Sekularismus
Obsah boxu
Sekularismus je politický a společenský princip či filozofie, která usiluje o oddělení náboženských institucí od institucí státních a o neutrální postoj státu k otázkám náboženství a víry. Cílem sekularismu není potlačovat náboženství, ale zajistit, aby veřejná sféra, zejména vláda, zákonodárství a soudnictví, fungovala na základě světských, občanských a racionálních principů, nikoli na základě náboženských dogmat. Sekularismus je klíčovým prvkem moderních demokracií a je úzce spjat s koncepty náboženské svobody, rovnosti a lidských práv.
Základní myšlenkou je, že stát nemá právo vnucovat svým občanům žádné konkrétní náboženství ani ateismus a zároveň žádná církev či náboženská skupina nemá právo ovlivňovat chod státu. Tímto způsobem sekularismus chrání jak svobodu věřících (před státem), tak svobodu nevěřících (před vlivem církví).
📜 Historie
Kořeny sekulárního myšlení sahají hluboko do historie, ale jako ucelená politická filozofie se formoval především v období Osvícenství a po něm.
💡 Osvícenské kořeny
Filozofové 17. a 18. století jako John Locke, Voltaire nebo Denis Diderot položili základy moderního sekularismu. John Locke ve svém díle Dopis o toleranci (1689) argumentoval, že státní moc by se měla zabývat pouze občanskými zájmy (život, svoboda, majetek) a neměla by zasahovat do spásy duše, která je soukromou záležitostí každého jedince. Voltaire se proslavil svým bojem proti náboženskému fanatismu a netoleranci, zejména ze strany katolické církve ve Francii. Osvícenští myslitelé prosazovali rozum, vědecké poznání a individuální svobodu jako hlavní nástroje pro uspořádání společnosti.
🇫🇷 Francouzská revoluce a laïcité
Klíčovým momentem pro zavedení sekularismu do praxe byla Velká francouzská revoluce (1789). Revolucionáři se snažili omezit obrovskou moc a privilegia katolické církve, zkonfiskovali její majetek a podřídili duchovní státu. Ačkoliv toto období bylo plné zvratů, myšlenka oddělení církve a státu se stala trvalou součástí francouzského politického myšlení. Tento proces byl završen v roce 1905 přijetím zákona o odluce církve od státu, který kodifikoval princip známý jako laïcité. Francouzský model je často označován jako "asertivní" sekularismus, který aktivně vytlačuje náboženství ze veřejné sféry do soukromí.
🇬🇧 Britský model a vznik termínu
Samotný termín "sekularismus" poprvé použil britský spisovatel a reformátor George Holyoake v roce 1851. Holyoakeho pojetí bylo méně konfrontační než francouzské. Neusiloval o zničení náboženství, ale o vytvoření společenského a politického řádu, který by byl založen na světských principech a morálce odvozené z lidské zkušenosti, nikoli z božského zjevení. Jeho cílem bylo zlepšit život člověka zde na Zemi prostřednictvím rozumu, vědy a sociální reformy, aniž by se zabýval otázkami posmrtného života.
⚙️ Základní principy a pilíře
Sekularismus stojí na několika vzájemně propojených principech, které tvoří jeho jádro.
🏛️ Oddělení církve a státu
Toto je nejznámější princip. Znamená, že:
- Stát neustanovuje žádné oficiální státní náboženství.
- Náboženské instituce se nepodílejí na tvorbě zákonů a výkonu státní moci.
- Státní úředníci a politici by měli svá rozhodnutí zakládat na světských argumentech, nikoli na své osobní víře.
- Stát nefinancuje církve z veřejných prostředků (tento bod se v praxi liší model od modelu).
🕊️ Náboženská svoboda
Sekularismus je garantem svobody vyznání. Chrání právo každého jednotlivce věřit v jakéhokoli boha, bohy, nebo nevěřit v žádného. Zajišťuje, že nikdo nesmí být diskriminován na základě své víry či nevíry. Tato svoboda zahrnuje právo praktikovat své náboženství soukromě i veřejně (pokud tím neporušuje zákony a práva ostatních), právo měnit své vyznání i právo své náboženství šířit.
⚖️ Neutralita státu
Stát musí být neutrální a nestranný ve věcech víry. Nesmí upřednostňovat žádnou náboženskou skupinu před jinou, ani věřící před ateisty a agnostiky. Všichni občané jsou si před zákonem rovni bez ohledu na jejich světonázor. To se projevuje například v tom, že státní symboly, instituce (jako veřejné školy) a ceremoniály by měly být nábožensky neutrální.
🔬 Důraz na rozum a vědu
Sekulární společnost klade důraz na racionalismus a vědeckou metodu jako hlavní zdroje poznání a základ pro veřejnou politiku. Rozhodnutí v oblastech jako je zdravotnictví, školství nebo právo by měla být založena na ověřitelných faktech a logických argumentech, nikoli na náboženských textech nebo tradicích.
🌍 Modely sekularismu ve světě
Sekularismus není monolitický koncept a v různých zemích nabývá odlišných podob v závislosti na jejich historii a kultuře.
Francouzský model (Laïcité): Striktní a asertivní oddělení. Náboženství je považováno za čistě soukromou záležitost. Veřejná sféra, zejména státní školy, musí být zcela prosta náboženských symbolů. Cílem je chránit stát a veřejný prostor před vlivem náboženství.
Americký model: Založen na Prvním dodatku Ústavy, který zakazuje Kongresu ustanovit státní náboženství a zaručuje svobodné vyznávání víry. Často se hovoří o "zdi odluky" (wall of separation) mezi církví a státem. Na rozdíl od Francie je cílem spíše chránit náboženství před zásahem státu. Spojené státy americké jsou tak zemí se sekulární ústavou, ale zároveň s velmi vysokou mírou veřejné religiozity.
Indický model: Indie je sekulární stát, ale její model je odlišný. Stát se zavazuje k principu "Sarva Dharma Sambhava" (stejný respekt ke všem náboženstvím). Stát může zasahovat do náboženských záležitostí a finančně podporovat různé náboženské komunity, ale musí tak činit spravedlivě a rovně pro všechny.
Turecký model (historický): Po pádu Osmanské říše zavedl Mustafa Kemal Atatürk radikální formu sekularismu, která měla za cíl modernizovat zemi podle západního vzoru. Tento model byl také asertivní a stát aktivně kontroloval a reguloval náboženství (islám). V posledních desetiletích dochází v Turecku k postupnému oslabování tohoto kemalistického sekularismu.
Český model: Česká republika je považována za jednu z nejvíce sekulárních a ateistických zemí na světě. To je dáno historickým vývojem, včetně období národního obrození, protikatolických nálad a 40 let komunistického režimu. Oddělení církve a státu je zakotveno v ústavě, ale stát stále přispívá na platy duchovních a řeší se otázky církevních restitucí. Jde spíše o pasivní sekularismus vyplývající z nízké religiozity společnosti.
💬 Kritika a kontroverze
Sekularismus čelí kritice z různých stran.
- Obvinění z ateismu a nepřátelství vůči náboženství: Někteří kritici ztotožňují sekularismus se státním ateismem, jaký byl praktikován v komunistických režimech. To je však nepochopení. Zatímco státní ateismus aktivně potlačoval náboženství, sekularismus ho chrání jako soukromé právo.
- Omezení svobody projevu: Zejména striktní modely (jako francouzský) jsou kritizovány za to, že omezují svobodu věřících projevovat svou víru na veřejnosti, například nošením náboženských symbolů (hidžáb, křížek, kippa).
- Role náboženství v morálce: Někteří tvrdí, že odstraněním náboženství z veřejného života společnost ztrácí svůj morální kompas, který byl tradičně založen na náboženských hodnotách. Zastánci sekularismu oponují, že morálka může a má být založena na humanistických a racionálních principech, jako je empatie a lidská důstojnost.
💡 Pro laiky: Sekularismus jednoduše
Představte si stát jako rozhodčího na fotbalovém hřišti. Na hřišti hraje mnoho týmů – to jsou různá náboženství a světové názory (katolíci, protestanti, muslimové, buddhisté, ateisté atd.).
- **Úkolem rozhodčího (státu) není hrát za žádný tým.** Musí být naprosto nestranný. Nefandí modrým ani červeným.
- **Rozhodčí dohlíží na to, aby všichni hráli podle stejných pravidel (zákonů).** Pravidla platí pro všechny stejně, ať už mají jakýkoli dres.
- **Rozhodčí chrání všechny hráče.** Zajišťuje, aby silnější tým nešikanoval ten slabší a aby každý mohl hrát svou hru, dokud dodržuje pravidla.
- **Hřiště (veřejný prostor) patří všem.** Není to hřiště jen jednoho týmu.
Sekularismus tedy znamená, že stát je neutrální "rozhodčí", který zajišťuje férovou hru pro lidi všech vyznání i pro ty bez vyznání. Nechce náboženství zničit, jen chce zajistit, aby žádné náboženství neovládalo celý stát a nepsalo pravidla pro všechny ostatní.