokativnějším dílem je Původ světa (1866), detailní a explicitní zobrazení ženského klína. Obraz byl namalován na zakázku pro tureckého diplomata a po desetiletí byl držen v soukromých sbírkách, než byl v roce 1995 vystaven v Musée d'Orsay.
🔥 Politická angažovanost a exil
Courbet byl celoživotní republikán a socialista. Jeho politické názory se plně projevily během Pařížské komuny v roce 1871. Byl zvolen do Rady Komuny a stal se předsedou Federace umělců. V této roli se podílel na ochraně pařížských muzeí, ale byl také spojován se stržením Vendômského sloupu, symbolu napoleonského impéria.
Po porážce Komuny byl Courbet zatčen a odsouzen k šesti měsícům vězení. Později byl navíc odsouzen k úhradě nákladů na znovupostavení sloupu, což byla pro něj finančně likvidační částka. Aby se vyhnul placení a dalšímu stíhání, uprchl v roce 1873 do Švýcarska.
🇨🇭 Poslední roky a smrt
Poslední roky života strávil v exilu ve městě La Tour-de-Peilz na břehu Ženevského jezera. Pokračoval v malování, ale jeho zdraví se zhoršovalo, z velké části kvůli nadměrnému pití alkoholu. Zemřel 31. prosince 1877 na onemocnění jater ve věku 58 let, den předtím, než měla být zaplacena první splátka za Vendômský sloup.
🖌️ Styl a technika
Courbetův styl je synonymem pro realismus. Jeho hlavním krédem bylo malovat pouze to, co vidí. Slavný je jeho výrok: "Nikdy jsem nemaloval anděla. Ukažte mi anděla a já ho namaluji."
Jeho technika byla na svou dobu revoluční:
- Impasto: Používal husté nánosy barvy, které nanášel nejen štětcem, ale často i malířskou špachtlí. Tím dodával svým obrazům hmotnou, téměř sochařskou kvalitu.
- Zemitá paleta: Jeho barevná škála byla často tvořena tmavými, zemitými tóny – hnědou, okrovou, šedou a zelenou, což odpovídalo syrovosti jeho námětů.
- Absence idealizace: Courbet záměrně odmítal zkrášlovat realitu. Jeho postavy mají vrásky, špinavé ruce a unavené výrazy. Krajiny jsou divoké a neupravené.
- Monumentalita všednosti: Dával obyčejným, každodenním scénám rozměry a vážnost, které byly dříve vyhrazeny pouze pro velká historická, mytologická nebo náboženská témata.
✨ Odkaz a vliv
Gustave Courbet zásadně ovlivnil vývoj moderního umění. Jeho odmítnutí akademických pravidel a důraz na osobní vizi umělce otevřely cestu pro další generace avantgardních malířů.
- Vliv na impresionismus: Umělci jako Édouard Manet a impresionisté byli přímo inspirováni jeho realistickým přístupem, malbou v plenéru a nezávislostí na oficiálním Salonu.
- Předchůdce modernismu: Jeho postoj umělce jako kritika společnosti a jeho důraz na materiální kvalitu malby z něj činí jednoho z prvních moderních umělců.
- Politický umělec: Stal se archetypem politicky angažovaného umělce, který využívá své dílo k sociální kritice.
🖼️ Vybraná díla
- Muž s dýmkou (cca 1848–1849) – Musée Fabre, Montpellier
- Lámači kamene (1849) – dříve v Drážďanech, zničeno v roce 1945
- Pohřeb v Ornans (1849–1850) – Musée d'Orsay, Paříž
- Dobrý den, pane Courbete (1854) – Musée Fabre, Montpellier
- Ateliér (1855) – Musée d'Orsay, Paříž
- Slečny na břehu Seiny (1857) – Petit Palais, Paříž
- Původ světa (1866) – Musée d'Orsay, Paříž
- Spánek (1866) – Petit Palais, Paříž
- Vlna (cca 1870) – různé verze, např. v Berlíně nebo Filadelfii
💡 Pro laiky
- Realismus: Umělecký směr, který se snaží zobrazovat svět takový, jaký skutečně je, bez příkras a idealizace. Courbet nechtěl malovat bohy nebo krále, ale obyčejné lidi při práci nebo odpočinku.
- Pařížský salon: Byla to nejprestižnější oficiální výstava umění v Paříži. Porota rozhodovala, která díla budou vystavena. Být odmítnut Salonem znamenalo pro umělce velkou profesní ránu. Courbetovo rozhodnutí uspořádat vlastní výstavu bylo proto velmi odvážné.
- Pařížská komuna: Krátkodobá revoluční vláda v Paříži v roce 1871. Courbet se do ní aktivně zapojil, což ho po její porážce stálo svobodu a donutilo ho odejít do exilu.
- Malířská špachtle: Nástroj podobný malé zednické lžíci, který umělci používají k nanášení nebo seškrabávání husté barvy. Courbet ji používal velmi často, což dodávalo jeho obrazům charakteristickou hrubou texturu.
📚 Zajímavosti
- Courbet odmítl Řád čestné legie, který mu nabídl císař Napoleon III., se slovy: "Stát je nekompetentní v uměleckých záležitostech."
- Obraz Původ světa byl dlouho skryt před veřejností. Jeho posledním soukromým majitelem byl psychoanalytik Jacques Lacan, který ho ukrýval za jiným obrazem.
- Ačkoli je známý jako malíř, Courbet vytvořil i několik soch, například sochu rybáře Le Pêcheur de chavots.
- Jeho rodný dům v Ornans je dnes muzeem věnovaným jeho životu a dílu (Musée Courbet).