Bitva u Slavkova
Obsah boxu
Šablona:Infobox - bitva Bitva u Slavkova, známá také jako bitva tří císařů, byla jednou z nejvýznamnějších a nejrozhodnějších bitev napoleonských válek. Odehrála se 2. prosince 1805 poblíž města Slavkov u Brna na Moravě. Francouzský císař Napoleon Bonaparte v ní dosáhl drtivého vítězství nad spojenou rusko-rakouskou armádou, které veleli ruský car Alexandr I. Pavlovič a rakouský císař František I. Bitva je považována za taktické mistrovské dílo a jeden z největších Napoleonových triumfů.
📜 Předehra
V roce 1805 se zformovala takzvaná Třetí koalice, spojenectví Velké Británie, Ruska, Rakouska a Švédska, s cílem zastavit rostoucí moc Napoleona a jeho Francouzského císařství. Napoleon, který původně plánoval invazi do Anglie, musel rychle změnit plány. Svou armádu, známou jako Grande Armée, bleskově přesunul od pobřeží Lamanšského průlivu do střední Evropy.
Ještě před Slavkovskou bitvou dosáhl významného úspěchu v bitvě u Ulmu v říjnu 1805, kde donutil ke kapitulaci celou rakouskou armádu generála Macka. Následně obsadil bez boje Vídeň. Spojenecká rusko-rakouská armáda pod formálním velením generála Kutuzova, ale pod silným vlivem mladého a ambiciózního cara Alexandra I., se stáhla na Moravu, kde se spojila s dalšími posilami.
Napoleon potřeboval svést rozhodující bitvu co nejdříve, protože jeho zásobovací linie byly nebezpečně natažené a hrozilo, že se do války na straně koalice zapojí i Prusko. Proto se rozhodl vylákat spojence k bitvě za podmínek, které si sám určí. Systematicky předstíral slabost, žádal o příměří a stahoval své jednotky, aby v nepříteli vzbudil dojem, že jeho armáda je na pokraji zhroucení. Tento klam byl tak úspěšný, že car Alexandr I. a jeho poradci, navzdory varováním opatrného Kutuzova, uvěřili v jisté vítězství a rozhodli se zaútočit.
🌍 Bojiště a rozložení sil
Bojiště se rozkládalo v mírně zvlněné krajině východně od Brna, mezi obcemi Telnice, Sokolnice, Kobylnice a Šlapanice. Klíčovým strategickým bodem bylo návrší Pratecké návrší, které dominovalo celému prostoru. Dalšími důležitými body byly říčka Litava a Zlatý potok, a také osamocený kopec Santon na severním křídle francouzské sestavy, který Napoleon nechal silně opevnit.
Rozmístění armád
- Francouzská armáda (Grande Armée): Napoleon rozmístil své síly v délce asi 10 kilometrů. Severní křídlo pod velením maršála Lannese se opíralo o opevněný kopec Santon. Střed, skrytý v údolí Zlatého potoka, tvořil armádní sbor maršála Soulta. Jižní (pravé) křídlo bylo záměrně oslabené a tvořily ho jednotky generála Legranda. Napoleon však počítal s tím, že na pomoc tomuto křídlu dorazí včas armádní sbor maršála Davouta, který musel urazit více než 100 km za dva dny. V záloze stály jednotky maršála Bernadotta a císařská garda.
- Spojenecká armáda: Plán spojenců, vypracovaný rakouským generálem Weyrotherem, byl založen na myšlence obchvatu francouzského pravého křídla. Většina spojeneckých sil (asi 59 000 mužů) pod velením generála Buxhoevedena měla zaútočit na Telnici a Sokolnice, porazit slabé francouzské křídlo, a odříznout tak Napoleonovi ústupovou cestu na Vídeň. Střed na Prateckém návrší měl být po odchodu hlavních sil oslaben a severní křídlo pod velením knížete Bagrationa mělo pouze vázat francouzské síly.
⚔️ Průběh bitvy
Bitva začala za úsvitu 2. prosince 1805. Údolí byla zahalena hustou mlhou, zatímco vrcholky kopců se již koupaly ve slunci, které později Napoleon nazval "slavkovským sluncem" (le soleil d'Austerlitz).
1. fáze: Spojenecký útok na jihu
Jak Napoleon předpokládal, spojenci zahájili masivní útok na jeho pravé křídlo. První rakouské a ruské kolony sestupovaly z Prateckého návrší a útočily na vesnice Telnice a Sokolnice. Francouzští obránci zde sváděli urputné boje a i přes obrovskou přesilu dokázali díky včasnému příchodu Davoutových posil udržet své pozice a vázat na sebe hlavní síly nepřítele. Tímto manévrem spojenci fatálně oslabili svůj střed.
2. fáze: Francouzský úder do středu
Kolem deváté hodiny dopoledne, když Napoleon viděl, že Pratecké návrší je téměř opuštěné, vydal rozkaz k útoku. Dvě divize Soultova sboru, ukryté v mlze, vyrazily do prudkého stoupání a zaútočily na oslabený spojenecký střed. Spojenečtí velitelé byli naprosto zaskočeni. Během necelé hodiny Francouzi ovládli klíčové návrší a rozdělili tak spojeneckou armádu na dvě části.
3. fáze: Kolaps spojenců
Po dobytí Prateckého návrší se bitva změnila v katastrofu pro spojence. Francouzské jednotky ze středu začaly útočit do boku a týlu ruských kolon, které stále bojovaly na jihu u Telnice a Sokolnic. Mezi spojeneckými vojáky vypukla panika. Jejich ústup se změnil v chaotický útěk směrem k zamrzlým Žatčanským a Měnínským rybníkům. Francouzské dělostřelectvo pálilo na led, který se pod prchajícími vojáky prolamoval. Ačkoliv pozdější legendy hovořily o tisících utonulých, historické prameny a archeologické nálezy potvrzují spíše desítky až stovky obětí.
Na severním křídle mezitím probíhaly těžké boje mezi Lannesovými a Bagrationovými jednotkami a také velké jezdecké střety. Po zhroucení středu a jihu však i Bagration musel ustoupit.
📊 Důsledky a ztráty
Vítězství Francouzů bylo naprosté. Spojenci ztratili okolo 28 000 mužů (mrtvých, raněných a zajatých), zatímco francouzské ztráty činily přibližně 9 000 mužů.
Politické důsledky byly okamžité a drtivé:
- Dva dny po bitvě se rakouský císař František I. setkal s Napoleonem u Spáleného mlýna a požádal o příměří.
- 26. prosince 1805 byl podepsán Bratislavský mír, který byl pro Rakousko velmi tvrdý. Ztratilo Benátsko, Tyrolsko a další území ve prospěch Francie a jejích spojenců.
- V roce 1806 Napoleon vytvořil Rýnský spolek, konfederaci německých států pod francouzským protektorátem, a donutil Františka I. rozpustit tisíciletou Svatá říše římská. František se nadále tituloval pouze jako císař rakouský.
- Rusko se stáhlo z konfliktu a pokračovalo ve válce až do roku 1807.
🏆 Odkaz a význam
Bitva u Slavkova je dodnes studována na vojenských akademiích jako příklad dokonalého strategického plánování, využití terénu a psychologického klamu. Napoleon sám ji považoval za své největší vítězství.
Na památku této bitvy byly v Paříži postaveny Vítězný oblouk a Slavkovský sloup (Vendôme Column). Jméno Austerlitz nese také jedno z pařížských nádraží (Gare d'Austerlitz).
Na slavkovském bojišti byla v roce 1912 postavena Mohyla míru jako památník všem obětem bitvy. Každoročně se na přelomu listopadu a prosince konají vzpomínkové akce, jejichž vrcholem je rekonstrukce bitvy za účasti stovek nadšenců z celého světa v uniformách dobových armád.
🤔 Pro laiky
Představte si, že hrajete šachy nebo nějakou strategickou hru. Váš soupeř si myslí, že máte slabou pravou stranu, a tak tam pošle většinu svých figurek, aby vás obklíčil. Vy jste to ale čekali. Schválně jste tu stranu oslabili, abyste ho tam nalákali. Jakmile se jeho hlavní síly přesunou a jeho střed zůstane téměř nechráněný, vy udeříte plnou silou právě do tohoto oslabeného středu. Tím jeho armádu rozdělíte na dvě části, které už nemohou spolupracovat, a porazíte je jednu po druhé. Přesně to udělal Napoleon u Slavkova. Využil terénu (kopce a mlhy) a soupeřovy arogance k dosažení jednoho z největších vítězství v historii.