Přeskočit na obsah

Karl Popper

Z Infopedia
Verze z 10. 12. 2025, 11:17, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (Karl Popper))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Filozof

Karl Raimund Popper (28. července 1902 Vídeň – 17. září 1994 Londýn) byl významný rakousko-britský filosof, považovaný za jednoho z nejvlivnějších filosofů vědy 20. století. Je známý především svým odmítnutím induktivistického pohledu na vědeckou metodu a zavedením kritéria falsifikovatelnosti jako způsobu demarkace mezi vědou a nevědou. Popper byl také významným politickým filosofem, obhájcem liberální demokracie a otevřené společnosti proti totalitarismu. Jeho filosofie je často označována jako kritický racionalismus.

👶 Život a kariéra

Karl Popper se narodil 28. července 1902 ve Vídni, tehdejším hlavním městě Rakousko-Uherska, v rodině židovského původu, která později konvertovala k luteránství. Jeho otec byl právník a vášnivý bibliofil, což formovalo Popperovo „knihomolské“ dětství a raný zájem o filosofii, klasiku a společenské a politické otázky.

V roce 1918 opustil střední školu a jako hostující student navštěvoval přednášky na Vídeňské univerzitě, kde studoval matematiku, fyziku, filosofii a psychologii. Krátce byl ovlivněn marxismem, ale po násilných střetech mezi policií a levicovými demonstranty v roce 1919, které vedly k úmrtím, se od něj odvrátil, což ovlivnilo jeho celoživotní postoj proti totalitarismu. V roce 1928 získal doktorát z psychologie pod vedením Karla Bühlera. Následujícího roku získal kvalifikaci k výuce matematiky a fyziky na středních školách a v roce 1930 se oženil se svou kolegyní Josefine Anna Henninger.

Kvůli hrozbě nacismu a antisemitismu v Rakousku emigroval v roce 1937 do Nového Zélandu, kde přijal místo lektora filosofie na Canterbury University College v Christchurchi. Během druhé světové války zde napsal svá vlivná díla Otevřená společnost a její nepřátelé a Bída historicismu, které považoval za své „válečné dílo“.

V roce 1946 se přestěhoval do Spojeného království, kde se stal lektorem logiky a vědecké metody na London School of Economics (LSE). V roce 1949 byl jmenován profesorem logiky a vědecké metody. V roce 1965 mu královna Alžběta II. udělila rytířský titul za jeho služby v oblasti filosofie. Z akademického života odešel v roce 1969, ale zůstal intelektuálně aktivní až do své smrti 17. září 1994 v Croydonu, Anglie.

💡 Filosofie

Karl Popper významně přispěl k filosofii vědy, epistemologii a politické filosofii. Jeho myšlenky jsou dodnes předmětem diskusí a ovlivňují řadu disciplín.

🧪 Filosofie vědy: Falsifikovatelnost a problém demarkace

Popperova nejznámější a nejvlivnější myšlenka je kritérium falsifikovatelnosti, které navrhl jako řešení problému demarkace – tedy oddělení vědy od nevědy. Odmítl tradiční induktivní pohled, podle něhož se vědecké teorie ověřují opakovanými potvrzujícími pozorováními. Namísto toho tvrdil, že vědecká teorie nemůže být nikdy definitivně ověřena, ale může být vyvrácena (falsifikována) jediným protipříkladem.

Podle Poppera musí být teorie, aby byla považována za vědeckou, testovatelná a potenciálně vyvratitelná empirickými pozorováními. Pokud teorie není možné vyvrátit, pak je nevědecká. Popper kritizoval psychoanalýzu (např. Freudovu a Adlerovu) a marxismus za to, že jsou formulovány tak, aby byly vždy slučitelné s jakýmikoli možnými pozorováními, a proto je považoval za pseudovědy. Pro Poppera je věda procesem „domněnek a vyvrácení“ (conjecture and refutation). Vědci by měli předkládat odvážné hypotézy a poté se snažit je co nejúžeji vyvrátit. Pokrok ve vědě nastává, když se teorie ukáže jako chybná a je nahrazena novou, lepší teorií, která lépe vysvětluje jevy a odolává dosavadním testům.

🧠 Kritický racionalismus

Kritický racionalismus je Popperovo řešení hlavních problémů epistemologie a filosofie vědy, zejména problému růstu poznání a demarkace. Tento přístup zdůrazňuje, že poznání není nikdy definitivní, ale je vždy fallibilní (podléhá chybám). Nemůžeme nic s konečnou platností ověřit nebo zdůvodnit, můžeme pouze kritizovat a vyřazovat chybné ideje.

Základem kritického racionalismu je kritické myšlení a deduktivní logika. Popper tvrdil, že racionalita spočívá v otevřenosti vůči kritice a ochotě učit se ze svých chyb. Nejde o hledání jistoty, ale o neustálé zlepšování našich teorií prostřednictvím pokusu a omylu.

🏛️ Politická filosofie: Otevřená společnost

V oblasti politické filosofie je Karl Popper nejznámější svou obranou otevřené společnosti a kritikou totalitarismu a historicismu. Historicismus je podle Poppera přesvědčení, že dějiny se vyvíjejí podle nevyhnutelných a poznatelných obecných zákonů směrem k určitému konci. Popper tvrdil, že tento pohled je chybný a tvoří teoretický základ většiny autoritářských a totalitních systémů.

Ve svém stěžejním díle Otevřená společnost a její nepřátelé (1945) kritizoval Platóna, Hegela a Marxe jako hlavní intelektuální zdroje moderních totalitních hnutí. Obhajoval liberální demokracii jako nejlepší dosavadní ztělesnění otevřené společnosti. Otevřená společnost je charakterizována svobodou, individualismem, demokracií a ochotou podrobovat instituce, politiky a hodnoty kritickému zkoumání a změnám. Naopak uzavřená společnost je dogmatická a odolává kritice a změnám.

⚖️ Paradox tolerance

V díle Otevřená společnost a její nepřátelé Popper formuloval také tzv. paradox tolerance. Tvrdil, že neomezená tolerance musí nutně vést k zániku tolerance. Pokud budeme projevovat neomezenou toleranci i vůči netolerantním, pak tolerantní společnost bude zničena a s ní i tolerance samotná.

Popper tedy zastával názor, že tolerantní společnost si musí vyhradit právo netolerovat netolerantní. To neznamená nutně potlačovat netolerantní filosofie, pokud je lze vyvrátit racionálními argumenty. Avšak v případě, že netolerantní ideologie nejsou ochotny se setkat na úrovni racionálního argumentu a začnou prosazovat násilí, pak má společnost právo je potlačit, a to i silou, pokud je to nezbytné k ochraně samotné tolerance.

📚 Hlavní díla

🌟 Ocenění a odkaz

Karl Popper obdržel za svůj život řadu ocenění a čestných titulů. V roce 1965 byl královnou Alžbětou II. pasován na rytíře. V roce 1982 mu byl udělen titul Čestného člena Řádu společníků cti (Companion of Honour). Mezi další významná ocenění patří Cena města Vídně za humanitní vědy (1965), Cena Karla Rennera (1978), Rakouské vyznamenání za vědu a umění (1980) a Kyoto Prize in Arts and Philosophy (1992).

Popperův odkaz je obrovský a jeho myšlenky ovlivnily nejen filosofii vědy a politickou filosofii, ale také ekonomii, sociologii a vzdělávání. Mnoho jeho idejí, jako je falsifikovatelnost a koncept otevřené společnosti, se stalo součástí obecného kulturního a vědeckého povědomí. Jeho důraz na kritické myšlení, svobodu a demokracii zůstává relevantní v současných diskusích o vědeckém pokroku a demokratickém vládnutí.

Na jeho počest je udělována Popper Prize (dříve Sir Karl Popper Essay Prize) British Journal for the Philosophy of Science za nejlepší esej v oblasti filosofie vědy.

👶 Pro laiky

Představte si, že jste detektiv a chcete zjistit, jestli je nějaká teorie pravdivá. Tradiční způsob je hledat důkazy, které teorii potvrzují. Ale Karl Popper řekl: to nestačí! Můžete najít milion bílých labutí a myslet si, že „všechny labutě jsou bílé“. Ale stačí jedna jediná černá labuť, aby celou vaši teorii vyvrátila. A to je pro vědu to nejdůležitější!

Popper tvrdil, že skutečná věda se nesnaží své teorie pořád jen potvrzovat, ale naopak se je snaží vyvrátit. Pokud teorie odolá mnoha pokusům o vyvrácení, je to dobrá teorie. Ale nikdy není stoprocentně „dokázaná“, protože se vždycky může objevit ta jedna černá labuť, která ji vyvrátí. To je ta jeho slavná falsifikovatelnost.

A v politice? Popper mluvil o otevřené společnosti. To je taková společnost, kde si lidé můžou svobodně říkat, co si myslí, kritizovat vládu a měnit zákony, když se ukážou jako špatné. Je to jako věda – neustále se učíme z chyb a snažíme se věci zlepšovat. Naopak „uzavřená společnost“ je ta, kde se nesmí kritizovat a kde se věří, že jedna skupina lidí ví všechno nejlépe a určí, jak se má historie vyvíjet (to se nazývá historicismus). Popper říkal, že takové společnosti vedou k totalitě a útlaku.

A ten paradox tolerance? Je to jednoduché: abychom mohli být tolerantní, musíme být netolerantní k netoleranci. Kdybychom tolerovali lidi, kteří chtějí zničit toleranci, zničili bychom tím i naši vlastní tolerantní společnost. Musíme se bránit těm, kteří chtějí svobodu a toleranci zneužít k jejich zničení.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Karl_Popper&oldid=13771“