Dickie Moore: Porovnání verzí
založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Hokejista | jméno = Dickie Moore | obrázek = Dickie Moore 1957.jpg | popisek = Dickie Moore v dresu Montreal Canadiens (1957) | datum_narození = 6. ledna 1931 | místo_narození = Montréal, Québec, Kanada | datum_úmrtí = 19. prosince 2015 (ve věku 84 let) | místo_úmrtí = Montréal, Québec, Kanada | výška = 178 cm | váha = 79 kg | pozice = Lev…“ |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 25. 11. 2025, 12:18
Obsah boxu
Richard Winston "Dickie" Moore (* 6. ledna 1931, Montréal – † 19. prosince 2015, tamtéž) byl kanadský profesionální lední hokejista, který se proslavil především jako levé křídlo týmu Montreal Canadiens v 50. a 60. letech 20. století. Je považován za jednoho z nejlepších silových útočníků (tzv. power forward) své éry, ačkoliv tento termín se začal používat až mnohem později.
Moore byl klíčovou součástí dynastie Canadiens, která vyhrála pět Stanley Cupů v řadě. Dvakrát získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL, přičemž v jedné z těchto sezón hrál poslední tři měsíce se zlomeným zápěstím v sádře. Jeho číslo 12 bylo klubem slavnostně vyřazeno a visí pod stropem haly Bell Centre. Mimo led byl mimořádně úspěšným podnikatelem v oblasti pronájmu stavebních strojů.
👶 Pro laiky
Dickie Moore byl hokejovým ekvivalentem buldozeru s motorem Ferrari.
- Nezlomnost: Byl známý tím, že hrál přes zranění, která by jiné poslala do nemocnice. Zlomené zápěstí? Žádný problém, nechal si dát sádru a vyhrál bodování celé ligy.
- Univerzál: Nebyl to jen rváč. Měl skvělou střelu a cit pro nahrávku. Dokázal vybojovat puk v rohu kluziště proti nejtvrdším obráncům ligy a pak ho naservírovat Maurici Richardovi nebo Jeanu Béliveauovi.
- Rivalita: Jeho kariéra měla šokující zvrat, když na konci kariéry odmítl skončit a podepsal smlouvu s Toronto Maple Leafs, což bylo v Montrealu vnímáno jako vlastizrada.
🏒 Hráčská kariéra
Z juniorky do Montrealu (1948–1954)
Dickie Moore vyrůstal v drsném prostředí Parc-Extension v Montréalu, kde se naučil hrát hokej na ulici i na ledě. Svou juniorskou kariéru spojil s týmy Montreal Royals a Montreal Junior Canadiens v lize QJHL. Již v mládí prokazoval obrovský talent, když dvakrát po sobě vyhrál trofej pro nejlepšího hráče juniorských soutěží. Jeho cesta do NHL však nebyla bez překážek. Čelil silné konkurenci v systému Canadiens, který byl v té době přeplněný talenty. Svůj debut v dresu Montreal Canadiens si odbyl v polovině sezóny 1951/1952.
Hned ve své druhé sezóně (1952/1953) se stal stabilním členem sestavy a přispěl k zisku svého prvního Stanley Cupu. Moore nebyl typickým nováčkem, který by se bál. Okamžitě si zjednal respekt svou fyzickou hrou a ochotou shodit rukavice, pokud to bylo nutné k ochraně spoluhráčů. V této době se formovala jeho pověst hráče, který "kope" do puku a bojuje o každý centimetr ledu, což mu vyneslo přezdívku "Digging Dickie".
Zlatá éra a Zlomené zápěstí (1955–1959)
Největší slávy dosáhl Moore ve druhé polovině 50. let pod vedením trenéra Toe Blakea. Blake ho zařadil do formace s Henrim Richardem a svým jmenovcem (ale nikoliv příbuzným) Mauricem Richardem. Později často nastupoval i s Jeanem Béliveauem a Berniem "Boom Boom" Geoffrionem. Moore byl motorem těchto útoků.
Sezóna 1957/1958 se stala legendární. Moore v ní předváděl životní výkony, ale v lednu utrpěl vážné zranění – zlomeninu kosti v levém zápěstí. Místo aby sezónu ukončil, nechal si ruku zafixovat do speciální sádry ("cast"), která mu umožňovala držet hokejku, ačkoliv nemohl ohýbat zápěstí. S tímto handicapem odehrál zbytek sezóny a dokázal nemožné: vyhrál Art Ross Trophy se ziskem 84 bodů (36 gólů, 48 asistencí). Stal se tak prvním hráčem Canadiens po 13 letech (od Elmera Lacha), který ovládl bodování ligy, a zlomil dlouholetou dominanci Gordieho Howea z Detroit Red Wings.
O rok později, v sezóně 1958/1959, Moore svůj výkon ještě vylepšil. Tentokrát bez sádry nasbíral neuvěřitelných 96 bodů, čímž vytvořil nový rekord NHL v počtu bodů v jedné sezóně (překonal dosavadní rekord Gordieho Howea o jeden bod). Tento rekord vydržel až do roku 1966, kdy ho překonal Bobby Hull. Moore podruhé v řadě získal Art Ross Trophy a potvrdil svou dominanci na levém křídle. Během tohoto období vyhrál s Canadiens pět Stanley Cupů v řadě (1956, 1957, 1958, 1959, 1960), což je dodnes nepřekonaný týmový rekord.
Konflikt a šokující přestup do Toronta (1963–1965)
Po sezóně 1962/1963 se vztah mezi Moorem a vedením Montreal Canadiens, konkrétně generálním manažerem Frankem Selkem, výrazně zhoršil. Mooreovo tělo bylo zdevastované léty tvrdých soubojů – trápila ho chronická bolest kolen a ramen. Selke, známý svou tvrdostí při vyjednávání o platech, chtěl Moorea vyměnit, protože věřil, že jeho nejlepší roky jsou pryč. Moore však odmítl být vyměněn do slabšího týmu a raději se rozhodl pro roční přestávku od hokeje, aby se mohl věnovat svému rostoucímu podnikání.
V roce 1964 však přišla nabídka, která otřásla hokejovým světem v Kanadě. Punch Imlach, manažer a trenér Toronto Maple Leafs, úhlavního rivala Canadiens, přesvědčil Moorea k návratu. Vidět dlouholetou ikonu Montrealu v dresu s javorovým listem bylo pro fanoušky v Québecu nemyslitelné. Moore však chtěl dokázat, že na to stále má. V sezóně 1964/1965 odehrál za Toronto 38 zápasů. Osud tomu chtěl, že se Toronto v prvním kole play-off utkali právě s Montreal Canadiens. Ačkoliv Toronto sérii prohrálo, Moore patřil k nejlepším hráčům na ledě a vysloužil si respekt i od fanoušků, kteří ho původně zatracovali.
Poslední tanec v St. Louis (1967–1968)
Po další dvouleté pauze se Moore vrátil na led naposledy, tentokrát v éře rozšíření NHL v roce 1967. Nový tým St. Louis Blues, který trénoval Mooreův bývalý přítel z Montrealu Scotty Bowman, potřeboval zkušené veterány. Bowman věděl, že Mooreova přítomnost v kabině bude pro nováčka ligy neocenitelná. Ve věku 37 let Moore znovu obul brusle. V základní části nasbíral velmi solidních 14 bodů, ale jeho hvězda zazářila naplno v play-off.
Tým St. Louis Blues se senzačně probojoval až do finále Stanley Cupu. Ve vyřazovacích bojích vstřelil Moore 7 gólů a přidal 7 asistencí ve 18 zápasech, čímž se stal nejproduktivnějším hráčem týmu. Ve finále se symbolicky střetl se svým osudovým klubem, Montreal Canadiens. Ačkoliv Blues prohráli sérii 0:4 na zápasy, všechny duely byly těsné a Mooreův výkon byl důstojnou tečkou za jeho kariérou v NHL.
Král půjčoven: Podnikatelský úspěch
Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, kteří po skončení kariéry čelili finančním problémům, byl Dickie Moore mimořádně prozíravým obchodníkem. Již během své hráčské kariéry, konkrétně v roce 1961, založil společnost Dickie Moore Rentals (sídlící v Montréalu a později i v Torontu). Firma se specializovala na pronájem stavebního vybavení, lešení a mobilních kanceláří. Moore využil své slávy k otevření dveří, ale firmu vybudoval díky tvrdé práci a obchodnímu talentu. Společnost existuje dodnes a je jednou z nejúspěšnějších v oboru v celé Severní Americe.
Odkaz a úmrtí
V roce 1974 byl Dickie Moore uveden do Hokejové síně slávy. Dne 12. listopadu 2005 klub Montreal Canadiens slavnostně vyřadil jeho číslo 12. Při ceremoniálu v Bell Centre stál na ledě po boku svého spoluhráče Yvana Cournoyera, který číslo 12 nosil po něm a jehož jméno bylo vyřazeno společně s Mooreovým. Dickie Moore zemřel 19. prosince 2015 v Montréalu ve věku 84 let. Jeho pohřeb se stal setkáním největších legend hokejové historie, které přišly vzdát hold muži, jenž definoval pojem "bojovník".
📊 Klubové statistiky NHL
| Sezóna | Tým | Liga | Z | G | A | B | TM |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1951–52 | Montreal Canadiens | NHL | 33 | 18 | 15 | 33 | 44 |
| 1952–53 | Montreal Canadiens | NHL | 18 | 2 | 6 | 8 | 19 |
| 1953–54 | Montreal Canadiens | NHL | 13 | 1 | 4 | 5 | 12 |
| 1954–55 | Montreal Canadiens | NHL | 67 | 16 | 20 | 36 | 32 |
| 1955–56 | Montreal Canadiens | NHL | 70 | 11 | 39 | 50 | 55 |
| 1956–57 | Montreal Canadiens | NHL | 70 | 29 | 29 | 58 | 56 |
| 1957–58 | Montreal Canadiens | NHL | 70 | 36 | 48 | 84 | 65 |
| 1958–59 | Montreal Canadiens | NHL | 70 | 41 | 55 | 96 | 61 |
| 1959–60 | Montreal Canadiens | NHL | 62 | 22 | 42 | 64 | 54 |
| 1960–61 | Montreal Canadiens | NHL | 57 | 35 | 21 | 56 | 62 |
| 1961–62 | Montreal Canadiens | NHL | 57 | 19 | 22 | 41 | 54 |
| 1962–63 | Montreal Canadiens | NHL | 67 | 24 | 26 | 50 | 61 |
| 1964–65 | Toronto Maple Leafs | NHL | 38 | 2 | 4 | 6 | 68 |
| 1967–68 | St. Louis Blues | NHL | 27 | 5 | 3 | 8 | 9 |
| NHL celkově | 719 | 261 | 347 | 608 | 652 | ||
Zdroje
- Kanadští lední hokejisté
- Hokejisté Montreal Canadiens
- Hokejisté Toronto Maple Leafs
- Hokejisté St. Louis Blues
- Vítězové Stanley Cupu
- Členové Hokejové síně slávy
- Držitelé Art Ross Trophy
- 100 nejlepších hráčů historie NHL
- Hokejisté, jejichž číslo bylo vyřazeno
- Kanadští podnikatelé
- Narození 1931
- Narození v Montréalu
- Úmrtí 2015
- Úmrtí v Montréalu