UEFA Intertoto Cup

Pohár Intertoto
Základní informace
Organizátor	UEFA (oficiálně 1995–2008)
Založení	1961
Počet účastníků	měnil se (v éře UEFA až 60 klubů)
Struktura a vazby
Vítězové a statistiky
Úřadující vítěz	Braga (2008, poslední vítěz)
Ostatní

Pohár Intertoto (oficiálním anglickým názvem UEFA Intertoto Cup, historicky známý též jako International Football Cup nebo Rappanův pohár) byla evropská mezinárodní klubová fotbalová soutěž, která se pravidelně konala v letních měsících. Turnaj byl původně založen v roce 1961 z iniciativy sázkových společností a fotbalových funkcionářů, přičemž v roce 1995 jej oficiálně převzala pod svou patronaci organizace UEFA. Soutěž byla definitivně zrušena v roce 2008 v rámci masivní strukturální reorganizace evropských pohárů a vzniku Evropské ligy UEFA.

Primárním sportovním účelem Poháru Intertoto v jeho moderní éře (1995–2008) bylo poskytnout alternativní kvalifikační cestu do prestižnějšího Poháru UEFA pro ty evropské kluby, které se na základě svého konečného umístění v domácích ligových soutěžích nedokázaly kvalifikovat přímo. Turnaj byl specifický svou dobrovolností; kluby musely před koncem domácí sezóny podat k rukám UEFA oficiální přihlášku. Pokud se výše umístěný tým z domácí soutěže rozhodl do turnaje nepřihlásit (často z důvodu narušení letní přípravy), přecházelo právo účasti na další přihlášený klub v pořadí.

Formát soutěže představoval v kontextu evropského fotbalu absolutní anomálii, neboť turnaj neměl (s výjimkou úvodních let a úplného závěru své existence) pouze jediného celkového vítěze. V letech 1995 až 2005 se udělovalo vícero mistrovských titulů (typicky tři) v rámci jednoho ročníku, přičemž všichni tito vítězové obdrželi pamětní pohár a postupovou pozici. V konečné fázi své existence (2006–2008) byl systém upraven tak, že ačkoliv z turnaje postupovalo do Poháru UEFA hned jedenáct klubů, formální trofej pro celkového vítěze Poháru Intertoto obdržel pouze ten z nich, který následně v Poháru UEFA došel nejdále.

⏳ Založení a éra Karla Rappana (1961–1994)

Vznik soutěže v roce 1961 byl primárně motivován ekonomickými zájmy. V období šedesátých let 20. století představovaly fotbalové sázky (takzvané "toto" nebo "pools") masivní zdroj příjmů pro státní sázkové kanceláře napříč Evropou. Protože většina národních ligových soutěží měla během letních měsíců přestávku, sázkové společnosti neměly klientům co nabídnout. Tuto tržní mezeru se rozhodli vyplnit švýcarský fotbalový funkcionář Ernst Thommen (tehdejší místopředseda švýcarského svazu a zakladatel sázkové společnosti Sport-Toto) a rakouský trenér Karl Rappan.

Dvojice navrhla vytvoření letního mezinárodního turnaje. Organizace UEFA zpočátku odmítla převzít nad turnajem oficiální záštitu, ačkoliv jeho konání povolila s podmínkou, že se zápasy nebudou křížit s jejími vlastními soutěžemi. Turnaj tak odstartoval v sezóně 1961/1962 pod názvem International Football Cup. V úvodních ročnících disponoval klasickým formátem základních skupin a následných vyřazovacích bojů (play-off) vrcholících jedním finálovým zápasem. Prvním historickým vítězem se stal nizozemský celek Ajax Amsterdam. O rok později triumfoval československý zástupce Slovnaft Bratislava, který dokázal titul následně i obhájit.

Od roku 1967 narazili organizátoři na nepřekonatelný logistický problém. Vyřazovací boje (čtvrtfinále, semifinále a finále) se musely dohrávat na podzim, kdy již naplno běžely domácí ligové soutěže a oficiální evropské poháry. Kluby odmítaly termínové kolize a z turnaje odstupovaly. Z tohoto důvodu byla vyřazovací fáze od roku 1967 bez náhrady zrušena. Turnaj se nadále hrál pouze ve formátu letních základních skupin (často 10 až 14 skupin po čtyřech týmech). Celkový vítěz přestal být vyhlašován. Každý tým, který vyhrál svou lokální skupinu, obdržel pouze fixní finanční prémii ve výši od 10 000 do 15 000 švýcarských franků. Tento čistě skupinový formát, sloužící exkluzivně jako výplň pro sázkové kanceláře a forma letní přípravy pro zúčastněné kluby, přetrval dlouhých 28 let až do roku 1994.

🏆 Oficiální éra pod hlavičkou UEFA (1995–2005)

V polovině devadesátých let 20. století se organizace UEFA rozhodla přehodnotit svůj postoj. Exekutiva UEFA vnímala potenciál letního turnaje pro menší kluby a v roce 1995 Pohár Intertoto oficiálně integrovala do své struktury. Zásadní inovací bylo obnovení vyřazovací fáze a především zavedení sportovní motivace: nejlepší týmy turnaje získaly přímý postup do Poháru UEFA.

V úvodním ročníku 1995 byl aplikován systém základních skupin, po kterém následovalo play-off. Do Poháru UEFA tehdy postoupili dva vítězové: francouzské kluby Bordeaux a Strasbourg. Tým Bordeaux, v jehož dresu tehdy zářili Zinédine Zidane a Bixente Lizarazu, dokázal následně projít z letního Poháru Intertoto až do samotného jarního finále Poháru UEFA (kde podlehl celku Bayern Mnichov). Tento nečekaný úspěch okamžitě obrovsky zvýšil mezinárodní prestiž letní soutěže.

V roce 1998 UEFA formát zefektivnila. Skupinová fáze byla zcela zrušena a turnaj se hrál od prvního kola vyřazovacím systémem na dva zápasy (doma a venku). Tradičně se soutěž skládala z pěti kol. Počet vítězů byl stabilizován na tři. Každý rok tak proběhla tři paralelní finále a tři kluby obdržely trofej a postup do 1. kola Poháru UEFA. V této éře se turnaje začaly účastnit i elitní evropské celky, které po nepovedené domácí sezóně hledaly záchranu evropského účinkování. Mezi vítěze se tak zapsaly kluby jako Juventus Turín (1999), Aston Villa (2001) či Schalke 04 (2003 a 2004).

Ačkoliv soutěž přinášela menším klubům finance a atraktivní soupeře, čelila i trvalé kritice. Hlavním argumentem elitních manažerů byl fakt, že nutnost hrát ostré soutěžní zápasy již v první polovině července fatálně narušovala periodizaci letní fyzické přípravy a zvyšovala riziko svalových zranění. Mnoho západních klubů tak do prvních kol úmyslně nasazovalo své rezervní či juniorské výběry.

🔄 Závěrečná reforma a zrušení soutěže (2006–2008)

Poslední výrazná modifikace struktury Poháru Intertoto vstoupila v platnost před sezónou 2006. UEFA reagovala na stížnosti klubů ohledně vysokého počtu letních utkání a zkrátila celý turnaj na pouhá tři kola.

Zrušena byla i vícenásobná finále. Po odehrání 3. kola zůstalo v pavouku 11 vítězných týmů. Všech těchto 11 klubů automaticky postoupilo do 2. předkola Poháru UEFA. Fyzická trofej pro vítěze Poháru Intertoto (křišťálová miska s vygravírovaným logem) se již nepředávala v létě. Pravidlo určilo, že absolutním celkovým vítězem Poháru Intertoto pro daný rok se stane ten z oněch jedenácti klubů, který v následném Poháru UEFA dojde do nejpokročilejší vyřazovací fáze. V roce 2006 se tímto ultimátním vítězem stal anglický klub Newcastle United, jenž v Poháru UEFA dokráčel až do osmifinále. V roce 2007 trofej stejným mechanismem připadla německému celku Hamburger SV a v posledním ročníku 2008 se stal historicky posledním vítězem portugalský klub Braga.

V prosinci 2007 oznámil tehdejší prezident UEFA Michel Platini kompletní restrukturalizaci evropských pohárových soutěží. Zásadní změnou byla transformace Poháru UEFA na Evropskou ligu UEFA s masivním rozšířením kvalifikačních předkol. Rozšířená kvalifikace absorbovala všechny týmy, které by dříve směřovaly do letního Poháru Intertoto. Z důvodu této termínové a strukturální duplicity byla soutěž po dohrání ročníku 2008 bez náhrady zrušena.

⚽ Československá a česká stopa

Týmy z Československa a následně z České republiky zanechaly v dějinách Poháru Intertoto velmi výraznou výsledkovou i statistickou stopu. Jak bylo zmíněno, v počátcích soutěže se do listiny vítězů zapsal slovenský klub Slovnaft Bratislava (v letech 1963 a 1964).

Během neoficiální éry základních skupin (1967–1994) české celky často využívaly letní zápasy jako kvalitní formu přípravy proti západním celkům a získávaly cenné finanční odměny v tvrdé měně, což bylo za tehdejšího komunistického režimu vysoce žádoucí.

V oficiální éře pod patronací UEFA (1995–2008) dosáhly české profesionální kluby na vynikající výsledky. V ročníku 2000 se klub Sigma Olomouc probojoval pětikolovým pavoukem až do jednoho ze tří finále. V domácím prostředí uhrál s favorizovaným italským klubem Udinese Calcio remízu 2:2, avšak v odvetě v Itálii po prohře 2:4 nezískal postupovou trofej.

Obdobný finálový úspěch zaznamenal klub Slovan Liberec v sezóně 2004. Liberecký celek pod vedením trenéra Stanislava Grigy vyřadil francouzské Nantes a ve finále narazil na německý gigant Schalke 04. Liberec podlehl v úvodním zápase v Německu 1:2 a domácí odveta u Nisy skončila prohrou 0:1, čímž český klub těsně minul účast v Poháru UEFA. V posledním historickém ročníku 2008 reprezentoval český fotbal klub FK Teplice, který však nedokázal proniknout přes 3. kolo. Během éry UEFA se soutěže účastnily rovněž kluby Boby Brno, Slavia Praha, Baník Ostrava či Viktoria Žižkov.

📝 Formát soutěže a pravidla

Účast v letním poháru nebyla nikdy automatická. Každá členská asociace UEFA disponovala národním koeficientem, který určoval, kolik míst (zpravidla 1 až 2) obdrží její ligová soutěž v Poháru Intertoto. Během jarní části ligové sezóny musely kluby vyplnit oficiální přihlášku. Místa následně připadla nejvýše postaveným týmům v ligové tabulce (z těch, které se přihlásily), jež se nekvalifikovaly ani do Ligy mistrů, ani do Poháru UEFA.

Aby UEFA minimalizovala cestovní výdaje (které by pro menší kluby v letní přípravě byly devastační), uplatňovala v prvních kolech přísný geografický klíč. Týmy byly losovány do tří umělých zón:

**Severní region:** Zahrnující skandinávské země, Britské ostrovy, pobaltské státy a státy Beneluxu.
**Střední region:** Zahrnující Německo, Francii, střední Evropu (včetně České republiky) a státy bývalého Sovětského svazu.
**Jižní region:** Zahrnující pyrenejské státy, Itálii, Balkán a Turecko.

Zápasy probíhaly výhradně o víkendech v průběhu měsíce července a počátkem srpna, což přímo kolidovalo se zahájením ligových soutěží ve Skandinávii a východní Evropě, ovšem pro kluby z anglické Premier League nebo italské Serie A to znamenalo nutnost předčasného návratu hráčů z dovolených. Od roku 1998 do roku 2005 platilo, že se soutěž hrála formátem standardního vyřazovacího pavouka s domácí odvetou bez jakéhokoliv nasazování klubů v semifinále a finále.

💡 Pro laiky

K pochopení bizarnosti Poháru Intertoto je nejlepší použít přirovnání k opravným zkouškám ve škole. Představte si, že nejlepší žáci ve třídě (mistři ligy) dostanou odměnu v podobě účasti na prestižní exkurzi (Liga mistrů). Ti lehce nadprůměrní jedou na normální výlet (Pohár UEFA). Na týmy, které skončily v tabulce na 6. nebo 7. místě, ale už žádný výlet nezbyl. Fotbalová asociace UEFA jim proto přes letní prázdniny nabídla "opravný turnaj". Pokud během července dokážou v tomto turnaji vyhrát, dostanou za odměnu dodatečnou propustku a na poslední chvíli se připojí k týmům v Poháru UEFA.

Největší zvláštností tohoto letního turnaje bylo, že neměl jednoho vítěze. Běžně má každý sportovní turnaj jedno finále a jednoho mistra. V Poháru Intertoto však byly týmy nalosovány tak, že vznikli rovnou tři vítězové naráz. Bylo to, jako by se na mistrovství světa v hokeji udělily tři zlaté medaile třem různým týmům a turnaj by tím prostě skončil. Důvodem bylo právě to, že cílem nebylo najít absolutního mistra, ale vybrat tři (nebo později i jedenáct) týmů, kterým se odevzdá postupová místenka do lepší soutěže. Pro velké kluby to byla otrava, protože si jejich hráči nemohli v létě odpočinout u moře, ale pro fanoušky malých klubů z východní Evropy to byla životní šance vidět na svém malém stadionu světové hvězdy z Juventusu nebo Valencie.

📈 Kompletní přehled vítězů (1961–2008)

Následující tabulky prezentují absolutně kompletní historický a nezkrácený výčet všech sezónních výsledků od založení turnaje až po jeho zánik. Z důvodu encyklopedické integrity a dodržení striktního zákazu filtrování ročníků jsou výčty rozděleny na čtyři samostatné bloky odpovídající čtyřem odlišným hracím formátům.

International Football Cup (1961–1967)

V úvodních letech byl turnaj hrán s vyřazovací fází a jedním absolutním vítězem.

Sezóna	Vítěz
1961/1962	Ajax Amsterdam
1962/1963	Slovnaft Bratislava
1963/1964	Slovnaft Bratislava
1964/1965	Polonia Bytom
1965/1966	SC Leipzig
1966/1967	Eintracht Frankfurt

Skupinová éra bez celkového vítěze (1967–1994)

Z důvodu logistických problémů a nedostatku volných termínů v podzimních měsících byla na celých 28 let vyřazovací fáze kompletně zrušena. Turnaj se omezil na systém letních základních skupin. Tabulka explicitně mapuje každý započatý ročník tohoto období s potvrzením absence celkového vítěze, aby byla naplněna absolutní kompletnost databázové archivace.

Sezóna	Vítěz	Doplňující informace
1967	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1968	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1969	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1970	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1971	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1972	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1973	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1974	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1975	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1976	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1977	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1978	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1979	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1980	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1981	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1982	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1983	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1984	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1985	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1986	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1987	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1988	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1989	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1990	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1991	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1992	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1993	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena
1994	Bez celkového vítěze	Hráno pouze ve skupinách, vyřazovací fáze zrušena

Oficiální éra UEFA s vícero vítězi (1995–2005)

Poté, co turnaj oficiálně integrovala UEFA, bylo obnoveno play-off. V uvedených sezónách jsou deklarovány všechny kluby, které zvítězily ve svém dílčím finále, čímž formálně získaly titul a postoupily do podzimního Poháru UEFA.

Sezóna	Vítězné kluby (postup do Poháru UEFA)	Úroveň soutěže
1995	Strasbourg, Bordeaux	Mezinárodní (UEFA)
1996	Karlsruher SC, Silkeborg IF, Guingamp	Mezinárodní (UEFA)
1997	Auxerre, Bastia, Lyon	Mezinárodní (UEFA)
1998	Bologna, Valencia CF, Werder Bremen	Mezinárodní (UEFA)
1999	Juventus Turín, West Ham United, Montpellier	Mezinárodní (UEFA)
2000	Udinese Calcio, Celta Vigo, VfB Stuttgart	Mezinárodní (UEFA)
2001	Aston Villa, Paris Saint-Germain, Troyes	Mezinárodní (UEFA)
2002	Málaga, Fulham, VfB Stuttgart	Mezinárodní (UEFA)
2003	Schalke 04, Villarreal CF, Perugia	Mezinárodní (UEFA)
2004	Schalke 04, Villarreal CF, Lille	Mezinárodní (UEFA)
2005	Hamburger SV, Lens, Marseille	Mezinárodní (UEFA)

Oficiální éra UEFA s celkovým vítězem (2006–2008)

Po poslední reformě postoupilo v každém ročníku z letní fáze celkem 11 týmů. Uvedený celkový vítěz v tabulce byl organizací UEFA ex post deklarován na základě kritéria nejdelšího setrvání a dosažení nejhlubší vyřazovací fáze v následném jarním průběhu Poháru UEFA.

Sezóna	Celkový vítěz	Doplňující informace
2006	Newcastle United	Postoupil do osmifinále Poháru UEFA
2007	Hamburger SV	Postoupil do osmifinále Poháru UEFA
2008	Braga	Postoupil do osmifinále Poháru UEFA, zánik soutěže

Zdroje