František z Assisi

Rozbalit box

Obsah boxu

František z Assisi (italsky: Francesco d'Assisi), vlastním jménem Giovanni di Pietro Bernardone (* asi 1181/1182, Assisi – 3. října 1226, tamtéž), byl italský mnich, mystik, zakladatel františkánského řádu a jedna z nejvýznamnějších postav křesťanské historie. Je uctíván jako svatý v katolické i některých dalších církvích. Je známý svým životem v radikální chudobě, láskou k přírodě a všemu stvoření a jako první zaznamenaný člověk v historii, který přijal stigmata.

Mládí a obrácení

Syn bohatého kupce

Narodil se v Assisi ve střední Itálii jako syn Pietra Bernardoneho, bohatého obchodníka s látkami, a jeho francouzské manželky Piky. Při křtu dostal jméno Giovanni (Jan), ale otec mu později začal říkat Francesco ("Francouzek"), pravděpodobně jako odkaz na Francii, odkud pocházela jeho matka a kde úspěšně obchodoval.

V mládí vedl bezstarostný a bohémský život. Byl oblíbený, štědrý a stál v čele místní "zlaté mládeže". Toužil se stát rytířem a získat válečnou slávu.

Válka, zajetí a duchovní krize

V roce 1202 se zúčastnil války mezi Assisi a sousedním městem Perugia. V bitvě byl zajat a strávil téměř rok ve vězení. Po svém propuštění vážně onemocněl. Zkušenost války, zajetí a nemoci v něm zanechala hluboké stopy a odstartovala jeho duchovní proměnu. Začal se stranit společnosti, trávil čas v modlitbě a hledal nový smysl života.

Klíčové momenty obrácení

Jeho přerod je spojen s několika klíčovými událostmi:

• Setkání s malomocným: Při jedné z vyjížděk potkal malomocného, ke kterým do té doby cítil obrovský odpor. Překonal se však, sesedl z koně, dal mu almužnu a políbil ho. Tento čin pro něj symbolizoval překonání vlastního ega a přijetí Krista v těch nejubožejších.
• Hlas z kříže v San Damianu: Během modlitby v opuštěném a zchátralém kostelíku San Damiano pod Assisi k němu údajně promluvil kříž: "Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá." František vzal tento příkaz doslova, prodal koně a drahé látky z otcova obchodu a peníze chtěl věnovat na opravu kostela.
• Rozchod s otcem: Jeho otec byl jeho chováním rozzuřen. Před zraky biskupa a celého města se František v roce 1206 veřejně zřekl svého dědictví. Svlékl si šaty, vrátil je otci a prohlásil, že od nynějška bude za svého otce považovat pouze Boha v nebesích. Tímto dramatickým gestem se definitivně rozešel se svým starým životem a vydal se na cestu radikální chudoby.

Stigmata, poslední léta a odkaz

Po návratu z Východu se František postupně stahoval z vedení rychle rostoucího řádu, jehož správa se stávala stále složitější. Více se věnoval modlitbě a kontemplaci.

Přijetí stigmat

V září 1224, během modlitebního půstu na hoře La Verna v Apeninách, prožil František hluboký mystický zážitek. Podle životopisců měl vidění ukřižovaného serafa, po kterém se na jeho těle objevily stigmata – pět ran Ježíše Krista (na rukou, nohou a v boku). Stal se tak prvním zaznamenaným stigmatizovaným svatým v historii křesťanství. Rány mu způsobovaly velké bolesti a snažil se je po zbytek života skrývat.

Píseň tvorstva

Ke konci života František téměř oslepl a trpěl mnoha nemocemi. V tomto období utrpení, v roce 1225, složil svou slavnou modlitbu/báseň "Píseň bratra Slunce" (Cantico di Frate Sole), známou také jako "Píseň tvorstva". V ní oslavuje Boha prostřednictvím jeho stvoření – bratra Slunce, sestry Luny, bratra Větru, sestry Vody, bratra Ohně i matky Země. Tato píseň je považována za jeden z prvních a nejkrásnějších textů napsaných v italštině a je dokladem Františkovy hluboké lásky k přírodě.

Smrt a svatořečení

František zemřel večer 3. října 1226 v kapli Porciunkule pod Assisi, obklopen svými bratry. Podle svého přání byl položen na holou zem, aby zemřel v naprosté chudobě.

Již dva roky po své smrti, v roce 1228, byl papežem Řehořem IX. prohlášen za svatého. Jeho ostatky jsou uloženy v Bazilice svatého Františka v Assisi, která se stala jedním z nejvýznamnějších poutních míst křesťanského světa.

Odkaz a vliv

Odkaz svatého Františka je mimořádně široký a ovlivňuje svět dodnes.

• Náboženský vliv: Založil největší a nejrozšířenější řeholní řád v katolické církvi (Františkáni), který se dělí na mnoho větví a působí po celém světě. Jeho důraz na chudobu, pokoru a následování evangelia inspiroval nesčetné duchovní reformy. Současný papež František si zvolil své jméno právě na jeho počest.
• Kulturní vliv: Jeho život se stal námětem pro tisíce uměleckých děl, od Giottových fresek v Assisi po filmy Franca Zeffirelliho. Jeho "Píseň tvorstva" stojí na počátku italské literatury.
• Vztah k přírodě: Františkova láska ke zvířatům a celé přírodě, kterou vnímal jako Boží stvoření, je v dnešní době vnímána jako inspirace pro ekologická a environmentální hnutí. V roce 1979 ho papež Jan Pavel II. prohlásil patronem ekologů.
• Mezináboženský dialog: Jeho odvážná a mírová cesta za sultánem je považována za modelový příklad dialogu mezi křesťanstvím a islámem.

Na jeho počest se 4. říjen, den jeho svátku, slaví jako Světový den zvířat.