Podstatné jméno
Obsah boxu
Podstatné jméno (odborně substantivum) je slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a stavů. Patří mezi ohebné slovní druhy, což znamená, že mění svůj tvar – skloňují se. V češtině a mnoha dalších jazycích tvoří podstatná jména základní stavební kámen věty, nejčastěji v roli podmětu nebo předmětu. Na podstatná jména se ptáme pádovými otázkami (Kdo, co? Koho, čeho? atd.).
📖 Dělení podstatných jmen
Podstatná jména lze třídit podle několika různých kritérií, která se vzájemně prolínají.
🧠 Podle významu
- Konkrétní podstatná jména (konkréta) označují osoby, zvířata a věci, které jsou smyslově vnímatelné.
- Abstraktní podstatná jména (abstrakta) označují jevy, které nelze vnímat smysly, jako jsou vlastnosti, děje, stavy a vztahy.
🅰️ Podle obecnosti
- Obecná podstatná jména (apelativa) označují libovolný prvek dané třídy nebo druhu. Píší se s malým počátečním písmenem.
- Vlastní jména (propria) označují konkrétní, jedinečnou osobu, zvíře, místo nebo věc. Slouží k jejich identifikaci a píší se s velkým počátečním písmenem.
- Příklady:** Brno, Vltava, Země, Petr Novák, Alík
🔢 Podle počitatelnosti
Toto dělení je specifické a důležité pro správné skloňování a používání.
- Hromadná (kolektiva) mají tvar jednotného čísla, ale označují soubor více prvků stejného druhu, chápaný jako jeden celek. Nelze je obvykle použít s číslovkami.
- Příklady:** listí (soubor listů), obyvatelstvo (soubor obyvatel), nábytek, uhlí, hmyz.
- Látková (materiália) označují hmotu nebo látku, kterou nelze dělit na jednotlivé kusy a počítat je. Můžeme je měřit pouze pomocí jednotek.
- Pomnožná (pluralia tantum) mají pouze tvary množného čísla, i když mohou označovat jednu jedinou věc.
⚙️ Mluvnické kategorie
U podstatných jmen v češtině určujeme čtyři základní mluvnické kategorie, které ovlivňují jejich tvar při skloňování.
1️⃣ Pád (casus)
Pád vyjadřuje vztah podstatného jména k ostatním slovům ve větě. Čeština má 7 pádů:
- Nominativ (1. pád): Kdo, co? – Pán stojí.
- Genitiv (2. pád): Koho, čeho? – Bez pána.
- Dativ (3. pád): Komu, čemu? – Dám pánovi.
- Akuzativ (4. pád): Koho, co? – Vidím pána.
- Vokativ (5. pád): Oslovujeme, voláme – Pane!
- Lokál (6. pád): O kom, o čem? – Mluvím o pánovi.
- Instrumentál (7. pád): Kým, čím? – S pánem.
🚻 Rod (genus)
Rod je mluvnická vlastnost, která nemusí souviset s přirozeným pohlavím. Určujeme ho pomocí ukazovacích zájmen ten, ta, to.
- Rod mužský (maskulinum) – ten
- Životný:** ten pán, ten pes, ten učitel (v 4. pádě j.č. má tvar 2. pádu: vidím pána)
- Neživotný:** ten hrad, ten stůl, ten les (v 4. pádě j.č. má tvar 1. pádu: vidím hrad)
- Rod ženský (femininum) – ta
- Příklady:** ta žena, ta růže, ta píseň, ta kost
- Rod střední (neutrum) – to
- Příklady:** to město, to moře, to kuře, to stavení
🔢 Číslo (numerus)
Číslo vyjadřuje počet.
- Jednotné číslo (singulár) – označuje jeden prvek.
- Množné číslo (plurál) – označuje více prvků.
Zvláštní případy jsou již zmíněná podstatná jména hromadná (jen tvary j.č.) a pomnožná (jen tvary mn.č.).
📋 Vzor (paradigma)
Vzor je soubor koncovek pro skloňování určité skupiny podstatných jmen. Každý rod má své vlastní vzory.
| Rod mužský životný | Rod mužský neživotný | Rod ženský | Rod střední |
|---|---|---|---|
| pán | hrad | žena | město |
| muž | stroj | růže | moře |
| předseda | píseň | kuře | |
| soudce | kost | stavení |
🏛️ Funkce ve větě
Podstatné jméno může ve větě zastávat funkci téměř každého větného členu:
- Podmět: Žák píše úkol.
- Předmět: Žák píše úkol.
- Přívlastek neshodný: Střecha domu je červená.
- Doplněk: Zvolili ho předsedou.
- Příslovečné určení: Pojedeme do Prahy.
- Jmenná část přísudku se sponou: Můj otec je lékař.
🔄 Odvozování podstatných jmen
Nová podstatná jména v češtině často vznikají odvozováním (derivací) z jiných slovních druhů pomocí předpon a přípon.
- Z sloves:
- Názvy činitelské:** učit → učit-el, soudit → soud-ce, vyrábět → výrob-ce
- Názvy dějové:** běhat → běh, stavět → stav-ba, orat → or-ba
- Názvy výsledků děje:** vynalézt → vynález, objevit → objev
- Z přídavných jmen:
- Názvy vlastností:** mladý → mlád-í, rychlý → rychl-ost, dobrý → dobr-o
- Z jiných podstatných jmen:
- Přechylování (tvoření ženských protějšků):** lev → lv-ice, doktor → doktor-ka
- Zdrobněliny (deminutiva):** dům → dom-ek, stůl → stol-eček
💡 Pro laiky
Představte si jazyk jako obrovskou stavebnici. Podstatná jména jsou ty nejdůležitější a nejzákladnější kostky. Jsou to vlastně "jmenovky" pro všechno na světě – pro lidi (maminka, policista), zvířata (kočka, slon), věci (počítač, auto), ale i pro to, co nevidíme, ale cítíme nebo o tom přemýšlíme (strach, čas, nápad).
Když tyto "jmenovky" dáváte do vět, musíte je často trochu ohnout, aby tam správně zapadly. Tomuto ohýbání říkáme skloňování a ty různé tvary jedné "jmenovky" jsou pády. Proto neřekneme "vidím pes", ale "vidím psa". Ten tvar "psa" je prostě jen ohnutá základní kostka "pes", aby pasovala za slovo "vidím". Stejně tak máme různé druhy kostek – pro kluky (ten hrad), pro holky (ta škola) a pro "to" (to auto). To je rod. Podstatná jména jsou tedy základem, na kterém stojí celá naše komunikace.