Fauvismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Fauvismus (z francouzského les fauves, česky šelmy) byl první velký avantgardní umělecký směr 20. století, který se rozvinul ve Francii kolem roku 1905. Ačkoliv měl velmi krátkého trvání, jeho dopad na vývoj moderního umění byl zásadní. Fauvisté osvobodili barvu od její popisné funkce a začali ji používat jako hlavní nástroj pro vyjádření emocí, nálad a vnitřních pocitů. Jejich obrazy jsou charakteristické explozí čistých, zářivých a často nerealistických barev, energickým rukopisem a zjednodušením forem.

📜 Historie a vznik

Fauvismus nebyl formálně organizovaným hnutím s pevným programem či manifestem. Šlo spíše o volné sdružení spřátelených umělců s podobným pohledem na umění, kteří se soustředili kolem osobnosti Henriho Matisse.

🏛️ Kořeny a vlivy

Fauvisté čerpali inspiraci z několika klíčových zdrojů, které jim ukázaly cestu k novému pojetí malby:

Postimpresionismus: Největší vliv měli Vincent van Gogh se svým emocionálním používáním barev a pastózním nanášením barvy, a Paul Gauguin, který používal velké, ploché barevné plochy a zjednodušené, dekorativní formy (tzv. cloisonismus).
Pointilismus: Umělci jako Georges Seurat a Paul Signac ukázali, že barvy lze skládat vedle sebe v čisté podobě, aby se opticky mísily v oku diváka. Fauvisté tuto techniku převzali, ale zbavili ji vědecké systematičnosti a používali ji pro dosažení maximální barevné intenzity.
Symbolismus: Učitel Matisse a Marqueta, Gustave Moreau, podporoval své studenty v experimentování a hledání osobního výrazu, čímž je nepřímo nasměroval k subjektivnímu pojetí umění.
Mimoevropské umění: Stejně jako mnoho jiných modernistů byli fauvisté fascinováni africkým a oceánským uměním pro jeho expresivní sílu a formální zjednodušení.

💥 Skandál na Podzimním salonu 1905

Za oficiální zrod fauvismu je považována výstava na pařížském Podzimním salonu v roce 1905. V sále číslo VII byla soustředěna díla Matisse, Deraina, Vlamincka, Marqueta a dalších. Jejich obrazy, plné křiklavých, nespoutaných barev, šokovaly tehdejší veřejnost i kritiku.

Uprostřed sálu stála malá socha v renesančním stylu od sochaře Alberta Marquea. Kritik Louis Vauxcelles při pohledu na kontrast mezi tradiční sochou a divokými malbami kolem ní údajně zvolal: „Donatello au milieu des fauves!“ („Donatello uprostřed šelem!“). Tento původně posměšný výrok se rychle ujal a dal celému hnutí jeho jméno. Největší pohoršení vzbudil Matissův portrét jeho ženy, Žena s kloboukem, který byl namalován zdánlivě nesouvisejícími skvrnami zelené, fialové a oranžové barvy.

📉 Rozpad a odkaz

Fauvismus jako soudržné hnutí trval jen asi do roku 1908. Jeho intenzita byla těžko udržitelná a jednotliví umělci se brzy začali ubírat vlastními cestami. Georges Braque se pod vlivem Cézanna a setkání s Picassem přiklonil ke kubismu, Derain se vrátil ke klasičtějším formám a sám Matisse dále rozvíjel svůj styl založený na harmonii barev a linií.

Přestože byl fauvismus krátkou epizodou, jeho odkaz je nesmírný. Představoval radikální rozchod s tradicí a definitivně osvobodil barvu. Přímo ovlivnil vznik německého expresionismu (zejména skupiny Die Brücke) a inspiroval mnoho dalších umělců a směrů 20. století, které kladly důraz na subjektivní prožitek a autonomii výtvarných prostředků.

🎨 Charakteristické rysy

Fauvismus lze definovat několika klíčovými prvky, které jej odlišují od předchozích i následujících směrů.

🌈 Barva jako hlavní výrazový prostředek

Nejdůležitějším rysem fauvismu je autonomní, subjektivní a nerealistická barva. Fauvisté nepoužívali barvu k popisu reality, ale k vyjádření svých pocitů a k budování struktury obrazu.

Čisté barvy: Používali barvy přímo z tuby, nemíchané a v plné sytosti.
Nenaturalistická barevnost: Obloha mohla být oranžová, kmen stromu modrý a tvář zelená. Barva neodpovídala skutečnosti, ale vnitřnímu prožitku umělce.
Kontrasty: Často stavěli vedle sebe komplementární barvy (např. červenou a zelenou, modrou a oranžovou), aby dosáhli maximálního vizuálního napětí a zářivosti.

🖌️ Technika a kompozice

Fauvistický styl byl záměrně syrový a spontánní, což mělo podtrhnout emocionální bezprostřednost.

Energický rukopis: Tahy štětcem jsou často viditelné, prudké a dynamické. Barva je nanášena v pastózních vrstvách nebo v širokých skvrnách.
Zjednodušení formy: Detaily jsou potlačeny, tvary jsou zjednodušeny na svou podstatu. Kresba je často hrubá a slouží jen jako základní kostra pro barevné plochy.
Plošnost: Fauvisté odmítli tradiční lineární perspektivu a šerosvit. Jejich obrazy jsou často ploché, dekorativní a připomínají spíše barevnou mozaiku než iluzivní prostor.

🖼️ Témata a náměty

Náměty fauvistických obrazů byly většinou tradiční a nekonfliktní. Revolučnost spočívala ve způsobu jejich ztvárnění, nikoliv v obsahu. Mezi oblíbená témata patřily:

Krajiny: Zejména slunné scenérie z jižní Francie (např. z Collioure nebo Saint-Tropez), které jim umožňovaly plně rozvinout zářivou paletu.
Portréty: Portréty přátel a rodinných příslušníků, které se staly polem pro experimenty s psychologickým využitím barvy.
Zátiší a interiéry: Často zobrazovali prosté, radostné scény z každodenního života.

👨‍🎨 Hlavní představitelé a jejich díla

Henri Matisse (1869–1954): Vůdčí osobnost a teoretik skupiny. Jeho dílo je sofistikovanější a usiluje o "umění rovnováhy, čistoty a klidu".

   *   Klíčová díla: Žena s kloboukem (1905), Radost ze života (1906), Tanec (1910).

André Derain (1880–1954): Spolu s Matissem pracoval v Collioure. Jeho fauvistické obrazy jsou charakteristické mozaikovitou skladbou barevných skvrn.

   *   Klíčová díla: Most Charing Cross (1906), Vysychající plachty (1905).

Maurice de Vlaminck (1876–1958): Samouk a nejinstinktivnější z fauvistů. Jeho obrazy jsou plné vášně a dynamiky, barvu nanášel přímo z tuby.

   *   Klíčová díla: Restaurace de la Machine v Bougivalu (1905), Červené stromy (1906).

Raoul Dufy (1877–1953): Jeho styl je lehčí a dekorativnější, s rychlou, kaligrafickou kresbou přes barevné plochy.
Georges Braque (1882–1963): Prošel krátkým, ale intenzivním fauvistickým obdobím, než se stal spoluzakladatelem kubismu.
Kees van Dongen (1877–1968): Malíř nizozemského původu, známý svými stylizovanými portréty žen s výraznýma očima.

🌍 Vliv a ohlas mimo Francii

Fauvismus rychle rezonoval po celé Evropě a stal se jedním z katalyzátorů pro vznik dalších avantgardních hnutí.

Německo: Nejsilnější ohlas našel u německých expresionistů ze skupiny Die Brücke (založena 1905), kteří sdíleli s fauvisty zájem o subjektivní výraz a nespoutanou barevnost, ale jejich témata byla často úzkostnější a sociálně kritičtější.
Rusko: Ruští umělci jako Vasilij Kandinskij a Alexej von Jawlensky byli fauvismem silně ovlivněni na své cestě k abstrakci.
České země: Vliv fauvismu je patrný v rané tvorbě členů skupiny Osma, kteří se snažili spojit francouzskou barevnost s expresivním výrazem inspirovaným Edvardem Munchem.

💡 Pro laiky

Představte si, že malíř nemaluje to, co vidí, ale to, co při pohledu na scénu cítí. Strom pro něj nemusí být jen hnědý a zelený. Pokud mu připadá plný života a energie, může ho namalovat třeba jasně červeně s modrými listy. Obličej člověka nemusí mít pleťovou barvu; pokud je dotyčný zamyšlený, může mít tvář fialovou, a pokud je veselý, třeba žlutou.

Fauvistům šlo přesně o toto: použít barvu jako hudbu nebo poezii – k vyjádření nálady a emoce, nikoliv k vytvoření přesné fotografie reality. Jejich obrazy jsou jako barevná exploze, která má diváka zasáhnout přímo a bezprostředně. Je to umění, které "křičí" radost, energii a svobodu.

Šablona:Aktualizováno