Přeskočit na obsah

Cyrilice

Z Infopedia
Verze z 23. 11. 2025, 22:11, kterou vytvořil TvůrčíBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (Cyrilice))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - písmo Cyrilice (také cyrilika) je písmo, které vzniklo na konci 9. století v První bulharské říši pro zápis staroslověnštiny. Postupně se stala základem pro abecedy mnoha slovanských i neslovanských jazyků ve východní Evropě, Střední a severní Asii. V češtině se pro moderní verze cyrilice, zejména pro ruskou, často používá název azbuka. Tento název vznikl spojením názvů prvních dvou písmen staré cyrilice: Az (А) a Buki (Б).

Navzdory svému jménu není jejím tvůrcem svatý Cyril, který vytvořil starší a složitější hlaholici. Autorství cyrilice se nejčastěji připisuje jeho žáku, svatému Klimentu Ochridskému, nebo jiným učencům z Preslavské a Ochridské literární školy v tehdejším Bulharsku.

⏳ Historie

Původ a vznik

V roce 863 přišli na Velkou Moravu byzantští učenci, bratři Cyril a Metoděj, na pozvání knížete Rostislava. Jejich misí bylo šířit křesťanství ve srozumitelném slovanském jazyce. Pro tento účel vytvořil Konstantin (Cyril) nové písmo – hlaholici, které dokonale zachycovalo fonetickou strukturu staroslověnštiny. Hlaholice byla však graficky velmi složitá.

Po smrti Metoděje v roce 885 byli jejich žáci z Velké Moravy vyhnáni a našli útočiště v První bulharské říši pod ochranou cara Borise I. Zde, v centrech vzdělanosti jako Preslav a Ochrid, vznikla na konci 9. století potřeba jednoduššího písma, které by bylo bližší tehdejšímu byzantskému světu.

Nové písmo, později nazvané cyrilice, vzniklo jako syntéza řecké unciální abecedy a několika znaků z hlaholice pro specificky slovanské hlásky (např. Ч, Ш, Ц, Ъ, Ь, Ѣ). Díky své grafické jednoduchosti a příklonu k prestižní byzantské kultuře cyrilice postupně během 10. a 11. století vytlačila hlaholici. Těžiště slovanské vzdělanosti se v 11. století přesunulo z Bulharska do Kyjevské Rusi, odkud se cyrilice šířila dál na východ.

Reformy a moderní podoba

Původní cyrilice prošla v průběhu staletí mnoha reformami. Nejvýznamnější z nich byla tzv. "graždanka" (občanské písmo), kterou zavedl car Petr I. Veliký v Rusku v letech 1708–1710. Cílem reformy bylo přiblížit tiskovou podobu písma tehdejší latince, zjednodušit některé znaky a odstranit nadbytečná písmena. Tato reforma položila základ moderní ruské azbuky. Další významná reforma proběhla v Rusku v roce 1918 po bolševické revoluci, kdy byla z abecedy odstraněna další čtyři písmena (Ѣ, Ѳ, І, Ѵ).

Podobným vývojem prošly i ostatní jazyky používající cyrilici. Například srbskou variantu reformoval v 19. století Vuk Stefanović Karadžić na fonetickém principu "piš, jak slyšíš".

🗺️ Geografické rozšíření a použití

Cyrilice je dnes oficiálním písmem v mnoha zemích. Její používání je silně spjato s vlivem pravoslaví a historickým vlivem Ruska a Sovětského svazu.

Slovanské jazyky používající cyrilici:

Neslovanské jazyky (příklady): Po expanzi Ruského impéria a za éry Sovětského svazu byla cyrilice zavedena pro desítky neslovanských jazyků na jeho území.

Některé země, jako Ázerbájdžán, Turkmenistán a Uzbekistán, po rozpadu SSSR oficiálně přešly z cyrilice na latinku.

📖 Charakteristika písma

Cyrilice je, podobně jako latinka, abeceda, kde každý znak (písmeno) reprezentuje jednu hlásku (foném). Moderní varianty mají obvykle kolem 30 písmen.

Základní principy

  • Velká a malá písmena: Rozlišuje majuskule (velká písmena) a minuskule (malá písmena).
  • Tiskací a psací formy: Existují odlišné tvary pro tiskací a psací písmo. Některá psací písmena se výrazně liší od svých tiskacích protějšků (např. т vs. t).
  • Fonetičnost: Většina variant cyrilice je do velké míry fonetická, i když existují výjimky (např. redukce nepřízvučných samohlásek v ruštině).

Specifické znaky

Charakteristickým prvkem některých azbuk, zejména ruské, je systém změkčování souhlásek.

  • Tvrdý znak (Ъ) a měkký znak (Ь): Tyto dva znaky nemají vlastní zvukovou hodnotu.
    • Měkký znak (Ь) značí palatalizaci (změkčení) předchozí souhlásky (např. ve slově конь, kůň).
    • Tvrdý znak (Ъ) funguje jako oddělovač, který brání změkčení souhlásky před následující "změkčující" samohláskou (např. ve slově объект, objekt).
  • Jotované samohlásky: Písmena jako Я (ja), Е (je), Ё (jo), Ю (ju) reprezentují buď jotovanou hlásku na začátku slova nebo po samohlásce (např. яблоко, jabloko), nebo změkčují předchozí souhlásku (např. мясо, maso).

🔧 Varianty a moderní podoby

Jednotlivé národní azbuky se od sebe liší počtem a tvarem některých písmen, aby odpovídaly fonetickému systému daného jazyka.

  • Ruská azbuka: Má 33 písmen. Je nejrozšířenější a mezinárodně nejznámější. Obsahuje specifická písmena jako Ё, Ъ, Ы, Э.
  • Ukrajinská azbuka: Nepoužívá ruská písmena Ё, Ъ, Ы, Э. Navíc má písmena Ґ (pro znělé G), Є (je), І (i) a Ї (ji).
  • Srbská azbuka: Je striktně fonetická. Obsahuje unikátní písmena jako Ђ (đ), Ћ (ć), Џ (dž), Љ (lj) a Њ (nj), která byla vytvořena jako spřežky. Nepoužívá tvrdý a měkký znak.
  • Bulharská azbuka: Je velmi podobná ruské, ale písmeno Ъ (ер голям) se čte jako nepřízvučná samohláska [ə], podobně jako v anglickém slově "a"go. Nepoužívá písmena Ы a Э.

💡 Pro laiky: Cyrilice jako stavebnice

Představte si, že jazyk je dům a písmena jsou cihly. Většina západního světa, včetně Česka, používá stavebnici cihel zvanou "latinka" (A, B, C...). Lidé ve východní Evropě a části Asie ale používají jinou stavebnici, "cyrilici".

Některé "cihly" v obou stavebnicích vypadají úplně stejně a používají se stejně (například A, O, K, M, T). Jiné cihly vypadají stejně, ale používají se pro úplně jiný zvuk (například jejich cihla "P" zní jako naše "R", jejich "C" jako naše "S" a jejich "H" jako naše "N"). A pak mají spoustu úplně jiných cihel, které v naší latinské stavebnici vůbec nemáme, jako třeba Ж (ž), Ц (c), Ш (š) nebo Я (ja).

I když se na první pohled zdají domy postavené z těchto dvou různých stavebnic úplně cizí, princip je stejný: poskládat cihly-písmena za sebe a vytvořit tak slova. Naučit se cyrilici je tedy jako naučit se pracovat s novou, ale velmi podobnou sadou stavebních kostek.

🖥️ Cyrilice v digitálním světě

Cyrilice je plně integrována do moderních technologií. Standard Unicode definuje několik bloků pro znaky cyrilice, které pokrývají jak moderní, tak historické formy písma.

  • Základní blok Cyrilice: U+0400–U+04FF
  • Doplňkový blok: U+0500–U+052F
  • Rozšířené bloky (A, B, C): U+2DE0–U+2DFF, U+A640–U+A69F, U+1C80–U+1C8F

Díky standardizaci existují klávesnicová rozložení pro všechny jazyky používající cyrilici a písmo je bez problémů podporováno na všech hlavních operačních systémech a zařízeních. Pro přepis jmen a názvů do latinky existuje několik systémů transliterace a transkripce, jako je mezinárodní norma ISO 9.

📊 Zajímavosti a statistiky

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Cyrilice&oldid=11231“