Románské jazyky

Rozbalit box

Obsah boxu

Románské jazyky, někdy označované také jako novolatinské, jsou skupinou indoevropských jazyků, které se vyvinuly z vulgární (lidové) latiny. Jsou potomky jazyka, kterým se mluvilo v Římské říši. Dnes jimi jako mateřským jazykem hovoří více než 900 milionů lidí po celém světě, především v Evropě, Americe a částech Afriky. Mezi nejrozšířenější románské jazyky patří španělština, portugalština, francouzština, italština a rumunština.

📖 Pro laiky

Představte si latinu jako prababičku, která žila před mnoha staletími v Římě. Měla spoustu dětí, které se rozutekly do různých koutů Evropy. Jak šel čas, každá rodina v jiné zemi začala mluvit trochu jinak.

Děti v dnešním Španělsku a Portugalsku si zjednodušily některá slova a začaly používat své vlastní výrazy.
Rodina v Francii si zvykla vyslovovat slova více "kulatě" a polykat některé koncovky.
Ti, co zůstali v Itálii, si zachovali hodně z původní "melodie" prababiččina jazyka.
A jedna odvážná větev se přestěhovala až do dalekého Rumunska, kde se jejich řeč smíchala s jazyky sousedů.

Po stovkách let už si tyto rodiny nerozuměly tak dobře jako dřív. Z jejich původního společného jazyka se staly nové, samostatné jazyky: španělština, portugalština, francouzština, italština a rumunština. I když každý zní jinak, stále mají společné "rodinné rysy" – podobná slova pro věci jako "voda" (aqua), "slunce" (sol) nebo "matka" (mater). Románské jazyky jsou tedy jako sourozenci a bratranci, kteří mají společnou prababičku – latinu.

🗺️ Geografické rozšíření a počet mluvčích

Románské jazyky mají globální dosah, který je výsledkem kolonizace prováděné zejména Španělskem, Portugalskem a Francií od 15. do 20. století. Největší počet mluvčích žije v Latinské Americe. V Evropě dominují v jižní a západní části kontinentu. Rumunština a příbuzná moldavština tvoří jazykový ostrov ve východní Evropě.

Následující tabulka uvádí přibližný počet rodilých mluvčích největších románských jazyků (odhady k roku 2025):

Největší románské jazyky podle počtu rodilých mluvčích
Jazyk	Přibližný počet rodilých mluvčích (v milionech)	Hlavní oblasti rozšíření
Španělština	500	Španělsko, Mexiko, Kolumbie, Argentina, USA
Portugalština	260	Brazílie, Portugalsko, Angola, Mozambik
Francouzština	80	Francie, Kanada (Québec), Belgie, Švýcarsko, západní a střední Afrika
Italština	65	Itálie, Švýcarsko, San Marino, Vatikán
Rumunština	24	Rumunsko, Moldavsko
Katalánština	10	Španělsko (Katalánsko, Baleáry, Valencie), Andorra, Francie, Itálie
Galicijština	3	Španělsko (Galicie)
Sardština	1.2	Itálie (Sardinie)
Okcitánština	0.6	Jižní Francie, Itálie, Španělsko

⏳ Historie a vývoj

Společným předkem všech románských jazyků je latina, konkrétně její mluvená forma známá jako vulgární latina (sermo vulgaris). Tato lidová latina se lišila od spisovné, klasické latiny používané v literatuře a oficiálních dokumentech. Byla jednodušší v gramatice a měla odlišnou slovní zásobu a výslovnost.

S rozšiřováním Římské říše se latina rozšířila po velké části Evropy a severní Afriky. Po pádu Západořímské říše v 5. století n. l. se politická a kulturní jednota rozpadla. Izolované regiony se začaly vyvíjet samostatně a místní dialekty vulgární latiny se postupně stále více odlišovaly. Tento proces byl ovlivněn několika faktory:

Substrát: Jazyky původních obyvatel (např. keltské v Galii, Iberové v Hispánii) zanechaly stopy ve výslovnosti a slovní zásobě.
Superstrát: Jazyky pozdějších dobyvatelů (např. germánské kmeny jako Frankové a Vizigóti, nebo Slované na Balkáně) přinesly nová slova a ovlivnily jazykový vývoj.
Inovace: Každý region prošel vlastním přirozeným jazykovým vývojem.

První texty, které lze považovat za rané formy románských jazyků, se objevují v 9. století. Za jeden z prvních dokladů staré francouzštiny jsou považovány Štrasburské přísahy z roku 842.

🌳 Klasifikace a větve

Dělení románských jazyků je komplexní a lingvisté často používají různá kritéria. Základní geografické a lingvistické dělení rozlišuje několik hlavních větví:

Západorománské jazyky

   *   Ibersko-románské jazyky: Rozšířené na Pyrenejském poloostrově.
       *   Španělština (kastilština), portugalština, galicijština, asturština, aragonština.
   *   Gallorománské jazyky: Původem z historické Galie.
       *   Oïlské jazyky: Francouzština, valonština, pikardština.
       *   Okcitánsko-katalánské jazyky: Okcitánština, katalánština.
       *   Franko-provensálština]].
   *   Rétorománské jazyky: Mluvené v Alpách.
       *   Rétorománština (ve Švýcarsku), ladinština, furlanština (v Itálii).
   *   Severoitalské jazyky: Piemontština, ligurština, lombardština, benátština.

Italodalmatské jazyky

   *   Italština (založená na toskánském dialektu), neapolština, sicilština, korsičtina.
   *   Dalmatština (vymřelý jazyk, kterým se mluvilo na pobřeží Chorvatska).

Sardština

   *   Považuje se za nejkonzervativnější románský jazyk, který si uchoval mnoho archaických rysů z latiny.

Východorománské jazyky (Balkánsko-románské)

   *   Rumunština (včetně moldavštiny), arumunština, meglenorumunština, istrorumunština.

🧬 Charakteristické rysy

Ačkoliv jsou jednotlivé románské jazyky odlišné, sdílejí řadu společných rysů zděděných z vulgární latiny.

Slovní zásoba

Většina slovní zásoby (80–90 %) pochází z latiny. To je důvodem vysoké míry vzájemné srozumitelnosti, zejména v psané formě. Slova pro základní pojmy jsou si často velmi podobná:

Latinsky aqua → italsky acqua, španělsky agua, portugalsky água, francouzsky eau, rumunsky apă.
Latinsky Deus → italsky Dio, španělsky Dios, portugalsky Deus, francouzsky Dieu, rumunsky Dumnezeu.

Gramatika

Ztráta pádového systému: Na rozdíl od latiny, která měla 6–7 pádů, moderní románské jazyky (s výjimkou rumunštiny, která si zachovala pozůstatky pádů) používají předložky a pevný slovosled k vyjádření větných vztahů.
Členy: Vyvinuly se určité a neurčité členy, které latina neměla (např. italské il/la, španělské el/la, francouzské le/la).
Dva rody: Z latinských tří rodů (mužský, ženský, střední) se zachoval pouze mužský a ženský. Střední rod zanikl a podstatná jména tohoto rodu byla přeřazena k mužskému nebo ženskému.
Slovesa: Slovesný systém zůstal složitý, s bohatým časováním v různých časech a způsobech. Vznikly nové složené časy pomocí pomocných sloves (např. "mít" nebo "být").

🤝 Vzájemná srozumitelnost

Míra vzájemné srozumitelnosti mezi románskými jazyky je relativně vysoká, zejména mezi geograficky blízkými jazyky. Mluvčí španělštiny a portugalštiny si mohou do značné míry rozumět, stejně jako mluvčí italštiny a španělštiny. Srozumitelnost je obecně vyšší v psané formě, protože rozdíly ve výslovnosti mohou ústní komunikaci ztěžovat. Francouzština je kvůli svým specifickým fonetickým změnám často méně srozumitelná pro ostatní. Rumunština je nejvíce odlišná kvůli svému geografickému oddělení a silnému vlivu okolních slovanských jazyků.

✨ Zajímavosti a kuriozity

Nejrozšířenější jazyk: Španělština je s přibližně 500 miliony rodilých mluvčích nejen největším románským jazykem, ale také druhým nejrozšířenějším jazykem na světě (po mandarínské čínštině).
Mrtvé románské jazyky: Kromě známé dalmatštiny existovaly i další, jako například mozarabština (jazyk křesťanů v muslimském Španělsku) nebo africká románština v severní Africe.
Lingua Franca: Historická lingua franca, dorozumívací jazyk používaný ve Středomoří od středověku do 19. století, byla z velké části založena na románských jazycích, především italštině a španělštině.
Kreolské jazyky: Na základě románských jazyků (hlavně francouzštiny, španělštiny a portugalštiny) vznikla řada kreolských jazyků po celém světě, například haitská kreolština nebo papiamento.

Zdroje