Bernie Geoffrion
Obsah boxu
Bernard Joseph André "Boom Boom" Geoffrion (* 16. února 1931, Montréal – † 11. března 2006, Atlanta) byl kanadský profesionální lední hokejista a trenér. Většinu své kariéry v NHL (14 sezón) strávil v týmu Montreal Canadiens, se kterým získal šest Stanley Cupů.
Geoffrion je jednou z nejdůležitějších postav v evoluci hokeje, protože je mu připisována popularizace a zdokonalení střely zvané příklep (slapshot). Do té doby hráči puk většinou "metli" (wrist shot). Geoffrion jako první začal do puku vší silou mlátit s velkým nápřahem, což změnilo způsob, jakým se hra hraje i brání. Byl také součástí slavné hokejové rodiny – oženil se s dcerou legendárního Howieho Morenze, čímž spojil dvě největší éry historie Canadiens.
👶 Pro laiky
Bernie Geoffrion byl hokejovým inovátorem. Představte si tenis, kde všichni hrají jen technické údery od základní čáry, a najednou přijde někdo, kdo začne dávat servisy rychlostí 200 km/h. To udělal Geoffrion s hokejkou.
- Přezdívka: "Boom Boom". Tu mu dal sportovní novinář Charlie Boire. První "Boom" byl zvuk hokejky narážející do puku, druhé "Boom" byl zvuk puku narážejícího do mantinelu (nebo do branky).
- Smolař: Byl to fantastický hráč (dal 50 gólů v sezóně), ale fanoušci v Montrealu ho nikdy nemilovali tak jako Maurice Richarda. Dokonce na něj bučeli, když byl příliš dobrý (viz níže).
🏒 Hráčská kariéra
Zrození "Boom Boom" a rodinné pouto
Bernie Geoffrion se narodil a vyrůstal v Montréalu. Hokejově dospíval v juniorském týmu Laval Nationale, kde začal experimentovat se svým unikátním stylem střelby. Zatímco ostatní hráči se soustředili na přesnost, Geoffrion zjistil, že když napřáhne hokejku vysoko nad hlavu a udeří do ledu těsně před pukem, čepel se prohne a vystřelí kotouč obrovskou rychlostí. V roce 1950 podepsal smlouvu s Montreal Canadiens.
Ještě před svým debutem v NHL učinil krok, který z něj udělal "hokejovou šlechtu". Na jedné společenské akci potkal Marlene Morenzovou, dceru tragicky zesnulého Howieho Morenze, který byl první superhvězdou Canadiens ve 20. a 30. letech. Jejich svatba spojila číslo 7 (Morenz) a budoucí číslo 5 (Geoffrion). Do NHL vlétl jako uragán a v sezóně 1951/1952 získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka roku.
Incident 1955: Triumf, který bolel
Geoffrion byl vynikající střelec a klíčový člen přesilových her, ale jeho vztah s fanoušky prošel těžkou zkouškou v sezóně 1954/1955. Celá provincie Québec tehdy žila honem na titul nejproduktivnějšího hráče. V čele byl miláček národa Maurice Richard. V závěru sezóny však došlo k incidentu v Bostonu, po kterém byl Richard suspendován do konce ročníku (což vedlo k nepokojům "Richard Riot").
Geoffrion, který byl v bodování těsně za Richardem, stál před dilematem. Měl přestat hrát naplno, aby "neukradl" trofej svému vyloučenému spoluhráči, nebo měl hrát jako profesionál? Geoffrion zvolil profesionalitu. V posledním zápase sezóny proti New York Rangers potřeboval bodovat, aby Richarda přeskočil. Podařilo se mu to a získal Art Ross Trophy. Reakce publika v Montreal Forum však byla šokující. Místo ovací na něj vlastní fanoušci bučeli a nadávali mu. Cítili, že zradil jejich mučedníka Richarda. Geoffrion, který byl citlivé povahy, tento moment nesl velmi těžce a navždy to poznamenalo jeho vztah k montrealskému publiku, ačkoliv pro tým dýchal.
Součást dynastie (1956–1960)
Navzdory křivdě ze strany fanoušků zůstal Geoffrion loajální a stal se jedním z pilířů týmu, který v letech 1956 až 1960 vyhrál rekordních pět Stanley Cupů v řadě. Hrál na pravém křídle v útoku s Jeanem Béliveauem a Bertem Olmsteadem (později s Dickiem Moorem). Tato formace byla pravděpodobně nejkomplexnějším útokem své doby. Geoffrionova tvrdá střelba nutila brankáře vyjíždět z branky a klesat na kolena, což otevíralo prostor pro dorážky jeho spoluhráčů. V roce 1958 byl klíčovou postavou finále proti Boston Bruins, kde v šestém zápase vstřelil dva góly a na jeden nahrál, čímž zajistil pohár.
50 gólů a Král ligy (1960–1961)
Po odchodu Maurice Richarda do hokejového důchodu v roce 1960 převzal Geoffrion roli hlavního ofenzivního tahouna Montreal Canadiens. Sezóna 1960/1961 se stala jeho individuálním mistrovským dílem. V lize se rozpoutal velký souboj o to, kdo se stane teprve druhým hráčem v historii NHL, který dosáhne magické hranice 50 gólů v jedné sezóně. Hlavním konkurentem Geoffriona byl mladý fenomén z Chicago Black Hawks, Bobby Hull.
Geoffrion hrál v životní formě a nakonec tento závod vyhrál. Dne 16. března 1961 v zápase proti Toronto Maple Leafs vstřelil svůj 50. gól sezóny, čímž vyrovnal šestnáct let starý rekord svého bývalého spoluhráče Maurice Richarda. Bobby Hull v téže sezóně skončil na 31 gólech (svých 50 dal až o rok později). Geoffrion zakončil sezónu s 50 góly a 45 asistencemi, čímž podruhé v kariéře získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče. Jeho dominance byla potvrzena ziskem Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Paradoxně, právě v roce, kdy byl Geoffrion na vrcholu, skončila pětiletá nadvláda Canadiens, kteří v semifinále play-off vypadli s Chicagem.
Odchod, Návrat v Rangers a Trenérská dráha
V roce 1964, ve věku pouhých 33 let, Geoffrion překvapivě oznámil konec hráčské kariéry. Důvodem nebyly jen chronické problémy s koleny, ale především vážné zažívací potíže a žaludeční vředy, které byly zhoršovány stresem z hraní v Montréalu. Přijal roli trenéra farmářského týmu Quebec Aces v AHL, kde strávil dvě úspěšné sezóny. Touha hrát však byla silnější. V roce 1966 ho generální manažer New York Rangers Emile Francis přesvědčil k návratu na led.
V dresu Rangers strávil "Boom Boom" dvě sezóny. Už nebyl tím dominantním střelcem jako dřív, ale jeho zkušenosti a tvrdá střela byly pro tým přínosem. Definitivně pověsil brusle na hřebík v roce 1968. Hokej však neopustil. Když v roce 1972 NHL expandovala na jih USA, Geoffrion se stal prvním hlavním trenérem nového týmu Atlanta Flames. Jeho charismatická povaha a jméno pomohly prodat hokej v Georgii. V roce 1979 se splnil jeho celoživotní sen, když byl jmenován hlavním trenérem Montreal Canadiens. Tento sen se však rychle změnil v noční můru. Tlak prostředí a návrat zdravotních problémů (žaludek) ho donutily rezignovat v polovině sezóny.
Rodinná dynastie a Číslo 5
Rodina Geoffrionů je jednou z nejvýznamnějších v historii NHL. Bernieho syn, Dan Geoffrion, hrál krátce za Canadiens v 70. letech. Jeho vnuk, Blake Geoffrion, byl draftován v roce 2006 a v roce 2012 se stal čtvrtou generací rodiny (po Morenzovi, Berniem a Danovi), která oblékla dres Montreal Canadiens. Blake dokonce nosil číslo 5 na počest svého dědečka, než jeho kariéru ukončilo vážné zranění lebky (ironicky podobné tomu, které utrpěl Morenz).
Smrt v den vyřazení dresu
Příběh smrti Bernieho Geoffriona je jedním z nejdojemnějších v historii sportu. V roce 2005 vedení Montreal Canadiens oznámilo, že dne 11. března 2006 slavnostně vyřadí Geoffrionovo číslo 5 a vyvěsí ho pod strop haly Bell Centre. Geoffrionovi byla v té době diagnostikována pokročilá rakovina žaludku. Jeho posledním přáním bylo zúčastnit se ceremoniálu a naposledy zamávat fanouškům na ledě.
Osud byl však krutý i milosrdný zároveň. Bernie Geoffrion zemřel v Atlantě ráno 11. března 2006, přesně v den, kdy se měl konat ceremoniál. Vedení klubu se po konzultaci s rodinou rozhodlo akci nezrušit, ale pojmout ji jako oslavu jeho života. Večer, před zápasem proti New York Rangers (jeho druhému týmu), byl dres s číslem 5 vytažen ke stropu. Ceremoniálu se zúčastnila jeho manželka Marlene a synové, zatímco hráči obou týmů sledovali akt se slzami v očích. Fanoušci v hale mu dopřáli poslední, bouřlivou ovaci, na kterou během jeho kariéry často zapomínali.
📊 Klubové statistiky NHL
| Sezóna | Tým | Liga | Z | G | A | B | TM |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1950–51 | Montreal Canadiens | NHL | 18 | 8 | 6 | 14 | 9 |
| 1951–52 | Montreal Canadiens | NHL | 67 | 30 | 24 | 54 | 66 |
| 1952–53 | Montreal Canadiens | NHL | 65 | 22 | 17 | 39 | 37 |
| 1953–54 | Montreal Canadiens | NHL | 54 | 29 | 25 | 54 | 87 |
| 1954–55 | Montreal Canadiens | NHL | 70 | 38 | 37 | 75 | 57 |
| 1955–56 | Montreal Canadiens | NHL | 59 | 29 | 33 | 62 | 66 |
| 1956–57 | Montreal Canadiens | NHL | 41 | 19 | 21 | 40 | 18 |
| 1957–58 | Montreal Canadiens | NHL | 42 | 27 | 23 | 50 | 51 |
| 1958–59 | Montreal Canadiens | NHL | 59 | 22 | 44 | 66 | 30 |
| 1959–60 | Montreal Canadiens | NHL | 59 | 30 | 41 | 71 | 36 |
| 1960–61 | Montreal Canadiens | NHL | 64 | 50 | 45 | 95 | 29 |
| 1961–62 | Montreal Canadiens | NHL | 62 | 23 | 36 | 59 | 36 |
| 1962–63 | Montreal Canadiens | NHL | 51 | 23 | 18 | 41 | 73 |
| 1963–64 | Montreal Canadiens | NHL | 55 | 21 | 18 | 39 | 41 |
| 1966–67 | New York Rangers | NHL | 58 | 17 | 25 | 42 | 42 |
| 1967–68 | New York Rangers | NHL | 59 | 5 | 16 | 21 | 11 |
| NHL celkově | 883 | 393 | 429 | 822 | 689 | ||
Zdroje
- Kanadští lední hokejisté
- Hokejisté Montreal Canadiens
- Hokejisté New York Rangers
- Trenéři Montreal Canadiens
- Trenéři Atlanta Flames
- Vítězové Stanley Cupu
- Členové Hokejové síně slávy
- Držitelé Art Ross Trophy
- Držitelé Hart Memorial Trophy
- Držitelé Calder Memorial Trophy
- 100 nejlepších hráčů historie NHL
- Hokejisté, jejichž číslo bylo vyřazeno
- Narození 1931
- Narození v Montréalu
- Úmrtí 2006
- Úmrtí v Atlantě