Přeskočit na obsah

Válečný zločin

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Válečný zločin
NepromlčitelnostAno

Válečný zločin je závažné porušení mezinárodního humanitárního práva, které je postižitelné podle mezinárodního trestního práva. Tyto činy jsou páchány v kontextu ozbrojeného konfliktu, ať už mezinárodního nebo vnitrostátního. Válečné zločiny představují jednu ze čtyř hlavních kategorií mezinárodních trestných činů, kam dále patří genocida, zločiny proti lidskosti a zločin agrese.

Koncept válečných zločinů se vyvinul s cílem humanizovat vedení války a chránit ty, kdo se konfliktu neúčastní nebo z něj byli vyřazeni, jako jsou ranění, nemocní, váleční zajatci a civilisté.

⏳ Historie a vývoj konceptu

Historie snah o omezení brutality války sahá do starověku, ale moderní koncept válečného zločinu se začal formovat v 19. století. Klíčovými milníky byly:

  • Lieberův kodex (1863): Vydaný během americké občanské války, tento kodex stanovil pravidla pro chování vojáků a byl považován za důležité shrnutí mezinárodních obyčejů válečného práva.
  • Haagské úmluvy (1899 a 1907): Tyto mezinárodní smlouvy, sjednané na mírových konferencích v Haagu, byly prvními multilaterálními dohodami, které kodifikovaly zákony a obyčeje války, včetně omezení prostředků a způsobů vedení bojů. Zakázaly například používání otravných plynů. Společně se Ženevskými úmluvami tvoří základ takzvaného haagského práva.
  • Ženevské úmluvy (od 1864): Původně se zaměřovaly na ochranu raněných vojáků v poli (první úmluva z 1864). Po druhé světové válce byly v roce 1949 revidovány a rozšířeny na čtyři úmluvy, které komplexně chrání oběti ozbrojených konfliktů: raněné a nemocné v poli, raněné, nemocné a trosečníky na moři, válečné zajatce a civilní osoby. Vážná porušení těchto úmluv představují válečné zločiny.
  • Norimberský proces a Tokijský proces (po 1945): Po druhé světové válce byly zřízeny tyto ad hoc tribunály, které poprvé soudily jednotlivce za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a zločiny proti míru.

⚖️ Mezinárodní právo a definice

Současná definice válečných zločinů je primárně zakotvena v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) z roku 1998, který vstoupil v platnost 1. července 2002. Článek 8 Statutu obsahuje jeden z nejúplnějších uznávaných katalogů válečných zločinů.

Mezi válečné zločiny podle Římského statutu patří:

  • Vážná porušení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949:
   *   Úmyslné zabití.
   *   Mučení nebo nelidské zacházení.
   *   Úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné újmy na zdraví.
   *   Rozsáhlé ničení a přivlastňování majetku, které není ospravedlněno vojenskou nutností.
   *   Nucení válečných zajatců ke službě v nepřátelské armádě.
   *   Svévolné zbavení válečného zajatce práva na spravedlivé řízení.
   *   Protiprávní deportace, přesun nebo zbavení osobní svobody.
   *   Braní rukojmích.
  • Jiné závažné porušení zákonů a obyčejů platných v mezinárodních ozbrojených konfliktech:
   *   Úmyslné útoky proti civilnímu obyvatelstvu nebo civilním objektům.
   *   Úmyslné útoky proti budovám určeným pro náboženské, vzdělávací, umělecké, vědecké nebo charitativní účely, historickým památkám, nemocnicím.
   *   Plenění města nebo místa.
   *   Používání jedu nebo otravných zbraní.
   *   Používání střepin, které jsou nezjistitelné rentgenovými paprsky v lidském těle.
   *   Znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jiné formy sexuálního násilí.
   *   Odvody či nábor dětí mladších patnácti let do ozbrojených sil nebo jejich využívání k aktivní účasti v nepřátelských akcích.
   *   Úmyslné využívání hladovění civilních osob jako způsobu vedení boje.
  • Vážná porušení článku 3 společného čtyřem Ženevským úmluvám v konfliktech nemajících mezinárodní povahu:
   *   Násilné činy proti životu a osobě, zejména vraždy, mrzačení, kruté zacházení a mučení.
   *   Těžké urážky lidské důstojnosti, zejména ponižující a potupující zacházení.
   *   Braní rukojmích.
   *   Ukládání trestů a vykonávání poprav bez řádného soudního řízení.

Je důležité rozlišovat mezi válečnými zločiny a zločinem agrese. Zatímco válečné zločiny se týkají způsobu vedení války, zločin agrese se týká samotného zahájení nebo vedení nezákonné války a postihuje osoby ve vedoucích pozicích.

🏛️ Mezinárodní trestní soud a stíhání

Hlavním mezinárodním orgánem pro stíhání válečných zločinů je Mezinárodní trestní soud (ICC) se sídlem v Haagu, Nizozemsko. ICC má jurisdikci nad válečnými zločiny spáchanými po 1. červenci 2002 na území států, které ratifikovaly Římský statut, nebo jejich občany. Působnost ICC však není celosvětová, neboť některé státy, jako například Spojené státy americké, Čína a Izrael, proti němu vyslovily výhrady.

Kromě ICC byly v minulosti zřízeny ad hoc tribunály pro stíhání válečných zločinů v konkrétních konfliktech, například Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR).

Válečné zločiny jsou podle mezinárodního práva nepromlčitelné, což znamená, že mohou být stíhány kdykoli. Státy jsou povinny spolupracovat při vyšetřování a stíhání podezřelých osob. Česká republika ratifikovala Římský statut 1. října 2009 a aktivně podporuje mezinárodní trestní spravedlnost. V únoru 2024 se Česká republika také připojila k prvním signatářům Lublaňsko-Haagské úmluvy, která posiluje mezinárodní spolupráci při vyšetřování a stíhání těchto zločinů.

🌍 Příklady a moderní kontext

Válečné zločiny jsou bohužel součástí mnoha ozbrojených konfliktů po celém světě. Mezi historické i nedávné případy patří:

💡 Pro laiky

Představte si, že si hrajete s kamarády na vojáky. I když je to jen hra, máte nějaká pravidla, abyste si neublížili a aby hra byla spravedlivá. Třeba že nebudete střílet na někoho, kdo už spadl na zem a "zemřel", nebo že nebudete ničit věci, které nejsou součástí hry.

Válečný zločin je něco podobného, ale ve skutečné válce. Jsou to činy, které porušují velmi důležitá mezinárodní pravidla, která mají zajistit, aby i ve válce bylo zachováno alespoň nějaké lidské chování. Tato pravidla říkají, že:

Když někdo tato pravidla poruší, spáchá válečný zločin. A i když je to ve válce, takoví lidé mohou být souzeni a potrestáni, stejně jako byste byli potrestáni vy, kdybyste ve hře porušili důležitá pravidla a někomu ublížili. Existuje pro to speciální soud v Haagu, který se těmito zločiny zabývá, aby se ukázalo, že nikdo není nad zákonem, ani ve válce.