Brett Hull

Brett Hull
	Brett Andrew Hull
Datum narození	9. srpna 1964
Místo narození	Belleville, Ontario, Kanada
Výška	180 cm
Váha	91 kg
Pozice	pravé křídlo

Brett Hull (celým jménem Brett Andrew Hull) je bývalý kanadsko-americký profesionální lední hokejista a současný hokejový manažer. Nastupoval na pozici pravého křídelního útočníka. Během své devatenáctileté hráčské kariéry v severoamerické NHL v letech 1986 až 2005 odehrál 1 269 utkání základní části, ve kterých nastřílel 741 branek a zaznamenal 650 asistencí (1 391 kanadských bodů). Historicky se řadí na páté místo v tabulce střelců celé soutěže. V elitní lize oblékal dresy pěti organizací: Calgary Flames, St. Louis Blues, Dallas Stars, Detroit Red Wings a Phoenix Coyotes.

Do profesionálního hokeje vstoupil prostřednictvím vstupního draftu NHL v roce 1984, kdy si jej v šestém kole vybral kanadský klub Calgary Flames. Svůj nejvyšší statistický vrchol prožil v organizaci St. Louis Blues, kde v ročníku 1990/91 nastřílel 86 branek, což představuje třetí nejvyšší jednosezónní střelecký zápis v historii ligy. Během své kariéry získal dvakrát Stanley Cup. První titul vybojoval v roce 1999 s celkem Dallas Stars (kdy v šestém finálovém utkání vstřelil v prodloužení rozhodující branku celé sezóny) a druhý triumf zaznamenal v roce 2002 v dresu Detroit Red Wings. V roce 1991 mu byla udělena Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže a Ted Lindsay Award pro nejlepšího hráče podle volby samotných hokejistů.

Na mezinárodní scéně reprezentoval zemi s ohledem na své dvojí občanství, přičemž oblékal dres národního týmu Spojených států amerických. S americkým výběrem vybojoval zlatou medaili na turnaji Světový pohár v ledním hokeji v roce 1996 a stříbrnou medaili na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City. V roce 2009 byl oficiálně uveden do Hokejové síně slávy (Hockey Hall of Fame). Po ukončení hráčské dráhy působil ve strukturách klubů jako generální manažer i poradce. V sezóně 2026/27 plní funkci výkonného viceprezidenta (Executive Vice President) a ambasadora organizace St. Louis Blues.

👤 Životopis a raná léta

Brett Andrew Hull se narodil 9. srpna 1964 v kanadském městě Belleville v provincii Ontario. Je synem bývalého profesionálního hokejisty Bobbyho Hulla, jenž v NHL a WHA zaznamenal více než devět set branek, a americké krasobruslařky Joanne McKayové. Vzhledem k matčině původu získal Brett Hull americké i kanadské státní občanství. Po rozvodu rodičů v roce 1980 přesídlil se svou matkou do města Vancouver v provincii Britská Kolumbie.

Svůj hokejový rozvoj nezačal v elitních kanadských juniorských soutěžích sdružených pod CHL. V sezóně 1982/83 nastupoval v lize British Columbia Junior Hockey League (BCJHL) za tým Penticton Knights. V prvním ročníku v této soutěži odehrál 50 utkání základní části s bilancí 48 gólů a 56 asistencí (104 bodů). Následující sezónu 1983/84 své statistiky v dresu Pentictonu razantně navýšil, když v 57 zápasech vstřelil 105 branek a na 83 gólů přihrál. Celkový zisk 188 bodů na této úrovni upoutal pozornost amerických univerzitních skautů.

🎓 Univerzitní kariéra a draft (1984–1986)

Vstupní draft do NHL v roce 1984 přinesl výběr Bretta Hulla organizací Calgary Flames. Kanadský celek si jeho práva zajistil v šestém kole ze 117. pozice. Hull se po draftu rozhodl odejít do amerického vysokoškolského systému a podepsal dohodu s univerzitou University of Minnesota-Duluth, kde nastupoval v lize NCAA (v konferenci WCHA).

V ročníku 1984/85 odehrál ve své nováčkovské sezóně za tým Minnesota-Duluth Bulldogs 48 utkání, ve kterých vsítil 32 branek a přidal 28 asistencí. Ziskem 60 bodů získal ocenění WCHA Freshman of the Year (Nováček roku). V sezóně 1985/86 se jeho ofenzivní parametry posunuly na úroveň 52 vstřelených gólů a 32 asistencí (84 bodů) ve 42 zápasech. S 52 brankami ustanovil nový střelecký rekord univerzity a byl zařazen do prvního All-Star týmu konference WCHA. Na jaře roku 1986 své vysokoškolské studium ukončil a rozhodl se pro vstup do profesionálního hokeje. Podepsal smlouvu s organizací Calgary Flames.

💼 Začátky v organizaci Calgary Flames (1986–1988)

Do ročníku 1986/87 vstoupil v rámci farmářského týmu Moncton Golden Flames v lize AHL. Za tento záložní celek odehrál 67 utkání základní části, ve kterých nastřílel 50 gólů a připsal si 42 asistencí (92 bodů). V rámci sezóny byl nominován do NHL a svůj oficiální debut v nejvyšší lize absolvoval v dresu Calgary Flames. Stihl zasáhnout do 5 zápasů s bilancí jednoho vstřeleného gólu a nulou na kontě asistencí. V play-off roku 1987 nastoupil za Calgary ke 4 duelům a vstřelil 2 branky.

Sezónu 1987/88 zahájil jako stálý člen základní sestavy Calgary Flames. Ve struktuře týmu však nedostával pozici v prvních ofenzivních formacích, neboť pravé křídlo bylo obsazeno hráči jako Lanny McDonald či Håkan Loob. Hull odehrál 52 utkání, ve kterých vstřelil 26 branek a na 24 jich nahrál (50 bodů). Dne 7. března 1988 provedl generální manažer organizace Cliff Fletcher výměnu. Hull byl společně s útočníkem Stevem Bozekem odeslán do celku St. Louis Blues. Protihodnotou do Calgary putovali obránce Rob Ramage a brankář Rick Wamsley. Ve zbytku ročníku 1987/88 odehrál Hull za St. Louis 13 zápasů (6 gólů, 8 asistencí).

🎷 St. Louis Blues a rekordní ofenzivní zápisy (1988–1998)

Formování elitního střelce (1988–1990)

V organizaci St. Louis Blues nalezl prostor v elitních formacích. V sezóně 1988/89, své první kompletní v Missouri, nastoupil k 78 utkáním základní části. Pokořil hranici čtyřiceti gólů, když vsítil 41 branek a zaznamenal 43 asistencí (84 bodů). Ve vyřazovacích bojích přidal 10 bodů v 10 zápasech.

Zlom v jeho kariéře nastal s příchodem středního útočníka (centra) Adama Oatese, se kterým Hull vytvořil jednu z nejproduktivnějších dvojic devadesátých let (často označovanou mediálním pojmem "Hull a Oates"). V ročníku 1989/90 odehrál Hull 80 utkání a zapsal 72 vstřelených branek společně se 41 asistencemi (113 bodů). Do statistik přidal také 24 trestných minut. Poprvé v kariéře získal ocenění Lady Byng Memorial Trophy za sportovní přístup k hře s minimem faulů. V play-off 1990 nastřílel 13 gólů ve 12 zápasech.

Rekordní sezóna a zisk Hart Trophy (1990–1991)

Sezóna 1990/91 představovala historický vrchol jeho osobních statistik. V 78 utkáních základní části zaznamenal 86 vstřelených gólů a 45 asistencí. Celkový zisk 131 bodů se stal jeho osobním maximem. Počet 86 gólů jej zařadil na celkové třetí místo v historických tabulkách NHL pro jednosezónní střelce (tento výkon byl do té doby a je i v současnosti překonán pouze záznamy 92 a 87 gólů, kterých dosáhl Wayne Gretzky).

Během této sezóny zaznamenal milník v podobě vstřelení 50 branek v 50 utkáních, čímž se zařadil na seznam exkluzivní skupiny střelců společně s osobnostmi typu Maurice Richarda či Mika Bossyho. Na brankáře soupeřů v tomto ročníku vyslal 389 střel, což představovalo úspěšnost 22,1 procenta. Ve vyřazovacích bojích nastoupil ke 13 zápasům (11 gólů, 8 asistencí). Po skončení ročníku mu byla udělena Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče a rovněž Ted Lindsay Award pro hráče oceněného hráčskou asociací NHLPA.

Pokračování dominance a zisk kapitánství (1991–1995)

V ročníku 1991/92, ačkoliv byl jeho dvorní centr Adam Oates vyměněn do klubu Boston Bruins, zaznamenal Hull 70 branek a 39 asistencí (109 bodů) v 73 duelech. Následovala sezóna 1992/93, kde ve 80 zápasech vstřelil 54 gólů a přidal 47 asistencí (101 bodů). Před tímto ročníkem byl jmenován novým kapitánem organizace St. Louis Blues. V ročníku 1993/94 odehrál 81 zápasů základní části se ziskem 57 branek a 40 asistencí (97 bodů). Během těchto let vytvořil ofenzivní vazby s dalším elitním centrem, kterým byl Craig Janney.

Zkrácený ročník 1994/95, poznamenaný výlukou kolektivní smlouvy (lockout), znamenal jeho účast ve 48 utkáních. Zapsal 29 gólů a 21 asistencí (50 bodů). V organizaci se během této sezóny ocitl v napjatém vztahu s novým hlavním trenérem a generálním manažerem Mikem Keenanem, což vedlo k odebrání kapitánského „C“ z Hullova dresu, které bylo následně přiděleno obránci Shayne Corsonovi.

Závěr éry v St. Louis (1995–1998)

Během ročníku 1995/96 získalo vedení St. Louis z celku Los Angeles středního útočníka Waynea Gretzkyho. Spolupráce obou elitních hráčů trvala pouze do konce sezóny. Hull odehrál 70 zápasů s bilancí 43 gólů a 40 asistencí (83 bodů) a v 13 zápasech play-off přidal 11 bodů.

V sezóně 1996/97 nastoupil k 77 utkáním, ve kterých nastřílel 42 branek a na dalších 40 přihrál (82 bodů). V play-off odehrál 6 duelů (2 góly, 7 asistencí). Závěrečný ročník v dresu Blues (1997/98) představoval jeho útlum v ofenzivě. V 66 zápasech základní části zapsal 27 gólů a 45 asistencí (72 bodů). Organizace mu po skončení sezóny neprodloužila smlouvu a Hull vstoupil na trh jako nechráněný volný hráč. Za St. Louis Blues odehrál během jedenácti sezón 744 utkání základní části a vstřelil 527 gólů, čímž drží historický klubový rekord organizace.

⭐ Dallas Stars a zisk prvního Stanley Cupu (1998–2001)

Dne 3. července 1998 podepsal smlouvu s celkem Dallas Stars. Texaská organizace vlastnila elitní ofenzivní prvky v podobě hráčů jako Mike Modano a Joe Nieuwendyk. V první sezóně v Dallasu (1998/99) nastoupil k 60 utkáním, vstřelil 32 branek a zaznamenal 26 asistencí (58 bodů).

Klíčovým se stal play-off ročníku 1999. Hull odehrál 22 zápasů vyřazovacích bojů a vstřelil 8 branek (včetně 7 asistencí). Ve finálové sérii se Dallas Stars utkal s týmem Buffalo Sabres. Dne 19. června 1999 dospělo šesté finálové utkání za stavu 1:1 do třetího prodloužení. V čase 114:51 vystřelil Hull puk do sítě brankáře Dominika Haška. Na dobovém videozáznamu bylo patrné, že v okamžiku dosažení gólu a těsně před ním se Hullova levá brusle nacházela uvnitř vymezeného brankoviště (crease). Dle tehdejších pravidel NHL platil přísný výklad pravidla o zrušení branky při přítomnosti útočníka v brankovišti, nicméně rozhodčí a následně vedení soutěže gól uznali s poukazem na fakt, že měl Hull kotouč neustále pod kontrolou a zpracovával jej. Tento gól se zapsal do dějin jako jeden z nejvíce analyzovaných a diskutovaných okamžiků hokejové historie. Dallas získal vítězství v sérii a Hull obdržel svůj první Stanley Cup.

V sezóně 1999/00 odehrál za Dallas 79 utkání, vsítil 24 gólů a na 35 nahrál (59 bodů). Ve vyřazovacích bojích přidal dalších 11 gólů a 13 asistencí ve 23 duelech. Tým postoupil opět do finále, kde však podlehl organizaci New Jersey Devils. Ve své poslední sezóně v Dallasu (2000/01) stihl 79 startů základní části se ziskem 39 branek a 40 asistencí (79 bodů). Po sezóně na trhu s volnými hráči změnil působiště.

🐙 Éra v Detroit Red Wings a druhý titul (2001–2004)

Dne 22. srpna 2001 uzavřel dvouletou smlouvu s klubem Detroit Red Wings. Vedení Detroitu pro ročník 2001/02 sestavilo vysoce favorizovaný kádr, ve kterém se setkaly hvězdy jako Steve Yzerman, Brendan Shanahan, Sergej Fjodorov, Nicklas Lidström a brankář Dominik Hašek. V základní části odehrál Hull všech 82 zápasů s bilancí 30 gólů a 33 asistencí (63 bodů). Tým Detroitu suverénně ovládl tabulku ligy. V play-off 2002 nastoupil Hull ke 23 utkáním, vstřelil 10 branek a přidal 8 asistencí. Ve finále Detroit porazil celky Carolina Hurricanes v poměru 4:1 na zápasy a Hull získal svůj druhý Stanley Cup.

V tomto ročníku hrál často po boku mladého ruského centra Pavla Dacjuka, kterého sám veřejně oceňoval za jeho tvůrčí schopnosti. V sezóně 2002/03 zapsal v 71 zápasech 37 gólů a 39 asistencí (76 bodů). V ročníku 2003/04 nastoupil do 81 utkání (25 gólů, 43 asistencí, 68 bodů). Během svého působení v Detroitu v říjnu 2003 vstřelil svou 700. branku v kariéře základní části NHL.

🏜️ Závěr aktivní kariéry v Phoenix Coyotes (2004–2005)

Ročník 2004/05 byl zcela zrušen z důvodu výluky (lockout) plynoucí ze sporů ohledně kolektivní smlouvy. Dne 6. srpna 2004 podepsal dvouletý kontrakt s týmem Phoenix Coyotes, jehož hlavním trenérem se stal tehdejší menšinový vlastník Wayne Gretzky. Před nástupem do sezóny umožnila organizace Coyotes speciální výjimku. Číslo 9, které bylo v klubu vyřazeno na počest otce Bobbyho Hulla (který jej nosil u předchůdce týmu Winnipeg Jets), bylo se souhlasem Bobbyho na pět zápasů aktivováno pro Bretta.

V říjnu 2005 odstartoval Hull v dresu Phoenixu po obnovení ligy novou sezónu. Odehrál 5 utkání základní části, ve kterých nezaznamenal žádný gól a připsal si jedinou asistenci, přičemž v tabulce pravdy obdržel hodnotu -3. S ohledem na nedostatečnou rychlostní kondici a celkové herní výsledky se po těchto pěti zápasech rozhodl okamžitě svou hráčskou kariéru ukončit. Rozhodnutí o odchodu do důchodu oznámil na tiskové konferenci dne 15. října 2005.

Kariéru uzavřel na bilanci 1 269 odehraných utkání základní části s celkovým počtem 741 vstřelených gólů. Ve 202 utkáních vyřazovacích bojů (play-off) nastřílel 103 branek a zaznamenal 87 asistencí.

🌍 Mezinárodní reprezentace

Ačkoliv se narodil v Kanadě, během mládežnických let nebyl zván do přípravných kempů pro kanadskou juniorskou reprezentaci. Z toho důvodu přijal nabídku zástupců organizace USA Hockey a využil svého amerického občanství k reprezentování Spojených států amerických.

Prvním velkým turnajem bylo Mistrovství světa v roce 1986, kde nastoupil k 10 zápasům (7 gólů, 4 asistence). V roce 1991 se zúčastnil elitního turnaje Kanadský pohár. Ve výběru USA odehrál 8 utkání s bilancí 2 gólů a 7 asistencí a pomohl týmu k zisku stříbrných medailí.

Největší reprezentační triumf následoval na prvním ročníku akce s názvem Světový pohár v ledním hokeji v roce 1996. Ve výběru USA patřil k hlavním hvězdám ofenzivy. Nastoupil k 7 zápasům, vstřelil 7 branek a na další 4 přihrál (11 bodů). Americký národní tým ve třetím finálovém utkání porazil výběr Kanady a Hull obdržel zlatou medaili. Následně reprezentoval USA na Zimních olympijských hrách 1998 v Naganu, kde ve 4 utkáních skóroval dvakrát a přidal jednu asistenci.

Své působení na mezinárodní scéně zakončil na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City na domácí půdě. V 6 zápasech olympijského turnaje vstřelil 3 góly a přidal 5 asistencí (8 bodů). Tým Spojených států postoupil do finále, ve kterém podlehl reprezentaci Kanady, a Hull získal svou jedinou stříbrnou olympijskou medaili.

👔 Kariéra ve funkcionářských pozicích (2006–2026)

Po skončení hráčské kariéry se přesunul do managementu. V červenci 2006 přijal roli speciálního asistenta prezidenta klubu Dallas Stars. V listopadu 2007 byl jmenován do pozice spolu-generálního manažera (co-General Manager) týmu Dallas Stars společně s Lesem Jacksonem, když na této pozici nahradili odvolaného Douga Armstronga. V této funkci setrval do května 2009, kdy byl uvolněn z pozice generálního manažera a nadále působil jako výkonný poradce.

V září 2013 ohlásil návrat do města, kde prožil statisticky nejúspěšnější léta. Organizace St. Louis Blues jej oficiálně jmenovala do funkce výkonného viceprezidenta pro obchodní a sportovní záležitosti. Jeho pozice se postupně specifikovala také do role oficiálního ambasadora klubu, jehož náplní je rozvoj lokálního hokejového trhu, charitativní činnosti u mládeže a podpora komunitních vztahů na úrovni sponzorů a fanoušků. Tuto exekutivní funkci ambasadora a výkonného viceprezidenta (Executive Vice President) zastává organizace St. Louis Blues i v probíhající sezóně 2026/27.

📈 Statistiky

National Hockey League (NHL)

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné min.	Zápasy (PO)	Góly (PO)	Asistence (PO)	Body (PO)	Trestné min. (PO)
1986/87	Calgary Flames	5	1	0	1	0	4	2	1	3	0
1987/88	Calgary Flames	52	26	24	50	12	—	—	—	—	—
1987/88	St. Louis Blues	13	6	8	14	4	10	7	2	9	4
1988/89	St. Louis Blues	78	41	43	84	33	10	5	5	10	6
1989/90	St. Louis Blues	80	72	41	113	24	12	13	8	21	17
1990/91	St. Louis Blues	78	86	45	131	22	13	11	8	19	4
1991/92	St. Louis Blues	73	70	39	109	48	6	4	4	8	4
1992/93	St. Louis Blues	80	54	47	101	41	11	8	5	13	2
1993/94	St. Louis Blues	81	57	40	97	38	4	2	0	2	0
1994/95	St. Louis Blues	48	29	21	50	10	7	6	2	8	0
1995/96	St. Louis Blues	70	43	40	83	30	13	6	5	11	10
1996/97	St. Louis Blues	77	42	40	82	10	6	2	7	9	2
1997/98	St. Louis Blues	66	27	45	72	26	10	3	3	6	2
1998/99	Dallas Stars	60	32	26	58	30	22	8	7	15	4
1999/00	Dallas Stars	79	24	35	59	43	23	11	13	24	4
2000/01	Dallas Stars	79	39	40	79	18	10	2	5	7	6
2001/02	Detroit Red Wings	82	30	33	63	35	23	10	8	18	4
2002/03	Detroit Red Wings	71	37	39	76	22	4	0	1	1	0
2003/04	Detroit Red Wings	81	25	43	68	12	12	3	2	5	4
2005/06	Phoenix Coyotes	5	0	1	1	0	—	—	—	—	—

American Hockey League (AHL)

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné min.	Zápasy (PO)	Góly (PO)	Asistence (PO)	Body (PO)	Trestné min. (PO)
1986/87	Moncton Golden Flames	67	50	42	92	16	—	—	—	—	—

Univerzitní hokej (NCAA) a nižší kanadská juniorská liga (BCJHL)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné min.	Zápasy (PO)	Góly (PO)	Asistence (PO)	Body (PO)	Trestné min. (PO)
1982/83	Penticton Knights	BCJHL	50	48	56	104	27	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1983/84	Penticton Knights	BCJHL	57	105	83	188	20	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1984/85	University of Minnesota-Duluth	NCAA	48	32	28	60	12	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1985/86	University of Minnesota-Duluth	NCAA	42	52	32	84	46	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

Mezinárodní reprezentace

Rok	Tým	Turnaj	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1986	Spojené státy americké	Mistrovství světa	10	7	4	11	18
1991	Spojené státy americké	Kanadský pohár	8	2	7	9	0
1996	Spojené státy americké	Světový pohár	7	7	4	11	4
1998	Spojené státy americké	Zimní olympijské hry	4	2	1	3	0
2002	Spojené státy americké	Zimní olympijské hry	6	3	5	8	6

Zdroje