Arabský svět
Obsah boxu
Arabský svět (arabsky العالم العربي, al-ʿālam al-ʿarabī) je geopolitický a kulturní region tvořený 22 arabskými státy, které jsou členy Arabské ligy. Tyto země se rozkládají na obrovském území od Atlantského oceánu na západě až po Arabské moře na východě a od Středozemního moře na severu až po Africký roh a Indický oceán na jihovýchodě. Region zahrnuje země Severní Afriky (tzv. Maghreb) a Blízkého východu (tzv. Mašrek). Hlavním spojujícím prvkem je arabština jako společný jazyk a sdílené kulturní a historické dědictví.
Celková populace arabského světa se k roku 2025 odhaduje na více než 470 milionů lidí. Dominantním náboženstvím je islám, ale v regionu žijí i významné a historicky zakořeněné komunity křesťanů a dalších náboženských skupin. Politicky a ekonomicky je region velmi rozmanitý, zahrnuje některé z nejbohatších zemí světa díky zásobám ropy a zemního plynu, ale i některé z nejchudších a politicky nejnestabilnějších států.
🗺️ Definice a geografie
Definice arabského světa je primárně politická a lingvistická. Zahrnuje státy, kde je arabština úředním jazykem a které jsou členy Arabské ligy. Nejedná se o etnicky homogenní celek; v mnoha zemích žijí významné nearabské menšiny, jako jsou Berbeři v severní Africe nebo Kurdové v Iráku a Sýrii.
Geograficky se arabský svět dělí na dvě hlavní části:
- Maghreb (západ): Zahrnuje státy severní Afriky –
Maroko, 
Alžírsko, 
Tunisko, 
Libye a 
Mauritánie. Často se sem řadí i sporné území Západní Sahara. - Mašrek (východ): Zahrnuje státy na Blízkém východě –
Egypt, 
Súdán, 
Palestina, 
Jordánsko, 
Libanon, 
Sýrie, 
Irák a státy Arabského poloostrova – 
Saúdská Arábie, 
Jemen, 
Omán, 
Spojené arabské emiráty, 
Katar, 
Bahrajn a 
Kuvajt.
.svg){kind=small}
K regionu se dále řadí ostrovní státy 
Komory a africké země 
Džibutsko a 
Somálsko.
Krajina arabského světa je převážně pouštní a polopouštní. Dominují zde největší světové pouště jako Sahara v Africe a Rub al-Chálí na Arabském poloostrově. Životodárnými tepnami jsou velké řeky, především Nil v Egyptě a Súdánu a Eufrat s Tigridem v Mezopotámii (Irák). Pobřežní oblasti u Středozemního moře a Atlantského oceánu mají mírnější klima.
📜 Historie
Historie arabského světa je hluboce spjata se vzestupem a šířením islámu, ačkoliv arabské kmeny a království existovaly na Arabském poloostrově již staletí předtím.
🕌 Vzestup islámu a chalífáty
V 7. století n. l. sjednotil prorok Mohamed arabské kmeny pod novým náboženstvím, islámem. Po jeho smrti v roce 632 se jeho nástupci, chalífové, pustili do rozsáhlých vojenských výbojů. Během několika desetiletí dobyli obrovská území od Persie po Pyrenejský poloostrov. Spolu s islámem se šířila i arabština, která se stala jazykem správy, vědy a kultury.
- Rášidský chalífát (632–661): První čtyři chalífové, kteří položili základy islámského impéria.
- Umajjovský chalífát (661–750): Přesunul hlavní město do Damašku a rozšířil říši na její největší rozsah, až do Španělska a Střední Asie.
- Abbásovský chalífát (750–1258): Hlavním městem se stal nově založený Bagdád. Toto období je považováno za Zlatý věk islámu, kdy arabsko-islámská civilizace dosáhla vrcholu v oblasti vědy, matematiky (algebra, algoritmus), medicíny (Avicenna), astronomie a filozofie (Averroes).
Ottoman Ottomanská nadvláda a evropský kolonialismus
Od 10. století začala moc Abbásovců upadat a říše se postupně rozpadala na menší dynastie. Ve 13. století zničili Mongolové Bagdád, což znamenalo konec chalífátu. V 16. století se většina arabského světa stala součástí Osmanské říše s centrem v Istanbulu.
S úpadkem Osmanské říše v 19. století začal do regionu pronikat evropský vliv. Po první světové válce a rozpadu říše si Velká Británie a Francie rozdělily Blízký východ na mandátní území na základě tajné Sykesovy-Picotovy dohody. Tím byly vytvořeny umělé hranice moderních států, které často nerespektovaly etnické a náboženské rozdělení. Severní Afrika byla již dříve kolonizována Francií (Alžírsko, Tunisko, Maroko), Itálií (Libye) a Španělskem.
🌍 Moderní dějiny a dekolonizace
Po druhé světové válce získala většina arabských zemí nezávislost. Toto období bylo charakterizováno vzestupem arabského nacionalismu, jehož hlavní postavou byl egyptský prezident Gamál Násir. Cílem bylo sjednocení Arabů a vymanění se z vlivu západních mocností.
Klíčovou událostí moderních dějin bylo založení státu Izrael v roce 1948, které vedlo k sérii arabsko-izraelských válek a dodnes trvajícímu izraelsko-palestinskému konfliktu. Objev obrovských zásob ropy, zejména v zemích Perského zálivu, dramaticky proměnil ekonomiku a geopolitický význam regionu.
💥 Současnost a Arabské jaro
Na počátku 21. století čelil arabský svět mnoha výzvám, včetně autoritářských režimů, vysoké nezaměstnanosti mladých lidí a sociální nerovnosti. Tyto problémy vyvrcholily v letech 2010–2011 v sérii protestů a povstání známých jako Arabské jaro. Zatímco v Tunisku vedlo k demokratizaci, v jiných zemích jako Egypt se k moci vrátila armáda, nebo se propadly do ničivých občanských válek (Sýrie, Libye, Jemen). Současnost je poznamenána pokračující nestabilitou, sektářským napětím (zejména mezi sunnity a šíity) a snahou o ekonomickou diverzifikaci mimo ropný sektor.
🏛️ Politika a státy
Politické systémy v arabském světě jsou velmi rozmanité. Zahrnují:
- Absolutní monarchie: Saúdská Arábie, Katar, Omán, Spojené arabské emiráty.
- Konstituční monarchie: Jordánsko, Maroko, Kuvajt, Bahrajn.
- Republiky: Formálně republiky, ale často s autoritářskými rysy. Patří sem Egypt, Alžírsko, Sýrie či Irák.
- Nestabilní nebo zhroucené státy: Země zasažené dlouhodobými konflikty, jako jsou Jemen, Libye a Súdán.
Hlavní regionální organizací je Arabská liga, založená v roce 1945 s cílem posilovat spolupráci mezi členskými státy. Její vliv je však často omezen vnitřními spory a rozdílnými zájmy jednotlivých zemí. Další významnou organizací je Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC), která sdružuje ropné monarchie Perského zálivu.
💰 Ekonomika
Ekonomika arabského světa je plná kontrastů. Na jedné straně stojí extrémně bohaté státy Perského zálivu, jejichž hospodářství je postaveno na exportu ropy a zemního plynu. Země jako 
Katar a 
Spojené arabské emiráty mají jedny z nejvyšších HDP na obyvatele na světě. Tyto státy masivně investují do moderní infrastruktury, finančních center (Dubaj), turismu a technologií ve snaze diverzifikovat své ekonomiky.
Na druhé straně jsou země s omezenými přírodními zdroji, jako 
Jemen, 
Súdán nebo 
Mauritánie, které patří mezi nejchudší na světě. Lidnaté země jako 
Egypt a 
Maroko mají diverzifikovanější ekonomiky založené na zemědělství, průmyslu, cestovním ruchu a službách, ale potýkají se s vysokou nezaměstnaností a chudobou.
Mezi klíčové ekonomické výzvy regionu patří:
- Závislost na exportu surovin.
- Vysoká nezaměstnanost mladých lidí.
- Nedostatek vody a dopady klimatických změn.
- Politická nestabilita odrazující zahraniční investice.
👥 Demografie a společnost
🗣️ Jazyk
Hlavním jednotícím prvkem je arabština. Existují však dvě hlavní formy:
- Moderní standardní arabština (MSA): Jazyk médií, literatury, vzdělávání a oficiálních dokumentů. Je srozumitelná napříč celým arabským světem.
- Hovorové dialekty: Jazyk každodenní komunikace, který se výrazně liší region od regionu. Dialekty z Maghrebu (např. marocká Darija) mohou být pro mluvčí z Mašreku (např. z Iráku) téměř nesrozumitelné. Egyptská hovorová arabština je díky popularitě filmů a hudby široce srozumitelná.
Kromě arabštiny se v regionu používají i další jazyky, jako jsou berberské jazyky v severní Africe, kurdština v Iráku a Sýrii nebo francouzština a angličtina jako pozůstatek koloniální éry.
☪️ Náboženství
Přibližně 93 % obyvatel arabského světa jsou muslimové. Drtivou většinu z nich tvoří sunnité. Významné komunity šíitů žijí v Iráku, Bahrajnu, Libanonu a Jemenu. Rozdělení mezi sunnity a šíity je zdrojem politického napětí, které je často využíváno regionálními mocnostmi, jako jsou Saúdská Arábie (sunnitská) a Írán (šíitský, ale ne arabský).
V regionu žijí také historické komunity křesťanů, například Koptové v Egyptě, Maronité v Libanonu a další ortodoxní a katolické církve v Sýrii, Jordánsku a Palestině. Jejich počet se však v důsledku emigrace a konfliktů snižuje.
🎨 Kultura a věda
Arabská kultura má bohatou historii a významně přispěla světovému dědictví.
📜 Zlatý věk islámu
Během evropského středověku zažíval arabský svět vědecký a kulturní rozkvět. Arabští učenci uchovali a přeložili díla řeckých filozofů a vědců, která by jinak byla pro Evropu ztracena. Významně přispěli k rozvoji matematiky (zavedení indických číslic, včetně nuly, do Evropy), chemie, fyziky, medicíny a astronomie.
✒️ Literatura a umění
Klasická arabská literatura je známá svou poezií. Celosvětově proslulým dílem je sbírka příběhů Tisíc a jedna noc. V moderní době získal egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz v roce 1988 Nobelovu cenu za literaturu.
Výtvarné umění je silně ovlivněno islámem, který tradičně omezuje zobrazování živých bytostí. Proto se rozvinuly nefigurativní formy umění jako kaligrafie (krasopis) a složité geometrické a rostlinné vzory zvané arabeska. Architektura je reprezentována mešitami s jejich minarety a kupolemi, paláci a pevnostmi.
🍽️ Kuchyně
Arabská kuchyně je rozmanitá, ale má společné prvky. Často se používá jehněčí maso, kuřecí maso, rýže, cizrna, lilek a bylinky jako petržel a máta. Mezi populární pokrmy patří hummus, falafel, kebab, tabbouleh nebo kuskus (zejména v Maghrebu). Důležitou roli hraje pohostinnost a společné stolování.
💡 Pro laiky
- Arab vs. Muslim: Tyto dva pojmy nejsou zaměnitelné. Arab je označení pro příslušníka etnicko-jazykové skupiny, která mluví arabsky. Většina Arabů jsou muslimové, ale existují i miliony arabských křesťanů. Naopak, ne všichni muslimové jsou Arabové. Nejvíce muslimů žije v nearabských zemích jako Indonésie, Pákistán, Indie nebo Írán.
- Sunnité vs. Šíité: Jedná se o dvě hlavní větve islámu. Rozkol vznikl v 7. století po smrti proroka Mohameda a týkal se otázky jeho nástupnictví. Sunnité věřili, že vůdce má být zvolen z komunity, zatímco šíité tvrdili, že nástupnictví náleží Mohamedově rodině. Dnes má tento historický spor i silný politický rozměr.
- Arabská liga: Je to regionální organizace arabských států, něco jako volnější obdoba Evropské unie. Jejím cílem je koordinovat politiku a podporovat hospodářskou a kulturní spolupráci. V praxi je její efektivita často omezena spory mezi členy.