Montreuská úmluva
Montreuská úmluva (plným názvem Montreuská úmluva o režimu v úžinách, anglicky Montreux Convention Regarding the Regime of the Straits, francouzsky Convention de Montreux concernant le régime des détroits) je klíčová mezinárodní smlouva podepsaná v roce 1936 ve švýcarském městě Montreux. Tato úmluva svěřuje Turecku plnou kontrolu nad strategicky významnými úžinami Bospor a Dardanely, které spojují Černé moře s Marmarským a Středozemním mořem.
Dokument představuje jeden ze základních pilířů mezinárodního námořního práva v regionu. Zaručuje volný průjezd civilních obchodních lodí v době míru, ale zároveň striktně omezuje pohyb válečných plavidel, zejména těch, která nepatří státům ležícím na pobřeží Černého moře. Úmluva tak historicky i v současnosti hraje zásadní roli v geopolitické rovnováze mezi námořními velmocemi.
Historické pozadí
Před přijetím Montreuské úmluvy byl režim úžin upraven Lausannskou smlouvou z roku 1923. Ta sice ukončila řecko-tureckou válku a definovala hranice moderního Tureckého státu, ale zároveň nařídila demilitarizaci úžin a svěřila dohled nad nimi mezinárodní komisi v rámci Společnosti národů.
Ve třicátých letech 20. století se bezpečnostní situace v Evropě začala prudce zhoršovat, zejména kvůli expanzivní politice fašistické Itálie a remilitarizaci nacistického Německa. Turecko se obávalo o svou suverenitu, a proto požádalo signatáře Lausannské smlouvy o revizi bezpečnostních podmínek, aby mohlo úžiny znovu vojensky opevnit a zajistit tak svou národní bezpečnost. Mocnosti, s výjimkou tehdejší Itálie, žádosti vyhověly.
Klíčová ustanovení
Úmluva rozděluje pravidla pro proplouvání na základě typu lodi a toho, zda panuje mír nebo válečný stav.
Pro obchodní plavidla platí princip volné plavby úžinami v době míru i války, pokud Turecko samo není válčící stranou. Pokud Turecko ve válce je, mohou obchodní lodě zemí, které nejsou s Tureckem ve válečném stavu, proplouvat, ale musí tak činit pouze přes den a po přesně stanovených trasách.
Zásadní omezení se týkají vojenských plavidel:
- Státy, které nemají přístup k Černému moři (např. Spojené státy americké, Spojené království), čelí přísným limitům. Celková tonáž jejich válečných lodí v Černém moři nesmí přesáhnout 30 000 až 45 000 tun a žádná taková loď zde nesmí zůstat déle než 21 dní.
- Tyto ne-černomořské státy také nesmí do Černého moře posílat letadlové lodě ani ponorky.
- Černomořské státy (dnes Turecko, Rusko, Ukrajina, Gruzie, Rumunsko a Bulharsko) mohou úžinami proplouvat i s většími plavidly, musí však Turecku svůj záměr předem diplomaticky oznámit. Ponorky těchto států mohou proplouvat pouze na hladině a jen za účelem údržby nebo přesunu na základnu.
V případě, že je Turecko ve válce nebo se cítí bezprostředně vojensky ohroženo, dává mu smlouva právo zcela uzavřít úžiny pro válečné lodě jakéhokoliv státu.
Význam v současnosti
Montreuská úmluva opakovaně prokázala svou obrovskou geopolitickou aktuálnost během moderních konfliktů. Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 Turecko aktivovalo článek 19 této úmluvy a úžiny Bospor a Dardanely zcela uzavřelo pro válečné lodě válčících stran. Tím fakticky znemožnilo ruskému námořnictvu posílit svou zdecimovanou Černomořskou flotilu plavidly z jiných světových regionů, což mělo zásadní strategický dopad na průběh námořních vojenských operací v oblasti.
Diskuse o samotné podstatě úmluvy v posledních letech ožívají také v souvislosti s ambiciózním tureckým projektem Istanbulský průplav (Kanal Istanbul), který má vytvořit novou umělou vodní cestu, pro kterou by teoreticky nemusela platit historická montreuská pravidla.
Vysvětlení pro laiky
Představte si úžiny Bospor a Dardanely jako úzké vstupní dveře do velké místnosti, kterou představuje Černé moře. Montreuská úmluva z roku 1936 je pevná mezinárodní dohoda, která dává Turecku klíče od těchto dveří a přesná pravidla, koho má pustit dovnitř a koho ne.
Zatímco civilní lodě (například trajekty nebo tankery vezoucí ropu a obilí) mohou těmito dveřmi procházet v podstatě volně, pro armády platí velmi přísný "vyhazovačský" režim. Pokud váš stát neleží přímo u Černého moře, můžete dovnitř poslat jen malé a lehké válečné lodě a ty tam smí zůstat nanejvýš tři týdny. Cílem této chytré dohody je zajistit, aby si v Černém moři neudělaly světové velmoci obří námořní základnu, která by mohla vyvolat válku. Zároveň dohoda chrání samotné Turecko, protože právě ono drží kliku od dveří.