Dickie Moore: Porovnání verzí

Aktuální verze z 25. 11. 2025, 12:18

Rozbalit box

Obsah boxu

Richard Winston "Dickie" Moore (* 6. ledna 1931, Montréal – † 19. prosince 2015, tamtéž) byl kanadský profesionální lední hokejista, který se proslavil především jako levé křídlo týmu Montreal Canadiens v 50. a 60. letech 20. století. Je považován za jednoho z nejlepších silových útočníků (tzv. power forward) své éry, ačkoliv tento termín se začal používat až mnohem později.

Moore byl klíčovou součástí dynastie Canadiens, která vyhrála pět Stanley Cupů v řadě. Dvakrát získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL, přičemž v jedné z těchto sezón hrál poslední tři měsíce se zlomeným zápěstím v sádře. Jeho číslo 12 bylo klubem slavnostně vyřazeno a visí pod stropem haly Bell Centre. Mimo led byl mimořádně úspěšným podnikatelem v oblasti pronájmu stavebních strojů.

👶 Pro laiky

Dickie Moore byl hokejovým ekvivalentem buldozeru s motorem Ferrari.

Nezlomnost: Byl známý tím, že hrál přes zranění, která by jiné poslala do nemocnice. Zlomené zápěstí? Žádný problém, nechal si dát sádru a vyhrál bodování celé ligy.
Univerzál: Nebyl to jen rváč. Měl skvělou střelu a cit pro nahrávku. Dokázal vybojovat puk v rohu kluziště proti nejtvrdším obráncům ligy a pak ho naservírovat Maurici Richardovi nebo Jeanu Béliveauovi.
Rivalita: Jeho kariéra měla šokující zvrat, když na konci kariéry odmítl skončit a podepsal smlouvu s Toronto Maple Leafs, což bylo v Montrealu vnímáno jako vlastizrada.

🏒 Hráčská kariéra

Z juniorky do Montrealu (1948–1954)

Dickie Moore vyrůstal v drsném prostředí Parc-Extension v Montréalu, kde se naučil hrát hokej na ulici i na ledě. Svou juniorskou kariéru spojil s týmy Montreal Royals a Montreal Junior Canadiens v lize QJHL. Již v mládí prokazoval obrovský talent, když dvakrát po sobě vyhrál trofej pro nejlepšího hráče juniorských soutěží. Jeho cesta do NHL však nebyla bez překážek. Čelil silné konkurenci v systému Canadiens, který byl v té době přeplněný talenty. Svůj debut v dresu Montreal Canadiens si odbyl v polovině sezóny 1951/1952.

Hned ve své druhé sezóně (1952/1953) se stal stabilním členem sestavy a přispěl k zisku svého prvního Stanley Cupu. Moore nebyl typickým nováčkem, který by se bál. Okamžitě si zjednal respekt svou fyzickou hrou a ochotou shodit rukavice, pokud to bylo nutné k ochraně spoluhráčů. V této době se formovala jeho pověst hráče, který "kope" do puku a bojuje o každý centimetr ledu, což mu vyneslo přezdívku "Digging Dickie".

Zlatá éra a Zlomené zápěstí (1955–1959)

Největší slávy dosáhl Moore ve druhé polovině 50. let pod vedením trenéra Toe Blakea. Blake ho zařadil do formace s Henrim Richardem a svým jmenovcem (ale nikoliv příbuzným) Mauricem Richardem. Později často nastupoval i s Jeanem Béliveauem a Berniem "Boom Boom" Geoffrionem. Moore byl motorem těchto útoků.

Sezóna 1957/1958 se stala legendární. Moore v ní předváděl životní výkony, ale v lednu utrpěl vážné zranění – zlomeninu kosti v levém zápěstí. Místo aby sezónu ukončil, nechal si ruku zafixovat do speciální sádry ("cast"), která mu umožňovala držet hokejku, ačkoliv nemohl ohýbat zápěstí. S tímto handicapem odehrál zbytek sezóny a dokázal nemožné: vyhrál Art Ross Trophy se ziskem 84 bodů (36 gólů, 48 asistencí). Stal se tak prvním hráčem Canadiens po 13 letech (od Elmera Lacha), který ovládl bodování ligy, a zlomil dlouholetou dominanci Gordieho Howea z Detroit Red Wings.

O rok později, v sezóně 1958/1959, Moore svůj výkon ještě vylepšil. Tentokrát bez sádry nasbíral neuvěřitelných 96 bodů, čímž vytvořil nový rekord NHL v počtu bodů v jedné sezóně (překonal dosavadní rekord Gordieho Howea o jeden bod). Tento rekord vydržel až do roku 1966, kdy ho překonal Bobby Hull. Moore podruhé v řadě získal Art Ross Trophy a potvrdil svou dominanci na levém křídle. Během tohoto období vyhrál s Canadiens pět Stanley Cupů v řadě (1956, 1957, 1958, 1959, 1960), což je dodnes nepřekonaný týmový rekord.

Konflikt a šokující přestup do Toronta (1963–1965)

Po sezóně 1962/1963 se vztah mezi Moorem a vedením Montreal Canadiens, konkrétně generálním manažerem Frankem Selkem, výrazně zhoršil. Mooreovo tělo bylo zdevastované léty tvrdých soubojů – trápila ho chronická bolest kolen a ramen. Selke, známý svou tvrdostí při vyjednávání o platech, chtěl Moorea vyměnit, protože věřil, že jeho nejlepší roky jsou pryč. Moore však odmítl být vyměněn do slabšího týmu a raději se rozhodl pro roční přestávku od hokeje, aby se mohl věnovat svému rostoucímu podnikání.

V roce 1964 však přišla nabídka, která otřásla hokejovým světem v Kanadě. Punch Imlach, manažer a trenér Toronto Maple Leafs, úhlavního rivala Canadiens, přesvědčil Moorea k návratu. Vidět dlouholetou ikonu Montrealu v dresu s javorovým listem bylo pro fanoušky v Québecu nemyslitelné. Moore však chtěl dokázat, že na to stále má. V sezóně 1964/1965 odehrál za Toronto 38 zápasů. Osud tomu chtěl, že se Toronto v prvním kole play-off utkali právě s Montreal Canadiens. Ačkoliv Toronto sérii prohrálo, Moore patřil k nejlepším hráčům na ledě a vysloužil si respekt i od fanoušků, kteří ho původně zatracovali.

Poslední tanec v St. Louis (1967–1968)

Po další dvouleté pauze se Moore vrátil na led naposledy, tentokrát v éře rozšíření NHL v roce 1967. Nový tým St. Louis Blues, který trénoval Mooreův bývalý přítel z Montrealu Scotty Bowman, potřeboval zkušené veterány. Bowman věděl, že Mooreova přítomnost v kabině bude pro nováčka ligy neocenitelná. Ve věku 37 let Moore znovu obul brusle. V základní části nasbíral velmi solidních 14 bodů, ale jeho hvězda zazářila naplno v play-off.

Tým St. Louis Blues se senzačně probojoval až do finále Stanley Cupu. Ve vyřazovacích bojích vstřelil Moore 7 gólů a přidal 7 asistencí ve 18 zápasech, čímž se stal nejproduktivnějším hráčem týmu. Ve finále se symbolicky střetl se svým osudovým klubem, Montreal Canadiens. Ačkoliv Blues prohráli sérii 0:4 na zápasy, všechny duely byly těsné a Mooreův výkon byl důstojnou tečkou za jeho kariérou v NHL.

Král půjčoven: Podnikatelský úspěch

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, kteří po skončení kariéry čelili finančním problémům, byl Dickie Moore mimořádně prozíravým obchodníkem. Již během své hráčské kariéry, konkrétně v roce 1961, založil společnost Dickie Moore Rentals (sídlící v Montréalu a později i v Torontu). Firma se specializovala na pronájem stavebního vybavení, lešení a mobilních kanceláří. Moore využil své slávy k otevření dveří, ale firmu vybudoval díky tvrdé práci a obchodnímu talentu. Společnost existuje dodnes a je jednou z nejúspěšnějších v oboru v celé Severní Americe.

Odkaz a úmrtí

V roce 1974 byl Dickie Moore uveden do Hokejové síně slávy. Dne 12. listopadu 2005 klub Montreal Canadiens slavnostně vyřadil jeho číslo 12. Při ceremoniálu v Bell Centre stál na ledě po boku svého spoluhráče Yvana Cournoyera, který číslo 12 nosil po něm a jehož jméno bylo vyřazeno společně s Mooreovým. Dickie Moore zemřel 19. prosince 2015 v Montréalu ve věku 84 let. Jeho pohřeb se stal setkáním největších legend hokejové historie, které přišly vzdát hold muži, jenž definoval pojem "bojovník".

📊 Klubové statistiky NHL

Šablona:Legenda statistik

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1951–52	Montreal Canadiens	NHL	33	18	15	33	44
1952–53	Montreal Canadiens	NHL	18	2	6	8	19
1953–54	Montreal Canadiens	NHL	13	1	4	5	12
1954–55	Montreal Canadiens	NHL	67	16	20	36	32
1955–56	Montreal Canadiens	NHL	70	11	39	50	55
1956–57	Montreal Canadiens	NHL	70	29	29	58	56
1957–58	Montreal Canadiens	NHL	70	36	48	84	65
1958–59	Montreal Canadiens	NHL	70	41	55	96	61
1959–60	Montreal Canadiens	NHL	62	22	42	64	54
1960–61	Montreal Canadiens	NHL	57	35	21	56	62
1961–62	Montreal Canadiens	NHL	57	19	22	41	54
1962–63	Montreal Canadiens	NHL	67	24	26	50	61
1964–65	Toronto Maple Leafs	NHL	38	2	4	6	68
1967–68	St. Louis Blues	NHL	27	5	3	8	9
NHL celkově			719	261	347	608	652

Zdroje