Františkáni
Obsah boxu
Šablona:Infobox Řád Františkáni, oficiálně Řád menších bratří (latinsky Ordo Fratrum Minorum, zkratka OFM), jsou souhrnným označením pro několik řeholních řádů a společenství v rámci katolické církve, které se inspirují životem a učením svatého Františka z Assisi. Jedná se o jeden z největších a nejvlivnějších žebravých řádů, který klade důraz na život v chudobě, bratrství, modlitbě a službě potřebným.
Františkánská rodina je tradičně dělena na tři hlavní řády:
- První řád – mužská větev, která se dále dělí na tři samostatné řády:
- Druhý řád – ženská kontemplativní větev, známá jako chudé sestry svaté Kláry (Klarisky).
- Třetí řád – zahrnuje laiky i řeholníky, kteří žijí františkánskou spiritualitou ve světě nebo v komunitách. Dělí se na Sekulární františkánský řád (SFO) a Třetí řád regulovaný (TOR).
📜 Historie
✝️ Založení a počátky (13. století)
Řád založil svatý František z Assisi (narozen jako Giovanni di Pietro Bernardone) kolem roku 1209. František, syn bohatého obchodníka s látkami, prošel hlubokou duchovní konverzí, opustil majetek a začal žít životem radikální chudoby podle evangelia. Brzy se k němu přidali první následovníci, jako byli Bernard z Quintavalle a Petr z Cattani.
V roce 1209 se František s jedenácti druhy vydal do Říma, kde od papeže Inocenc III. získali ústní schválení svého způsobu života. Toto datum je považováno za oficiální vznik řádu. Jejich prvotní řehole byla velmi jednoduchá a sestávala převážně z citátů z evangelia. Komunita se nazvala "menší bratři" (fratres minores), aby vyjádřila svou touhu být služebníky všech a neusilovat o moc či postavení.
Řád se neuvěřitelně rychle šířil po celé Evropě. Bratři putovali, kázali pokání, starali se o malomocné a žili z milodarů. Jejich radostný a prostý přístup k víře oslovoval lidi napříč společenskými vrstvami. Již v roce 1212 se k hnutí připojila mladá šlechtična Klára z Assisi, která pod Františkovým vedením založila ženskou větev řádu, později známou jako klarisky.
⚖️ Vnitřní napětí a rozdělení
S rychlým růstem řádu vyvstaly praktické problémy. Původní ideál absolutní chudoby bez jakéhokoli vlastnictví se těžko slučoval s potřebami velkých komunit, studií a misijní činnosti. Uvnitř řádu vzniklo napětí mezi dvěma hlavními proudy:
- Spirituálové (později Observanti): Trvali na doslovném dodržování původní Františkovy řehole, zejména co se týče absolutní chudoby.
- Konventuálové (později Minorité): Přikláněli se k umírněnější interpretaci, která umožňovala vlastnit majetek (kláštery, kostely) prostřednictvím Svatého stolce, aby bylo možné zajistit fungování řádu.
Toto napětí vedlo k dlouhodobým sporům, které vyvrcholily v 16. století formálním rozdělením Prvního řádu. Papež Lev X. v roce 1517 bulou Ite et vos in vineam meam uznal existenci dvou samostatných větví:
- Řád menších bratří (Observanti), kteří byli považováni za přímé pokračovatele původního hnutí.
- Menší bratři konventuálové (Minorité), kterým bylo povoleno společné vlastnictví majetku.
Krátce poté, v roce 1525, vznikla další reformní větev, kapucíni, kteří usilovali o ještě přísnější návrat k původnímu františkánskému ideálu chudoby, prostoty a poustevnického života.
🌍 Působení v českých zemích
Františkáni přišli do Čech již za života svatého Františka, pravděpodobně kolem roku 1228. První klášter založili v Praze u kostela sv. Jakuba na Starém Městě. Jejich působení bylo významné, podíleli se na duchovním životě, vzdělávání a charitě. Mezi významné postavy patřil například kazatel Jan Kapistrán, který v 15. století působil v Českém království.
Během husitských válek byla řada františkánských klášterů zničena a řeholníci vyhnáni. K obnově došlo až po bitvě na Bílé hoře v rámci rekatolizace. V barokní době zažil řád velký rozkvět.
Těžkou ránu pro františkány, stejně jako pro ostatní řády, představovaly reformy císaře Josefa II. na konci 18. století, kdy byla zrušena většina klášterů, které se nevěnovaly vyučování nebo péči o nemocné. Definitivní úder přišel v roce 1950 za komunistického režimu v Československu, kdy byly v rámci Akce K všechny mužské kláštery zrušeny a řeholníci internováni. Činnost řádu mohla být plně obnovena až po sametové revoluci v roce 1989.
🙏 Spiritualita a charisma
Jádrem františkánské spirituality je snaha následovat Ježíše Krista v jeho chudobě, pokoře a lásce ke všem stvořením.
- Chudoba: Není cílem sama o sobě, ale prostředkem k osvobození se od materiálních starostí a k úplné závislosti na Bohu. Františkán nevlastní nic, aby mohl být svobodný pro Boha a pro lidi.
- Bratrství: Všichni lidé jsou bratři a sestry, protože jsou dětmi jednoho Otce. Tento princip se projevuje v komunitním životě, vzájemné úctě a službě.
- Pokoj a dobro (Pax et Bonum): Známý františkánský pozdrav vyjadřuje touhu šířit smíření a harmonii ve světě rozděleném konflikty.
- Láska ke stvoření: Svatý František je patronem ekologie. Jeho slavná píseň Píseň tvorstva (nebo také Chvalozpěv stvoření) vyjadřuje hlubokou úctu ke všemu stvořenému – slunci, měsíci, vodě, zemi – jako k bratrům a sestrám.
- Minorita: Být "menší" znamená vědomě si volit poslední místo ve společnosti, sloužit druhým a neusilovat o moc a prestiž.
🏛️ Struktura a větve františkánské rodiny
Františkánská rodina je komplexní a zahrnuje různé formy zasvěceného i laického života.
👨 První řád (muži)
Jak bylo zmíněno, dělí se na tři hlavní, na sobě nezávislé řády:
- Řád menších bratří (OFM), zvaní též observanti. Jsou nejpočetnější větví. V Česku spravují například kláštery v Praze u Panny Marie Sněžné nebo na Velehradě.
- Menší bratři konventuálové (OFM Conv.), známí jako minorité. Často působí ve velkých městských klášterech a bazilikách, jako je například bazilika v Assisi. V Česku působí například v Brně nebo v Jihlavě.
- Menší bratři kapucíni (OFM Cap.). Jsou známí svým důrazem na prostotu, modlitbu a blízkost lidem. Jejich poznávacím znamením je typický hnědý hábit s dlouhou kapucí. V Česku je známý jejich klášter na Hradčanech s pražskou Loretou.
👩 Druhý řád (ženy)
Klarisky (Ordo Sanctae Clarae, OSC) jsou kontemplativním řádem, což znamená, že jejich život je zasvěcen modlitbě a práci v klauzuře (uzavřeném prostoru kláštera). Žijí v přísné chudobě a podporují První řád svou modlitbou.
👨👩👧👦 Třetí řád
Svatý František chtěl nabídnout svůj ideál i lidem, kteří nemohli vstoupit do kláštera. Proto vznikl Třetí řád:
- Sekulární františkánský řád (SFO): Sdružuje laiky (muže i ženy, svobodné i žijící v manželství), kteří se zavazují žít evangelium ve světě podle františkánské spirituality.
- Třetí řád regulovaný (TOR): Sdružuje muže a ženy, kteří žijí v komunitách a skládají řeholní sliby, ale jejich působení je více apoštolské (např. ve školství, zdravotnictví).
✨ Významné osobnosti
Z františkánského řádu vzešla řada významných světců, teologů, vědců a umělců:
- František z Assisi – zakladatel řádu.
- Klára z Assisi – zakladatelka klarisek.
- Antonín z Padovy – Učitel církve, proslulý kazatel.
- Bonaventura z Bagnoregia – Učitel církve, filozof a teolog, generální ministr řádu.
- Jan Duns Scotus – významný středověký filozof a teolog.
- Roger Bacon – anglický filozof a přírodovědec, průkopník empirické metody.
- Vilém z Ockhamu – anglický filozof, autor principu známého jako Occamova břitva.
- Pater Pio – kapucínský kněz, stigmatizovaný mystik 20. století.
- Maxmilián Kolbe – minorita, mučedník z Osvětimi.
💡 Pro laiky
- Co je to žebravý řád? Na rozdíl od starších řádů (jako benediktini), které žily v klášterech na venkově a živily se prací na svých polích, žebravé řády (františkáni, dominikáni) vznikly ve městech. Jejich členové (bratři, nikoli mniši) nevlastnili žádný majetek a byli závislí na darech a almužnách od věřících. Jejich hlavním posláním bylo kázání a služba lidem přímo "na ulici".
- Mnich vs. bratr (řeholník): Zatímco mnich žije spíše v ústraní kláštera a jeho hlavním úkolem je modlitba a práce (ora et labora), člen žebravého řádu (bratr, latinsky frater) je více zaměřen na apoštolát a působení mezi lidmi.
- Hábit: Tradičním oděvem františkánů je jednoduchý hnědý nebo šedý hábit, přepásaný bílým provazem (cingulem) se třemi uzly. Tyto tři uzly symbolizují tři řeholní sliby: chudobu, poslušnost a čistotu.