Chicago Blackhawks

Rozbalit box

Obsah boxu

Chicago Blackhawks
Liga	Národní hokejová liga (NHL)
Konference	Západní konference
Divize	Centrální divize
Aréna	United Center
Město	Chicago, ,
Barvy	Červená, černá, bílá
Trenér	Luke Richardson
Kapitán	Вакантный
Farmy	Rockford IceHogs (AHL) Indy Fuel (ECHL)

Chicago Blackhawks (do roku 1986 psáno jako Black Hawks) je profesionální hokejový klub se sídlem v Chicagu, ve státě Illinois. Tým hraje v Centrální divizi Západní konference Národní hokejové ligy (NHL) a patří do prestižní skupiny "Original Six" – šestice původních týmů, které tvořily páteř ligy před expanzí в roce 1967. Klub byl založen v roce 1926 a jeho historie je jednou z nejbohatších a nejdramatičtějších v profesionálním sportu, zahrnující zlatou éru v 60. letech, téměř čtyři dekády frustrace a moderní dynastii, která v letech 2010 až 2015 získala tři Stanley Cupy. Své domácí zápasy hrají v aréně United Center.

🏒 Týmová identita

Identita Blackhawks je jednou z nejuznávanějších a zároveň nejdiskutovanějších v severoamerickém sportu.

엠 Logo a název

Název "Black Hawks" vybral první majitel klubu, Frederic McLaughlin. McLaughlin byl během první světové války velitelem v 333. kulometném praporu 86. pěší divize americké armády. Příslušníci této divize si přezdívali "Blackhawk Division" podle náčelníka indiánského kmene Sauků, Black Hawka, který byl významnou historickou postavou v Illinois.

• Logo: Ikonické logo zobrazující hlavu indiánského náčelníka bylo inspirováno právě touto historií. Jeho design vytvořila manželka Frederica McLaughlina, Irene Castle. V průběhu let prošlo několika úpravami, ale základní koncept zůstává stejný a je považováno za jedno z nejlepších v profesionálním sportu.
• Kontroverze: V moderní době se logo a název staly předmětem debaty ohledně používání indiánských symbolů ve sportu. Na rozdíl od jiných týmů, které čelily tlaku na změnu, si Blackhawks název i logo ponechali. Vedení klubu navázalo partnerství s místními indiánskými komunitami a argumentuje, že název a logo uctívají odkaz skutečné historické postavy a nejsou karikaturou.

👕 Dresy

Domácí červený dres Blackhawks je považován za absolutní klasiku a je často označován za nejlepší dres v historii NHL. Jeho design s černými a bílými pruhy a ikonickým logem uprostřed je téměř neměnný po celá desetiletí.

🎶 Tradice: Hlasitá hymna

Jednou z nejunikátnějších a nejznámějších tradic v celé NHL je reakce fanoušků v Chicagu během zpěvu americké státní hymny. Od play-off v roce 1985, kdy fanoušci začali spontánně a hlasitě tleskat a jásat během celé hymny, se tento zvyk stal nedílnou součástí zápasů v aréně. Cílem je vytvořit elektrizující a zastrašující atmosféru ještě před úvodním vhazováním. Tradičním zpěvákem hymny je Jim Cornelison, jehož silný operní hlas tuto tradici ještě umocňuje.

🎸 Gólová píseň: "Chelsea Dagger"

Od roku 2008 je oficiální gólovou písní klubu skladba "Chelsea Dagger" od skupiny The Fratellis. Její chytlavý a energický refrén se stal synonymem úspěchu moderní dynastie a zároveň jednou z nejnenáviděnějších písní pro fanoušky soupeřících týmů.

🏟️ Arény

Chicago Stadium (1929–1994)

Původní domov Blackhawks, legendární Chicago Stadium, byl proslulý svou neuvěřitelně hlučnou a bouřlivou atmosférou, díky které si vysloužil přezdívku "The Madhouse on Madison" (Blázinec na Madison Street). Menší rozměry kluziště a strmé tribuny přispívaly k intenzivnímu zážitku.

United Center (1994–současnost)

Od roku 1994 hraje tým v moderní aréně United Center, která se nachází naproti místu, kde stál původní stadion. S kapacitou téměř 20 000 diváků pro hokej je jednou z největších v lize a byla svědkem zisku tří Stanley Cupů v moderní éře. I tato aréna převzala přezdívku "The Madhouse on Madison".

⏳ Historie

Historie Chicago Blackhawks je jako horská dráha, plná strmých vzestupů, hlubokých pádů a období, která definovala celé éry v NHL. Je to příběh o legendách, zradách a o jedné z nejvěrnějších fanouškovských základen ve sportu.

Raná léta a dva nečekané triumfy (1926–1945)

Klub byl založen v roce 1926, když NHL udělila licenci chicagskému magnátovi a kávovému magnátovi Fredericu McLaughlinovi. Na rozdíl od jiných majitelů, kteří byli často hokejovými experty, byl McLaughlin především zaníceným a často excentrickým patriotem. Jeho rozhodnutí a zásahy do sestavy byly legendární a často bizarní, ale jeho oddanost klubu byla nezpochybnitelná.

První dekáda byla pro tým obdobím učení, ale brzy se dostavily nečekané úspěchy.

Tragický triumf 1934

V sezóně 1933–34 se Black Hawks, navzdory průměrným výkonům v základní části, probojovali do finále Stanley Cupu. Tým byl postaven na jednom z nejlepších brankářů své doby, Charliem Gardinerovi. Gardiner, který byl i kapitánem týmu, předvedl v play-off jeden z nejdominantnějších výkonů v historii. Ve finále proti favorizovaným Detroit Red Wings inkasoval v celé sérii pouhých šest gólů a dovedl Chicago k jejich prvnímu Stanley Cupu.

Tento triumf však měl tragickou dohru. Gardiner, který chytal celé play-off se zánětem mandlí, se po sezóně zhroutil. O dva měsíce později, v červnu 1934, zemřel na krvácení do mozku způsobené komplikacemi z infekce. Bylo mu pouhých 29 let. Zisk prvního poháru je tak navždy spojen s touto tragickou ztrátou.

Pohár pro nejhorší tým (1938)

Druhý Stanley Cup získal klub v roce 1938 za ještě neuvěřitelnějších okolností. Black Hawks zakončili základní část s bilancí 14 výher, 25 proher a 9 remíz, což z nich činí tým s nejhorší bilancí v historii, který kdy vyhrál Stanley Cup.

Jejich cesta play-off byla jako z pohádky. V prvním kole se jim zranil brankář Mike Karakas. Protože neměli náhradníka, museli do branky povolat místního brankáře z nižší ligy, Alfa Fostera, který je dovedl k vítězství. Před finále proti Toronto Maple Leafs liga rozhodla, že Foster není oprávněn hrát, a tak museli Hawks povolat dalšího náhradníka. Do klíčových zápasů se nakonec vrátil zraněný Karakas se speciální ochranou na zraněném palci a dovedl tento tým outsiderů k senzačnímu vítězství.

Začátek temných let a "Kletba Muldoona"

Po smrti Frederica McLaughlina v roce 1944 se klub dostal pod kontrolu rodiny Norrisů, kteří vlastnili i Detroit Red Wings, což vedlo ke střetu zájmů a k mnoha nevýhodným hráčským výměnám ve prospěch Detroitu. V roce 1952 se majoritním vlastníkem stala rodina Wirtzů, která klub řídila po zbytek 20. století.

Po triumfu v roce 1938 následovalo dlouhé období neúspěchů. Ačkoliv se k tomuto období váže legenda o tzv. "Curse of Muldoon" (Kletba Muldoona) – údajné kletbě, kterou měl na klub uvalit propuštěný trenér Pete Muldoon v roce 1927 – skutečným důvodem úpadku byla špatná manažerská rozhodnutí a neochota investovat do týmu. Toto období temna však připravilo půdu pro příchod dvou hráčů, kteří měli v 60. letech změnit osud celé organizace.

⭐ Zlatá éra Bobbyho Hulla a Stana Mikity (1960–1972)

Na konci 50. let se v Chicagu zrodila jedna z nejlepších a nejikoničtějších generací v historii NHL. Klub, který po dvě desetiletí strádal, byl vzkříšen příchodem dvou hráčů, kteří se stali synonymem pro hokej v "The Windy City" (Větrném městě): Bobby Hull a Stan Mikita. Jejich kombinace síly, rychlosti, talentu a inovací proměnila Black Hawks v dominantní sílu a přinesla do města vytoužený Stanley Cup.

"The Golden Jet" a "Stosh"

Bobby Hull a Stan Mikita byli protiklady, které se dokonale doplňovaly.

• Bobby Hull: Přezdívaný "The Golden Jet" pro své blonďaté vlasy a neuvěřitelnou rychlost. Hull byl prototypem moderního silového útočníka. Jeho střela švihem byla tak prudká a rychlá (údajně dosahovala rychlosti přes 190 km/h), že se jí brankáři doslova báli. Stal se první velkou mediální superstar hokeje, jehož charisma a vzhled přesahovaly hranice sportu.
• Stan Mikita: Rodák z Československa, byl mozkem a srdcem týmu. Mikita byl geniální a všestranný centr, který byl stejně tak produktivní v útoku jako zodpovědný v obraně. Je mu připisováno zpopularizování a možná i vynalezení zahnuté čepele hokejky, což revolučně změnilo hru. Jeho proměna z jednoho z nejtrestanějších hráčů ligy v gentlemana (dvakrát získal Lady Byng Memorial Trophy) je legendární.

Tuto dvojici doplňovaly další hvězdy jako křídelník Kenny Wharram, elitní obránci Pierre Pilote (trojnásobný vítěz Norris Trophy) a Pat Stapleton, a v brance stál jeden z nejlepších brankářů všech dob, Glenn Hall.

Stanley Cup 1961 a dekáda dominance

Tento hvězdný tým dosáhl vrcholu v sezóně 1960–61. Po 23 letech čekání Black Hawks konečně získali svůj třetí Stanley Cup. V play-off vyřadili favorizované rivaly Montreal Canadiens a ve finále porazili Detroit Red Wings. Vítězství bylo o to sladší, že ukončilo období, kdy klub trpěl pod nadvládou Norrisovy rodiny, která vlastnila i Detroit.

Očekávalo se, že toto vítězství bude začátkem dynastie. Black Hawks byli v 60. letech jedním z nejlepších a nejzábavnějších týmů v lize. Hull a Mikita sbírali individuální trofeje (Art Ross Trophy, Hart Memorial Trophy) a pravidelně dominovali kanadskému bodování. Navzdory tomu se jim již nikdy nepodařilo Stanley Cup vyhrát. Tým se sice ještě čtyřikrát probojoval do finále (1962, 1965, 1971, 1973), ale pokaždé prohrál.

Kontroverzní finále 1971 a "Gól z půlky"

Nejbolestivější porážka přišla v roce 1971 proti odvěkým rivalům Montreal Canadiens. Black Hawks vedli v rozhodujícím sedmém zápase doma 2:0, ale Montreal dokázal vyrovnat. Klíčový moment přišel ve třetí třetině, kdy hráč Montrealu Henri Richard vystřelil ze středního pásma. Puk se odrazil tak nešťastně, že překvapil brankáře Tonyho Esposita a skončil v brance. Tento gól, známý jako "gól z půlky", se stal symbolem frustrace a smůly, která tým v této éře provázela.

Konec éry: Odchod Bobbyho Hulla

Zlatá éra definitivně skončila v roce 1972. Bobby Hull, nespokojený se svým platem a vztahem s vedením, učinil šokující rozhodnutí. Opustil NHL a podepsal na tu dobu astronomický kontrakt s týmem Winnipeg Jets v nové, konkurenční lize WHA. Jeho odchod byl pro klub i pro celou ligu obrovskou ranou a symbolicky uzavřel jednu z největších kapitol v historii Chicaga. Stan Mikita zůstal a dohrál celou svou kariéru v dresu Blackhawks, ale bez svého hvězdného partnera se tým již nikdy nedostal na stejnou úroveň.

⚫ Temné období Billa Wirtze: "Dolar Bill" (1972–2007)

Po odchodu Bobbyho Hulla vstoupil klub do dlouhého, téměř 40letého období, které je považováno za nejtemnější v jeho historii. Ačkoliv se v týmu objevilo několik generačních talentů a zažil dílčí úspěchy, éra byla definována šetrností, kontroverzními manažerskými rozhodnutími a odcizením od vlastní fanoukovské základny. Symbolem tohoto období se stal majitel Bill Wirtz, přezdívaný "Dollar Bill" (Dolarový Bill) pro svou neochotu utrácet peníze.

Hvězdy v moři průměrnosti

Navzdory úsporné politice se v dresu Blackhawks objevilo několik skvělých hráčů, kteří udržovali tým konkurenceschopným.

• Tony Esposito: Legendární brankář, bratr Phila Esposita, byl páteří týmu v 70. letech. Jeho neortodoxní "butterfly" styl (styl motýlek) byl revoluční a vynesl mu Vezina Trophy a Calder Memorial Trophy.
• Denis Savard: V 80. letech se tváří organizace stal dynamický a kreativní centr Denis Savard. Byl to jeden z nejzábavnějších hráčů své generace, proslulý svou piruetou "Savardian Spin". Kolem něj byl postaven ofenzivně laděný tým, který však narážel na dynastie Edmonton Oilers a Calgary Flames.
• Éra Cheliose a Roenicka (90. léta): Na začátku 90. let se v týmu sešla nová generace hvězd. Obranu vedl nekompromisní rodák z Chicaga Chris Chelios, v brance stál fenomenální Ed Belfour ("The Eagle") a útok řídil charismatický a produktivní Jeremy Roenick.

Finále 1992 a promarněná šance

Vrcholem této éry byla sezóna 1991–92. Tým, vedený trenérem Mikem Keenanem a kapitánem Dirkem Grahamem, vytvořil v play-off rekord NHL, když vyhrál 11 zápasů v řadě a suverénně postoupil do finále Stanley Cupu. V něm se střetl s Pittsburgh Penguins v čele s Mariem Lemieuxem. Blackhawks však sérii prohráli hladce 0:4 a jejich snová jízda skončila obrovským zklamáním.

Politika Billa Wirtze a úpadek

Místo toho, aby se klub na tomto úspěchu snažil stavět, následoval postupný rozklad. Majitel Bill Wirtz se proslavil svou šetrností, která hraničila se sebezničující politikou.

• Rozprodej hvězd: Wirtz odmítal platit svým hvězdám tržní ceny. V roce 1995 byl vyměněn Ed Belfour. V roce 1996 byl vyměněn Jeremy Roenick, který se slzami v očích oznamoval svůj odchod. Poslední ranou byl v roce 1999 odchod Chrise Cheliose k odvěkým rivalům Detroit Red Wings. Fanoušci vnímali tyto kroky jako zradu.
• Absence v televizi: Nejvíce nepochopitelným a škodlivým rozhodnutím byla Wirtzova politika nevysílat domácí zápasy Blackhawks v televizi. Argumentoval tím, že by to snížilo návštěvnost v aréně. Výsledkem však bylo, že celá generace mladých fanoušků v Chicagu nemohla sledovat svůj tým a ztratila s ním spojení. Klub se stal v podstatě neviditelným ve svém vlastním městě.

Na začátku 21. století se Blackhawks propadli na absolutní dno. Návštěvnost v United Center byla žalostná, tým byl nekonkurenceschopný a fanouškovská základna byla apatická a znechucená. Klub, který patřil k zakládajícím členům ligy, se stal synonymem pro špatné vedení a promarněný potenciál. Konec temné éry a začátek neuvěřitelné renesance přišel až se smrtí Billa Wirtze v roce 2007.

✨ Renesance a moderní dynastie (2007–2015)

Smrt majitele Billa Wirtze v září 2007 je považována za absolutní zlomový bod v moderní historii klubu. Vedení převzal jeho syn, Rocky Wirtz, který okamžitě pochopil, že k záchraně a obnově kdysi hrdé organizace je nutný radikální obrat o 180 stupňů. Rocky Wirtz, spolu s nově jmenovaným prezidentem klubu Johnem McDonoughem, odstartoval renesanci, která proměnila Blackhawks z jednoho z nejhůře vedených klubů v lize v modelovou organizaci a dynastii 21. století.

Okamžité změny a návrat fanoušků

Nové vedení učinilo sérii klíčových a symbolických rozhodnutí, která okamžitě vrátila klubu ztracenou důvěru fanoušků:

• Návrat do televize: Prvním a nejdůležitějším krokem bylo okamžité ukončení politiky nevysílání domácích zápasů. Zápasy Blackhawks se vrátily na obrazovky a klub se znovu stal viditelným a relevantním.
• Uctění legend: Klub začal aktivně uctívat své legendy. Dresy Stana Mikity a Bobbyho Hulla byly slavnostně vyřazeny a před United Center byly postaveny jejich sochy. Byli najati jako oficiální ambasadoři klubu, což symbolizovalo smíření s minulostí.
• Winter Classic 2009: Pořádání venkovního zápasu Winter Classic na slavném baseballovém stadionu Wrigley Field v roce 2009 bylo vnímáno jako symbolický návrat Blackhawks na velkou scénu.

Zrození dynastie: Toews a Kane

Zatímco se děly změny v kancelářích, na ledě již rostla nová generace superhvězd, kterou klub získal díky vysokým pozicím v draftu během předchozích neúspěšných let. Toto duo se stalo základním kamenem moderní dynastie:

• Jonathan Toews (Draftován v roce 2006, 3. celkově): Přirozený lídr, přezdívaný "Captain Serious". Toews byl ztělesněním komplexnosti, zodpovědnosti a vítězné mentality. V pouhých 20 letech byl jmenován kapitánem a stal se jedním z nejrespektovanějších hráčů v lize.
• Patrick Kane (Draftován v roce 2007, 1. celkově): Dynamický a neuvěřitelně šikovný americký křídelník, přezdívaný "Showtime". Jeho práce s pukem, přehled ve hře a schopnost rozhodovat klíčové momenty z něj učinily jednoho z nejlepších a nejzábavnějších hráčů své generace.

K tomuto duu se postupně přidali další klíčoví hráči, kteří tvořili jádro mistrovského týmu: obránci Duncan Keith (dvojnásobný vítěz Norris Trophy) a Brent Seabrook, a útočníci Marián Hossa, Patrick Sharp a Dustin Byfuglien. Tým vedl ze střídačky zkušený trenér Joel Quenneville.

Tři Stanley Cupy v šesti letech

Tento hvězdný tým dosáhl v éře platových stropů, která měla zabránit vzniku dynastií, něčeho téměř nemožného – získal tři Stanley Cupy v šesti sezónách.

• 2010: Konec 49letého čekání – V play-off 2010 Blackhawks ukončili nejdelší čekání na titul v historii NHL (49 let). Ve finále porazili Philadelphia Flyers 4:2 na zápasy. Vítězný gól v prodloužení šestého zápasu vstřelil Patrick Kane, ačkoliv puk na chvíli zmizel z dohledu a jen Kane a Patrick Sharp okamžitě slavili, zatímco zbytek arény netušil, co se stalo. Jonathan Toews získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.
• 2013: Zázrak za 17 sekund – Ve finále proti Boston Bruins předvedli Blackhawks jeden z nejneuvěřitelnějších obratů v historii. V šestém zápase prohrávali ještě minutu a 16 sekund před koncem 1:2. Poté však Bryan Bickell a Dave Bolland vstřelili dva góly v rozmezí pouhých 17 sekund a otočili výsledek. Patrick Kane získal Conn Smythe Trophy.
• 2015: Triumf na domácím ledě – Svůj třetí titul získali ve finále proti Tampa Bay Lightning. Poprvé od roku 1938 mohli Stanley Cup zvednout nad hlavu před svými fanoušky v Chicagu. Duncan Keith získal Conn Smythe Trophy.

Tato éra proměnila Chicago Blackhawks v modelovou organizaci, vrátila hokejovou horečku do města a vytvořila jednu z největších dynastií v moderní historii profesionálního sportu.

✨ Renesance a moderní dynastie (2007–2015)

Smrt majitele Billa Wirtze v září 2007 je považována za absolutní zlomový bod v moderní historii klubu. Vedení převzal jeho syn, Rocky Wirtz, který okamžitě pochopil, že k záchraně a obnově kdysi hrdé organizace je nutný radikální obrat o 180 stupňů. Rocky Wirtz, spolu s nově jmenovaným prezidentem klubu Johnem McDonoughem, odstartoval renesanci, která proměnila Blackhawks z jednoho z nejhůře vedených klubů v lize v modelovou organizaci a dynastii 21. století.

Okamžité změny a návrat fanoušků

Nové vedení učinilo sérii klíčových a symbolických rozhodnutí, která okamžitě vrátila klubu ztracenou důvěru fanoušků:

• Návrat do televize: Prvním a nejdůležitějším krokem bylo okamžité ukončení politiky nevysílání domácích zápasů. Zápasy Blackhawks se vrátily na obrazovky a klub se znovu stal viditelným a relevantním.
• Uctění legend: Klub začal aktivně uctívat své legendy. Dresy Stana Mikity a Bobbyho Hulla byly slavnostně vyřazeny a před United Center byly postaveny jejich sochy. Byli najati jako oficiální ambasadoři klubu, což symbolizovalo smíření s minulostí.
• Winter Classic 2009: Pořádání venkovního zápasu Winter Classic na slavném baseballovém stadionu Wrigley Field v roce 2009 bylo vnímáno jako symbolický návrat Blackhawks na velkou scénu.

Zrození dynastie: Toews a Kane

Zatímco se děly změny v kancelářích, na ledě již rostla nová generace superhvězd, kterou klub získal díky vysokým pozicím v draftu během předchozích neúspěšných let. Toto duo se stalo základním kamenem moderní dynastie:

• Jonathan Toews (Draftován v roce 2006, 3. celkově): Přirozený lídr, přezdívaný "Captain Serious". Toews byl ztělesněním komplexnosti, zodpovědnosti a vítězné mentality. V pouhých 20 letech byl jmenován kapitánem a stal se jedním z nejrespektovanějších hráčů v lize.
• Patrick Kane (Draftován v roce 2007, 1. celkově): Dynamický a neuvěřitelně šikovný americký křídelník, přezdívaný "Showtime". Jeho práce s pukem, přehled ve hře a schopnost rozhodovat klíčové momenty z něj učinily jednoho z nejlepších a nejzábavnějších hráčů své generace.

K tomuto duu se postupně přidali další klíčoví hráči, kteří tvořili jádro mistrovského týmu: obránci Duncan Keith (dvojnásobný vítěz Norris Trophy) a Brent Seabrook, a útočníci Marián Hossa, Patrick Sharp a Dustin Byfuglien. Tým vedl ze střídačky zkušený trenér Joel Quenneville.

Tři Stanley Cupy v šesti letech

Tento hvězdný tým dosáhl v éře platových stropů, která měla zabránit vzniku dynastií, něčeho téměř nemožného – získal tři Stanley Cupy v šesti sezónách.

• 2010: Konec 49letého čekání – V play-off 2010 Blackhawks ukončili nejdelší čekání na titul v historii NHL (49 let). Ve finále porazili Philadelphia Flyers 4:2 na zápasy. Vítězný gól v prodloužení šestého zápasu vstřelil Patrick Kane, ačkoliv puk na chvíli zmizel z dohledu a jen Kane a Patrick Sharp okamžitě slavili, zatímco zbytek arény netušil, co se stalo. Jonathan Toews získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.
• 2013: Zázrak za 17 sekund – Ve finále proti Boston Bruins předvedli Blackhawks jeden z nejneuvěřitelnějších obratů v historii. V šestém zápase prohrávali ještě minutu a 16 sekund před koncem 1:2. Poté však Bryan Bickell a Dave Bolland vstřelili dva góly v rozmezí pouhých 17 sekund a otočili výsledek. Patrick Kane získal Conn Smythe Trophy.
• 2015: Triumf na domácím ledě – Svůj třetí titul získali ve finále proti Tampa Bay Lightning. Poprvé od roku 1938 mohli Stanley Cup zvednout nad hlavu před svými fanoušky v Chicagu. Duncan Keith získal Conn Smythe Trophy.

Tato éra proměnila Chicago Blackhawks v modelovou organizaci, vrátila hokejovou horečku do města a vytvořila jednu z největších dynastií v moderní historii profesionálního sportu.

⚫ Konec dynastie, skandál a nová naděje (2016–současnost)

Éra platových stropů je neúprosná a ani dynastie Blackhawks nebyla imunní vůči jejímu tlaku. Po zisku třetího Stanley Cupu v roce 2015 byl klub nucen, stejně jako po předchozích triumfech, zbavit se několika klíčových hráčů, aby se vešel pod platový strop. Postupný odchod hrdinů a stárnutí zbývajícího jádra vedlo ke konci nejúspěšnější éry v historii klubu.

Rozpad a přestavba

Ačkoliv jádro týmu v čele s Toewsem, Kanem a Keithem zůstalo pohromadě, jejich výkony a výkony celého týmu začaly upadat. Blackhawks se sice ještě několikrát dostali do play-off, ale pravidelně vypadávali v prvním kole. Bylo zřejmé, že mistrovské okno se definitivně uzavřelo.

Vedení klubu se rozhodlo pro postupnou, ale nevyhnutelnou přestavbu. Dlouholetý a úspěšný trenér Joel Quenneville byl v roce 2018 propuštěn. Postupně byli vyměněni i poslední pilíře dynastie:

• Duncan Keith byl vyměněn v roce 2021.
• Patrick Kane, jedna z největších ikon klubu, byl na svou žádost vyměněn do New York Rangers v roce 2023.
• Jonathan Toews, legendární kapitán, odehrál svůj poslední zápas za Blackhawks v roce 2023, když mu nebyla prodloužena smlouva. Jeho odchod symbolicky a definitivně uzavřel jednu velkou kapitolu.

Skandál Kyla Beache a pád vedení

V roce 2021 byla organizace zasažena obrovským skandálem, který otřásl celým hokejovým světem. Bývalý hráč z farmářského týmu, Kyle Beach, veřejně vystoupil s obviněním, že byl v roce 2010 během play-off sexuálně napaden tehdejším videotrenérem Bradem Aldrichem.

Následné nezávislé vyšetřování odhalilo, že vedení klubu, včetně nejvyšších představitelů jako prezident John McDonough a generální manažer Stan Bowman, o tomto incidentu vědělo, ale rozhodlo se ho neřešit, aby nenarušilo soustředění týmu na cestě za Stanley Cupem. Toto selhání a ututlání skandálu vedlo k rezignaci Stana Bowmana a dalších členů vedení. Klub byl potrestán pokutou 2 miliony dolarů a jeho reputace byla vážně poškozena.

Tato událost vrhla temný stín na nejúspěšnější období v historii klubu a donutila celou organizaci k hluboké sebereflexi a zásadním změnám v interní kultuře.

Éra Connora Bedarda: Nový začátek

Po několika letech na absolutním dně ligy, během kterých se klub soustředil na získávání vysokých draftových pozic, přišel pro Blackhawks moment, který má potenciál odstartovat novou velkou éru. V draftové loterii v roce 2023 vyhráli právo první volby.

Tou volbou se stal kanadský útočník Connor Bedard, který je považován za největší hokejový talent od dob Connora McDavida a Sidneyho Crosbyho. Bedardův příchod okamžitě vrátil Chicago do centra pozornosti a přinesl novou naději pro budoucnost. Okamžitě se stal tváří franšízy a nejlepším hráčem týmu.

Pod vedením nového generálního manažera Kyla Davidsona a trenéra Luka Richardsona se klub nyní nachází na začátku nové přestavby, jejímž ústředním bodem je právě Bedard. Cílem je obklopit tento generační talent dalšími mladými hráči a postupně vybudovat tým, který bude v budoucnu opět bojovat o nejvyšší příčky.

⚔️ Historické rivality

Jako jeden z nejstarších a nejúspěšnějších klubů v lize si Blackhawks vybudovali několik mimořádně intenzivních a dlouhotrvajících rivalit.

• Detroit Red Wings: Pravděpodobně největší a nejnenávistnější rivalita v historii klubu. Jako dva týmy "Original Six" a dlouholetí soupeři v Norrisově a později Centrální divizi svedli nespočet brutálních a fyzicky náročných bitev. Geografická blízkost a podobná dělnická identita obou měst toto nepřátelství jen umocňovaly. Ačkoliv byla rivalita utlumena přesunem Detroitu do Východní konference, pro celé generace fanoušků zůstává Detroit úhlavním nepřítelem.
• St. Louis Blues: Další extrémně vyhrocená a fyzická rivalita, která má kořeny v bojích ve staré Norrisově divizi. Souboje mezi těmito týmy byly vždy plné bitek, tvrdých hitů a emocí. Nepřátelství přetrvává dodnes a je jedním z nejintenzivnějších v celé Západní konferenci.
• Minnesota North Stars/Minnesota Wild: Geografická rivalita, která byla obzvláště silná v 80. letech. Po návratu NHL do Minnesoty v podobě Wild byla rivalita oživena.
• Vancouver Canucks: Moderní rivalita, která explodovala na začátku 21. století. Během dynastické éry se Blackhawks a Canucks třikrát po sobě střetli v play-off (2009, 2010, 2011). Tyto série byly neuvěřitelně napínavé, plné kontroverzí a nenávisti, a jsou považovány za jedny z nejlepších v moderní historii play-off.

👑 Síň slávy a vyřazená čísla

Klub má jednu z nejbohatších historií, což se odráží v počtu legend, kterým se dostalo nejvyšších poct.

🧊 Vyřazená čísla

• 1 – Glenn Hall
• 3 – Pierre Pilote & Keith Magnuson
• 9 – Bobby Hull
• 18 – Denis Savard
• 21 – Stan Mikita
• 35 – Tony Esposito
• 81 – Marián Hossa
• Číslo 99 bylo vyřazeno z celé ligy na počest Wayna Gretzkyho.

📜 Významní členové Síně slávy

• Hráči: Stan Mikita, Bobby Hull, Glenn Hall, Tony Esposito, Denis Savard, Pierre Pilote, Chris Chelios, Ed Belfour, Marián Hossa, Doug Wilson, Max Bentley, Roy Conacher, Michel Goulet, Phil Esposito. Budoucími jistými členy jsou Jonathan Toews, Patrick Kane a Duncan Keith.
• Budovatelé: Bill Wirtz, Arthur Wirtz, Frederic McLaughlin, Tommy Ivan.

👶 Pro laiky

Představte si Chicago Blackhawks jako jedno z nejstarších a nejlegendárnějších hollywoodských filmových studií.

• Rané úspěchy (30. a 60. léta): Studio v raných dobách natočilo několik skvělých černobílých filmů a získalo za ně "Oscary" (Stanley Cup). Mělo své legendární herce (Bobby Hull, Stan Mikita), kteří byli největšími hvězdami své doby.
• Temné období (70. až 2000. léta): Po odchodu velkých hvězd studio převzal majitel, který byl neuvěřitelně šetrný ("Dollar Bill" Wirtz). Odmítal platit nové herecké hvězdy a dokonce odmítal své filmy dávat do televize. Studio tak ztratilo fanoušky, upadlo v zapomnění a téměř zkrachovalo.
• Velkolepý návrat (2010–2015): Po smrti starého majitele převzal studio jeho syn. Ten okamžitě začal najímat nové, mladé superhvězdy (Jonathan Toews, Patrick Kane), začal filmy znovu vysílat v televizi a studio se vrátilo na vrchol. V průběhu šesti let natočilo tři obrovské trháky a získalo tři "Oscary", čímž se stalo nejúspěšnějším studiem moderní éry.
• Nová kapitola (současnost): Hvězdy poslední velké éry odešly do důchodu. Studio se po skandálu a několika špatných letech rozhodlo pro úplný restart. Najalo největší mladý talent na světě (Connor Bedard) a kolem něj nyní buduje zcela novou sérii filmů s nadějí, že v budoucnu znovu dosáhne na ty nejvyšší filmové ceny.

Stručně řečeno, Chicago Blackhawks jsou příběhem o slávě, pádu a velkolepém vzkříšení. Jsou jedním ze zakládajících pilířů NHL s neuvěřitelně bohatou historií a vášnivými fanoušky.

🔗 Externí odkazy

• Oficiální webové stránky Chicago Blackhawks – Zprávy, soupiska, statistiky.
• Second City Hockey – Fanouškovský web a komunitní blog (SB Nation).
• Historie a statistiky na Hockey-Reference.com