Vědění
Obsah boxu
Šablona:Infobox - filozofický pojem Vědění (někdy také znalost) je soubor ověřených a strukturovaných informací, které si jedinec nebo společnost osvojili a jsou schopni je použít. V nejužším filozofickém smyslu, definovaném v rámci epistemologie (teorie poznání), je vědění tradičně chápáno jako ospravedlněné pravdivé přesvědčení. Tento koncept je jedním z nejzákladnějších a nejdiskutovanějších témat v historii filozofie a je klíčový pro vědu, vzdělávání a lidský pokrok obecně.
Odlišuje se od pouhých dat (nezpracované údaje), informací (uspořádaná data) a moudrosti (schopnost uplatnit vědění v praxi s rozhledem a úsudkem). Zatímco víra je přijetí tvrzení bez nutnosti důkazu, vědění vyžaduje určitou formu ospravedlnění nebo důkazu.
📜 Historie konceptu
Pojem vědění a otázky s ním spojené zaměstnávají myslitele od počátků filozofie. Každá epocha přinesla nový pohled na to, co vědění je, jak ho získáváme a jak si jím můžeme být jisti.
🏛️ Antická filozofie
Základy západní epistemologie položili antičtí řečtí filozofové. Platón ve svém dialogu Theaitétos představil klasickou definici vědění jako "pravdivé mínění (přesvědčení) podložené vysvětlením (logos)". To je základem pro pozdější definici "ospravedlněného pravdivého přesvědčení". Platón rozlišoval mezi pouhým míněním (doxa), které se týká smyslového světa, a skutečným věděním (epistémé), které se vztahuje ke světu neměnných idejí. Jeho slavné Podobenství o jeskyni ilustruje cestu od iluzorního vnímání k pravému poznání.
Jeho žák Aristotelés naopak položil základy empirismu. Tvrdil, že veškeré poznání začíná smyslovou zkušeností. Vědění podle něj spočívá v pochopení příčin a principů věcí, které odhalujeme prostřednictvím logiky a pozorování světa.
🧠 Novověká filozofie
V 17. století se filozofie vědění rozdělila do dvou hlavních proudů:
- Racionalismus: Jeho hlavním představitelem byl René Descartes. Racionalisté tvrdili, že zdrojem jistého vědění je rozum a vrozené ideje, nikoli nespolehlivé smysly. Descartes se proslavil svou metodickou skepsí, kde zpochybnil vše, co mohl, aby našel pevný základ pro vědění. Tímto základem se stala jistota vlastní existence, vyjádřená slavnou větou Cogito ergo sum ("Myslím, tedy jsem").
- Empirismus: V opozici stáli britští empiristé jako John Locke, George Berkeley a David Hume. Locke tvrdil, že mysl je při narození tabula rasa (nepopsaná deska) a veškeré naše ideje a vědění pocházejí ze smyslové zkušenosti. Hume dovedl empirismus do skeptických důsledků, když zpochybnil možnost vědět cokoliv o kauzalitě nebo vnějším světě s absolutní jistotou.
🔬 Osvícenství a moderní věda
Německý filozof Immanuel Kant se pokusil překlenout propast mezi racionalismem a empirismem. Ve svém díle Kritika čistého rozumu tvrdil, že vědění je syntézou smyslových vjemů a apriorních kategorií rozumu (jako jsou prostor, čas a kauzalita). Naše mysl aktivně strukturuje zkušenost, a proto nejsme jen pasivními příjemci dat.
V 19. a 20. století se s rozvojem vědecké metody stalo vědecké poznání paradigmatem vědění. Pozitivismus tvrdil, že jediné autentické vědění je vědecké vědění, které je založeno na pozorování a experimentu. Karl Popper později přišel s principem falzifikace, podle kterého se vědecké teorie vyznačují tím, že je lze vyvrátit, nikoli jen potvrdit.
🌐 Současné debaty
V roce 1963 publikoval Edmund Gettier krátký článek, který otřásl tradiční definicí vědění jako "ospravedlněného pravdivého přesvědčení". Tzv. Gettierův problém ukázal příklady, kdy člověk může mít ospravedlněné pravdivé přesvědčení, a přesto se nezdá, že by měl skutečné vědění (např. díky náhodě). To vedlo k rozsáhlé debatě a vzniku nových teorií ospravedlnění.
🧩 Typologie vědění
Vědění není jednolitý koncept. Lze ho dělit podle různých kritérií, což pomáhá lépe pochopit jeho různé formy a funkce.
🗣️ Deklarativní vs. Procedurální
Toto je jedno z nejzákladnějších dělení:
- Deklarativní vědění (knowing-that, vědět, že...): Týká se faktů a propozic. Je to vědění, které lze vyjádřit slovy. Například: "Vím, že Paříž je hlavní město Francie".
- Procedurální vědění (knowing-how, vědět, jak...): Týká se dovedností a schopností. Je to vědění, jak něco udělat, a často je obtížné ho plně verbalizovat. Například: "Vím, jak jezdit na kole" nebo "Vím, jak mluvit česky".
🔬 A priori vs. A posteriori
Toto dělení zavedl Immanuel Kant a týká se zdroje ospravedlnění:
- Vědění a priori: Je nezávislé na jakékoliv konkrétní smyslové zkušenosti. Jeho pravdivost lze ověřit pouze rozumem. Patří sem například pravdy matematiky ("2 + 2 = 4") nebo logiky ("Žádný mládenec není ženatý").
- Vědění a posteriori: Je závislé na smyslové zkušenosti a pozorování světa. Většina našeho vědění o světě je a posteriori. Například: "Vím, že venku prší" (protože to vidím a slyším).
🤫 Tacitní (tiché) vědění
Koncept zavedený filozofem a vědcem Michaelem Polanyim. Jedná se o osobní, intuitivní a těžko formalizovatelné vědění, které získáváme praxí a zkušeností. Je shrnuto jeho slavným výrokem: "Víme víc, než dokážeme povědět." Příkladem je schopnost experta rozpoznat nemoc z rentgenového snímku nebo schopnost umělce vytvořit mistrovské dílo.
⚙️ Získávání a ospravedlnění vědění (Epistemologie)
Centrální otázkou epistemologie je, jak vědění získáváme a co činí naše přesvědčení ospravedlněným, tedy co ho povyšuje na úroveň vědění.
👁️ Zdroje vědění
Mezi hlavní zdroje, ze kterých čerpáme vědění, patří:
- Smyslové vnímání: Zrak, sluch, hmat, chuť a čich nám poskytují informace o vnějším světě.
- Rozum: Schopnost logicky uvažovat, odvozovat a nacházet souvislosti.
- Paměť: Uchovává a zpřístupňuje informace získané v minulosti.
- Svědectví: Přijímání informací od ostatních lidí (učitelů, expertů, knih, médií). Většina našeho vědění pochází právě ze svědectví.
- Introspekce: Zkoumání vlastních mentálních stavů (myšlenek, pocitů).
- Intuice: Náhlé, přímé pochopení bez vědomého uvažování.
🤔 Teorie ospravedlnění
Co přesně znamená, že je přesvědčení "ospravedlněné"? Existuje několik hlavních teorií:
- Fundacionalismus: Tvrdí, že existují základní, samozřejmá přesvědčení (základy), která nepotřebují další ospravedlnění. Všechna ostatní přesvědčení jsou pak ospravedlněna, pokud jsou z těchto základů logicky odvozena.
- Koherentismus: Odmítá myšlenku základních přesvědčení. Podle této teorie je přesvědčení ospravedlněné, pokud je součástí koherentní (soudržné, vnitřně nerozporné) sítě dalších přesvědčení.
- Reliabilismus: Zaměřuje se na proces, kterým bylo přesvědčení získáno. Přesvědčení je ospravedlněné, pokud vzniklo spolehlivým kognitivním procesem (např. jasným viděním, platným logickým úsudkem).
🔬 Vědění ve vědě
Vědecké poznání je často považováno za nejspolehlivější formu vědění, kterou lidstvo má. Je charakterizováno svou systematičností, objektivitou a empirickým základem.
- Vědecká metoda: Je to soubor postupů pro systematické zkoumání jevů, získávání nových poznatků nebo opravování a rozšiřování dosavadních. Zahrnuje formulaci hypotéz, provádění experimentů a analýzu dat.
- Paradigmatické změny: Podle Thomase Kuhna se věda nevyvíjí lineárně, ale prostřednictvím vědeckých revolucí, kdy je jedno dominantní "paradigma" (soubor teorií, metod a předpokladů) nahrazeno jiným (např. přechod od geocentrického k heliocentrickému modelu vesmíru).
💡 Vědění v informační společnosti
V současné době, charakterizované informační explozí, se povaha a správa vědění dramaticky mění.
- Data → Informace → Vědění → Moudrost: Tato hierarchie ukazuje, jak se ze surových dat stávají smysluplné informace, z nich strukturované vědění a nakonec moudrost, která umožňuje správné uplatnění vědění.
- Umělá inteligence a znalostní systémy: Počítačové systémy jsou dnes schopny uchovávat a zpracovávat obrovské množství informací a v některých oblastech simulovat expertní vědění. Otázka, zda stroje mohou skutečně "vědět" v lidském smyslu, je předmětem filozofických debat.
- Internet a dezinformace: Internet poskytuje bezprecedentní přístup k informacím, ale zároveň usnadňuje šíření dezinformací a nepravdivých zpráv. Schopnost kriticky hodnotit zdroje a rozlišovat mezi informací a věděním (mediální gramotnost) se stává klíčovou dovedností.
🧑🏫 Pro laiky: Co je to vlastně vědění?
Představte si, že máte hromadu náhodných cihel. To jsou data. Když cihly srovnáte do řad a na sebe, vytvoříte zeď. To jsou informace – data, která dostala nějaký řád a smysl. Ale teprve když víte, jak z těchto cihel postavit celý dům, jaké mají vlastnosti, jak je spojovat a k čemu dům slouží, máte vědění. A pokud víte, jak postavit dům, který je nejen pevný, ale i krásný, praktický a dobře zapadá do okolí, projevujete moudrost.
V běžném životě neustále rozlišujeme mezi tím, co si jen myslíme, a tím, co skutečně víme.
- Mínění/Přesvědčení: "Myslím si, že zítra bude pršet." Je to jen můj odhad.
- Vědění: "Vím, že voda se vaří při 100 °C (za normálního tlaku)." Toto tvrzení je pravdivé a mohu ho ospravedlnit – dokázat experimentem nebo se odkázat na zavedené fyzikální zákony.
Klíčové pro vědění je tedy spojení tří věcí: 1. Musíte tomu věřit (být o tom přesvědčeni). 2. Musí to být pravda. 3. Musíte pro to mít dobrý důvod nebo důkaz (ospravedlnění).
Pokud jedna z těchto složek chybí, nejedná se o vědění v pravém slova smyslu.