Volební právo

Rozbalit box

Obsah boxu

Volební právo je základní politické právo občanů, které jim umožňuje účastnit se voleb do státních a samosprávných orgánů a funkcí. Je pilířem demokracie a zajišťuje legitimitu vlády tím, že občané mohou prostřednictvím svých volených zástupců ovlivňovat správu země. V moderních demokraciích je volební právo považováno za všeobecné, rovné a tajné.

📜 Historie a vývoj volebního práva

Historie volebního práva je úzce spjata s vývojem demokracie a rozšiřováním občanských práv. Po dlouhou dobu bylo volební právo omezeno různými cenzem, například na základě majetku, pohlaví nebo vzdělání.

⏳ Počátky a kuriový systém

V 19. století se v mnoha zemích, včetně habsburské monarchie, volilo podle takzvaných volebních kurií. To znamenalo, že občané byli rozděleni do skupin podle majetku, daní nebo společenského postavení, přičemž hlasy bohatších vrstev měly větší váhu. Například v českých zemích mohly od roku 1873 volit ženy, které vlastnily velkostatek, ale pouze prostřednictvím zástupce.

♀️ Volební právo žen

Boj za volební právo žen byl celosvětovým hnutím, které začalo v polovině 19. století. První zemí na světě, která zavedla všeobecné volební právo pro ženy v parlamentních volbách, byl Nový Zéland v roce 1893. Následovala Austrálie a v Evropě se jako první přidalo Finsko v roce 1907, Norsko v roce 1913 a Dánsko v roce 1915.

V Československu bylo plné a rovnoprávné volební právo pro ženy uzákoněno Ústavní listinou Československé republiky 29. února 1920, což bylo poměrně brzy v mezinárodním srovnání. Tento akt předběhl mnoho dalších zemí, například Itálie a Francie, kde ženy získaly volební právo až v roce 1945, nebo Švýcarsko, kde bylo zavedeno na federální úrovni až v roce 1971.

🇨🇿 Volební právo v českých zemích a Československu

Před vznikem Československé republiky nebylo volební právo na českém území rovné. Všeobecné, rovné a tajné volební právo, tak jak ho známe dnes, bylo zavedeno až po vzniku Československa v roce 1919 pro komunální volby a v roce 1920 pro celostátní volby. Klíčovou roli v boji za volební právo žen sehrály osobnosti jako Františka Plamínková a Alice Masaryková.

🗳️ Typy volebního práva

Volební právo se tradičně rozlišuje na dva hlavní typy:

• Aktivní volební právo – právo volit, tedy odevzdat hlas ve volbách. V České republice ho mají všichni občané, kteří dosáhli věku 18 let nejpozději v druhý den voleb.
• Pasivní volební právo – právo být volen, tedy kandidovat do volených funkcí. Věková hranice pro pasivní volební právo se v Česku liší v závislosti na typu voleného orgánu. Například pro volby do Poslanecké sněmovny je to 21 let, pro Senát a prezidenta republiky 40 let, zatímco do zastupitelstev obcí a krajů je to 18 let.

⚖️ Zásady a omezení volebního práva

Základní zásady, které musí splňovat svobodné a demokratické volby, jsou:

• Všeobecné – právo volit mají všichni zletilí občané bez ohledu na rasu, barva pleti, pohlaví, náboženství, politické smýšlení nebo majetek.
• Rovné – každý hlas má stejnou váhu a neexistují privilegovaní voliči.
• Přímé – voliči volí své zástupce přímo, bez zprostředkovatelů. V Česku není možné volit v zastoupení.
• Tajné – volič nemusí zveřejnit, komu odevzdal hlas, což zajišťuje svoboda volby.

Omezení výkonu volebního práva

I přes princip všeobecnosti existují v České republice zákonem stanovené překážky výkonu volebního práva. Mezi ně patří:

• Omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva, které musí být výslovně uvedeno v soudním rozhodnutí. Soudy v Česku mohou omezit výkon volebního práva u osob s duševním postižením, pokud shledají, že by realizace tohoto práva mohla být dané osobě k újmě, ačkoli se tato praxe setkává s kritikou a je v rozporu s Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením.
• Zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trest odnětí svobody.
• Zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu.
• Výkon služby voják z povolání nebo voják v záloze v zahraničí.

Věk pro výkon aktivního volebního práva je v Česku 18 let. Diskutuje se o snížení věkové hranice na 16 let, přičemž někteří politici a odborníci argumentují dřívější dospělostí mladých lidí a potřebou jejich většího zapojení do politického dění. Jiní však namítají, že s plnými občanskými právy jsou spojeny i plné povinnosti a zodpovědnost.

🌍 Volební právo ve světě a v Evropské unii

Většina států světa stanovuje věkovou hranici pro aktivní volební právo na 18 let. Existují však výjimky. Například v Rakousku mohou občané volit již od 16 let, a to od roku 2007. Podobně v Maltě a Belgii mohou šestnáctiletí a sedmnáctiletí volit do Evropského parlamentu, zatímco v Řecku smí volit ti, kteří v roce konání voleb oslaví 17. narozeniny. V Brazílii se také volí od 16 let.

Občané jiných členských států Evropské unie mají v České republice právo volit a kandidovat do zastupitelstev obcí a do Evropského parlamentu. Pro účast ve volbách do zastupitelstev obcí musí mít občané EU trvalý pobyt v dané obci a být zapsáni v dodatku stálého seznamu voličů. Pro volby do Evropského parlamentu je třeba být přihlášen k trvalému či přechodnému pobytu v Česku nejméně 45 dnů před volbami.

💡 Význam a budoucí výzvy

Volební právo je jedním z klíčových pilířů demokracie a je zakotveno v mezinárodních dokumentech, jako je Všeobecná deklarace lidských práv (článek 21) a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (článek 25). Umožňuje občanům podílet se na správa veřejných věcí a ovlivňovat politické rozhodování.

Mezi současné výzvy a diskuse týkající se volebního práva patří:

• Snížení věkové hranice pro voliče – debata o tom, zda by měli mít právo volit již šestnáctiletí, s argumenty pro posílení jejich zapojení a proti s ohledem na jejich zralost a zodpovědnost.
• Volební právo pro seniory – v některých zemích se objevují diskuze o možném omezení volebního práva pro starší občany s argumenty o kognitivních schopnostech a náchylnosti k dezinformacím, což je však v České republice považováno za trestné podněcování k nenávisti.
• Volební právo pro osoby s omezenou svéprávností – snaha o plné zapojení osob s mentálním nebo duševním postižením do volebního procesu v souladu s mezinárodními úmluvami, i přes praktické výzvy a rizika manipulace.
• Možnosti volby v mimořádných situacích – jako například během pandemie, kdy je nutné zajistit, aby i lidé v karanténě mohli uplatnit své volební právo.

Tyto diskuse odrážejí neustálý vývoj chápání občanských práv a snahu o inkluzivnější a spravedlivější demokracie.

🧑‍🎓 Pro laiky

Představte si, že žijete ve vesnici a chcete si vybrat, kdo bude rozhodovat o důležitých věcech, jako je třeba, jestli se postaví nové hřiště nebo opraví silnice. Volební právo je jako vaše "vstupenka" k tomu, abyste mohli říct svůj názor a vybrat si, kdo vás bude zastupovat.

Když máte aktivní volební právo, znamená to, že smíte jít a vhodit svůj hlas do urny pro někoho, komu důvěřujete. Když máte pasivní volební právo, znamená to, že vy sami můžete kandidovat a pokusit se stát se tím, kdo bude rozhodovat – třeba starostou vesnice.

Důležité je, aby si všichni, kdo mají právo volit, byli rovni. To znamená, že hlas každého člově má stejnou váhu. Nezáleží na tom, jestli je bohatý, chudý, muž, žena, mladý nebo starý. Také je důležité, aby nikdo nevěděl, koho jste volili – proto se volí tajně za plentou.

Dříve to tak nebylo. Jen někteří lidé směli volit, často ti bohatí muži. Ženy musely dlouho bojovat za to, aby mohly volit, a v některých zemích to trvalo až do konce 20. století! Dnes je volební právo ve většině demokratických zemí považováno za samozřejmost a klíč k tomu, aby se lidé mohli podílet na tom, jak se jejich země řídí.