Expresionismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Expresionismus je avantgardní umělecký směr, který se primárně rozvíjel v Německu a Rakousku na počátku 20. století, přibližně mezi lety 1905 a 1930. Jeho ústředním tématem bylo vyjádření vnitřních pocitů, emocí a psychologických stavů umělce, spíše než objektivní zobrazení vnější reality. Expresionisté se snažili zachytit úzkost, strach, zoufalství, ale i radost a extázi, často deformací tvarů, intenzivními barvami a dynamickými kompozicemi. Reagovali na společenské a politické napětí před a po první světové válce, na odcizení moderního člověka a na kritiku měšťácké společnosti.

⏳ Historie a vývoj

Expresionismus se objevil jako reakce na impresionismus, který se soustředil na vnější dojem a světelné efekty. Kořeny expresionismu lze nalézt v dílech umělců jako Vincent van Gogh, Edvard Munch a James Ensor, kteří již koncem 19. století experimentovali s emotivním vyjádřením. Formálně se směr etabloval v Německu se založením skupiny Die Brücke (Most) v Drážďanech v roce 1905, jejímiž zakládajícími členy byli Ernst Ludwig Kirchner, Erich Heckel, Karl Schmidt-Rottluff a Fritz Bleyl. Cílem skupiny bylo překonat tradiční umění a vytvořit most k novému, svobodnějšímu projevu.

Další významnou skupinou byl Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), založený v Mnichově v roce 1911 Vasilijem Kandinským a Franzem Marcem. Tato skupina se zaměřovala více na duchovní a mystické aspekty umění a experimentovala s abstrakcí. Po první světové válce se expresionismus vyvinul do několika směrů, včetně Nové věcnosti, která kriticky reflektovala poválečnou realitu. Ve 20. letech 20. století se expresionismus rozšířil i do dalších oblastí kultury, včetně literatury, filmu, divadla a architektury. Nástup nacistického režimu v Německu ve 30. letech 20. století vedl k potlačení expresionistického umění, které bylo označeno za "zvrhlé umění" (Entartete Kunst).

🎨 Charakteristika a znaky

Hlavní charakteristikou expresionismu je důraz na subjektivitu a vyjádření vnitřního světa umělce. Mezi klíčové znaky patří:

Deformace a zkreslení: Postavy a předměty jsou často zkreslené, aby vyjádřily psychologický stav nebo emoci.
Intenzivní a symbolické barvy: Barvy nejsou používány realisticky, ale spíše pro svůj emotivní a symbolický dopad. Často jsou syté, kontrastní a disharmonické.
Dynamické a hrubé tahy štětcem: Malba je často energická, s viditelnými tahy štětce, což dodává dílům syrovost a bezprostřednost.
Tematika: Častá témata zahrnovala úzkost, osamělost, strach, smrt, ale i spiritualitu, erotiku a společenskou kritiku.
Zjednodušení forem: Objekty jsou často redukovány na základní geometrické tvary, aby se zdůraznila jejich esence.
Vliv primitivismu: Expresionisté se inspirovali africkým a oceánským uměním, které považovali za autentičtější a emotivnější.

🖼️ Expresionismus v malířství

Malířství bylo dominantní formou expresionismu. Mezi nejvýznamnější malíře patřili členové Die Brücke jako Ernst Ludwig Kirchner (např. Pouliční scéna v Berlíně), Erich Heckel a Karl Schmidt-Rottluff. Jejich díla se vyznačovala ostrými úhly, syrovými barvami a zobrazením městského života a lidských těl. Skupina Der Blaue Reiter zahrnovala Vasilije Kandinského (raná abstraktní díla), Franz Marc (zobrazení zvířat jako symbolů), August Macke a Paul Klee. Jejich přístup byl více lyrický a duchovní, směřující k abstrakci. Významnými rakouskými expresionisty byli Egon Schiele a Oskar Kokoschka, jejichž portréty a autoportréty se vyznačovaly psychologickou intenzitou, deformací a zobrazením vnitřního utrpení. Předchůdcem a velkým inspirátorem byl Edvard Munch se svým ikonickým dílem Výkřik.

✍️ Expresionismus v literatuře

Expresionistická literatura se objevila kolem roku 1910 a trvala přibližně do počátku 20. let 20. století. Charakterizovala ji tematika odcizení, revolty proti autoritám, kritika společnosti, pocity úzkosti a osamělosti. Autoři se často soustředili na vnitřní monolog, sny a podvědomí. Mezi klíčové představitele patřili Georg Trakl (poezie plná melancholie a temných obrazů), Franz Kafka (např. Proměna, Proces, zobrazující absurditu byrokracie a existenciální úzkost), Alfred Döblin (román Berlín, Alexandrovo náměstí), Georg Heym a Ernst Toller (dramata s revolučními a sociálně kritickými tématy).

🎬 Expresionismus ve filmu

Filmový expresionismus se rozvíjel především v Německu v 20. letech 20. století a je známý svým vizuálním stylem, který zdůrazňuje stíny, ostré úhly, stylizované kulisy a dramatické nasvícení. Cílem bylo vytvořit pocit úzkosti, hrůzy a psychologického napětí. Mezi nejvýznamnější díla patří:

Kabinet doktora Caligariho (1920, režie Robert Wiene): Považován za jeden z prvních a nejvlivnějších expresionistických filmů, s výrazně stylizovanými kulisami a hereckými výkony.
Nosferatu (1922, režie F. W. Murnau): Hororový film, který využívá stíny a deformace k vytvoření děsivé atmosféry.
Metropolis (1927, režie Fritz Lang): Monumentální sci-fi film s futuristickou architekturou a sociálními tématy.

Filmový expresionismus měl obrovský vliv na žánry jako horor a film noir a na pozdější režiséry po celém světě.

🎶 Expresionismus v hudbě

Expresionismus v hudbě se projevoval od počátku 20. století, zejména v díle Druhé vídeňské školy, kterou tvořili Arnold Schoenberg, Alban Berg a Anton Webern. Hudba se snažila vyjádřit vnitřní pocity a často opouštěla tradiční tonalitu a harmonii. Charakteristické rysy:

Atonalita: Odklon od tradičního tonálního systému, často vedoucí k disonancím a napětí.
Dodekafonie: Systém dvanáctitónové kompozice vyvinutý Schoenbergem, který dává všem dvanácti tónům chromatické stupnice stejnou důležitost.
Dramatická intenzita: Hudba je často plná kontrastů, náhlých změn dynamiky a tempa, vyjadřujících silné emoce.

Mezi významná díla patří Schoenbergovy Očekávání (Erwartung) a Pierrot Lunaire, nebo Bergovy opery Vojcek a Lulu.

🏛️ Expresionismus v architektuře

Expresionistická architektura se objevila převážně v Německu, Nizozemsku, Rakousku, Dánsku a Československu v letech 1910 až 1924. Vyznačuje se netradičními formami, masivními objemy, neobvyklými materiály a často symbolickým významem. Architekti se snažili vyjádřit emoce a duchovní hodnoty prostřednictvím organických nebo krystalických tvarů. Příklady zahrnují:

Einsteinova věž (Einsteinturm) v Postupimi (1921, architekt Erich Mendelsohn): Observatoř s organickými, aerodynamickými tvary, která evokuje vědecký pokrok.
Chilehaus v Hamburku (1924, architekt Fritz Höger): Masivní cihlová budova připomínající loď, s ostrými rohy a vertikálními liniemi.
Goetheanum v Dornachu, Švýcarsko (první budova 1920, druhá 1928, architekt Rudolf Steiner): Organické betonové stavby, které odrážejí antroposofické principy.

Expresionistická architektura často experimentovala s novými materiály, jako je železobeton a cihla, a snažila se o individuální, umělecký výraz.

🌍 Hlavní představitelé a díla

Mezi nejvýznamnější osobnosti expresionismu patří:

Ernst Ludwig Kirchner (malíř, grafika) – Pouliční scéna v Berlíně
Franz Marc (malíř) – Modrý kůň I
Vasilij Kandinskij (malíř, teoretik) – raná abstraktní díla, Modrý jezdec
Egon Schiele (malíř) – Autoportrét s rozpaženými pažemi
Oskar Kokoschka (malíř, dramatik) – Nevěsta větru
Edvard Munch (malíř) – Výkřik
Max Beckmann (malíř) – Noc
Georg Trakl (básník) – Sebastian ve snu
Franz Kafka (spisovatel) – Proměna, Proces
Alfred Döblin (spisovatel) – Berlín, Alexandrovo náměstí
Robert Wiene (filmový režisér) – Kabinet doktora Caligariho
F. W. Murnau (filmový režisér) – Nosferatu
Fritz Lang (filmový režisér) – Metropolis
Arnold Schoenberg (skladatel) – Očekávání
Alban Berg (skladatel) – Vojcek
Erich Mendelsohn (architekt) – Einsteinova věž

💡 Dědictví a vliv

Expresionismus, ačkoliv byl ve 30. letech 20. století potlačen, zanechal trvalý odkaz v dějinách umění a kultury. Jeho důraz na subjektivní prožitek a emotivní vyjádření ovlivnil řadu pozdějších uměleckých směrů a umělců.

Abstraktní expresionismus: Americký poválečný směr, který navázal na expresionistické myšlenky svobodného vyjádření a emocionální intenzity, například v díle Jacksona Pollocka nebo Marka Rothka.
Neoexpresionismus: Umělecký směr 70. a 80. let 20. století, který se vrátil k figurativní malbě a expresivnímu projevu, například v díle Anselma Kiefera nebo Georga Baselitze.
Film a divadlo: Expresionistické principy se nadále objevují v kinematografii (např. v dílech Tima Burtona) a v divadelní režii.
Literatura: Vliv na existenciální literaturu a moderní drama.

Dnes je expresionismus studován a vystavován v galeriích po celém světě, a jeho díla jsou ceněna pro svou hloubku a nadčasovost ve vyjádření lidských emocí a stavů.

👶 Pro laiky

Představte si, že máte v sobě spoustu silných pocitů – radost, smutek, vztek nebo třeba strach. Když se snažíte tyto pocity namalovat, napsat nebo zahrát, aniž byste se starali o to, jak věci vypadají ve skutečnosti, a místo toho se soustředíte jen na to, co cítíte, děláte něco podobného jako expresionisté. Expresionismus je jako když si vezmete pastelky a místo toho, abyste namalovali dům přesně tak, jak vypadá, namalujete ho třeba křivý, s jasně červenou střechou a černými okny, protože se v něm cítíte divně nebo máte z něj strach. Barvy jsou křiklavé, tvary jsou pokroucené a všechno je takové, aby to ukázalo vnitřní svět umělce. Bylo to takové "výkřik" umělců na začátku 20. století, kteří chtěli ukázat, co se děje uvnitř lidí a ve společnosti, místo aby jen hezky a věrně kopírovali realitu. Je to umění, které mluví o emocích a náladách, a ne o tom, jak přesně vypadá svět venku.

Zdroje