Žáby
Obsah boxu
Žáby (vědecky Anura) jsou rozsáhlý a rozmanitý řád krátkotělých, bezocasých obojživelníků. Spolu s červory a mloky tvoří tři hlavní skupiny recentních obojživelníků. Fosilní záznamy naznačují, že se první prapředci žab objevili v období raného triasu, přibližně před 250 miliony lety. Jsou jednou z nejúspěšnějších skupin obratlovců, čítající přes 7 000 popsaných druhů, které obývají širokou škálu ekosystémů od tropických pralesů po subarktické oblasti.
Charakteristickým znakem dospělých žab je zavalité tělo bez ocasu, vystouplé oči, rozštěpený jazyk, končetiny složené pod tělem a silné zadní nohy uzpůsobené ke skákání. Většina žab má životní cyklus zahrnující vodní stádium pulce a následnou metamorfózu v dospělého jedince. Jejich kůže je propustná, což jim umožňuje dýchat pod vodou, ale zároveň je činí zranitelnými vůči dehydrataci a toxinům v prostředí.
📜 Evoluce a taxonomie
První obojživelníci se vyvinuli z lalokoploutvých ryb v období devonu. Moderní obojživelníci (Lissamphibia), kam patří i žáby, se od těchto raných forem oddělili pravděpodobně již v karbonu. Nejstarší známý proto-žabí fosilní nález, Triadobatrachus massinoti, pochází z raného triasu z Madagaskaru. Tento tvor již měl mnoho žabích rysů, ale stále si zachovával více obratlů a náznak ocasu.
Moderní žáby (řád Anura) se dělí na tři hlavní podřády:
- Archaeobatrachia – Zahrnuje primitivní čeledi, jako jsou kuňky a žabky (pestrobarvky).
- Mesobatrachia – Evolučně pokročilejší skupina, kam patří například blatnice a pipy.
- Neobatrachia – Zdaleka největší a nejrozmanitější skupina, která zahrnuje přes 95 % všech druhů žab, včetně běžných čeledí jako ropuchovití (Bufonidae), skokanovití (Ranidae) a rosničkovití (Hylidae).
Systematika žab je dynamická a s rozvojem genetických analýz dochází k častým revizím a přesunům druhů mezi čeleděmi.
🧬 Anatomie a fyziologie
Anatomie žab je dokonale přizpůsobena jejich dvojímu životu (ve vodě i na souši) a skákavému pohybu.
🦴 Kostra a pohyb
Kostra žab je zkrácená a zpevněná, aby odolávala nárazům při skocích. Páteř je tvořena malým počtem obratlů (obvykle 5–9) a ocasní obratle srůstají v jedinou tyčinkovitou kost zvanou urostyl. Lebka je široká a zploštělá.
Nejvýraznějším znakem jsou prodloužené a silné zadní končetiny. Holenní kost a lýtková kost jsou srostlé v jeden celek (tibiofibula), stejně jako vřetenní kost a loketní kost (radioulna). Tyto srůsty zpevňují končetiny a zvyšují efektivitu skoku. Některé druhy dokáží skočit na vzdálenost přesahující dvacetinásobek délky jejich těla. Stromové druhy, jako jsou rosničky, mají na koncích prstů přísavné polštářky, které jim umožňují šplhat po hladkých površích.
🐸 Kůže a dýchání
Kůže žab je tenká, hladká a propustná pro vodu a plyny. Hraje klíčovou roli v dýchání (kožní dýchání), které doplňuje dýchání plicemi. Kůže je udržována vlhká díky slizovým žlázám. Mnohé druhy mají také jedové žlázy, které produkují toxiny sloužící k obraně před predátory. Zbarvení kůže může být kryptické (maskovací) nebo aposematické (výstražné), jako u pestrobarevných pralesniček. Některé žáby dokáží měnit barvu v závislosti na prostředí, teplotě nebo náladě.
👁️ Smyslové orgány
Žáby mají vynikající zrak. Jejich velké, vystouplé oči poskytují široké zorné pole. Jsou umístěny na vrcholu hlavy, což jim umožňuje pozorovat okolí, i když je zbytek těla ponořen pod vodou. Mají barevné vidění a jsou citlivé na pohyb. Oči jsou chráněny třemi víčky, z nichž jedno (mžurka) je průhledné a chrání oko pod vodou.
Sluch je rovněž dobře vyvinutý. Vnější ucho chybí, ale za okem je viditelná velká kruhová membrána zvaná bubínek (tympanum), která přenáší zvukové vibrace do vnitřního ucha. Sluch je zásadní pro vnitrodruhovou komunikaci, zejména v období páření.
❤️ Oběhová a trávicí soustava
Srdce žab je tříkomorové, skládá se ze dvou předsíní a jedné komory. V komoře dochází k částečnému mísení okysličené krve z plic a neokysličené krve z těla. Tento systém je méně efektivní než čtyřkomorové srdce ptáků a savců, ale je dostačující pro jejich metabolismus s proměnlivou tělesnou teplotou.
Trávicí soustava je přizpůsobena lovu živé kořisti. Charakteristický je dlouhý, lepkavý jazyk, který je u většiny druhů přirostlý v přední části úst a může být bleskově vymrštěn. Kořist je polknuta vcelku, přičemž žáby si často pomáhají zatažením očních bulev do lebeční dutiny, což vytváří tlak a posouvá potravu do jícnu.
🔄 Životní cyklus a rozmnožování
Většina žab má složitý životní cyklus, který začíná ve vodě. Rozmnožování je obvykle vázáno na vodní prostředí a probíhá na jaře. Samečci lákají samičky hlasitým skřehotáním, které je pro každý druh specifické. K oplození dochází vnějším způsobem během pářícího aktu zvaného amplexus, kdy sameček obejme samičku a oplodní vajíčka (jikerky) v okamžiku jejich kladení.
Z vajíček se líhnou larvy zvané pulci. Pulci jsou plně vodní, dýchají žábry, nemají končetiny a pohybují se pomocí ocasní ploutve. Většinou jsou býložraví, živí se řasami a detritem.
Během několika týdnů až měsíců (u některých druhů i let) prochází pulec fascinujícím procesem metamorfózy: 1. Narůstají zadní končetiny. 2. Následně se objevují přední končetiny. 3. Ocas se postupně zkracuje a jeho tkáň je tělem absorbována jako zdroj živin. 4. Žábry zanikají a vyvíjejí se plíce. 5. Trávicí soustava se mění z dlouhého střeva býložravce na krátké střevo masožravce. 6. Mění se tvar hlavy a úst, vyvíjí se typický žabí jazyk.
Po dokončení metamorfózy malá žabka opouští vodu a začíná žít na souši nebo v její blízkosti.
🌍 Ekologie a chování
Žáby hrají důležitou roli v mnoha ekosystémech jako predátoři i jako kořist.
🏞️ Rozšíření a habitat
Žáby se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Největší druhové diverzity dosahují v tropických deštných pralesích. Obývají širokou škálu stanovišť, od sladkovodních jezer, rybníků a řek přes lesy a louky až po pouště a vysoké hory. Jejich výskyt je však vždy vázán na přítomnost alespoň minimální vlhkosti.
🍽️ Potrava a predátoři
Dospělé žáby jsou téměř výhradně masožravé. Jejich kořistí je především hmyz, pavouci, žížaly, plži a další drobní bezobratlí. Větší druhy mohou lovit i malé obratlovce, jako jsou myši, ryby nebo dokonce jiné žáby.
Samotné žáby a jejich pulci jsou důležitou součástí potravního řetězce pro mnoho jiných živočichů. Mezi jejich hlavní predátory patří hadi, ptáci (např. čáp, volavka), savci (např. liška, vydra), velké ryby a dravý vodní hmyz.
🗣️ Komunikace
Akustická komunikace je u žab nejrozvinutější formou dorozumívání. Samečci mají v hrdle rezonanční vaky, které zesilují jejich volání. Skřehotání slouží především k lákání samic a k obraně teritoria před jinými samci. Každý druh má unikátní volání, což zabraňuje mezidruhovému křížení.
🛡️ Obranné mechanismy
Kromě jedových žláz v kůži mají žáby řadu dalších obranných strategií:
- Kamufláž: Mnoho druhů má zbarvení, které jim umožňuje splynout s okolím.
- Únik: Rychlý skok do vody nebo do úkrytu je nejčastější reakcí na nebezpečí.
- Nafukování: Některé druhy, například ropuchy, dokáží nafouknout tělo, aby vypadaly větší a bylo pro predátora obtížnější je spolknout.
- Thanatóza: Předstírání smrti, kdy žába znehybní a leží na zádech.
🧑🤝🧑 Vztah s člověkem
Žáby provázejí lidstvo od nepaměti a jejich vztah je ambivalentní.
🏛️ V kultuře a mytologii
V mnoha kulturách jsou žáby symbolem plodnosti, znovuzrození a transformace, což souvisí s jejich životním cyklem. Ve starověkém Egyptě byla bohyně Heqet s hlavou žáby spojována s porodem a vzkříšením. V evropských pohádkách se často objevuje motiv zakletého prince v žábu (např. Žabí král). Na druhou stranu mohou být vnímány i negativně jako symbol nečistoty nebo jako součást čarodějnických lektvarů.
🧪 Vědecký výzkum a využití
Žáby jsou významným modelovým organismem v biologii a medicíně. Druh drápatka vodní (Xenopus laevis) byl v minulosti využíván pro rané těhotenské testy. Díky velkým a snadno manipulovatelným vajíčkům jsou žáby ideální pro studium embryonálního vývoje. Jsou také citlivými bioindikátory stavu životního prostředí, protože jejich propustná kůže rychle absorbuje znečišťující látky z vody a ovzduší.
🍽️ Jako potrava
Žabí stehýnka jsou považována za delikatesu, zejména ve francouzské a asijské kuchyni. Intenzivní lov pro kulinářské účely však v některých oblastech světa přispěl k poklesu populací určitých druhů.
📉 Ohrožení a ochrana
Populace obojživelníků, včetně žab, celosvětově dramaticky klesají, a to rychleji než u jiných skupin obratlovců. Mezi hlavní hrozby patří:
- Ztráta a fragmentace stanovišť: Vysoušení mokřadů, odlesňování a urbanizace ničí místa, kde žáby žijí a rozmnožují se.
- Znečištění: Pesticidy, hnojiva a průmyslové chemikálie se hromadí ve vodních ekosystémech a poškozují jak pulce, tak dospělce.
- Infekční nemoci: Zvláště devastující je plísňové onemocnění zvané chytridiomykóza, které způsobilo vyhynutí nebo drastický pokles populací desítek druhů po celém světě.
- Klimatické změny: Změny teplot a srážkových vzorců narušují jejich rozmnožovací cykly a vysušují jejich habitaty.
- Invazivní druhy: Zavlečení predátoři nebo konkurenti mohou decimovat místní populace žab.
Mnoho druhů žab je dnes chráněno zákonem a jsou uvedeny na Červeném seznamu IUCN. Ochrana se zaměřuje na zachování mokřadů, vytváření biokoridorů (např. žabích podchodů pod silnicemi) a programy na odchov ohrožených druhů v zajetí.
💡 Pro laiky
- Obojživelník: Znamená "žijící dvojí život". Žáby začínají život ve vodě jako pulci (dýchají žábrami) a po proměně žijí na souši (dýchají plícemi a kůží), ale stále potřebují vlhké prostředí.
- Metamorfóza (proměna): Je to úžasná přeměna z vodní larvy (pulce) na dospělou žábu. Během ní pulci narostou nohy, ztratí ocas, přestanou dýchat žábrami a začnou plícemi. Je to jedna z nejdramatičtějších proměn v živočišné říši.
- Pulec: Je to vlastně "dítě" žáby. Vypadá spíše jako malá rybka, žije jen ve vodě a živí se hlavně rostlinnou potravou.
- Studenokrevný (ektotermní): Žáby si neumí samy vytvářet tělesné teplo jako lidé. Jejich tělesná teplota závisí na teplotě okolního prostředí. Proto se rády sluní, aby se zahřály, a v zimě se zahrabávají do bahna, kde přezimují ve stavu strnulosti (hibernace).
🏆 Zajímavosti a rekordy
- Největší žábou na světě je veleskokan goliáší (Conraua goliath) z Kamerunu a Rovníkové Guineje. Může dorůst délky přes 30 cm a vážit více než 3 kg.
- Nejmenší známou žábou (a zároveň nejmenším obratlovcem) je Paedophryne amauensis z Papuy-Nové Guineje, která měří v průměru jen 7,7 milimetru.
- Nejjedovatější žábou je pralesnička strašná (Phyllobates terribilis) z Kolumbie. Jed z jediné žáby by teoreticky dokázal usmrtit několik lidí. Její jed získávají z potravy (specifických druhů mravenců a brouků).
- Některé druhy žab, jako například skokan lesní (Lithobates sylvaticus), dokáží přežít zamrznutí. V jejich těle se vytvoří přírodní nemrznoucí směs (na bázi glukózy), která chrání buňky před poškozením ledovými krystaly.